Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Devátý bankrot v historii. Proč Argentina zase pláče

Argentinci míří k prezidentským volbám a k dalšímu bankrotu. Za dvě století existence už devátému, třetímu (!) v tomto tisíciletí.

V Evropě konec letošního října nejčastěji spojujeme s brexitem. V Latinské Americe má zase dát odpověď na otázku, jestli se Argentina vrátí k perónistické politice, která zemi už několikrát srazila do propasti.

Tentokrát Argentina stojí na její hraně a všechno ukazuje na to, že současný prezident Mauricio Macri, který se snaží liberalizovat argentinskou ekonomiku, podlehne ve volbách (první kolo 27. října, druhé 24. listopadu) perónistovi Albertu Fernándezovi.

Vyzyvatel ho v srpnových primárkách porazil na hlavu (skóre hlasování 48 ku 32) a investoři, kteří Fernándezově politice nedůvěřují, dávají najevo, že ve zvrat v prezidentských volbách nevěří. Argentinské akcie i peso na primárky reagovaly propadem.

S Argentinou však bylo zle už před nimi. Hrubý domácí produkt loni klesl o 2,6 procenta a letos v sestupu pokračuje. Inflace se drží nad padesáti procenty a argentinské peso vůči cizím měnám vytrvale ztrácí – proti dolaru spadlo za poslední rok o zhruba 30 procent, po primárkách téměř o pětinu.

Kolik korun za peso

Vláda v Buenos Aires se snaží zachraňovat, co se dá. Zavedla měnovou kontrolu – nákup zahraniční měny a převod peněz do zahraničí schvaluje centrální banka. Kabinet také vyjednává o restrukturalizaci dluhopisů.

Argentina má víc než 30 miliard dolarů v cizích měnách splatných do konce roku. Se slábnoucí měnou je původní splátkový kalendář nemyslitelný.

Ratingové agentury Standard & Poor’s a Fitch v posledních týdnech posunuly argentinský dluh hlouběji do „prašivého“ pásma. Je patrné, že restrukturalizační plán argentinské vlády může skončit devátým bankrotem v dějinách země, třetím v tomto století.

Argentina hledá prezidenta

První kolo prezidentských voleb se koná 27. října. Favoritem mezi šesti kandidáty, kteří prošli sítem primárních voleb, je Alberto Fernández z Justicialistické strany, založené Juanem Perónem. Kandidátem na jeho viceprezidentku je bývalá prezidentka (a také bývalá prezidentová) Cristina Fernández de Kirchner. Prezidentskou funkci obhajuje Mauricio Macri.

Pokud bude mít vítěz prvního kola 45 a víc procent hlasů, je o prezidentovi rozhodnuto. Totéž platí, pokud bude mít aspoň 40 procent a zároveň bude mít aspoň deset procentních bodů náskok před druhým nejlepším. Pokud nic z toho nenastane, druhé kolo, ve kterém se rozhoduje mezi dvěma nejsilnějšími kandidáty, je vypsáno na 24. listopadu.

Kdeže staré časy jsou?

Argentinci jsou zoufalí. Kdysi oplakávali Evitu (Perónovou), teď pláčou za svým pesem, za svými úsporami. Se slzou v oku můžou číst o lepších ekonomických dobách země.

Ve dvacátých letech minulého století se Argentina řadila k nejbohatším státům světa. Příjem obyvatel byl srovnatelný s nejvyspělejšími evropskými státy.

Později ale propadla politickému směru nazvanému perónismus, po Juanu Perónovi. Generál, zvěstující pokrok a pořádek, po svém nástupu do prezidentského paláce Casa Rosada v roce 1946 oznámil konec „tradiční politiky“ a zavedl „sociální spravedlnost“ (justicialismo). Znárodnil zahraniční podniky a zisky rozdal pracujícím.

A bylo líp. Jenže jen do času. Za devět let dovedl Perón zemi ke krachu.

Argentinci se z toho nepoučili. U moci se tak (s výjimkou 90. let) dál střídali politici vládnoucí perónovskou směsí nacionalismu a populismu s generály, kteří na rozdíl od Chilana Augusta Pinocheta chtěli mít na povel vše – včetně ekonomiky.

Perónistické vlády si kupovaly voliče, regulovaly a dotovaly ceny. Kabinet prezidentky Cristiny Kirchnerové, kterou před třemi lety v nejvyšším úřadu vystřídal Macri a která kandiduje jako Fernándezova viceprezidentka, například dotoval divákům televizní přenosy z fotbalu.

A pokud perónistickým vládám příjmy na dárky nestačily, jednoduše se zbavovaly dluhů monetizací – tiskem nových peněz. Důsledkem takového penězokazectví byla inflace přerůstající v hyperinflaci a devalvace měny.

Divošský kapitalismus

Mauricio Macri nastoupil do prezidentského paláce s pověstí úspěšného politika i manažera – byl starostou Buenos Aires a řídil fotbalový klub Boca Juniors. Jeho cílem bylo vytvořit z Argentiny zemi zaslíbenou investorům. Hlásal liberální ekonomiku, v níž ceny neurčuje vláda, ale nabídka a poptávka a kterou mnozí perónovci označují za „divošský kapitalismus“.

Macriho kabinet uvolnil obchod, rušil cla a získal pro Argentinu přistup na mezinárodní měnové trhy. Zpočátku vše vypadalo nadějně, ekonomika rostla. Potom ale poklesly ceny komodit, na jejichž vývozu je Argentina silně závislá, a v zemi propukla nebývalá sucha. Ekonomika zpomalila a spadla do recese.

Loni vyjednala argentinská vláda loni u Mezinárodního měnového fondu největší půjčku v historii této instituce: 57 miliard dolarů. (Oplátkou musela slíbit, že centrální banka nebude zasahovat do kurzu pesa.) Macri i šéfové fondu doufali, že balík peněz obnoví důvěru investorů, aniž by bylo nutné všechny slíbené peníze utratit. Předpoklad se nepotvrdil.

Ostatně, ani samotní Argentinci nevěří svým politikům a své ekonomice. Miguel Kinguel, CEO konzultační firmy EconViews a autor knihy Ekonomické krize Argentiny, odhaduje, že „parkují“ v cizině na 350 milionů dolarů.

„Nedostatek důvěry pochází z faktu, že v zemi je buď vysoká inflace, anebo každých pět let devalvace. Způsob, jak zachránit finance, je jít do dolaru,“ cituje magazín Forbes Kinguela, který v devadesátých letech působil jako poradce na ministerstvu hospodářství.

Zpátky na výsluní?

Nahlíženo zvenčí si je možné položit otázku, jestli Macri měl šanci dát Argentinu za pouhé čtyři roky do pořádku. Je nicméně s podivem, že výsledek primárek investory překvapil. Copak mohlo být překvapením, že Argentinci za současné mizérie nechtějí Macriho volit?

Argentina by každopádně mohla sloužit za učebnicový příklad, jak končí stát, když vlády utrácejí víc, než si můžou dovolit. Z dat Světové banky vyplývá, že od roku 1950 strávila třetinu času v recesi. V tomto ohledu si vedla hůř jen Demokratická republika Kongo. Co víc, Argentina se stala unikátem – jedinou rozvinutou ekonomikou, která se propadla mezi rozvíjející se státy.

Všechno přitom ukazuje na to, že na návrat na výsluní Argentinci nebudou moci ještě dlouho pomýšlet. 

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 33 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 16. 9. 2019 12:02

"Vláda v Buenos Aires se snaží zachraňovat, co se dá. Zavedla měnovou kontrolu – nákup zahraniční měny a převod peněz do zahraničí schvaluje centrální banka. Kabinet také vyjednává o restrukturalizaci dluhopisů."

Doufám, že si toto PREVIEW naší budoucnosti čtenáři vezmou k srdci.
Až začnou problémy, bude již na EXIT pozdě. Peníze ven nepošlete. Nekoupíte zahraniční akcie. Váš prodejce investičního zlata či vaše bitcoinová směnárna vám toto zboží již nebudou schopna dovézt, protože nebude mít jak za něj zaplatit zahraničním dodavatelům.

A k tomu vám vláda zrestrukturalizuje (eufemismus pro loupež) dluhopisovou výplň vašeho 3. pilíře.


"Argentinci jsou zoufalí. Kdysi oplakávali Evitu (Perónovou), teď pláčou za svým pesem, za svými úsporami."

Zoufalí jsou jen ti pitomí z nich. Kdo (po všech těch zkušenostech) věřil politikům a jejich hračce (domácí měně), snad ani nic jiného nezaslouží. Za blobst se platí a zde konečně dobře vidíme kolik.
Ani našim politikům se nadá věřit ani pozdrav - nebo mi někdo bude tvrdit něco jiného? Jo, asi Julda... estébákům a pěstitelům řepky se přeci věřit musí.

"Generál, zvěstující pokrok a pořádek, po svém nástupu do prezidentského paláce Casa Rosada v roce 1946 oznámil konec „tradiční politiky“ a zavedl „sociální spravedlnost“ (justicialismo). Znárodnil zahraniční podniky a zisky rozdal pracujícím."

Jen o malinko víc hardcore, než dnešní eurosocialismus a levičácký progresivismus. Západ dolu padá o něco pomaleji a hlavně z větší výšky, takže to k tomu chodníku déle trvá - navíc investoři nemají zatím mnoho jiných alternativ, než měny a dluhopisy EU, USA a JP - což je umělě drží při životě. Ne jejich kvalita, ale pouze (zatím uměle udržovaný) nedostatek alternativ.

Nicméně záporné sazby, QE, panika z bitcoinu a Libry, snaha omezovat hotovost, atd... to vše svědčí o stupňujícím se zoufalství dnešních (j)"elit".
https://ibb.co/XJ6MfQ2

A k tomu další pokusy dostat lidi pod kontrolu, aby se to rozsypání systému dalo ještě trochu odložit:
http://pctuning.tyden.cz/multimedia/hry-a-zabava/57951-autentifikujte-se-proc-toho-chce-stat-o-nas-vedet-tolik


Andrej je vlastně takovej perónovec.
Rozdává dárky, prachy se snaží vykouzlit, kde se dá (zdanit pojištovny, kolabující zdravotnictví zachránit vybrakováním rezervních fondů zdravotních pojišťovan, ... kde bude brát příští rok a kde bude brát, až přijde krize?). To vše jen proto, že kdyby masivně neuplácel voliče a prohrál volby, půjde on i jeho rodina bručet. Bude stále zoufalejší a jeho snahy někde sehnat další miliardy na prodloužení pobytu u moci ještě aspoň o 3 měsíce, budou čím dál riskantnější.

+42
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 24. 9. 2019 12:05

Ne, ne. Je to jako zakazovat návrat ke koňským povozům. Koncept kryptoměn je totiž totálně zastaralý a dávno opuštěný. Nová je jen forma. Obsah je starý a nefunkční = nebezpečný. Asi byste nebyl rád, kdyby Vám v cestě (častěji než dnes) překážely koňské povozy. A ten zmatek v dopravě, co by to přineslo.

-2
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK