Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Lithium v českých rukou

Velká lithiová loupež patrně skončí bez lupičů i okradených. Jak jinak, padouch, nebo hrdina, jsme přece jedna rodina!

Lithium si ukrást nenecháme! To byl patrně nejúdernější slogan kampaně před sněmovními volbami v říjnu 2017.

Komunisté, okamurovci a Andrej Babiš se tehdy pustili do sociálního demokrata Jiřího Havlíčka. Ministra průmyslu a obchodu obvinili z výprodeje národního bohatství. Tepali ho za podpis memoranda o spolupráci mezi ministerstvem a australským holdingem European Metals, matkou české firmy Geomet, která v Krušných horách zkoumá ložiska lithia.

Babiš nařkl sociální demokraty, že si chtějí vylepšit stranické finance. Vymyslel si konspiraci o tom, že Geomet je propojen s „nepřítelem státu“ Zdeňkem Bakalou, varoval před „krádeží za bílého dne“ a hodnotu lupu vyčíslil na „dva tisíce miliard".

V kampani šéf ANO ujišťoval, že se postará o to, aby lithium zůstalo v českých rukou. Zařídí to jednoduše: Zaklekne na australskou firmu a „těžit bude státní podnik Diamo, ne soukromá firma, kterou ani neznáme… Zisk zůstane doma,“ ujišťoval budoucí premiér.

Ve hře je ČEZ

Po roce a půl je Babiš ve Strakově akademii, má vládu pod kontrolou. Australané v lithiovém byznysu na Cínovci zůstávají. Jak by ne, právo je na jejich straně, horní zákon jim dává právo první těžby, protože v klíčových oblastech dostali dřív glejt k průzkumu ložisek.

Není pochyb, že by se jen tak vyhnat nenechali. Stát by za zmařenou investici poslali před arbitráž a požadovali nejen náhradu investic do průzkumu, ale i předpokládaných zisků.  

Na rozdíl od European Metals však ze hry vypadlo Babišem protežované Diamo. A je jasné proč: Uranové doly, po kterých zůstalo, jsou zavřené. Geologové a vrtaři jsou v důchodu, pokud se hrabou v horninách a kutají, tak na svých záhoncích.

Finmag na léto!

Finmag předplatné

Rozhovory. Roadrunnera Lukáše Hejlíka stíhá Ondra Tůma. Beep beep. Dobrý stres není, říká Michalu Kašpárkovi bioložka Julie Dobrovolná. Ale ani špatný.

Komentáře. Zuzana Fuksová o mužích, co mají v hubě feminismus a doma ficku. Zeman nesložil přísahu do rukou šéfa Senátu, ale do mikrofonu: Petr Němec o doslovném čtení Ústavy. Zákon proti šmejdům nefunguje, Janek Rubeš směnárny vzdává.

Téma: DIGI. Co po platebních kartách a aplikacích? Křižáci, tátové fintechu. Lék na pirátství: stream. České ropoznávání hlasu u německé kriminálky.


Do lithiového byznysu má ale nakročeno ČEZ. Polostátní korporace se s European Metals dohodla na spolupráci. Poskytne jí konvertibilní úvěr dva miliony eur na další průzkumné vrty. Pokud se těžba v auditu (due diligence), který provede dceřiná společnost ČEZu Severočeské doly, ukáže být nerentabilní, holding úvěr splatí. Když ale prověrka naznačí, že má vysokou šanci být výnosná, přemění ČEZ úvěr na podíl ve společnosti a vstoupí do ní s dalším kapitálem.

Jak prosté, milý Watsone. Vydělat na tom mohou všichni.

Zpátky k memorandu

Dohodu oznámily obě strany minulý týden. European Metals jako sdělení o „potenciálním strategickém partnerství“ (zde – vlevo nahoře), ministerstvo průmyslu jako zprávu o tom, že „lithium míří do českých rukou“ (tady).

Pokud bychom vycházeli z toho, jak kauzu lithium servírovali Andrej Babiš, Vojtěch Filip, anebo Tomio Okamara, museli bychom dospět k alarmujícímu závěru: Stát, který má v ČEZ sedmdesátiprocentní podíl, uzavřel dohodu se zlodějem, který se ho pokoušel okrást.

Anebo se snad loupež za bílého dne nechystala a všechno byla jen kampaň?

Mám za to, že skutečnosti odpovídá druhá verze příběhu. Dohodu předpokládalo už zmíněné memorandum. Dokument počítal jak s kapitálovým zapojením českého státu, tak s tím, že v Česku se bude lithium dál zpracovávat. Přesvědčit se můžete zde. Přesto memorandum hned po sněmovních volbách vypověděl Tomáš Hüner, ministr průmyslu v první Babišově vládě.

Má stát riskovat?

Andrej Babiš teď upozorňuje, že jeho vláda dostala lithium pod kontrolu. Mohla ho však mít pod kontrolou dřív, kdyby si nezahrávala s myšlenkou, že těžba bude ryze českou záležitostí.

Babišův přístup k lithiu každopádně navozuje otázku, nakolik se má v těžbě surovin angažovat stát. Má snad podstupovat investorské riziko a s vysokými náklady zkoumat naleziště surovin, aby pak zjistil, že se těžba nevyplatí? Obdobně riziková může být i vlastní těžba suroviny, jejíž cena na trzích kolísá.

Pravda, lithium na úsvitu elektromobility vypadá jako perspektivní kov. Jenže v laboratořích se k drahým lithium-iontovým bateriím hledá levnější alternativa. Mohou jí být třeba akumulátory sodíko-iontové. Pokud se prosadí, cena lithia může poklesnout natolik, že se jeho těžba stane ztrátovou. Což platí zejména pro cínoveckou rudu s nízkým obsahem lithia.

Stát ale může mít prospěch z těžby, aniž by riskoval. Má jiné příjmy – těžební společnosti platí poplatky za vytěženou surovinu a úhrady z dobývacího prostoru. Především ale stát bohatne z daní – přímých i nepřímých – které mu těžba přináší. A když dokáže vytěženou surovinu zpracovat, jeho zisky se násobí.

Zatím ale lithium z Cínovce přineslo jen politické zisky. Většinu z nich shrábl Andrej Babiš.

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 2 komentáře v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Martin Mikolášek | 22. 7. 2019 08:13

Za pozornost stojí navrhované „řešení“ situace – výkřiky, že stát má mít kontrolu nad strategickou surovinou, že ta má být socializovaná, že těžba a zpracování má probíhat ve státní režii, kde se pan vrchní miliardář dojemně shodne s KSČM, s armádou dronů opakujících podobná moudra na Facebooku a diskusních fórech a ani ČSSD se proti tomu v zásadě nedokáže ohradit jinak, že to není její vina a za všechno může ODS (protože svým ideovým ukotvením s tímhle babišovským řešením v zásadě musí souhlasit).

Zásadní kritika tak zbývá bohužel zase jen na nás. Těžba lithia v režii soukromé firmy je naprosto rozumná věc a ti, kteří požadují, aby „stát měl kontrolu nad strategickou surovinou“ a nejlíp ji nechal v socialistickém vlastnictví a těžil sám, si tak velmi pravděpodobně neuvědomují problematičnost takového uspořádání.

Těžba surovin je rizikové podnikání jako každé jiné. Vyžaduje, aby se dnes do něj nalila spousta miliard s možnou vyhlídkou, že v průběhu příštích padesáti let ještě víc miliard vynese.

Jenže výnos je nejistý a to z mnoha objektivních důvodů, jako např. někdo někde jinde objeví lithium, které půjde těžit při menších nákladech, někdo v příštích padesáti letech přijde s technologií, která nebude stát na lithiu, někdo přijde s technologií, jak lithium získávat jiným způsobem, nebo se ceny lithia nebudou v příštích padesáti letech vyvíjet tak, jak si to lidé dnes myslí.

Zkrátka se může ukázat, že ta těžba není takové terno, jak se dneska jeví – což je klasické riziko podnikání – kdy je možné, že miliardy investované do těžby dnes se nikdy v budoucnu nevrátí. Není rozumný důvod, proč by tohle riziko měl nést celý stát = všichni daňoví poplatníci (včetně lidí, kteří se třeba na těžbu lithia dívají skepticky). Etatisté si mohou zařídit dostatečně velký výnos pro stát daněmi a licenčními poplatky, které budou těžaři platit, aniž při tom daňové poplatníky vystaví rizikům ztráty. Jaký je pak důvod lithium chtít socializovat než nějaký kolektivistický mýtus nebo ideologický předpoklad o nadřazenosti státního vlastnictví (ke kterému se teoreticky dnes hlásí jen KSČM)?

Lidem, kteří neochvějně věří v zářnou budoucnost lithia, nikdo nebrání nakoupit akcie těžařů – dokonce by jim tahle alternativa přinesla objektivně větší kontrolu nad „národním bohatstvím“ a větší podíl z jeho čerpání, než jim dá socialistické státní vlastnictví.

Což platí především pro pana miliardáře, který do takového podílu může teoreticky investovat i takovou částku, jenž mu zajistí možnost spolurozhodovat o tom, kde se lithium bude zpracovávat. To, že lidé, kteří věří lithiu, dnes chodí kolem a místo nákupu akcií doporučují socializaci, vypovídá jen o hluboce zažraném předsudku proti soukromému podnikání, použitém jako zbraň v předvolebním boji.
https://libinst.cz/kauza-lithium/

+36
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK