Odvede nás premiér z EU, když mu přestane platit?

Andrej Babiš nikdy nebyl žádný velký Evropan. A to přesto, že jako jeden z mála v Česku žije životem skutečných evropských elit, které, málo platné, mají z Evropské unie vlastně nejvíc. Druhý domov má ve Francii, největší zisky mají v jeho koncernu chemičky v Německu a bez dotací Evropské unie by Agrofert nebyl v Česku rozhodně tak ziskový, jak ziskový je.

Babišovo podnikání bylo na vstupu Česka do Evropské unie postaveno. Nebýt unijních dotací do zemědělství, které upadající obor poslaly do černých čísel, celý Babišův koncept „chemičky – zemědělství – potravinářství“ by stál na hliněných nohou. A lacino nakoupené firmy z oborů ekonomiky, které před vstupem do Unie vypadaly neperspektivně, by se asi jen tak neproměnily ve slípky, co nesou zlatá vejce.

Dvojí hra

Jako politik měl Babiš k Evropské unii dvojí přístup, jiný doma a jiný v Evropě. Doma byl bojovníkem za Česko proti Bruselu, hlavně proti migračním kvótám, ale i proti silnější roli Evropské komise a Evropského parlamentu. V europarlamentu ale hnutí ANO dostal doproevropské liberální frakce (ALDE) a v evropských politických salónech vystupoval jako jeden z liberálních evropských premiérů, jací měli v Evropské unii v minulých pěti letech významné slovo.

 V květnových evropských volbách se Babišovi podařilo zkombinovat okamurovské protiunijní slogany se silně proevropskou kandidátkou v čele s europoslankyní Ditou Charanzovou do unikátního mixu.

Žádný spěch

Pokud jde o dvě předběžné zprávy Evropské komise o konfliktu zájmů premiéra Andreje Babiše a „bývalého“ vlastníka Agrofertu Andreje Babiše, není nakonec tak důležitá minulost, tedy ty stovky milionů, které se možná budou vracet, ale budoucnost.

Přijde Agrofert –jako firma stále nepřímo ovládaná Babišem – o právo žádat o evropské dotace? Nebo se Babiš zcela zřekne kontroly nad impériem a svěří je třeba slepým fondům, o kterých se už hovořilo?

Pokud by mělo jít o druhou možnost, dá se předpokládat, že Andrej Babiš to nebude dělat dobrovolně. I ke svěření korporace do svěřenského fondu, které podle předběžných auditů nestačí, ho k tomu donutil až „Lex Babiš“.

Ideál, že si Babiš nechá v Bruselu od Evropské komise doporučit, co má udělat, aby ve střetu zájmů nebyl, a bleskově to udělá, je velmi vzdálen realitě. Daleko pravděpodobnější je, že bude pokračovat ve směru, který nastoupil ve svém vystoupení ve Sněmovně. V něm obvinil Evropskou komisi ze spiknutí proti Česku, předběžnou zprávu o střetu zájmů interpretoval jako trest za odmítnutí migračních kvót a vůbec součást tlaku na Česko vůbec a hrubě pourážel unijní auditory.

Babiš se pravděpodobně pokusí proces s Evropskou komisí protahovat přes končící mandát současné Komise a bude doufat, že nástup nových eurokomisařů buď definitivní rozhodnutí odloží o dlouhé měsíce, nebo úplně zvrátí nebo vrátí na začátek auditu.

Členství v EU jako rukojmí

Současně se v Česku může opět rozběhnout „czexitová“ kampaň, pod vedením SPD Tomia Okamury a KSČM. Kampaň, kterou budou poslanci hnutí ANO tiše podporovat. A budou tak vytvářet na Brusel tlak, aby se přestal kauzou zabývat. Současně bude Česko (Babiš a Toman) „tvrdě bojovat za národní zájmy“ proti zastropování nárokových zemědělských dotací (na hektar a zvíře), jež by omezilo jejich vyplácení obří vlastníkům typu Agrofertu.

Členství Česka v Evropské unii se tak může postupně stávat rukojmím ve velké hře o zájmy Babiše a Agrofertu. Premiérovy vlastnické zájmy, které dosud Česko v Unii držely, můžou začít působit zcela opačně. Kdo vyhraje, to se dozvíme nejpozději po příštích parlamentních volbách. Ale třeba se stane zázrak a Babiš si konečně vybere mezi politikou a byznysem. Na čtenářích nechávám, co by bylo pro Česko i Andreje Babiše samotného lepší.

Autor je redaktor Deníku. Foto Profimedia