Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Alžírsko. Petrostát hledá nový model

Alena  Štojdlová
Alena Štojdlová
18. 4. 2019

Pokles cen ropy připravil Abdelazíze Butefliku, který stál v čele největšího afrického státu dvacet roků, o zdroje, za něž kupoval sociální smír. Po masových demonstracích dvaaosmdesátiletý prezident odstoupil. Alžírsko ovšem kromě nové hlavy státu bude muset najít i nový ekonomický model – takový, co nebude stát jen na ropě a plynu.

Alžírsko. Petrostát hledá nový model

Miliony Alžířanů vycházejí poslední dva měsíce s železnou pravidelností do ulic. „Pryč s Buteflikou, pryč se všemi,“ zní velkými i malými městy země, do které by se Francie vešla pětkrát, a jejíž populace se každý rok zvýší o milion. Alžírský petrostát na kolena a lidi do ulic dostal propad cen ropy a rozmařilá správa veřejných peněz.

Hospodářská politika Alžírska od roku 2014 spočívala ve zkratce v:

  • zatvrzelém odmítání hospodářských reforem,
  • utrácení devizových rezerv
  • masivním tisku nových dinárů.

Celých pět let se porušoval měnový zákon, který sice povoluje alžírské vládě uměle dodávat peníze do oběhu, ovšem pouze do výše desetiny ročních daňových výnosů, podmínkou navíc je, že další rok se rozdíl dorovná. Nečinnost alžírského parlamentu, který se měl v zájmu hospodářské bezpečnosti země postavit do opozice proti expanzivní monetární politice, jen potvrzuje slabost nebo i absenci demokracie v Alžírsku. V mezinárodních srovnáních se konečně vždycky drželo u dna – v Indexu demokracie Economist Intelligence Unit bylo Alžírsko loni na 126 pozici.

Alžírsko

Vlajka Alžírska

Alžírská demokratická a lidová republika. Největší země Afriky, desátá největší země světa – 2 380 000 km². Počet obyvatel v loňském roce přes 42 milionů (odhadem).

Nezávislost na Francii si Alžírsko vydobylo po téměř dekádě bojů v roce 1962. V zemi brzy vznikl systém jedné (marxisticky orientované) strany a centrálně řízené ekonomiky, se vším, co k tomu patří, znárodňováním počínaje a korupcí konče.

Ekonomické uvolňování v osmdesátých letech nedopadlo dobře, kromě poklesu cen ropy mu nohy podrazila také populační exploze. Po demonstracích v roce 1988 přišel výjimečný stav a nová ústava, která se rozchází s marxismem. Přichází i politické uvolnění, nová pluralita ale přináší i nechtěné plody – volby na začátku devadesátých let vyhrává islamistická strana, moc na sebe ale strhla armáda a začala vleklá občanská válka, která skončila až roku 2002.

Systémové (nebo systematické?) projídání

Politika vysokých státních výdajů byla ale pro Alžírsko typická už dřív. Jenže to třeba zdroje byly – zemi se v klidu po občanské válce dařilo a do toho relativně rostly ceny ropy, na které je místní ekonomika postavená. Buteflikův režim si kupoval společenský klid a smír štědrými subvencemi – dotoval ceny chleba, regionálních letů i sociální bydlení.

Po arabském jaru v roce 2011 se socialistický přístup hospodaření na čas ještě prohloubil, ačkoli rozpočty vykazovaly deficity. A rostla i spokojenost veřejnosti s ekonomickou situací. Režimu se dařilo realitu skrývat – dalším utrácením. Stát zaměstnal velkou řadu lidí, zejména v bezpečnostních složkách, Národní agentura pro zaměstnanost mladých (ANSEJ) rozdala třikrát víc půjček třeba na rozjezd podnikání než dřív. Ve spojení s odpovídající mediální masáží to fungovalo:

Spokojenost Alžířanů s ekonomickou situací v zemi

Pak ale přišla ropná krize, která v roce 2014 plně odhalila krátkozrakost alžírské hospodářské vlády. Ani náhlý růst externího schodku na 15 procent HDP ale nestačil na to, aby se podařilo prosadit výraznější reformy. V krátkém sledu se vyměnili tři premiéři, ale žádný z nich neustál tlak alžírských miliardářů, baronů spekulujících s cenami dovozového zboží. A dolarové rezervy se scvrkly z pohodlných 194 miliard dolarů v roce 2014 na ani ne polovinu v roce 2018. A s nimi se scvrkávala i důvěra Alžířanů v demokracii. Nespokojenost veřejnosti se v únoru letošního roku zhmotnila v pravidelné demonstrace, které už přinesly výsledky. V první řadě rezignaci mnohými milovaného a mnohými zatracovaného, každopádně ale už vetchého 82letého vladaře Abdelazíze Butefliky.

Ukazatele veřejného mínění v Alžírsku, 2007–2016

Skóre (0–100)

2007

2011

2013

2016

Vnímání hospodářské bezpečnosti

45

40

57

37

Vnímání fyzické bezpečnosti

62

50

56

60

Důvěra ve vládu

45

30

70

32

Důvěra v demokracii

52

58

65

57

Zdroj: Průzkum veřejného mínění,  Arab Barometer (Algeria, Egypt, Jordan, Lebanon, Morocco, Palestine, Tunisia), 2016. Ann Arbor, Michigan, USA:  ICPSR

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.


Sázka na černé zlato

Rozpočtový deficit klesl k roku 2018 na sedm procent HDP. Agentura Moody’s ale upozorňuje na náladu zahraničních investorů: své projekty zmrazily ExxonMobil, British Petroleum nebo norský Equinor (Statoil). (Na druhou stranu saúdskoarabská Aramco, americká Anadarko nebo indonéská Pertamina své smlouvy letos prodloužily.)

Zpomalování zahraničních investic a dlouhodobá politická nestabilita můžou vést k tomu, že poklesnou výnosy z těžby a prodeje ropy. A ropný průmysl je pro zemi pořád klíčový. Zatím je alžírská státní těžebná společnost Sonatrach úspěšná, loni meziročně zvýšila zisk o 17,5 procenta z 33,2 miliard na 39 miliard dolarů. A podle průzkumů Americké agentury pro zpravodajství o energetice (EIA) Alžírsko disponuje třetími největšími zásobami břidlicových ropných ložisek na světě, hned po Číně a Argentině. A těžaři by mohli výnosy ještě zvyšovat, minimálně na ložiscích na pevnině, kde jich v Alžírsku jsou téměř tři čtvrtiny. Jenže to by si žádalo větší investice. A pro investory je terén natolik nepřehledná, že se otázka kvalita podnikatelského prostředí v Alžíru (smutné 157. místo v žeřníčku Doing Business) stala na chvíli ústředním tématem i největšího veletrhu zaměřeného na ropný průmysl v severní Africe NAPEC2019. Podobné je to s ložisky plynu: plyn je, chybí ale infrastruktura.

Cena ropy (WTI) za posledních pět let

Zdroj: peníze.cz

Zdroj: Peníze.cz

Všechna vejce v ropném košíku

Jednostranně zaměřená ekonomika je vždycky zranitelná. V Alžírsku to letos ukázal lednový čtyřicetiprocentní meziroční propad v exportu plynu, ropy i ropných výrobků – a to jen kvůli počasí. Kvůli dešťům totiž byly zavřené přístavy. Zdravější by byla diverzifikovaná ekonomika, která ropu ani plyn nezatracuje, ale těžkou závislost na nich aspoň částečně naředí nějakými substituty.

Pohodlné, ale nezasloužené bohatství tlumívá produktivitu. Centrální banka dlouhodobě nadhodnocuje alžírský dinár. Kvůli optimalizaci zisků z vývozu ropy a plynu. Nejen komodity pak přestávají být svou cenou konkurenční, ale snižuje se tak produktivita mimo ropný průmysl. A to má negativní dopad na míru nezaměstnanosti a odolnost ekonomiky vůči nečekaným cenovým skokům komodit jako je ropa, minerály či obilí. Přírodní bohatství tak jednoduše způsobuje jeden velký paradox, kdy se země bohaté na zdroje stávají rozvojovými, zatímco země na přírodní bohatství chudé jako Lucembursko, Hongkong či Švýcarsko prosperují.

A míra nezaměstnanosti, která dosahuje v Alžírsku přibližně 11,7 procent je skutečně palčivý problém. Významně jsou totiž postiženi zejména mladí lidé ve věku 16 až 24 let, mezi kterými nezaměstnanost dosahuje téměř 30 procent. Zde se pak otevírá prostor pro radikalizaci mladých, i proto se dnes větší část rozvojových projektů zahraničních donátorů v Alžírsku věnuje právě otázce zaměstnanosti a rozvoji praktických schopností a znalostí u studentů pro hladký přechod na trh práce.

Abdelazíz Buteflika

Abdelazíz Buteflika, prezident Alžírska (dnes už bývalý)

Abdelazíz Buteflika v roce 2017. Snímek Profimedia

* 1937

Prezidentem Alžírska se prvně stal v roce 1999, později byl zvolen ještě třikrát, celkem tedy vládnul dvacet roků. Právě na dnešek (18. 4.) byl původně stanoven termín nových prezidentských voleb, kterých se dvaaosmdesátiletý prezident chtěl rovněž účastnit. Po masových protestech nejprve vyhlásil, že volby se odloží že jim bude na konci roku předcházet národní dialog o politické a ústavní reformě, nakonec ale podlehl tlaku ulice a armády a odstoupil.

Od padesátých let se účastnil boje o nezávislost Alžírska, v nezávislém Alžírsku se později stal ministrem zahraničí, hlavním hybatelem puče proti prvnímu prezidentovi a po smrti druhého prezidenta, kterému pomohl do křesla, také odsouzeným (ale v zásadě hned omilostněným) defraudantem.

Větší část osmdesátých let strávil v cizině, po návratu během občanské války v letech devadesátých se držel stranou. V roce 1998 pak vyhrál volby a po připomínkách někdejších zpronevěr se ještě nechal potvrdit referendem. Přestože ústavou bylo dáno, že prezidentem může člověk být jen dvě období, Buteflika prakticky jen o pár týdnů nedotáhl čtvrté, a to přesto, že po mrtvici se už několik let prakticky neukazoval na veřejnosti.

Po Buteflikově rezignaci se novým prezidentem – než se úřadu ujme prezident vzešlý z řádných voleb – stal předseda horní komory alžírského parlamentu Abdeldaker Bensalah. Ten je považován za Buteflikova spojence, protesty tedy neustávají.

Dégagez, geâ!

Než na dveře zaklepe Mezinárodní měnový fond, alžírští experti navrhují vytvořit Komisi odborníků na strukturální reformy. A nápady se hrnou ze všech stran: přehodnotit investiční zákon znevýhodňující zahraničního investora, srovnat uměle nadhodnocenou národní měnu, vyvážit zápornou obchodní bilanci, která ještě na konci roku 2018 dosáhla přibližně pěti miliard dolarů, zdanit neformální sektor či zavést milionářskou daň, posílit bankovní sektor, a tím podpořit růst průmyslové výroby (ta v Alžírsku generuje pouze pět procent HDP) a konečně přehodnotit mechanismus rozhodování o tisku peněz, ve kterém zjevně nefungují demokratické brzdy.

Rentiérská hospodářská politika tedy pomalu bere za své. Demonstranti v ulicích velkých i malých měst provolávají slogany jako Dégagez, geâ! – Všichni odejděte! A hlas lidu je vyslyšen relativně záhy. Jeden z „baronů“ Ali Haddad, předseda podnikatelské platformy Forum des chefs d’entreprises a generální ředitel stavebního gigantu ETRHB, zodpovědného za mnoho prodělečných infrastrukturních projektů, dříve nevzdělaný prodavač melounů, pochopil, že mu zvoní hrana, a zvolil útěk do Tuniska. Jeho cesta ale na hraničním přechodu v Oum Téboul náhle změnila směr a skončila ve věznici Al-Harrach.

Pokusů o vývoz devíz bude jistě přibývat, i proto byl nedávno vyhlášen zákaz vstupu soukromých letounů do alžírského letového prostoru. Svá místa nedobrovolně opouštějí i ti schopní, jako například generální ředitel Sonatrachu Abdelmoumene Ould Kaddour, který na rozdíl od svého předchůdce společnost řídil vcelku úspěšně. Společně se svým zástupcem byl Alžírskou ligou pro lidská práva obviněn z netransparentních postupů při jednání se zahraničními partnery. Odkud fouká, zatím není jasné. Jasné ale je, že jsou oba potomky Buteflikova režimu, který je do vedení společnosti dosadil.

Ve stínu historie: protržní reformy osmdesátých let vyústily do občanské války

Alžírskou výhodou zůstává relativně vzdělaná a mladá společnost, existence kvalitní infrastruktury a míra zadlužení pod dvě procenta HDP. O úspěch pobuteflikovského Alžírska, o souseda, který bude schopný zvládnout migrační vlny a jiné bezpečnostní hrozby, budou stát i partneři z Evropy. A určitě nabídnou pomocnou ruku.

Propad v cenách ropy naopak poukázal na nutnost reformovat alžírské hospodářství. Těžké to ale bude s dávkováním. Příliš rychlé změny by vedly k nepokojům, jenže váhavé kroky se už v minulosti nevyplatily a nezpůsobily nic než chaos.

Navíc jsou tady traumata z minulosti. Země už se jednou na cestu k tržní ekonomice vydala. Do přechodu ze socialistického řízení ekonomiky nešťastně zasáhla ropná krize roku 1985. Výnosy z ropy a plynu se propadly o 40 procent. Následovala krize na mnoha úrovních, vláda opustila své investiční plány, zamrazila sociální podporu ve velkém, továrny zavíraly a externí schodek během tří let vystoupal na 80 procent HDP. Nastalá situace vyhnala tisíce Alžířanů do ulic – tehdy se ovšem provolávala hesla proti nezaměstnanosti a úspornými opatřeními. Alžírská historie zaznamenala své první velké povstání od roku 1962. Armáda nekompromisně zasáhla a nechala za sebou 500 mrtvých. Začalo temné desetiletí, décennie noire, 90. léta ve znamení teroristických útoků a nekonečného strachu.

Období teroristických útoků ukončil až nástup Butefliky v roce 1999 a 15 let blahobytu, který jedním slovem můžeme nazvat občanským smírem. Hlavní strategií bylo smazat vzpomínku na 90. léta a nepřikládat přehnanou pozornost ekonomickému rozvoji. Okolnosti nahrávaly Buteflikovu mandátu a ceny ropy během dvaceti let vzrostly dost na to, aby mohl velkoryse financovat klid ve společnosti. Postupně částečně vytrhnul moc z rukou armády, Zpravodajských služeb (DRS) i nejsilnější strany v zemi Národní osvobozenecké fronty (FLN) a vytvořil režim, ve kterém ekonomické elity získaly vliv, který odjakživa patřil do rukou vysoce postavených úředníků a armády. Nekonečná řada zkorumpovaných veřejných zakázek čítá třeba výstavbu dálnice, za níž účet stoupl z plánovaných sedmi miliard dolarů na třináct miliard – a motoristi se po ní pro technické nedostatky dodnes bojí jezdit. Nechybí ani výstavba dosud neotevřené Velké mešity s nejvyšším minaretem v Africe. Její cena během výstavby několinásobně vzrostla na neuvěřitelné 2,2 miliardy dolarů. Pak projekty četných sportovních stadionů.

Jeden z mnoha sloganů dnešních demonstrantů to trefně shrnuje: Klitou lebled! – Naši zemi jste projedli!

Alžířani ale zatím vcelku účinně bojují, tentokrát ne proti nadvládě zahraničního kolóna, ale za demokratickou vládu tvořenou silnými institucemi, která vsadí na strategické reformy a neopře se pohodlně o přírodní bohatství. Mnozí uvádí jako příkladný model Malajsii, kde 93letý politik na odchodu Dr. Mohamed Mahathir, přezdívaný Dr. M, na poslední chvíli vstoupil v roli premiéra znovu do politiky, aby vyřešil krizi v zemi. Mezi drsná opatření patřilo i týdenní uzavření hranic, během kterého se po zatčení řady politiků, představitelů justice či policie podařilo zadržet 50 miliard dolarů. Šlo o silný signál směrem ke společnosti a symbol začátku nové éry. Alžírsko možná nepotřebuje právě taková opatření, ale potřebuje radikální změnu, silný signál směrem k lidu a novou společenskou dohodu. Přijde? 

Úvodní fotka z milionové demonstrace, která se konala v Alžíru, hlavním městě Alžírska, na konci března: BkhStudio / Shutterstock.com

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (3)

Vstoupit do diskuze
Alena  Štojdlová

Alena Štojdlová

Vedoucí obchodního úseku českého velvyslanectví v Alžíru.

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo