Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Italové na Hedvábné stezce

Zadlužení Italové se vydali ve stopách Marka Pola a upsali se byznysu s Číňany.

Itálie se jako jediná z velkých evropských i světových ekonomik zapojí do čínského projektu Jeden pás, jedna cesta (anglicky One Belt, One Road, čínsky I-taj i-lu) známého jako Nová hedvábná stezka. O víkendu o tom podepsali memorandum italský premiér Giuseppe Conte a čínský prezident Si Ťin-pching.

V memorandu o porozumění, které zveřejnil web Politico, se Itálie a Čína hlásí k záměru společně pracovat na projektech v oblasti infrastruktury, dopravy a logistiky i k tomu, že budou odstraňovat překážky stojící v cestě investicím a obchodu.

Kromě toho Italové s Číňany uzavřeli 29 obchodních dohod, které mimo jiné umožní čínským společnostem rozšířit přístavy v Terstu a Janově.

Kdepak kolonizovat!

Nahlíženo historií to vypadá logicky. Hospodářská iniciativa čínského vedení kopíruje některé trasy starověké Hedvábné stezky, po které vedl obchody benátský obchodník Marco Polo.

Je však pozoruhodné, že dohodu, která má propojit Čínu s Evropu a Afrikou sítí železnic, přístavů a další infrastruktury, podepisuje koaliční vláda Ligy a Hnutí pěti hvězd. Lídři těchto populistických stran kritizují globalizaci i volný obchod a vystupují proti nakupování italských firem cizinci.

„Celé roky Liga kritizovala rozhodnutí přijmout Čínu do Světové obchodní organizace, protože zvyšovalo konkurenci pro důležitá průmyslová odvětví země, mezi nimiž je například textilní průmysl. Je ironií, že teď, když dominuje italské politice, prosazuje, aby Číně byly dveře otevřeny dokořán,“ píše sloupkař deníku La Repubblica Ferdinando Giugliano.

K evropským projektům, třeba k rychlostní železnici, která má spojit Turín s Lyonem, má přitom italská vláda výhrady, zdráhá se je podpořit. Hedvábná stezka, která počítá především s investicemi do infrastruktury, ale získala její sympatie.

Ještě před rokem vůdce Ligy Matteo Salvini prohlašoval, že nedopustí, aby zahraniční firmy „kolonizovaly“ Itálii. „Než bych někomu dovolil investovat do přístavů v Terstu nebo v Janově, přemýšlel bych o tom ne jednou, ale stokrát,“ upozorňoval ministr vnitra v Conteho vládě.

Teď se však dá očekávat, že zmíněné italské přístavy skončí v čínských rukou stejně jako přístav v řeckém Pireu. Přemýšlel Salvini stokrát?

Italský klíč k Evropě

Pravda, Itálie není ve snaze zapojit se do megaprojektu jediná z evropských zemí. Na Hedvábnou stezku se chtějí vydat třeba Maďarsko, Řecko, Portugalsko, ale i Česko – anebo aspoň Miloš Zeman, který hlásá, že Česko se může stát „nepotopitelnou letadlovou lodí čínské investiční expanze“.

Itálie je ale stát jiné kategorie.  Má sice astronomický státní dluh, který přesahuje 130 procent ročního výkonu ekonomiky, potácí se v recesi, pořád to ale je člen skupiny hospodářsky nejvyspělejších zemí světa G7 a třetí největší ekonomika eurozóny. Také proto vláda v Římě usiluje o to, aby v projektu hrála klíčovou roli.

Italská vláda odmítla názor, že Evropská unie, za kterou stojí větší ekonomická síla, může vyjednat lepší obchodní dohodu než jednotlivé unijní státy. Nevzala v potaz ani varování americké vlády, která upozornila, že Čína svou kapitálovou sílu využívá k tomu, aby si kupovala politický vliv, což je patrné zejména v Africe.

Bloomberg upozorňuje na pasáž memoranda, která zdůrazňuje politický dialog obou států. Nabízí se tedy otázka, zda memorandum a obchodní smlouvy Itálie a Číny souvisí s tím, že vláda v Římě nehlasovala pro nový systém kontroly investic v Evropské unii. Jeho cílem je ztížit zahraničním investorům, zejména Číňanům, převzetí evropských společností.

Italové na prvním místě

„Portugalsko, Řecko a Itálie, které se ocitly ve finanční tísni, nemají jinou možnost, než vyměnit evropskou solidaritu za čínské peníze“ píše Ferdinando Giugliano v názorové rubrice Bloombergu.

Italští představitelé dávají najevo, že od Hedvábné stezky očekávají jak půjčky od Asijské investiční banky pro infrastrukturu, tak nové exportní příležitosti. Lucrezia Poggettiová, analytička institutu Mercator pro čínská studia však připomíná, že žádný ze čtyř největších evropských vývozců do Číny – Německo, Francie Británie a Švýcarsko – neuzavřel obdobné strategické partnerství s Čínou jako Itálie.

V italském případě se příklon k Hedvábné stezce dá chápat i jako zdvižený prostředník vlády v Římě vůči Bruselu i Washingtonu.

Je zjevné, že italská vstřícnost k Pekingu může ztížit pozici Evropské unie, která se s čínským vedení chystá vyjednávat dohodu zajišťující rovný přístup na čínské trhy pro evropské investory a také „rovné hřiště“ v přístupu k veřejným zakázkám. A vůči americké vládě je podpora Hedvábné stezky jasný signál, že Italové na rady z druhé strany severního Atlantiku neberou ohled.

Italská vláda se zjevně drží obdobné zásady, kterou vyznává Donald Trump. Formuloval ji před dvěma lety Matteo Salvini: „Prima gli Italiani“ („Italové na prvním místě“).

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 3 komentáře v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jaroslav B. Kořínek | 25. 3. 2019 12:01

Čína si je holt kúpí všecky. A za záchranu před bankrotem tím tyto bankrotářské státy (jmenovitě PIGS) prodají svůj hlas v EU čínským soudruhům.
Bravo.

+7
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK