Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Česká národní banka v minusu. Je čeho se bát?

Když se ČNB rozhodla udržovat korunu na 27 korunách za euro, znamenalo to mohutné nákupy devizových rezerv. Po uvolnění kurzu koruna posiluje a nahromaděná eura dostávají centrální banku do významných ztrát. Je to ale opravdu jen ztráta účetní, bez jakýkoliv negativních efektů, jak tvrdí ČNB?

Po poslední finanční krizi zažilo centrální bankovnictví nestandardní období, nesrovnatelné s čímkoli, co jsme dosud znali. Centrální bankéři ve snaze dotlačit inflaci ke svému inflačnímu cíli snižovali úrokové sazby až na nulovou úroveň. A pak začali hledat nové, nestandardní nástroje, kterými by bylo možné měnovou politiku dále uvolňovat. 

Tímto vývojem si prošla i Česká národní banka. V listopadu 2013 z těchto důvodů zahájila devizové intervence proti kurzu české koruny a deklarovala, že ji bude držet nad hladinou 27 korun za euro, než přejde riziko deflace a případné deflační spirály.

Intervence ČNB na měnovém trhu spočívaly v tvorbě nových korun, za které kupovala eura. Devizové rezervy na straně aktiv centrální banky rostly…

Jak je vidět z grafu, během trvání kurzového závazku – od listopadu 2013 do dubna 2017 – se hodnota devizových rezerv České národní banky zvyšuje o přibližně dva biliony korun. Tyto prostředky centrální banka průběžně investuje do zahraničních cenných papírů, zejména obligací zahraničních vlád s nejvyššími ratingy. Výnosy z těchto investic zvyšují hodnotu jejího hospodářského zisku.

Když pustíte otěže

Problém ale přijde, když se kurz domácí měny uvolní a začne posilovat. Přesně jako se to stalo po ukončení kurzového závazku v dubnu 2017:

Jak koruna posiluje, přirozeně klesá hodnota zahraničních měn vůči ní – a tedy i hodnota devizových rezerv. Pokles devizových rezerv se pak účetně projeví kurzovými ztrátami, které snižují hospodářský výsledek centrální banky a můžou ji dostat až do významných ztrát – jako v roce 2017, kdy ČNB vykázala ztrátu 243 miliard korun.

V extrémním případě můžou kumulované ztráty dosáhnout takové výše, že se banka ocitne v situaci takzvaného negativního vlastního kapitálu (účetní závazky převyšují účetní aktiva). Za takových okolností se dá čekat například doporučení Mezinárodního měnového fondu, aby banka oslovila vládu s žádostí o peníze – o kapitálovou injekci, která by navýšila základní kapitál banky.

Nic přece nehrozí

Představitelé České národní banky vždycky uklidňují veřejnost tím, že centrální banka je specifická instituce, která nemůže mít problémy s likviditou nebo solventností. Ztráta prý tedy v žádném případě nemůže znamenat ohrožení pro veřejné rozpočty, finanční sektor nebo reálnou ekonomiku.

Tím argumentace centrální banky končí. Podle mě je ale důležité jít v úvahách trochu hlouběji a detailně popsat veškeré důsledky. Opravdu nejde jen o pouhou zápornou účetní položkou v bilanci centrální banky, ale jsou tu skutečné dopady na reálnou ekonomiku a každého občana země.

Švýcarský scénář

Na světě existují i centrální banky, jejichž hospodaření je navázáno na veřejné rozpočty. Jednou z nich je Švýcarská centrální banka, s jejímiž akciemi se obchoduje na lokální akciové burze, a která má právo odvádět svým akcionářům (kterými jsou zejména švýcarské kantony) pravidelnou dividendu.

Švýcarská centrální banka intervenovala od roku 2011 proti posilování švýcarského franku. Nakonec ale musela v roce 2015 tlakům na jeho zhodnocení ustoupit a kurzový závazek opustit. Frank následně skokově posílil o 40 procent, což mělo za následek nejen obrovskou ztrátu centrální banky, ale i recesi místní ekonomiky a rozpočtové problémy lokálních samospráv.

Je nezbytné si uvědomit, že ztráta centrální banky na jedné straně je ziskem spekulantů a zejména obchodních bank na straně druhé. Vzhledem k výši devizových rezerv a růstu úrokových sazeb, tak obchodní banky realizují snadné zisky na úkor centrální banky.

Zároveň za dobu trvání kurzového závazku značně narostlo množství peněz v bankovním systému. Banky v kombinaci se snadnými zisky ztrácejí motivaci získávat další peníze od běžných vkladatelů. Nic je tedy nenutí zvyšovat úrokové sazby na účtech, ty se v zásadě příliš neliší od sazeb, jaké byly, než centrální banka svoje sazby začala rychle zvedat od takzvané technické nuly (zvýšení dvoutýdenní repo sazby z 0,05 na 1,75 procenta proběhlo po pětileté stagnaci v pěti krocích během pouhého roku a půl).

Nelze se tedy spokojit s jednoduchým tvrzením zástupců České národní banky, že jakékoliv kumulované ztráty budou zaplaceny z budoucích zisků. Ztráta centrální banky má už teď své závažné makroekonomické důsledky.

Tím nejpodstatnějším jsou a budou nízké úrokové sazby na bankovních vkladech všech obyvatel této země, které můžou v krajním případě znamenat to, že si lidé nevybudují dostatečné úspory – a pomoc pak budou očekávat od státu. A nejde jen o to, že se lidem peníze v bankách nezhodnotí, ale také o to, že se jim tam nebude mít co zhodnocovat – protože nízké úroky nejsou dobrou motivací ke spoření.

Jakub Mašek

Jakub Mašek

Absolvent oboru finance Vysoké škole ekonomické v Praze. V průběhu studia absolvoval stáže v Evropském parlamentu či na Ministerstvu financí. Dále pracoval jako analytik v investiční bance Roklen, hedgovém fondu Charles Bridge... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 81 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Josef Fraj | 28. 2. 2019 07:39

Je třeba si uvědomit, co bylo hlavním smyslem zavedení tzv. účetních peněz a definitivního přerušení vazby na zlato v 70. letech. Šlo o to dát do rukou vládám a vládnoucím elitám nástroj, kterým mohou téměř nepozorovaně okrádat obyvatele příslušného státu, v případě dolaru obyvatele téměř celého světa.
K tomu byl:
- vytvořen nesrozumitelný bankéřský metajazyk, kterému většina lidí vůbec nerozumí,
- vytvořen mýtus o nutnosti 2% inflace,
- vytvořen mýtus o škodlivosti deflace,
- vytvořen mýtus o nezbytnosti státního měnového monopolu,
- vytvořen mýtus o tom, že centrální banka je nezbytná pro stabilitu měny a hladký chod ekonomiky,
- zajištěna absence výuky finanční gramotnosti ve státním školství. Většina lidí nechápe, že státní dluh musí dříve nebo později někdo zaplatit a že to budou většinou občané, kteří nejsou příjemci peněz, které si stát půjčil. Ještě méně lidí chápe, že inflace je připravuje o benefity technického pokroku a je tedy několikrát vyšší, než jsou ta 2% (v tom lepším případě), o která , meziročně stoupnou ceny. Často ani podnikatelé nechápou, jak je CB banka poškozuje svými opatřeními.

Tato uměle udržovaná mlha je nezbytnou součástí fungování účetních peněz. Ve chvíli, když většině lidí dojde, že je to nástroj na jejich okrádání, tak to přestane fungovat. Chtít po ČNB, aby tu mlhu rozkryla, je jako chtít po lupiči, aby si sundal masku.

+692
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Michal Mrozek | 28. 2. 2019 10:22

Citace z rozhovoru Kamila Janáčka s Hospodářskými novinami, 9.12.2015:

* HN: Když jste zmínil zahraniční inspiraci ohledně intervencí a exitu, vynechal jste Švýcarsko, kde z udržování pevného kurzu centrální banka utekla v podstatě přes noc a způsobila trhům i ekonomice šok.

Švýcarský případ byl inspirací, ale situace není stejná, jako byla tady. My jsme na rozdíl od švýcarské centrální banky veřejná instituce a ztráta, která naší politikou vzniká, je účetní a nebude ji platit daňový poplatník, nebude hrazena ze státního rozpočtu.

-81
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK