Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Rozvojová pomoc: nesou naše dolary ten nejlepší užitek?

Na rozvojovou pomoc se každý rok posílají stovky miliard. V dolarech. Často to ale vypadá spíš tak, že si chceme jen odškrtnout kolonku – a už se nedíváme, jestli opravdu rozvíjíme a pomáháme. A jestli bychom za tytéž peníze nemohli rozvíjet a pomáhat víc.

Na pomoc a rozvoj se v roce 2017 vynaložilo 146 miliard dolarů. Je to na jednu stranu vysoká suma, na druhou ale jen zlomek peněz, které bychom potřebovali ke splnění cílů trvale udržitelného rozvoje (SDG) Organizace spojených národů.

Navzdory omezenému množství zdrojů se ale překvapivě málo diskutuje o stanovování priorit ve výdajích na rozvoj.

V mezinárodních průzkumech i na světové scéně dávají rozvojové země velmi jasně najevo své priority: kvalitnější zdravotnictví a školství, větší počet a vyšší kvalita pracovních míst, nižší korupce a řešení problémů s výživou. Bohaté země bohužel své zdroje mnohdy směřují jinam než do těchto oblastí.

Viděno ostře

Při hodnocení dopadů rozvojové pomoci může být těžké oprostit se od emocí a zjednodušujících soudů. Pomáhat je přece správné, značná část euroamerické společnosti navíc za problémy chudších zemí cítí nejen zodpovědnost, ale i jakousi historickou vinu. Ovšem studie, které vyhodnocují dopady pomoci, se shodují: „Neexistuje žádný jednoduchý vztah mezi velikostí a/nebo četností pomoci a dlouhodobým ekonomickým růstem země, do které pomoc směřuje.“

Stojí za to prozkoumat kacířskou myšlenku: Co když rozvojová pomoc nejen nepomáhá, ale může příjemcům dokonce škodit?

Kam pomáhá rozvojová pomoc?

Odškrtnout si kolonku

Pokud se současné trendy udrží, svět nedokáže splnit cíle trvale udržitelného rozvoje pro rok 2030 v řadě různých oblastí: úmrtnost matek, tuberkulóza, přístup k plánování rodičovství, HIV, úmrtnost na neinfekční onemocnění, přístup k předškolnímu a základnímu vzdělání, zakrňování, plýtvání, podvýživa, násilí vůči ženám, registrace narození, přístup k vodě, rovnost pohlaví v nejvyšších veřejných funkcích, přístup ke kanalizaci či znečištění ovzduší.

Místo toho, abychom peníze vydávali na to, aby se zrychlil pokrok v těchto oblastech, jich ale velká část putuje jinam. Nejkřiklavější příklad: OECD odhaduje, že víc než 20 procent rozvojové pomoci se vynakládá na projekty a činnosti související se změnami klimatu.

Je zřejmé, že by se ve zdravotnictví, školství a dalších oblastech dalo dosáhnout mnohem většího pokroku, kdyby pětina rozvojových výdajů nesměřovala do projektů, jako je rozšiřování neefektivních solárních „mikrosítí“, díky nimž si sice dárci můžou odškrtnout kolonku „klima“, ale pro změnu lidských životů toho dělají jen málo. Globální průzkumy ukazují, že v rozvojových zemích se obavy o klima řadí mezi politickými tématy na poslední nebo téměř poslední místo.

Jak by se rozvojové prostředky daly využít lépe? Pokud se chceme zaměřit na intervence a investice, které za každý vynaložený dolar dosáhnou největšího užitku, může hrát klíčovou roli analýza nákladů a přínosů.

Z čerstvého Finmagu

Finmag předplatné

27 stran o vědě.

Kde je budoucnost vědy? V upirátěných článcích? Kam kráčejí robozvířata Boston Dynamics? Génius ze střední: Petr Štěpánek si vyrobil robotickou ruku, elektroencefalogram… Teď podniká s elektrolongboardy. A další.


Sinolog Martin Hála o Si Ťin-pchingovi: Čína je v jeho očích už na takové ekonomické úrovni a má k dispozici takové technologické prostředky, že může prosadit komunistické ideály, které nešlo naplnit za Mao Ce-tunga.


Za stejné peníze víc

Think tank Centrum Kodaňského konsensu, v jehož čele stojím, vypracoval rozsáhlou studii 169 cílů trvale udržitelného rozvoje. Zkoumal celou paletu rozvojových možností a každé z nich přiřadil cenovku a podrobné informace o tom, čeho by mohla dosáhnout. Tato analýza odhalila, že ze všech 169 položek lze vyčlenit 19 cílů, které za vynaložené peníze přinášejí největší hodnotu.

Vezměme si například často přehlížený – a politicky neoblíbený – rozvojový cíl všeobecného přístupu k plánování rodičovství, který by podle analýzy stál 3,6 miliardy dolarů ročně. Pokud bychom ženám zajistili kontrolu nad vlastním těhotenstvím, znamenalo by to pokles počtu úmrtí matek o 150 000 a pokles počtu sirotků o 600 000 ročně. Zároveň by to přineslo demografickou dividendu, která by zvýšila hospodářský růst. Celkový přínos pro společnost by dosahoval přibližně 120 dolarů za každý vynaložený dolar.

Rovněž investice do dětské výživy přinášejí celoživotní dividendy, protože zdravá strava umožňuje lepší vývoj mozku a svalů. Dobře živené děti zůstávají ve škole déle, víc se toho naučí a nakonec se z nich stávají produktivnější členové společnosti. Důkazy naznačují, že poskytnutí kvalitnější výživy pro 68 milionů dětí ročně by znamenalo dlouhodobý společenský přínos víc než 40 dolarů za každý vynaložený dolar.

Případně přemýšlejme o tuberkulóze, což je nejsmrtelnější (a nejpřehlíženější) infekční onemocnění. Tuberkulóza postihuje nejchudší lidi světa a většinou se jí nakazí dospělí lidé v mladém věku, kdy se právě stali rodiči a jsou ekonomicky činní. Rodiny pak ztrácejí příjmy a děti rodiče. Naše analýza ukazuje, že investice do rozšíření testů a léčby tuberkulózy přináší společenský prospěch ve výši 43 dolarů za každý vynaložený dolar.

Efektivně

Expertní panel ekonomů včetně dvou nositelů Nobelovy ceny zjistil, že každý dolar vynaložený na tyto a ostatní z devatenácti nejefektivnějších cílů globálního rozvoje by znamenal dlouhodobé společenské přínosy v hodnotě 20–40 dolarů. Naproti tomu rovnoměrné rozprostření zdrojů do všech 169 cílů by znamenalo přínos v hodnotě méně než 10 dolarů za každý vynaložený dolar. Jinými slovy by se upřednostnění nejefektivnějších cílů ve výsledku rovnalo zdvojnásobení nebo i zečtyřnásobení rozpočtu určeného na pomoc.

Analýza nákladů a přínosů vypracovaná Centrem Kodaňského konsensu dnes pomáhá stanovit národní priority v Bangladéši a na Haiti, a na státní úrovni pak v indickém Rádžasthánu a Ándhrapradéši. V Bangladéši podpořily nabyté poznatky rozšíření efektivnějších a transparentnějších politik elektronických státních zakázek a přesněji cílených iniciativ v oblasti výživy; na Haiti tvoří základ pro rozhodnutí vlády a dárců obohacovat místní mouku životně důležitými stopovými prvky, které zachraňují mladé životy.

Nyní je naším úkolem tento přístup dále rozšířit. Analýza nákladů a přínosů by neměla diktovat, jakým způsobem bude vynaložen každý dolar na pomoc a rozvoj. Čas zbývající do roku 2030 se však krátí a u mnoha rozvojových cílů svět zaostává. Budeme-li opomíjet ekonomickou efektivitu, pak hrozí riziko, že nedokážeme u největších problémů lidstva dosáhnout potřebného pokroku.

Z angličtiny pro Finmag přeložil Jiří Kobělka.

Copyright: Project Syndicate, 2019. Úvodní fotka: Drevs / Shutterstock.com

Bjørn Lomborg

Bjørn Lomborg

Hostující profesor Kodaňské obchodní fakulty a ředitel think tanku Centra Kodaňského konsensu. Napsal mimo jiné knihy The Skeptical Environmentalist (Skeptický ekolog), Cool It (Zchlaďte hlavy), How to Spend $75 Billion to... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 11 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Karel Pokorný | 24. 1. 2019 12:47

Žádné odškrtávání nepotřebujeme. Politika, který přijde s tím, že bude naše peníze posílat někam do zahraničí, volit nebudu. A na toho, který se tím nechlubil a přesto tak činí, získám názor, že je podvodník, bez něhož by tu bylo lépe.

Pomoc zemím s vysokou porodností je z našeho hlediska kontraproduktivní. Projeví se totiž zejména růstem počtu tamního obyvatelstva, což znamená jen více utrpení, chudoby, válek a násilí. A také tlak na další pomoc a ohrožení nás samotných skrze migraci. Není v našem zájmu něco takového podporovat.

+20
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK