Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Konec bílých kulaků na africkém jihu?

V Jižní Africe se schyluje ke konfiskacím půdy bělošských farmářů. Bude z toho Zimbabwe č. 2?

Jihoafrická vláda se chystá k pozemkové reformě. Jejím cílem je dostat podstatnou část úrodné půdy od bílých farmářů k farmářům černým. Chystá se to dělat také konfiskací půdy, tedy zabavením bez náhrady.

Podle představitelů vládní strany tato metoda pomůže Jihoafričanům vyrovnat se s tíživým dědictvím apartheidu. Může ale zemi také zruinovat.

Ekonomický apartheid

Apartheid (oddělení ras a národů) jako státní politika se v Jihoafrické republice formálně uzavřel v roce 1991, kdy parlament zrušil zbývající segregační zákony. Za jeho konec však bývá pokládán až rok 1994, kdy se stal prvním černošským prezidentem země Nelson Mandela.

Ekonomicky se nicméně na segregaci bílých a černých obyvatel od té doby mnoho nezměnilo.

Anna Orthoferová z Univerzity Kapské Město ve studii z roku 2016 píše, že deset procent obyvatel, vesměs bělochů, drží 90 až 95 procent bohatství a bílým farmářům patří téměř tři čtvrtiny úrodné půdy (v roce 1991 to bylo 85 procent). Na druhé straně 80 procent obyvatel (až na výjimky černoši) nemá žádný majetek.

Orthoferová také zmiňuje extrémní příjmovou nerovnost. Deseti procentům jihoafrické populace připadne 55 až 60 procent příjmů. Ve vyspělých západních zemích je tento podíl kolem 35 procent.

Ekonomická nerovnost se přitom od roku 1991 paradoxně prohloubila). Thomas Piketty to ve svém Kapitálu 21. století vysvětluje jednoduše tím, že bohatství generuje příjmy z úroků, dividend či rent a může se dědit z generace na generaci.

Přístup nemajetné části populace k těmto příjmům je omezen, což vytváří propastnou nerovnost, která se v mnoha rozvojových státech zvyšuje.

ČERSTVÝ FINMAG

Finmag předplatné

Nakonec jsem si řekl: Jindro, co blbneš? Přece nemůžeš dělat šéfredaktora novin, které vlastní politik. Babišovi jsem napsal že by to nedělalo dobrotu. Rozhovor s Jindřichem Šídlem.


Žánr, který se Česku příčí v krku: Těžko vysvětlovat voliči ODS ve středních letech, proč si člen Wu-Tang Clanu kdysi zajel vyzvednout potravinové lístky limuzínou a že to někdo považuje za užitečný aktivismus. Táňa Zabloudilová o rapu.


Máme přijmout syrské sirotky z uprchlických táborů v Libanonu? Jestli tam nějací jsou, zjišťovala na místě Markéta Kutilová. Výsledek? Nedostatkové zboží.


Nástup radikálů

Nelson Mandela nabádal k usmíření, toleranci a trpělivosti. Ve své inaugurační řeči v roce 1994 pravil: „Bojuji proti bílé nadvládě. Bojuji proti černé nadvládě. Ctím ideál demokratické a svobodné společnosti, kde všichni lidé žijí spolu v harmonii.“

Jenže k harmonii má Jižní Afrika pořád daleko. Mladí černoši jsou frustrováni tím, že nemohou sehnat práci, anebo tím, že málo vydělávají. Jejich hlasy v posledních letech sbírá radikální strana Bojovníků za ekonomickou svobodu (EFF). Vede ji marxista Julio Malema, který prohlašuje: „Čas smíření skončil. Nastal čas na spravedlnost. Máme právo vzít si od bělošských farmářů půdu.“

Radikalizuje se i vládnoucí Africký národní kongres (ANC). Minulý týden oznámil, že je připraven prosadit návrh ústavního dodatku, který umožní zabavit bez náhrady půdu farmářů nad 25 000 akrů. Souhlas s tím už vyslovil prezident Cyril Ramaphosa. „Je potřeba konečně nastolit historickou spravedlnost a napravit chyby minulosti,“ pravil.

Historická spravedlnost je ale pojem relativní, zejména na jihu Afriky. Bílí kolonisté tam připlouvali od 17. století a mnohdy zakládali farmy na území, které nikomu nepatřilo. Tehdy některé kmeny, k nimž se dnešní černošští vůdci Jihoafrické republiky hlásí, v oblasti ještě ani nepobývaly.

Pravda, to neznamená, že běloši černochy neznevýhodnili. V roce 1913 schválili zákon, který neumožňoval černochům kupovat, ani si pronajímat půdu.

Zimbabwe 2?

Nyní připravovaná konfiskace se má týkat všech majitelů velkých farem. Ve skutečnosti však bude zabavena pouze půda bělošských farmářů, protože jihoafričtí černoši velké farmy nemají.

Možnost zabavovat půdu a další majetky za náhradu a v případech, kdy to vyžaduje veřejný zájem, i bez ní, prosadil Africký národní kongres do ústavy už před dvěma lety. Dosud ale vláda tuto možnost nevyužívala, nedohodla se, jak definovat veřejný zájem. Obávala se také odchodu zahraničních investorů.

Pozemky od bílých farmářů vláda vykupovala a předávala černošským obyvatelům podle modelu uplatňovaného už za Mandely, kdy farmář musí s výkupem půdy souhlasit a dohodnout se s vládou na ceně. Tímto postupem se podíl úrodné půdy v rukou bělochů snížil za dvě desítky let z 85 na 73 procent.

Africký národní kongres dospěl k závěru, že to je příliš pomalé tempo, že je nutné ho urychlit – a to konfiskacemi. Jaké to může mít důsledky?

Zkušenosti s konfiskací půdy bělošských farmářů má sousední Zimbabwe. Jsou alarmující a měly by jihoafrickou vládu před obdobným postupem varovat.

Bývalý zimbabwský prezident Robert Mugabe rozpoutal štvavou kampaň proti farmářům, podobně jako českoslovenští komunisté po únoru 1948 proti sedlákům („vesnickým boháčům“ a „kulakům“) a v roce 2000 zavedl zrychlenou pozemkovou reformu (Fast-track Land Reform). Vyhlásil ji na základě stejného argumentu, kterým se teď ohánějí jihoafričtí politici: Pokud si bílí osadníci vzali půdu, aniž za ni zaplatili, vezmeme si ji bez placení zpět.

Sbohem, Afriko

V Zimbabwe se „reforma“ změnila ve státem organizovanou loupež a pogrom na bělochy. Farmáři, kteří neutekli, byli vyhnáni, anebo zabiti. Noví vlastníci půdy nebyli schopni farmařit a zásobovat obyvatele potravinami.

Ani v Jihoafrické republice nemají s předáním půdy černošským hospodářům dobré zkušenosti. Mnohé z nových farem černochů byly ztrátové a krachovaly, byť se někteří bělošští farmáři stali mentory nových vlastníků půdy a učili je, jak hospodařit.

Bylo to dáno i tím, že někde se půda dostala do rukou stranických funkcionářů, kteří se zemědělstvím neměli zkušenosti. (Také Mugabe rozdával zabavenou půdu svým lidem, členům Afrického národního svazu Zimbabwe, které si tak zavazoval.)

Mnozí z bílých jihoafrických farmářů tuší, že je v zemi nic dobrého nečeká. Snaží se svou půdu prodat a Jižní Afriku opouštějí. Vede je k tomu jak právní nejistota, která je odrazuje od dalších investic do byznysu, tak útoky, kterým jsou vystaveni. Organizace AfriForum, která hájí práva bělošské menšiny, eviduje za poslední dva roky 638 útoků na farmáře a 74 jejich vražd.

Je patrné, že Jižní Afrika se může stát další zemí černého kontinentu, která staré křivdy nahradí křivdami novými, nastolí novou nespravedlnost a k tomu bídu a rozvrat.

Lavička na úvodním snímku je replika laviček, jaké bývaly v Kapském městě v době apartheidu. Foto: Naeblys / Shutterstock.com

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 21 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 27. 8. 2018 09:32

Tak to dopadá, když máte opak kapitalismu a svobody: demokracii.
V kapitalismu by o majetku (např. půdě) rozhodovali vlastníci. V demokracii "většina" - klidně i tvořená imigranty, které si tam naimportují někteří politici jako své potenciální voliče (a je jedno, zda jde o JAR, nebo o dnešní multikulti EU). Za pár let to (s demokracií, eurosocialismem a multikuturalismem) budeme mít i tady. Nebo si myslíte, že se nově příchozí (z Afriky a Asie) budou jen tak dívat, jak původní Evropané jezdí svými mercedesy, vlastní si své firmy, farmy, hotely a příchozí jsou bez majetku, práce, vzdělání a v lepším případě v těch hotelech patřících bílým uklízejí za minimální mzdu? To v demokracii nehrozí. Jakmile získají občanství a hlasovací práva, budou se snažit si odhlasovat nějaké "spravedlivé přerozdělení majetku". Navíc politická snaha o přerozdělení je pohodlnější, než snaha o integraci, vzdělání se, získání kvalifikace. Takže čím víc bude možné se domoci "sociální spravedlnosti" politickou cestou, tím menší motivace se o to snažit ekonomickou cestou, vlastní pílí.

To, co teď Fuldům a Březinům přijde normální (že se nekvalifikovaní a nepracovití domáhají životní úrovně, zdravotní péče či kvalitního bydlení cestou vydírání, nátlaku, tedy politicky a demokraticky), se brzy stane normálním i ze strany stále rostoucího počtu imigrantů. A ti imigranti budou mít vlastně "pravdu". Pokud se může nekvalifikovaný nezaměstnaný bruntálec domáhat bydlení, dávek a zdravotní péče z peněz ukradených tzv. "daněmi" pracovitým kvalifikovaným, proč by se toho samého nemohl domáhat Eritrejec či Afghánec? Je snad ten bruntálec něco víc, než oni?

+203
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Lukáš Lánský | 27. 8. 2018 14:42

To bylo keců, že krajní pravice je vlastně levice, pač taky zakazuje -- nakonec to stejně vždycky dopadne tak, že "skuteční svobodomyslní pravičáci-libertariáni" si jako svůj hlavní talking point vyberou zákazy pohybu pro všechny ty divný lidi, co nemluví česky. Ve fázi nacionálního socializmu už jsou i pražští Svobodní, kteří na plakátech vesele slibují startovací byty mladým rodinám.

Je to škoda. Tahle země zastánce svobody potřebuje.

-15
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK