Konec bílých kulaků na africkém jihu?

Jihoafrická vláda se chystá k pozemkové reformě. Jejím cílem je dostat podstatnou část úrodné půdy od bílých farmářů k farmářům černým. Chystá se to dělat také konfiskací půdy, tedy zabavením bez náhrady.

Podle představitelů vládní strany tato metoda pomůže Jihoafričanům vyrovnat se s tíživým dědictvím apartheidu. Může ale zemi také zruinovat.

Ekonomický apartheid

Apartheid (oddělení ras a národů) jako státní politika se v Jihoafrické republice formálně uzavřel v roce 1991, kdy parlament zrušil zbývající segregační zákony. Za jeho konec však bývá pokládán až rok 1994, kdy se stal prvním černošským prezidentem země Nelson Mandela.

Ekonomicky se nicméně na segregaci bílých a černých obyvatel od té doby mnoho nezměnilo.

Anna Orthoferová z Univerzity Kapské Město ve studii z roku 2016 píše, že deset procent obyvatel, vesměs bělochů, drží 90 až 95 procent bohatství a bílým farmářům patří téměř tři čtvrtiny úrodné půdy (v roce 1991 to bylo 85 procent). Na druhé straně 80 procent obyvatel (až na výjimky černoši) nemá žádný majetek.

Orthoferová také zmiňuje extrémní příjmovou nerovnost. Deseti procentům jihoafrické populace připadne 55 až 60 procent příjmů. Ve vyspělých západních zemích je tento podíl kolem 35 procent.

Ekonomická nerovnost se přitom od roku 1991 paradoxně prohloubila). Thomas Piketty to ve svém Kapitálu 21. století vysvětluje jednoduše tím, že bohatství generuje příjmy z úroků, dividend či rent a může se dědit z generace na generaci.

Přístup nemajetné části populace k těmto příjmům je omezen, což vytváří propastnou nerovnost, která se v mnoha rozvojových státech zvyšuje.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Nástup radikálů

Nelson Mandela nabádal k usmíření, toleranci a trpělivosti. Ve své inaugurační řeči v roce 1994 pravil: „Bojuji proti bílé nadvládě. Bojuji proti černé nadvládě. Ctím ideál demokratické a svobodné společnosti, kde všichni lidé žijí spolu v harmonii.“

Jenže k harmonii má Jižní Afrika pořád daleko. Mladí černoši jsou frustrováni tím, že nemohou sehnat práci, anebo tím, že málo vydělávají. Jejich hlasy v posledních letech sbírá radikální strana Bojovníků za ekonomickou svobodu (EFF). Vede ji marxista Julio Malema, který prohlašuje: „Čas smíření skončil. Nastal čas na spravedlnost. Máme právo vzít si od bělošských farmářů půdu.“

Radikalizuje se i vládnoucí Africký národní kongres (ANC). Minulý týden oznámil, že je připraven prosadit návrh ústavního dodatku, který umožní zabavit bez náhrady půdu farmářů nad 25 000 akrů. Souhlas s tím už vyslovil prezident Cyril Ramaphosa. „Je potřeba konečně nastolit historickou spravedlnost a napravit chyby minulosti,“ pravil.

Historická spravedlnost je ale pojem relativní, zejména na jihu Afriky. Bílí kolonisté tam připlouvali od 17. století a mnohdy zakládali farmy na území, které nikomu nepatřilo. Tehdy některé kmeny, k nimž se dnešní černošští vůdci Jihoafrické republiky hlásí, v oblasti ještě ani nepobývaly.

Pravda, to neznamená, že běloši černochy neznevýhodnili. V roce 1913 schválili zákon, který neumožňoval černochům kupovat, ani si pronajímat půdu.

Zimbabwe 2?

Nyní připravovaná konfiskace se má týkat všech majitelů velkých farem. Ve skutečnosti však bude zabavena pouze půda bělošských farmářů, protože jihoafričtí černoši velké farmy nemají.

Možnost zabavovat půdu a další majetky za náhradu a v případech, kdy to vyžaduje veřejný zájem, i bez ní, prosadil Africký národní kongres do ústavy už před dvěma lety. Dosud ale vláda tuto možnost nevyužívala, nedohodla se, jak definovat veřejný zájem. Obávala se také odchodu zahraničních investorů.

Pozemky od bílých farmářů vláda vykupovala a předávala černošským obyvatelům podle modelu uplatňovaného už za Mandely, kdy farmář musí s výkupem půdy souhlasit a dohodnout se s vládou na ceně. Tímto postupem se podíl úrodné půdy v rukou bělochů snížil za dvě desítky let z 85 na 73 procent.

Africký národní kongres dospěl k závěru, že to je příliš pomalé tempo, že je nutné ho urychlit – a to konfiskacemi. Jaké to může mít důsledky?

Zkušenosti s konfiskací půdy bělošských farmářů má sousední Zimbabwe. Jsou alarmující a měly by jihoafrickou vládu před obdobným postupem varovat.

Bývalý zimbabwský prezident Robert Mugabe rozpoutal štvavou kampaň proti farmářům, podobně jako českoslovenští komunisté po únoru 1948 proti sedlákům („vesnickým boháčům“ a „kulakům“) a v roce 2000 zavedl zrychlenou pozemkovou reformu (Fast-track Land Reform). Vyhlásil ji na základě stejného argumentu, kterým se teď ohánějí jihoafričtí politici: Pokud si bílí osadníci vzali půdu, aniž za ni zaplatili, vezmeme si ji bez placení zpět.

Sbohem, Afriko

V Zimbabwe se „reforma“ změnila ve státem organizovanou loupež a pogrom na bělochy. Farmáři, kteří neutekli, byli vyhnáni, anebo zabiti. Noví vlastníci půdy nebyli schopni farmařit a zásobovat obyvatele potravinami.

Ani v Jihoafrické republice nemají s předáním půdy černošským hospodářům dobré zkušenosti. Mnohé z nových farem černochů byly ztrátové a krachovaly, byť se někteří bělošští farmáři stali mentory nových vlastníků půdy a učili je, jak hospodařit.

Bylo to dáno i tím, že někde se půda dostala do rukou stranických funkcionářů, kteří se zemědělstvím neměli zkušenosti. (Také Mugabe rozdával zabavenou půdu svým lidem, členům Afrického národního svazu Zimbabwe, které si tak zavazoval.)

Mnozí z bílých jihoafrických farmářů tuší, že je v zemi nic dobrého nečeká. Snaží se svou půdu prodat a Jižní Afriku opouštějí. Vede je k tomu jak právní nejistota, která je odrazuje od dalších investic do byznysu, tak útoky, kterým jsou vystaveni. Organizace AfriForum, která hájí práva bělošské menšiny, eviduje za poslední dva roky 638 útoků na farmáře a 74 jejich vražd.

Je patrné, že Jižní Afrika se může stát další zemí černého kontinentu, která staré křivdy nahradí křivdami novými, nastolí novou nespravedlnost a k tomu bídu a rozvrat.

Lavička na úvodním snímku je replika laviček, jaké bývaly v Kapském městě v době apartheidu. Foto: Naeblys / Shutterstock.com