Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Vláda slibuje důchodovou reformu. A zase nebude nic

Vláda ANO a sociální demokracie zařídí reformu důchodů. Bez okolků a bez zbytečných řečí. Dočtete se v jejím programovém prohlášení.

„Chceme důchodovou reformu. Chceme konkrétní kroky bez zdlouhavých a neplodných diskusí,“ píše se hned na začátku společného prohlášení. Mimochodem, stejné ujištění obsahoval i program první Babišovy vlády.

Držme se však při zemi. Žádná důchodová reforma z téhle vlády nekápne. Stačí pozorně číst. O něco dál (na straně 8) se dočtete: „Sestavíme odborný pracovní tým pro důchodovou reformu.“

Tato věta je se záměrem přijmout důchodovou reformu bez dlouhých debat trochu v protikladu, nezdá se vám? Spíš to celé připomíná postup sira Humphreye Applebyho, tajemníka ministerstva pro administrativní záležitosti ze seriálového sitcomu Jistě, pane ministře. Pokaždé, když hrozila nějaká reforma, hrál o čas a skládal komise, které se na žádné změně nedohodly, a tak vlastně pomáhaly udržet status quo.

ČERSTVÝ FINMAG

Finmag předplatné

Nakonec jsem si řekl: Jindro, co blbneš? Přece nemůžeš dělat šéfredaktora novin, které vlastní politik. Babišovi jsem napsal že by to nedělalo dobrotu. Rozhovor s Jindřichem Šídlem.


Žánr, který se Česku příčí v krku: Těžko vysvětlovat voliči ODS ve středních letech, proč si člen Wu-Tang Clanu kdysi zajel vyzvednout potravinové lístky limuzínou a že to někdo považuje za užitečný aktivismus. Táňa Zabloudilová o rapu.


Máme přijmout syrské sirotky z uprchlických táborů v Libanonu? Jestli tam nějací jsou, zjišťovala na místě Markéta Kutilová. Výsledek? Nedostatkové zboží.


Zdroje budou?

Odborné komise k penzijní reformě jsou v Česku sestavovány už od roku 2004. Výsledek? Děti, které se v té době narodily, brzy opustí základní školu, systémové reformy důchodového sytému jsme ale pořád nedočkali. A patrně ještě dlouho nedočkáme. Určitě ne v příštích třech letech. Komise potřebuje čas na přípravu, vláda na seznámení se s výsledky a hledání koaliční shody a tak dále…

Vlastně není ani jasné, jakou reformu důchodového systému má vláda na mysli. Sociální demokraté už jednu reformu zarazili – pokus vlády Petra Nečase o fond s dobrovolnými příspěvky v kombinaci s příspěvky státu (druhý pilíř), který měl poskytovat doplňkové důchody. Žádnou alternativu k ní ale nenavrhli.

Co víc, aby ji navrhovat nemuseli, objednali si u bývalého premiéra Vladimíra Špidly analýzu „Penzijní reformy – od Chile po středovýchodní Evropu“ (tady), ve které spříznění „ekonomové“ dospěli k závěru, že „průběžný systém v České republice je udržitelný“. Což se dá říct po špidlovsku tak, že „zdroje jsou“ a „zdroje budou“.

Nelze se proto divit, že sociální demokraté v programu k loňským volbám do sněmovny reformu důchodů ani nehlásali. Zato slibovali „udržíme systém pravidelného navyšování penzí“ (jak dlouho?) a upozorňovali „prosadili jsme zastropování věku pro odchod do důchodu na 65 let“ (vzkaz – jsme to my, kdo vám garantuje, že v důchodu strávíte čtvrtinu života, možná i víc.).

Jenže ani hnutí ANO ve svém programu neslíbilo systémové reformy. Zmiňuje v něm pouze to, že oddělí důchodový účet od státního rozpočtu. To je chvályhodné, bude zřejmé, kam sociální odvody směřují. Neřeší se tím ale základní problém: Jak natlačit do penzijního systému v příštích desetiletích víc peněz.

Bota ještě netlačí

Důvod liknavosti je nasnadě: Vládu v důchodech netlačí bota. Důchodový systém byl loni v přebytku. A když nebude v letech příštích, dá se sáhnout do zisků ČEZu, což platí také pro několik let příštích.

Výdaje na penze v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP) se podle analýzy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) začnou v Česku výrazněji zvyšovat až po roce 2030.

Anketa

Dočkáme se penzijní reformy?

„Předpokládáme, že tyto výdaje v poměru k HDP budou v následujících 15 letech stabilní. Prudký nárůst se však dá očekávat do 20 let, po roce 2030, a může být vyšší než 2,5procentního bodu HDP,“ píše OECD v Hospodářském přehledu Česka pro rok 2018 (přehledný souhrn zde).

Zpráva vychází z projekcí Evropské komise, podle které se Index ekonomické závislosti českých důchodců z 28,1 procenta v roce 2016 zvýší na 49,7 procenta v roce 2070. Vrcholu však dosáhne v roce 2058, kdy bude na úrovni 56, 1 procenta. Tato čísla lze vyložit tak, že zatímco teď na jednoho důchodce pracují (platí odvody) více než tři Češi, za 40 let na to nebudou ani dva. 

Jenže většina politiků na takové varování neslyší. Jednoduše proto, že nemají dostatek prozíravosti a nejsou zvyklí připravovat se na záplavy, když je obloha zatažená, ale zatím jenom kape. A pak jsou tu experti, kteří protipovodňové hráze ve slunečných dnech rozebírají, abychom se pohodlněji dostali k vodě. To je přístup, který vloni uplatnila vláda a poslanci, když zákonem omezili růst věku pro odchod do důchodu 65 lety.

Kdo to zaplatí?

Patří se však připomenout (a OECD to ve své zprávě dělá), že stárnutí populace je zátěží nejen pro důchodový systém. Vyžádá si také vyšší výdaje na péči o seniory.

„Financování důchodů, zdravotní péče a dlouhodobé péče v současné době vyžaduje více než 43 procent státního rozpočtu a požadavky se v příštích desetiletích výrazně zvýší. Při zachování stálého rozměru rozpočtu ve vztahu k HDP (přibližně 35 procent) by předpokládané sociální výdaje v roce 2060 měly přesáhnout 75 procent státního rozpočtu,“ varuje OECD (tabulka 12 zmíněné zprávy).

Zbývá tedy necelých 25 procent a otázka: Z čeho bude vláda platit státní zaměstnance, financovat školy, obranu, dotovat velkoagrárníky, fotbal…?

Nečekejte na vládu

Od voleb do sněmovny uplynulo deset měsíců, do těch dalších zbývají tři roky a kousek a důchodová komise se ještě nesešla. I kdyby nakrásně někdy v záři začala „makat“, sotva od ní sotva můžeme čekat víc než návrhy dílčích změn, úpravy některých parametrů.

Komise nemůže předložit systémovou reformu bez jasného zadání politické reprezentace. Na něm se však anoisté se sociálními demokraty (a s komunisty) sotva shodnou. První skutečně reformní vizi nemají, druzí (stejně jako třetí) také ne a nadto ji pokládají za zbytečnou.

Pro našince z toho vyplývá poučení: Nespoléhejte na to, co pro spoření na důchod vymyslí vláda nebo vládní komise a na to, co případně na svatého Dyndy odhlasují poslanci a senátoři. Spořte si na stáří už teď.

Historické okénko: důchodoví komisaři

Komisař u výslechu? Běžná situace. Tentokrát jsme ale kladli otázky lidem, kteří se v minulosti zabývali reformou penzijního systému, my. Že žádná reforma nepřišla, asi víte. Schválně si zkuste tipnout, kolik členů ze starších komisí, bude mít komise nová.

Šéfoval dvěma komisím pro reformu důchodů.

Rozhovor s Vladimírem Bezděkem: Plný autobus. Důchodová komise má příliš členů



Aleš Poklop

Předseda Penzijní společnosti České spořitelny vystřídal v červnu 2017 Vladimíra Bezděka v čele Asociace penzijních společností i na židli v důchodové komisi. Ptali jsme se ho zejména (ale nejen) na doplňkové penzijní spoření.

Rozhovor s Alešem Poklopem: Povinné spoření na stáří? Nebránil bych se


Vít Samek

Vysoce postavený odborář. Šéf pracovního týmu Odborné komise pro důchodovou reformu, který má na starosti rušení druhého pilíře a přestavbu třetího.

Rozhovor s Vítem Samkem: Nový třetí pilíř. Povinný dává smysl



Martin Potůček

Sociolog. Dlouholetý expert ČSSD na důchodovou problematiku. Šéf současné mnohohlavé důchodové komise.

Rozhovor s Martinem Potůčkem: Žijeme v kapitalismu, jen důchody máme socialistické



Otakar Hampl

Teoretický ekonom. Kromě teorie preferencí a teorie důvěry se ovšem zajímá také o demografii. V důchodové komisi má na starosti přerozdělování. Míněno přerozdělování vybraných peněz. Říká, že dlouhodobě znevýhodňujeme rodiny s dětmi – a že bychom je naopak měli podpořit.

Rozhovor s Otakarem Hamplem: Trestáme rodiče, že mají děti


Tomáš Fiala

Vymíráme? Zvládnou příští genreace uživit své penzisty? Dá se nějak „rozproudit“ porodnost, mají státní programy na podporu rodin s dětmi mají šanci proměnit naše rozhodování, kdy si pořídit potomky a kolik si jich pořizovat? Ptáme se statistika a demografa Tomáše Fialy.

Rozhovor s Tomášem Fialou: Ať se každý zajistí, jak chce? To by skončilo katastrofou


Jiří Šatava

Pracuje v think-tanku IDEA při CERGE-EI, kde se věnuje oblasti daní, důchodů a rodinné politice. Je členem rodinné komise, expertem Ministerstva práce a sociálních věcí pro rodinnou politiku a přizvaným expertem důchodové komise.

Rozhovor s Jiřím Šatavou: Daně podle ČSSD? Z extrému do extrému

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 78 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 13. 8. 2018 09:37

Žádná reforma penzí nebude (leda k horšímu). Systém (penzijní i politický) je nereformovatelný.
---------
Jediná funkční, morální a spravedlivá penzijní reforma spočívá v uznání práv a svobod jednotlivce. V nedotknutelnosti jeho majetku a ve svobodě jeho volby.
Tedy v uznání práva každého si na SVÉ stáří ze SVÝCH prostředků spořít/investovat tak, jak ON SÁM uzná za vhodné.
---------
Buď k takovému stavu dospějeme nějak měkce, řízeně, s dofinancováním pomocí privatizace zbývajícího státního majetku (všechny ty Budvary, EuroOily, Pošty, Dráhy, Lesy, nemocnice, úřednické budovy, ...), nebo k němu tak jako tak nutně dospějeme skokově, až se současný penzijní systém pod tíhou dluhů a demografie zhroutí, a/nebo až bude pro mladé produktivní (stále menší menšinu) tak zjevně a brutálně nevýhodný, že z něj budou v pudu sebezáchovy exitovat i přes odpor represivního aparátu.
---------
Je jasné, že "úsilí" politiků směřuje spíše k tomu druhému (předstírat, odkládat, lhát).
Na druhou stranu je pravděpodobné, že ČR nebude první stát, ve kterém "zdroje dojdou" a možná tedy přeci jen budeme vývojem jinde s nějakým předstihem varováni.
---------
Článek správně uvádí, že v prognostických výpočtech by se nemělo počítat jen s financování samotných penzí. Zvýšení podílu penzistů (a snížení podílu mladých produktivních - který dále snižuje neustálý nábor nových byrokratů) bude mít dopad i na zdravotnictví (staří potřebují více péče a mladých zdravých, kteří by to platili, bude méně). Rozpočet dále zatíží nutnost stavět hospicy, LDNky a domovy důchodců. A platit jejich personál. Který nutně bude stažen z produktivní části ekonomiky (třicátník pracující jako pečovatel bude chybět ve fabrice) - všechny tyto procesy tedy mají výraznou kladnou (sebeposilující) zpětnou vazbu. Díky neefektivitě státu bude na to zvýšené přerozdělování, na řízení staveb a provozu LDNek a domovů, potřeba deseti (ne-li statisíce) nových úředníků.
Velká část penzistů nepobírá jen penze, ale i různé další sociální dávky (např. příspěvek na bydlení). Takže se také zvýší procento populace nárokující si tyto příjmy z rozpočtu.
Pokud se stát pokusí chybějící peníze získat zvyšováním daní, vybere méně (protože už nyní jsme za vrcholem Lafferovy křivky) a zároveň část lidí v produktivním věku od produkce odradí (co bych se honil, když mi stejně většinu výdělku seberou - to raději budu v klidu na podpoře, případně si přivydělám načerno).
Pokud si stát chybějící peníze bude tisknout, vyvolá panický úprk od měny. Sledujte současný měnový vývoj v Turecku. Podívejte se na vývoj ve Venezuele. Po překročení jistého prahu se věci dají nekontrolovatelně do pohybu.

+34
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Martin Brezina | 13. 8. 2018 06:54

"Spořte si na stáří už teď"

Opět neustále goebbelsovsky opakovaná mantra: z demografie plyne, že státní penze budou nízké, je potřeba reforma, která lidi přinutí si na stáří spořit mimo průběžný systém.

Žádný penzijní systém, žádné pilíře, a to sebelépe nastavené, demografické problémy nevyřeší. Pořád tady budete mít stejný poměr lidí starých a těch ekonomicky aktivních. Čísla na účtech žádný dodatečný výkon navíc nevyprodukují, to mohou jen ti ekonomicky aktivní. A ti musejí být ochotní se o svou produkci rozdělit, na tom to, jestli spoříte přes fondy nebo máte státní penzi, nic nemění.

Druhá věc, spoření se nutně vyplatí jen menší části lidí. Jinak nastává paradox: pokud spoří všichni nebo skoro všichni, zůstanou na tom, co by měli, i kdyby nespořili. (Je to ten efekt známý z Alenky: musím běžet stále rychleji, abych zůstal na místě). Protože opět platí, že spořením nová hodnota nevznikne, ten objem k rozdělení je pořád stejný.

-12
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK