Vláda slibuje důchodovou reformu. A zase nebude nic

„Chceme důchodovou reformu. Chceme konkrétní kroky bez zdlouhavých a neplodných diskusí,“ píše se hned na začátku společného prohlášení. Mimochodem, stejné ujištění obsahoval i program první Babišovy vlády.

Držme se však při zemi. Žádná důchodová reforma z téhle vlády nekápne. Stačí pozorně číst. O něco dál (na straně 8) se dočtete: „Sestavíme odborný pracovní tým pro důchodovou reformu.“

Tato věta je se záměrem přijmout důchodovou reformu bez dlouhých debat trochu v protikladu, nezdá se vám? Spíš to celé připomíná postup sira Humphreye Applebyho, tajemníka ministerstva pro administrativní záležitosti ze seriálového sitcomu Jistě, pane ministře. Pokaždé, když hrozila nějaká reforma, hrál o čas a skládal komise, které se na žádné změně nedohodly, a tak vlastně pomáhaly udržet status quo.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Zdroje budou?

Odborné komise k penzijní reformě jsou v Česku sestavovány už od roku 2004. Výsledek? Děti, které se v té době narodily, brzy opustí základní školu, systémové reformy důchodového sytému jsme ale pořád nedočkali. A patrně ještě dlouho nedočkáme. Určitě ne v příštích třech letech. Komise potřebuje čas na přípravu, vláda na seznámení se s výsledky a hledání koaliční shody a tak dále…

Vlastně není ani jasné, jakou reformu důchodového systému má vláda na mysli. Sociální demokraté už jednu reformu zarazili – pokus vlády Petra Nečase o fond s dobrovolnými příspěvky v kombinaci s příspěvky státu (druhý pilíř), který měl poskytovat doplňkové důchody. Žádnou alternativu k ní ale nenavrhli.

Co víc, aby ji navrhovat nemuseli, objednali si u bývalého premiéra Vladimíra Špidly analýzu „Penzijní reformy – od Chile po středovýchodní Evropu“ (tady), ve které spříznění „ekonomové“ dospěli k závěru, že „průběžný systém v České republice je udržitelný“. Což se dá říct po špidlovsku tak, že „zdroje jsou“ a „zdroje budou“.

Nelze se proto divit, že sociální demokraté v programu k loňským volbám do sněmovny reformu důchodů ani nehlásali. Zato slibovali „udržíme systém pravidelného navyšování penzí“ (jak dlouho?) a upozorňovali „prosadili jsme zastropování věku pro odchod do důchodu na 65 let“ (vzkaz – jsme to my, kdo vám garantuje, že v důchodu strávíte čtvrtinu života, možná i víc.).

Jenže ani hnutí ANO ve svém programu neslíbilo systémové reformy. Zmiňuje v něm pouze to, že oddělí důchodový účet od státního rozpočtu. To je chvályhodné, bude zřejmé, kam sociální odvody směřují. Neřeší se tím ale základní problém: Jak natlačit do penzijního systému v příštích desetiletích víc peněz.

Bota ještě netlačí

Důvod liknavosti je nasnadě: Vládu v důchodech netlačí bota. Důchodový systém byl loni v přebytku. A když nebude v letech příštích, dá se sáhnout do zisků ČEZu, což platí také pro několik let příštích.

Výdaje na penze v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP) se podle analýzy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) začnou v Česku výrazněji zvyšovat až po roce 2030.

„Předpokládáme, že tyto výdaje v poměru k HDP budou v následujících 15 letech stabilní. Prudký nárůst se však dá očekávat do 20 let, po roce 2030, a může být vyšší než 2,5procentního bodu HDP,“ píše OECD v Hospodářském přehledu Česka pro rok 2018 (přehledný souhrn zde).

Zpráva vychází z projekcí Evropské komise, podle které se Index ekonomické závislosti českých důchodců z 28,1 procenta v roce 2016 zvýší na 49,7 procenta v roce 2070. Vrcholu však dosáhne v roce 2058, kdy bude na úrovni 56, 1 procenta. Tato čísla lze vyložit tak, že zatímco teď na jednoho důchodce pracují (platí odvody) více než tři Češi, za 40 let na to nebudou ani dva. 

Jenže většina politiků na takové varování neslyší. Jednoduše proto, že nemají dostatek prozíravosti a nejsou zvyklí připravovat se na záplavy, když je obloha zatažená, ale zatím jenom kape. A pak jsou tu experti, kteří protipovodňové hráze ve slunečných dnech rozebírají, abychom se pohodlněji dostali k vodě. To je přístup, který vloni uplatnila vláda a poslanci, když zákonem omezili růst věku pro odchod do důchodu 65 lety.

Kdo to zaplatí?

Patří se však připomenout (a OECD to ve své zprávě dělá), že stárnutí populace je zátěží nejen pro důchodový systém. Vyžádá si také vyšší výdaje na péči o seniory.

„Financování důchodů, zdravotní péče a dlouhodobé péče v současné době vyžaduje více než 43 procent státního rozpočtu a požadavky se v příštích desetiletích výrazně zvýší. Při zachování stálého rozměru rozpočtu ve vztahu k HDP (přibližně 35 procent) by předpokládané sociální výdaje v roce 2060 měly přesáhnout 75 procent státního rozpočtu,“ varuje OECD (tabulka 12 zmíněné zprávy).

Zbývá tedy necelých 25 procent a otázka: Z čeho bude vláda platit státní zaměstnance, financovat školy, obranu, dotovat velkoagrárníky, fotbal…?

Nečekejte na vládu

Od voleb do sněmovny uplynulo deset měsíců, do těch dalších zbývají tři roky a kousek a důchodová komise se ještě nesešla. I kdyby nakrásně někdy v záři začala „makat“, sotva od ní sotva můžeme čekat víc než návrhy dílčích změn, úpravy některých parametrů.

Komise nemůže předložit systémovou reformu bez jasného zadání politické reprezentace. Na něm se však anoisté se sociálními demokraty (a s komunisty) sotva shodnou. První skutečně reformní vizi nemají, druzí (stejně jako třetí) také ne a nadto ji pokládají za zbytečnou.

Pro našince z toho vyplývá poučení: Nespoléhejte na to, co pro spoření na důchod vymyslí vláda nebo vládní komise a na to, co případně na svatého Dyndy odhlasují poslanci a senátoři. Spořte si na stáří už teď.

Historické okénko: důchodoví komisaři

Komisař u výslechu? Běžná situace. Tentokrát jsme ale kladli otázky lidem, kteří se v minulosti zabývali reformou penzijního systému, my. Že žádná reforma nepřišla, asi víte. Schválně si zkuste tipnout, kolik členů ze starších komisí, bude mít komise nová.

Šéfoval dvěma komisím pro reformu důchodů.

Rozhovor s Vladimírem Bezděkem: Plný autobus. Důchodová komise má příliš členů

---

Předseda Penzijní společnosti České spořitelny vystřídal v červnu 2017 Vladimíra Bezděka v čele Asociace penzijních společností i na židli v důchodové komisi. Ptali jsme se ho zejména (ale nejen) na doplňkové penzijní spoření.

Rozhovor s Alešem Poklopem: Povinné spoření na stáří? Nebránil bych se

---

Vysoce postavený odborář. Šéf pracovního týmu Odborné komise pro důchodovou reformu, který má na starosti rušení druhého pilíře a přestavbu třetího.

Rozhovor s Vítem Samkem: Nový třetí pilíř. Povinný dává smysl

---

Sociolog. Dlouholetý expert ČSSD na důchodovou problematiku. Šéf současné mnohohlavé důchodové komise.

Rozhovor s Martinem Potůčkem: Žijeme v kapitalismu, jen důchody máme socialistické

---

Teoretický ekonom. Kromě teorie preferencí a teorie důvěry se ovšem zajímá také o demografii. V důchodové komisi má na starosti přerozdělování. Míněno přerozdělování vybraných peněz. Říká, že dlouhodobě znevýhodňujeme rodiny s dětmi – a že bychom je naopak měli podpořit.

Rozhovor s Otakarem Hamplem: Trestáme rodiče, že mají děti

---

Vymíráme? Zvládnou příští genreace uživit své penzisty? Dá se nějak „rozproudit“ porodnost, mají státní programy na podporu rodin s dětmi mají šanci proměnit naše rozhodování, kdy si pořídit potomky a kolik si jich pořizovat? Ptáme se statistika a demografa Tomáše Fialy.

Rozhovor s Tomášem Fialou: Ať se každý zajistí, jak chce? To by skončilo katastrofou

---

Pracuje v think-tanku IDEA při CERGE-EI, kde se věnuje oblasti daní, důchodů a rodinné politice. Je členem rodinné komise, expertem Ministerstva práce a sociálních věcí pro rodinnou politiku a přizvaným expertem důchodové komise.

Rozhovor s Jiřím Šatavou: Daně podle ČSSD? Z extrému do extrému