Škrty v evropském rozpočtu: políček Středoevropanům za uprchlíky

Postoje velké části novějších zemí Evropské unie přijdou region dráž, než asi předpokládal kdokoli, kdo se bil v prsa, abychom z několikatisícových kvót nepřijali jediného migranta. Šestnáct roků od vstupu končí Středoevropanům v Unii zlaté časy.

Můžeme se dohadovat, do jaké míry se na tom podepsal brexit. Odchod bohaté Británie prostě Unii pustí žilou víc, než kdyby se rozhodly odejít všechny země, které Evropská unie při rozšiřování na východ přijala.

Můžeme se dívat na tabulky, podle nichž jsme dnes už na téměř devadesáti procentech průměrného ekonomického výkonu EU a zároveň se ptát sami sebe, jak je možné, že naše platy jsou na třetině.

A vlastně bychom měli tleskat, že Unie přestane dotovat široširé lány nejen Babišovy řepky. A ze seškrtaného rozpočtu bude nutit členské země, aby z unijních fondů neživily novodobé zemědělské grófy, ale udržovaly při životě vesnice a zemědělské malovýrobce. Tedy pokud projde návrh na škrty v unijní zemědělské politice, který Evropská komise v pátek oznámila.

Máme, co jsme chtěli

Byla to ale právě naše středoevropská protiimigrační hysterie, kvůli čemu se z unijních peněz významná část odkloní na ochranu hranic a státům, které migrační nápor zatěžuje nejvíc, tedy Řecku a Itálii. Ale i zemím, které se starají o azylanty, tedy hlavně Německu, Švédsku a Rakousku, půjde z unijních peněz výrazná pomoc. Český premiér Andrej Babiš k tomu nemůže říci ani popel. Je to přece přesně to, co i on sám požadoval. Zastavit migraci, téměř za jakoukoli cenu, a hlavně aby nám Německo nebo Řecko nebo Itálie žádné migranty necpaly.

Jenže jak to bývá, nic není zadarmo. Hysterická česká antiuprchlická politika bude velmi drahá ve velkých škrtech sedmiletého evropského rozpočtu. Na kontě tak bohaté země jako je Německo se má podle Der Spiegelu objevit 4,5 miliardy eur (112 miliard korun) za starost o uprchlíky ze syrské vlny, podobně se má přispět i Rakousku a Švédsku. Naproti tomu u zemí jako Česko, Maďarsko, Slovensko a Polsko, které s výjimkou pár lidí žádného migranta z válkou rozvrácených zemí, jako je Sýrie, Irák, nebo Afghánistán, nepřijaly, vidíme zatím jen samé škrty.

Velká část tady škrtnutých peněz půjde na jih Evropy. Nejen proto, že se tak dobře ekonomicky nerozvíjí, ale i proto, že právě on se musí s přílivem migrantů popasovat jako první. Viz funkční dohoda Itálie s Libyí, či dohoda Evropské unie s Tureckem, která je fakticky dohodou o tom, jak spolu budou věci řešit Řeci a Turci.

Když někde přidáte, musíte jinde škrtnout. A škrty jsou v plánovaném rozpočtovém rámci na roky 2021–2027 obrovské. Minus 24 procent v kohezních fondech pro Česko, ale i zchudlé Maďarsko. Minus dvacet procent v zemědělské politice. To byly dvě kapitoly rozpočtu, odkud jsme až dosud čerpali.

Najdou se politici, kteří nad tím jásají. Hlavní zahraničněpolitický expert největší opoziční strany ODS Jan Zahradil tohle všechno ve svém komentáři na Facebooku odkýval. A dal si jen jedinou podmínku, že nebudeme nuceni přijmout jediného migranta podle kvót. Skoro jako by říkal, že ty stovky miliard škrtů jsou vlastně přesně to, co jsme my Češi chtěli. Že se těch peněz rádi vzdáme, jen když u nás neuvidíme jediného nového muslima.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Migrant za sto milionů

Brusel proto po letech hádek (a teď už i měsících soudních tahanic se zeměmi V4, kromě Slovenska, které soudci uteklo z lopaty) prostě navrhl rozpočet, v němž středoevropské země mají to, co chtěly. Za nulovou solidaritu v uprchlické krizi výrazné snížení solidarity bohatší západní části Evropy s tou naší, stále ještě zaostalou a chudší.

Výsledek bude, že tu sice nebudeme mít pár tisíc Syřanů, které jsme měli podle kvót vzít, ale taky tu nebudeme mít stovky kilometrů dálnic a železnic, které by tu jinak být mohly. A zemědělství se v naší části Evropy zase stane ekonomicky skomírajícím oborem, což zaplatí každý z nás v ceně potravin.

Když si to jen tak zkusmo rozpočítáte, tak nás nepřijetí asi dvou tisíc běženců na základě kvót přijde v tom novém rozpočtu Unie bratru tak na 100–150 milionů korun za každého, v celkové sumě pak stovky miliard korun. Je samozřejmě možné, ba pravděpodobné, že nějaké škrty by přišly i tak, o jejich případné velikosti by se dalo jedině spekulovat. Co ale předmětem spekulací asi nebude, je olbřímí rozměr políčku, který nám tímto Unie uštědřila.

Facky za hysterii, nesolidaritu, a hloupost. Jenže vykládejte to v zemi, kde právě díky „záchraně“ před dvěma tisíci chudáků ze Sýrie vyhraje i někdo takový jako Miloš Zeman přímé prezidentské volby.

Autor je redaktor MF Dnes