Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Nějak moc lítáte!

Bill Wirtz
Bill Wirtz
30. 5. 2018
 5 924

Cestování letadlem má podle ochránců životního prostředí za následek přílišné znečištění.

Nějak moc lítáte!

Osobní letecká doprava může sloužit jako učebnicový příklad. Svobodný trh se zákazníkům postaral o snížení nákladů na létání. Teď je létání pod palbou environmentalistů.

Unie pravděpodobně bude chtít zvyšovat daně z létání

Když si zabookujete letenku a pak se podíváte na účtenku, shledáte, že podstatná část z peněz, které jste zaplatili, jde na daně. A navzdory tomu létání dokázalo udělat v osobní dopravě revoluci, která i nejchudším vrstvám společnosti přiblížila dřív nedosažitelné destinace na dosah ruky. Společnosti jako RyanAir nabízejí víc než tříhodinové zpáteční lety za pouhých dvacet eur. Díky tomu se samozřejmě taky upevňuje stereotyp amerického turisty, který za sedm dní navštíví třináct evropských zemí. A zároveň se začínají objevovat obavy o to, jakou zmínění turisté zanechávají uhlíkovou stopu. Ochránci životního prostředí se ostře vymezují proti cestování letadlem a důsledkům, které má na klima, a dožadují se tvrdé akce.

Důvod? Ve vědeckém žurnálu Nature Climate Change vyšla studie, která se snaží určit „uhlíkovou stopu globálního turismuׅ“. Dovozuje se v ní, že turisté vytvoří osm procent světových emisí oxidu uhličitého, každoročně by to měly být skleníkové plyny, které odpovídají 4,5 gigatuny oxidu uhličitého. Autoři studie pokračují:

„Většina této uhlíkové stopy je způsobena zeměmi s vysokým příjmem nebo vzniká v nich. Zvýšená poptávka po turistických zážitcích zcela vymazává to, že se u technologií, které s turismem souvisejí, snižují emise uhlíku. Předpokládáme, že v budoucnosti bude turistický průmysl, kvůli své provázanosti s uhlíkem a kvůli svému pokračujícímu růstu, zabírat ze světových emisí skleníkových plynů stále větší část.“

Reakce nejsou nijak překvapivé: Vyšší daně na cestování letadlem. Zrovna ve chvíli, kdy cestování do ciziny začalo být přijatelnou alternativou i pro rodiny s nižším příjmem, „obhájci klimatu“ je o tuhle příležitost chvátají připravit. Dopustili se totiž znečišťováním nesmazatelné urážky, za kterou musí být potrestáni tím, že budou připraveni o možnosti, které za své peníze právě nově mohli pořídit.

Není to pochopitelně žádná novinka, zmiňovaná studie je spíš nová záminka pro oprášení starších nápadů. V roce 2011 Evropská federace pro dopravu a životní prostředí (známá jako T&E) prováděla rozsáhlý lobbing pro zvýšené zdanění leteckého cestování. Pramálo se od té doby změnilo, letos v únoru federace leteckou osobní dopravu označila za „nedostatečně zdaněnou“, přestože tyto daně v posledních sedmi letech rostly. Zdá se tedy, že životní prostředí není to jediné, o co tu jde:

Analýza T&E ukazuje, že nová opatření jako uhlíková daň na pohonné hmoty, zdanění leteckého kerosinu a ukončení výjimky z DPH u letů po Evropě a z Evropy by vynesla víc než 50 miliard eur ročně.“

Ať už jde o dopumpování rozpočtu, nebo ochranu životního prostředí, debata o zvyšování daní už různě po Evropě zakořenila – a pravděpodobně se brzy uchytí i ve Spojených státech. Evropská komise, pravda, zatím s žádným legislativním návrhem nepřišla, ale belgický deník De Standaard naznačuje, že: „proslýchá se tu a tam, že se předpokládá, že při zavádění minimální evropské spotřební daně na kerosin bude hrát roli dopad na životní prostředí a na zdraví,“ což v bruselštině znamená: „z tohohle brzy bude návrh“.

Každopádně žádný strach, minimálně pokud jde obecně o změnu klimatu, Evropská unie už „podniká kroky“. Počítá se s tím, že celých 25 procent finančního rámce na roky 2021–2027, tedy nového dlouhodobého rozpočtu EU, připadne na „klimatická opatření“. Unie tedy bude muset investice do boje proti klimatické změně navyšovat. Ovšem dva hlavní návrhy, které jsou teď na stole, tedy daň na plastové sáčky a změny v systému obchodování s emisními povolenkami, jsou – jak osvětlil komisař pro rozpočet EU –opatření, která mají Bruselu především vylepšit daňové výnosy.

Za co přesně se utratí oněch 25 procent rozpočtu, je velká neznámá. Část peněz samozřejmě skončí jako dotace i v kapsách řady enviromentalistických nevládek, které se pak budou zasazovat o ještě vyšší daně.

Jak moc se bude Unie cítit zasažená environmentálními dopady toho, že „příliš mnoho lidí létá“, je nejasné. Ale zřejmě se to bude dotýkat šéfů Unie, kteří právě teď ztrácejí v Británii jednoho z největších přispěvatelů do rozpočtu. Věří, že propad v příjmech by se dal dohnat vyšším zdanění cestování.

Vypadá to, jako by zvyšování daní bylo univerzální lék na cokoli. Pochopitelně, ledaže by ve vzduchu visel nějaký ještě stupidnější nápad.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.


Příděly? To jako vážně?

Na začátku tohoto měsíce přišla novinářka Sonia Sodhaová v Guardianu s nápadem, který na první pohled vypadá lépe formulovaný než ten od zastánců přehnaného zdanění, který by ale zároveň měl vyděsit každého zastánce svobody. Už kvůli přítomnosti slova příděly. Sodhaová navrhuje schéma obchodování s uhlíkem, při kterém by každý dostal na rok přidělený určitý počet kilometrů v letadle; zhruba ve stylu dnešních obchodů s emisními povolenkami, který funguje mezi státy.

„Mohli bychom vyvinout podobný systém pro létání. Každý by dostal povolenku na určitý počet kilometrů letu ročně, řekněme na jeden dlouhý let ročně nebo tři kratší, tak aby se jednou do roka mohly vidět rodiny, které mají členy na různých koncích světa. A když svoji povolenku nebudete chtít využít, budete ji moct prodat na státem kontrolovaném online tržišti. A jestli chcete létat na dovolenou jednou měsíčně, budete si muset koupit kilometry od někoho jiného.“

To, co zaznívá jako spodní tón pod tímhle odstavcem, je těžko k uvěření. Přídělový systém známe z dob, kdy se nějaké zboží stalo vzácným kvůli extrémním podmínkám – válce nebo ekonomicky neefektivním systémům, jako je socialismus, ale takové podmínky bychom přece na sebe neměli sami uvalovat. Drzost, se kterou se Sodhaová hlásí, jak by byla velkorysá, že by lidem dovolila vidět se s rodinou v cizině, prostě bere dech.

Základní pravidlo je tohle: do transakce mezi dvěma jednotlivci nemáš co mluvit, pokud jsi do ní taky neinvestoval. Vynášet morální soudy o tom, jak moc je kterákoli cesta pro někoho druhého „nezbytná“, je samo o sobě nemorální, o dalších důsledcích, které jsou s tím spojeny, nemluvě.

Systém obchodování s emisemi by lidi ponoukal k tomu, aby se snažili nalétat svoje kilometry načerno, aby mohli i cestovat, i prodávat svoje povolenky. Vlády by čelily „leteckým podvodům“, falešným jménům na letenkách a šmejdům všeho podobného druhu. Skončili bychom se systémem, ve kterém by firmy vyšroubovaly vzhůru cenu letů, protože posílají na obchodní cesty spoustu zaměstnanců. Z toho by vzešlo volání po dotovaných letenkách a přišly by protesty, které by měly za cíl navýšit roční počet kilometrů na osobu – a obecně by si to celé vyžádalo centralizovanou databázi a masy úředníků, kteří by to všecko řídili. Lidi by zkoušeli získat bydliště v zemi, které by si při vymáhání pravidel nevedla příliš dobře, nebo mimo Evropskou unii, aby se dostali z její jurisdikce. Možnosti jsou nekonečné.

Létat je svoboda

Vláda by ovšem, ať už skrze daně nebo skrze příděly, neměla být ten, kdo určuje, jak a za co lidi budou utrácet peníze, a už vůbec ne, jak moc cestují. Pohyb osob, ano, způsobuje emise uhlíku. Je to součást toho, jak se děje pokrok. Lidi cestují kvůli práci anebo proto, že dosáhli toho, že si prostě můžou dopřát dovolenou. A ne, nepotřebujou, aby jim to dovoloval politik nebo aby se nějak museli ospravedlňovat za to, že se mají líp.

Zdvihající se hladina moře dovedla Nizozemce k tomu, že se stali mistry ve stavění hrází, ne k pokusům o snižování úrovně mořské hladiny. Lepší auta, která spalují míň fosilních paliv, jsou důsledkem toho, že lidi chtěli konkurenceschopný produkt, který bude spotřebovávat míň zdrojů, které stojí další peníze. Ne důsledkem toho, že se sloupkaři Guardianu zasazovali o to, aby se autem jezdilo na příděl. Lidský pokrok pramení z potřeb a z nezbytnosti, ne z kanceláře politika nebo úředníka. Ti ve skutečnosti naopak dělají všechno pro to, aby inovátorům pletli do cesty.

Je zřejmé, že není zásadní rozdíl mezi tím, jestli cestování budete omezovat imigračními zákony nebo tím, že budete daněmi nebo příděly ničit dostupný způsob cestování. Liší se to jen v tom, že ve druhém případě vytváříte společnost o dvou třídách: těch, kteří si můžou dovolit výdaje na daně případně na obcházení zákona, a těch kteří prostě nebudou na cestování mít.

Společnost, která tolik dbá na péči o ty nejchudší na světě, by si to měla uvědomovat.

Z originálu, který vyšel na FEE.org, pro Finmag přeložil Gabriel Pleska

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (10)

Vstoupit do diskuze
Bill Wirtz

Bill Wirtz

Studující práv na Lotrinské univerzitě v Nancy. Provozuje vlastní mnohojazyčný blog.

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo