Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Po nás potopa. Co bude, až se průmysl zadře?

Jiří Táborský
Jiří Táborský
12. 4. 2018
 5 653

Na momentálně výtečné ekonomické kondici Česka nemá jeho vláda valný podíl. Nic pro ni neudělala. Až půjde ekonomický cyklus dolů a my s ním, vláda na tom podíl mít bude. Nic proti tomu neudělala a nejspíš neudělá.

Po nás potopa. Co bude, až se průmysl zadře?

Česko je průmyslová země. A protože veřejné rozpočty u nás z velké části živí daně z práce, existuje v Česku velmi úzký vztah mezi zaměstnaností v průmyslu a kondicí těchto rozpočtů. Za příznivými hospodářskými výsledky Česka v posledních letech stojí zejména úspěch českého průmyslu a výrazně méně (pokud vůbec) aktivity naší vlády:

Průmysl je ale odvětví, které se právě teď dynamicky proměňuje. Jednou z příčin dynamických změn je kupříkladu robotizace, která zkrátka některým lidem práci vezme. Podle nedávné studie McKinseyho institutu je Česko v Evropské unii robotizací ohrožené ze všech zemí nejvíc. Jelikož už známe strukturu naší zaměstnanosti, nemělo by nás to překvapovat. Pokud máme třetinu zaměstnanosti v průmyslu a na zaměstnaneckých daních jsme výrazně závislí, měli bychom se asi zamyslet nad diverzifikací zdrojů.

Náš model veřejných financí, pracovněprávní legislativy a dalších souvisejících oblastí vychází v podstatě z představy, že člověk vyjde ze školy, nastoupí do jednoho zaměstnání, kde bude ideálně celý produktivní život, pak jde do penze a nějakou dobu na to zemře.

Důkazem budiž například legislativní zaostření na příjmové daně a pojištění zaměstnanců a výrazně nižší zaměření na totéž u živnostenského podnikání, u kterého se legislativa stále tváří, jako by šlo o něco okrajového. V dobách masivního rozvoje sdílené ekonomiky a digitální ekonomiky, které s sebou nesou nebývalé možnosti rozvoje částečných úvazků a živnostenského podnikání, působí takový model jako trabant vedle tesly.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.


Proč nezdanit práci strojů?

Pana exministra průmyslu Mládka, pokud tento text čte, poprosíme, aby přestal souhlasně pokyvovat, že parazitující OSVČ je potřeba pořádně zdanit. Kromě zvýšení daňové zátěže živnostníků je přece také možné ulevit zaměstnancům. Ideálně udělat obojí. A než mě začnou OSVČ kamenovat, podotýkám, že mezi ně už pár let patřím.

Je pravda, že minulá vláda učinila pokrok: omezení paušálů přineslo výrazné zvýšení inkasa daně z příjmů živnostníků z 2,5 miliardy v roce 2015 na 7,62 miliardy v roce 2017. Ovšem proti inkasu té samé daně od zaměstnanců ve výši 169,24 miliardy je to pakatel.

Stejně zjevný je nepoměr u pojistného na sociální zabezpečení: milion živnostníků odvede ročně asi 23 miliard a zhruba čtyři miliony zaměstnanců spolu se svými zaměstnavateli odvedou 360 miliard korun. A neměl pravdu exministr financí Miroslav Kalousek, když tvrdil, že pak OSVČ prostě dostanou minimální důchod a bude vymalováno. Nebude. S takovým důchodem se totiž spolehlivě dostanou do hmotné nouze a příspěvek na bydlení, živobytí a časem i na péči jim nízký důchod dorovná.

Kromě zmatků ve zdanění OSVČ je dobré zauvažovat nad složením daňového mixu. Co třeba zdanění práce strojů? Že je to absurdita? Možná menší než se neustále snažit mít co nejvyšší zaměstnanost a zároveň mít osmé nejvyšší zdanění práce v OECD.

Možná by právě zdanění práce strojů mohlo být tím zdrojem, který by dokázal částečně nahradit příjmy ze zdanění zaměstnanců. Teoreticky by stačila úprava odpisů, ale to už je na Ministerstvu financí. 

Kde vzniká hodnota

Další téma je struktura ekonomiky a její možné ovlivnění do budoucna například reformou školství. Ona totiž vysoká přidaná hodnota nevzniká všude a Česko by přece chtělo být ekonomikou s vysokou přidanou hodnotou. Alespoň jsem to slyšel od už ani nevím kolika minulých premiérů.

Zkusme se na tu hodnotu podívat trochu blíž. Zpracovatelský průmysl vyprodukoval v roce 2016 za hodinu práce jednoho člověka hrubou přidanou hodnotu ve výši 479 korun a 50 haléřů. Oproti tomu informační a komunikační činnosti jsou na 880 korunách a například peněžnictví a pojišťovnictví na 1139 korunách.

Obecně tedy lze říct, že aktuálně nejdominantnější odvětví naší ekonomiky velkou přidanou hodnotu neprodukuje. Jenže velké rozdíly jsou i v rámci celého zpracovatelského průmyslu, což pochopení věci opět trochu komplikuje.

Zpracovatelský průmysl zahrnuje širokou škálu odvětví a činností. Největší podíl na zaměstnanosti tu kupodivu nemá automobilový průmysl, ale skupina činností, kterým statistici souhrnně říkají „výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků“. Zaměstnanost v tomto oboru, kam podle klasifikace ekonomických činností NACE patří „výroba ‚čistě‘ kovových výrobků (jako jsou nádrže, zásobníky, konstrukce), které mají zpravidla statickou funkci“, je 14,6 procenta veškeré zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu, konkrétně přes 200 tisíc lidí. A zatím pořád chybí lidi, takže pokud zrovna nemáte práci, udělejte si svářečský průkaz. Ovšem s nějak vysokou mzdou nepočítejte. S přidanou hodnotou, která v oboru dělá 373 korun na odpracovanou hodinu, si na ni těžko můžete vydělat.

Automobilový průmysl, který je s podílem na zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu ve výši 13,6 procenta na druhém místě, vyprodukuje velmi slušnou – dvojnásobnou! – přidanou hodnotu.

Zrovna průmysl je ale extrémně citlivý na fáze ekonomického cyklu. A ten náš je také hodně závislý na zahraniční poptávce. Takže se dá docela dobře odhadnout, jak se nám bude dařit, až současná světová konjunktura ochladne.

Bez vizí

Co tedy s tím? Motivovat lidi, aby se místo svářečského kurzu učili programovat? V rámci rekvalifikací od úřadu práce to možné je. Spíš bych se ale zamýšlel, jestli obnovení dílen, pozemků a branné výchovy ve školách je úplně ideální směr, kterým by se naše školství mělo ubírat. Reforma školství je ovšem řešení jistě nutné, z povahy věci ale dlouhodobé řešení.

V krátkodobější perspektivě je tu možnost přímého ovlivnění struktury ekonomiky například formou investičních pobídek. Podle webu agentury CzechInvest zákon vymezil tři oblasti, kde je možné investiční pobídku získat: zpracovatelský průmysl, technologická centra (výzkum, vývoj, inovace atd.) a centra strategických služeb (centra sdílených služeb, centra pro tvorbu software, datová centra atd.). Od roku 2014 do teď jsme podpořili 14 center sdílených služeb, z nichž část jsou opravárenská centra v průmyslových oblastech, zbytek IT. Technologických center bylo pět. Investičních akcí různě podpořených státem v oblasti výroby a průmyslu jsem objevil 331. Priority jsou tedy jasné.

Žádná velká sláva nejsou ani výdaje na výzkum a vývoj. Ročně na ně vydáme 1,68 procenta HDP, což nás řadí hodně pod průměr zemí OECD (2,35 procenta). Zároveň se podíl těchto výdajů na HDP v posledních třech letech, kdy jinak rosteme jako z vody, dramaticky snižuje. Což o to, výdaje soukromé sféry na tento účel rostou. Zato vládní stagnují. Pokud jsme včera v prvním díle tohoto textu shrnovali, že na aktuální ekonomické úspěšnosti Česka nemá vláda, navzdory PR proklamacím, nijak zásadní podíl, dneska můžeme konstatovat, že pro úspěšnost budoucí vláda, ve které byl současný ministerský předseda (v demisi) ministrem financí, neudělala taky nic. A ta současná v tom nejspíš bude pokračovat.

Odvolat se není na co ani kam. Žádnou komplexní hospodářskou strategii Česko nemá. Stejně jako nemáme žádnou vizi, kde bychom chtěli Česko v horizontu dejme tomu dvaceti let vidět. Těžko tedy můžeme říkat vládám minulým i současným, že nás táhnou někam jinam, než slíbily. Protože vlastně ani nic neslíbily.

Co nás tedy může zachránit? Politik či strana s jasnou a uskutečnitelnou vizí a silou svou vizi prosazovat. V Česku jsou firmy i jednotlivci, kteří jsou světovou špičkou svých oborů. Často je najdeme třeba právě v IT. Je ale otázkou pro politickou reprezentaci, z jakých lidí si chce brát příklad, jaké druhy podnikání a vzdělání chce podporovat a jak nastaví naše legislativní prostředí.

Jsem poměrně skeptický, že bych na tyto otázky od většiny našich politiků mohl dostat nějakou odpověď.

Fotografii počínající potopy fotil před spalovnou Petr Topič / Mafra / Profimedia

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (13)

Vstoupit do diskuze
Jiří Táborský

Jiří Táborský

Většinu profesního života strávil v médiích (HN, LN, Česká pozice aj.), kde se zaměřoval zejména na oblast veřejných financí, rozpočtu, daní a sociálních systémů. V posledních letech se také věnuje e-governmentu,... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo