Chcete rychlejší data? Čistou planetu? Otevřte si důl na asteroidu

Těžba nerostů na planetkách? Může vám to připadat jenom jako námět na sci-fi, ale několik soukromých společností a taky vlád už pracuje na tom, aby se stala skutečností. Nemělo by nás to překvapovat. Když těžbu z asteroidů porovnáme s dechberoucími mosty, které inženýři stavějí na Zemi, jde o záležitost jednoduchou, která vyžaduje jen drobný technický pokrok. Pokud se nám něčeho nedostává, je to schopnost představit si, jak dostupnou se těžba ve vesmíru stala. Jen se bojím, že tenhle nedostatek neodstraníme dost brzo na to, abychom stačili uspokojit nedostatky zdrojů, kterým svět čelí prakticky už teď

Jako výzkumný pracovník jsem spolupracoval s několikaspolečnostmi, které se o těžbu na asteroidechzajímají. Jsem závislý na jejich penězích, o některých věcech nemůžu mluvit, jsou to obchodní tajemství. Můžu ale poodhalit ty nejpodstatnější důvody, proč v tenhle byznys věřím, a nastínit důsledky, které může mít pro vaši budoucnost.

Platina ne

Hodně lidí, je vůči vesmírné těžbě skeptických, protože si představují, že jde o to dovážet na světové trhy se vzácnými kovy platinu. Novináři dokola opakují tu neodolatelnou statistiku, že platina z asteroidů může mít hodnotu bilionů dolarů. Ovšem každý, kdo má trochu ponětí o ekonomice, si uvědomuje, že dovoz obrovského množství drahého kovu by znamenal zhroucení trhu – a propad hodnoty planetky.

Na druhou stranu, kdyby plán zněl dovážet platinu v malých množstvích, aby nadále zůstávala vzácná (tak nějak funguje těžba diamantů), jak by „vesmírné“ společnosti mohly konkurovat „pozemským“ těžařům, kteří můžou profitovat ze zavedeného a nízkonákladového pozemského dodavatelského řetězce a existující dopravní infrastruktury?

A to je přesně důvod, proč se o těžbě platiny z asteroidů vážně neuvažuje. První surovina z asteroidů bude místo to něco, co není tak očividně vzácné: voda.

Voda ke spálení

Když se zabýváte praktickým výzkumem vesmíru, voda je pro vás primárně surovinou na výrobu paliva. Vozit vodu do vesmíru ze Země by ale nedávalo smysl, spotřebovalo by se na to – příliš mnoho paliva. Naštěstí je ale vody dost ve vesmíru a mnohem snáz se tam s ní manipuluje. Voda se dá snadno extrahovat z jílovitých minerálů, které se nacházejí na běžných malých tělesech, která známe jako uhličité planetky. Voda oddělená od nerostu se pak dá elektrolyticky rozdělit na vodík a kyslík, klíčové „ingredience“ raketového paliva.

Využívání paliva vyrobeného ve vesmíru výrazně zlevní cokoli, co pak ve vesmíru budeme dělat. To bude začátek životodárného cyklu mimoplanetárního dodavatelského řetězce a dopravní infrastruktury. Ovšem než se to stane, musíme najít zákazníky, kteří ten proces nastartují.

Kdo by si ovšem mohl chtít koupit raketové palivo vyrobené z vody těžené na planetkách? Jeden koncept je prodávat ho telekomunikačním společnostem, které potřebují na oběžnou dráhu dostávat víc a víc satelitů.

Tahač satelitů

Před desíti lety měla většina vypouštěných satelitů urychlovací raketu. Nejdřív byl satelit vynesen na přechodovou dráhu ke geostacionární dráze, to je výrazně eliptická dráha s nejnižším bodem jen pár set kilometrů nad povrchem Země a nejvyšším bodem o nějakých 36 tisíc kilometrů výš. Satelit vystoupá k nejvyššímu bodu, tam se raketa zažehne a převede satelit na geostacionární dráhu – a může začít prodávat data zákazníkům. Cena takové jednorázové rakety je ovšem pořádně vysoká.

Dneska většina majitelů satelity vybavuje lehkými elektrostatickými iontovými motory. Ty jsou levnější a efektivnější, ale poměrně slabé. Satelitu to na konečnou polohu na orbitě trvá od šesti do dvanácti měsíců. A čas jsou peníze, zpoždění stojí majitele satelitů na ušlých ziscích stovky milionů dolarů.

Těžba na planetkách jim dá třetí možnost. Těžař prodá vodu dopravní společnosti, která ji použije k doplnění paliva do vesmírného remorkéru, parkujícího na oběžné dráze. Remorkér s nově vyneseným satelitem počká na přechodové dráze, odkud ho pak snadno urychlí na konečnou pozici na geostacionární dráze. Za den.

Celkové náklady, včetně návratu počátečního kapitálu, nákladů na úvěry, pojištění a zisku pro všechny zúčastněné strany, budou podle našich propočtů nižší než ušlé zisky při využití současné metody. Takže to dává podnikatelský smysl. Jediná otázka je, jestli se podaří získat dost klientů do začátku, aby se projekt dal vybudovat a služba spustit.

Proč by vláda měla podpořit soukromý byznys

Tady by mohly pomoct národní vesmírné agentury, jako je NASA. Pokud by ve vesmíru vybudovaly depo pro doplňování paliva, aby tak snížily své náklady na průzkum Měsíce nebo Marsu, a pokud by uzavřely obchodní smlouvy na dodávky části vody těžené ve vesmíru, těžařským společnostem by potřebovaly nižší vstupní kapitál, nižší by byla i jejich rizika. Vládní agentury by takovýmhle způsobem mohly pojistit prvotní úspěch soukromého vesmírného průmyslu. Pro vládu je to legitimní role, protože by zároveň zajišťovala značné benefity i pro daňové poplatníky.

Infrastruktura vzniklá pro těžbu na planetkách totiž může pomoct vyřešit blížící se zásadní problém se zdroji. Během dekády nebo dvou přestane stávající systém satelitů a optických vláken stačit poptávce po kapacitách pro přenos bezdrátových a internetových dat. Neznám jiné možné řešení než postavit přímo ve vesmíru nové antény, tak velké, že raketa by je tam nedokázala vynést. Není nic jiného, co by se dalo budovat a rozvíjet dost rychle na to, aby to vystačilo datovým potřebám, které do konce století budou růst exponenciálně. Kovy z planetek se nebudou prodávat na Zemi, to by byly příliš drahé. Zůstanou ve vesmíru a budou vysílat vzácná data dolů na digitální trh.

Mimozemské elektrárny

Podobně se argumentuje, že někdy během tohohle století by mohla vyjít výroba elektřiny ze solární energie mimo Zemi levněji než jakýmkoli jiným způsobem na Zemi. Takhle získanou energii by bylo možné přenášet na povrch pomocí mikrovln. Přesun většiny energetického sektoru do vesmíru by planetě ulevil od ekologické zátěže, kterou pro ni znamená výroba energie, i od celého navázaného dodavatelského řetězce; i výroba elektřiny z větru nebo slunce znamená narušení rozsáhlých oblastí.

Mimoplanetární výroba energie by podle některých odhadů vymazala čtvrtinu průmyslové stopy lidstva do roku 2100. A to přitom nebereme v úvahu exponenciálně rostoucí energetickou stopu, která vzniká při výrobě a provozu počítačů a která je z ekologického hlediska strašidelná.

Co je z vesmíru, zůstane ve vesmíru

Všimněte si, že ani jedna z těchhle myšlenek nezahrnuje to, že by se materiál vytěžený na planetkách vozil na Zemi a na Zemi prodával. Ta pravá hodnota těžby surovin ve vesmíru spočívá v tom, že umožní ve vesmíru vzniknout průmyslu – ze kterého budeme mít prospěch všichni. To, co se z vesmíru bude na Zemi importovat, budou nehmotné fotony nesoucí data a energii.

Důležité je, aby si naše vláda uvědomila, že investice do vesmírné těžby je bezpečná sázka na naši budoucnost. Jedna z nejbezpečnějších sázek, jaké můžou udělat. NASA a ostatní vesmírné agentury budou mít víc vědy a výzkumu – a geopoliticky budou víc vidět – a to za míň peněz, než je stojí jejich současné podnikání. A to, že zachráníme planetu a zlepšíme kvalitu svého žití, to prostě bude takový vedlejší efekt, který dostaneme zadarmo.

Originál vyšel na Aeon.co. Přeložil Gabriel Pleska

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag