Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kupředu levá s třešněmi

Špatné, přesněji hodně špatné až absurdní hospodaření bývá v Česku označováno přívlastkem turecké. Měli bychom mu však říkat komunistické a udržovat tak povědomí o únoru 1948 a o tom, co následovalo.

Sedmdesát let po svém historickém vítězství (25. února 1948) se čeští komunisté v lecčems musí uskromnit. Sovětský svaz už neexistuje a s patnácti soudruhy a soudružkami ve dvousetčlenné sněmovně sotva můžou plánovat vítězství proletariátu a prosazovat světový mír, byť ho do svého programu pořád zařazují.

Přesto mají komunisté z Čech a Moravy co slavit. Mají na dosah největší podíl na moci za posledních 28 let. Poprvé od listopadu 1989 můžou mít podstatný vliv na vládu.

KSČM se do ní nechystá vstoupit. Leccos ale ukazuje na to, že vládu vedenou velkopodnikatelem a buržoustem (ale i bývalým komunistou) Andrejem Babišem bude tolerovat a spolu se sociální demokracií ji potáhne doleva. Ve výsledku by proto příští vláda mohla být pořádně levicová.

Cesta do hlubin komunistovy duše

Kulaté výročí jednoho z nejtragičtějších dnů našich dějin, kdy převzala moc komunistická strana a kdy skončila svoboda a demokracie, může sloužit jako memento připomínající, že komunisté se nemění. Zůstávají nepoučitelní. Také proto bude jejich případná podpora pro jakoukoli příští vládu ostudou.

Stačí si přečíst volební program KSČM a zjistíte, že hlavní cíl se nemění – rehabilitovat marxismus a svrhnout kapitalismus. Rozsévači dobra a sociální spravedlnosti mají v plánu i znárodnění klíčových sektorů ekonomiky a síťové infrastruktury. A že by se u toho zastavili?

Pravda, komunisté odložili srp a kladivo a zdobí se třešněmi komunardů. Na únor 48 ale až na výjimky vzpomínají jako na vítězství pracujícího lidu nad buržoazií a reakcí. Web KSČM připomíná výročí února výběrem z projevů Klementa Gottwalda, anebo třeba studií Jaroslava Kojzara, nestora komunistické propagandy.

Pozoruhodné hodnocení čtyř desítek let komunistické vlády v Československu k únorovému výročí poskytl vrchní politruk (ideolog) strany Josef Skála (krycí jméno v StB Josif). Za pozornost stojí jak svým obsahem, tak proto, že Skála bude v dubnu kandidovat na předsedu strany.

Komunista, který v osmašedesátém vítal v Praze-Ruzyni sovětské okupanty, ve vysílání rádia Slobodný vysielač (záznam zde, ve druhé části) připustil, že po roce 1948 „jsou věci, které si (my komunisté) nedáme za rámeček“. Únor 48 nicméně popsal jako vítězný a následující dekády jako období neobyčejného pokroku. Z jeho tezí vybírám:

„Únor dal smysluplný život všem obyvatelům země (…) Komunistické vlády markantně zvýšily životní standard (…) Dnešní režim není schopen nabídnout ani zlomek toho, co jsme nabídli my (…) uskutečnili jsme gigantický emancipační a civilizační skok.“

Klekli na soukromníky i mandelinky

Fakta ukazují spíš na skok do civilizační propasti. Stručnou bilanci komunistického režimu najdete na pamětní desce u pomníku obětem komunismu na pražském Újezdu. Do kamene tam jsou vytesána čísla: 205 486 lidí odsouzeno, 248 popraveno, 4500 zemřelo ve věznicích, 327 zahynulo na hranicích, 170 938 emigrovalo.

Metaforicky řečeno, po únoru 1948 svrhli komunisté do propasti elitu národa. Desítky tisíc kvalifikovaných lidí nemohly pracovat ve své profesi a topily v kotelnách nebo myly okna. Desítky tisíc, spíš ale stovky tisíc dětí nesměly pro původ nebo politické přesvědčení rodičů studovat.

Skok do propasti předvedli komunisté i v ekonomice. Už v roce 1945 prosadili znárodnění klíčového průmyslu a po roce 1948 dílo zkázy dokonali. Znárodnili a zkolektivizovali vše, co se dalo. Soukromníky hubili jak „americké brouky“.

Zavedli centrálně plánovanou ekonomiku po sovětském vzoru. Plánovali poptávku i nabídku. Určovali, kde a co se bude vyrábět, kolik pracovníků to bude vyrábět, jaká za to bude mzda i za jakou cenu se výrobek prodá. Důsledkem byl nedostatek běžného zboží. A také nízká produktivita i technologické zaostávání.

Ekonomickou realitu čtyř dekád budování komunismu vystihuje heslo, které jste na transparentech v prvomájovém průvodu zahlédnout nemohli: „Se Sovětským svazem padla bída na zem.“

Co by, kdyby… a bilance ztrát

Nasnadě je otázka: Co by, kdyby… komunisté neovládli zemi.

Těžká odpověď, nemůžeme srovnávat jako Němci se svými dvěma Německy. Neměli jsme dvě Československa – západní a východní.

Můžeme nicméně vyjít z toho, že před druhou světovou válkou, poměřováno ekonomickým výkonem a životním standardem, bylo Československo na úrovni Rakouska nebo Norska, patřilo do desítky nejvyspělejších zemí Evropy. Pokud by mělo tržní ekonomiku, mohlo růst obdobně jako západní Německo, anebo (buďme skromní) aspoň jako Rakousko. Mělo pro to skvělé předpoklady: Nemuselo platit válečné reparace (bylo na straně vítězů) a hospodářské škody z války byly ve srovnání s většinou ostatních zemí nízké.

Pavel Kohout kdysi srovnával HDP na hlavu Rakouska a Československa. Vycházel přitom z reálného kurzu koruny na černém trhu (29,10 Kčs/USD) a dospěl k tomu, že československá ztráta za rok 1989 per capita byla 160 000 korun (vynásobeno 15,6 miliony obyvatel tehdejšího Československa vychází suma blížící se 2,5 bilionu Kčs).

Z toho se dá udělat jednoduchý závěr: V porovnání s komunisty jsou všichni tuneláři polistopadového období nezajímavými příštipkáři.

Od uranu k lithiu spějme

V polistopadové éře vystupují komunisté jako bojovníci proti tunelářům a všem, kteří rozkrádají národní bohatství. Teď razí heslo „lithium si ukrást nedáme“ a chystají se vyhnat cizáckou – australskou společnost, která má spadeno na české lithium. Našli přitom spojence především v Andreji Babišovi, ale i v Okamurově SPD.

Kdo si dnes ještě vzpomene, jak to bylo se státní těžbou jiného národního bohatství – uranu? Čtyřicet let byl zcela v režii komunistických vlád.

Kdysi platil za obdobně perspektivní surovinu, za jakou je dnes považováno lithium, a Československo bylo pokládáno za uranovou velmoc. Když ale stát pod komunistickým vedením těžil uran, prodělali jsme desítky miliard korun.

O jeho těžbě píše historik Prokop Tomek v knize Československý uran 1945–1989. Těžba a prodej československého uranu v éře budování komunismu. Bilanci uranového průmyslu do roku 1989 vyčíslil na minus 9,6 miliardy až 25,9 miliardy korun – bez nákladů na asanaci severočeských oblastí zamořených po těžbě (stručná studie tady). (Zničené zdraví politických vězňů, kteří uran dobývali, samosebou na koruny přepočítat nelze.)

Takže s komunisty, Okamurou a Babišem ke státní těžbě lithia a k lepším lithiovým zítřkům spějme?

Foto památníku obětem komunismu v Praze: M-SUR / Shutterstock.com

Z čerstvého Finmagu

Finamg předplatné

27 stran o vědě.

Kde je budoucnost vědy? V upirátěných článcích? Kam kráčejí robozvířata Boston Dynamics? Génius ze střední: Petr Štěpánek si vyrobil robotickou ruku, elektroencefalogram… Teď podniká s elektrolongboardy. A další.


Sinolog Martin Hála o Si Ťin-pchingovi: Čína je v jeho očích už na takové ekonomické úrovni a má k dispozici takové technologické prostředky, že může prosadit komunistické ideály, které nešlo naplnit za Mao Ce-tunga.

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 31 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Luděk Zdražil | 26. 2. 2018 08:59

Také si myslím, že tato bitva není dávno vyhraná. Ona se totiž vyhrát nedá, ona se opakuje cyklicky a setrvale, jen její jevové formy jsou různé, odpovídají novým parametrům doby. Tady vůbec nejde o to, že KSCM získala nejakych 7 % v posledních volbách, ale o to, ze chování společnosti z února 48 je opet patrne (nadseni a manipulace davu, lhostejnost elit, politická kolaborace s mocí a silou, obsazování klíčových společenských vlivových pozic) a ta zvětšující se masa nespokojených je jen dočasně rozptýlena v ANO (taky vidíte ty kvanta připravených, kteří podpoří šéfa a on jim za to dá pašalíky v regionech ?), SPD (jste nasraní ? - dejte nám hlas my to zařídíme) ..., ale jejich součet funguje již dnes.

Pokud někdo není schopen rozpoznat tyto jevy, pak jsou zde jiné syndromy v oblasti chování konkrétních lidí, použití jiných mocenských nástrojů a sofistikované postupy manipulace. Někdo možná řekne - slyšíme trávu růst, ano, možná výsledky nebudou tak tragické jako po roce 48, je snadnější uniknout než po roce 48 (je otázka je-li kam).

Jistěže dnes nikdo nebude vyzbrojovat dělníky puškami (jsou jiné zbraně k dosažení cílů), nemáme Gottwalda, který by se učil v Moskvě (ale máme samolibou arogantní hradní kliku, která se opírá o zájmy a finance Moskvy a Číny), akční výbory nemusí obsazovat rotačky médií (stačí parlamentem vyměnit vedení čs. televize či rozhlasu), premiérem máme někoho, kdo má mocenské praktiky zažité a geneticky zakódované, ten má kolem sebe nadšené a zapálené podporovatele s vášní pro spravedlnost (namátkou poslankyně Malá či ministryně Šlechtová - nebo jsou to snad jen Kristýny Kočí II ?), nemáme zde Fierlingra, ale máme CSSD, kde obviněný premiér je jen "zásadní problém", nemáme zde Zápotockého, tátu lidu, ale máme možná naivní ministry, kteří podepsali Několik vět a to stačí jako setrvalý mravní kredit, pro rozhněvaný křik ulice není třeba otevírat okna, můžeme si občas pustit Máte slovo v TV, rozhádanost historických demokratických stran je nahrazena jejich dnešní nekompetencí či nedávnou chorobnou touhou po majetku, kterými diskreditují jejich původní ideologické ukotvení atd. atd.

Babiš, že je kapitalista, který nepřivede společnost svůj kapitál pod znárodňovací dekrety ? No proč by to dělal ? - lidu prostému tento druh podnikání založený na monopolizaci, dotacích a vhodných regulacích nevadí, jim vadí úspěšný soused, malá firma, spokojení zaměstnanci a živnostníci - tito svobodní lidé jsou předmětem závisti, nebezpečím pro moc a proto je třeba je populisticky perzekuovat.

Můžeme zatím někdo svobodně občas něco někam napsat, on to stejně nikdo moc nečte a tak se každý zařídí po svém. Internet, bitcoiny, věk, informace a celosvětová svoboda k přesídlení jsou jistým únikem. Dívat se na to ovšem je dost nechutné.

+16
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 27. 2. 2018 11:41

Tak u EET je tomu přesně naopak. Šlo o zabránění nerespektování zákonů a jejich obcházení. Pokud by mělo dodržování zákonů "elitami" nějak významně ovlivňovat dodržování zákonů občany, pak bychom už dávno žili v chaosu a bezpráví.

-9
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK