Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Co doopravdy chtějí „bojovníci za práva spotřebitelů“?

Řada nevládních organizací ve skutečnosti vzala za své ochranářské cíle vlád.

Nevládních organizací, které tvrdí, že se berou za práva spotřebitelů, je hodně. Kromě standardní pomoci zákazníkům v případech zavádějícího značení zboží nebo ohrožení bezpečnosti, jde ale řadě „spotřebitelských aktivistů“ o něco, co už vlastně nemá nic společného s možností výběru nebo s právy. O moc.

Přes „práva spotřebitelů“ zadními vrátky do politiky

Když se začnete probírat tím, co si spolky pro ochranu spotřebitelů dávají za cíl a jak toho chtějí dosáhnout, najdete v dokumentech nejen očekávanou kritiku toho, jak která firma packá bezpečnost potravin (což je zcela oprávněně zavrženíhodné), ale také řadu jiných, politických postojů. Abychom si udělali konkrétnější obrázek, pojďme se podívat na spotřebitelská sdružení s působností po celých Spojených státech.

Na webu Národní ligy spotřebitelů (National Consumer League) najdete články, které odsuzují plýtvání potravinami, varují před riziky energetických nápojů nebo se staví proti legalizaci nepasterovaného mléka.

V roce 2014 tu ale výkonná ředitelka spolku Sally Greenbergová publikovala blog, který obhajoval zdanění limonád.

„Tak jako cigarety jsou i limonády citlivé na cenu. Zvýšení ceny těchto nápojů, které obsahují jen prázdné kalorie, může být právě to, co potřebujeme, abychom omezili jejich konzumaci.“

Je naprostá záhada, kam si Národní liga spotřebitelů chodí k podobným tématům pro podklady: tabák je totiž shodou okolností tovar, který v porovnání s ostatním zbožím vykazuje hodně nízkou cenovou elasticitu (u cigaret je to zhruba -0,4) a daň z cukru se v praxi ukázala jako neúčinná. O co jde ale nejvíc: jaká spotřebitelská práva liga hájí při svém tažení za to, aby se míň pily limonády? Není to nakonec osobní věc každého člověka?

V článku z roku 2016 Národní liga spotřebitelů kritizuje platy generálních ředitelů z Wall Street.

„Pokud chceme zabránit další finanční krizi, je nutné prosadit regulaci platů na Wall Street. Zároveň to bude další krok kupředu v boji proti ekonomické nerovnosti, které dnes náš národ čelí.“

Věc se trochu vyjasní, když dohledáme, jak liga vymezila svoji misi: „Mise Národní ligy spotřebitelů je chránit a prosazovat sociální a ekonomickou spravedlnost pro spotřebitele a pracující ve Spojených státech i cizině.“ Tady je tedy jasně řečeno, že nejde jenom o práva spotřebitelů, ale o subjektivně definovanou sociální a ekonomickou spravedlnost – což se dá zkrátit jako „děláme čistou politiku“.

Jiná „spotřebitelská organizace“ je Veřejný občan (Public Citizen), kterou založil Ralph Nader. Na jejích webových stránkách se píše, že to „je nezisková organizace, která se neúčastní stranických politických aktivit a nepodporuje žádné kandidáty na veřejné funkce.“ Je milé, že poukazují právě na to – když zároveň usilují o vyšší daně, posílají dál tweety, které žádají přísnější kontrolu zbraní, nebo sami tweetují takovéhle věci:

Aby nedošlo k nějakému nedorozumění – já vůbec neříkám, že neziskové politické aktivity jsou špatně. Naopak, věřím, že občany je dobré povzbuzovat, aby se v právě takových strukturách zapojovali do politiky. Jenže tvrdit, že mi jde o spotřebitelská práva, a obhajovat tím svou zcela jasné politickou agendu? Tomu říkám zavádějící.

Co v tom jídle je?

Posedlost studováním obalů potravin a titulky o nebezpečnosti lepku, GMO nebo hormonů nás vedou k pěkně absurdním důsledkům. Máme tu nejnověji třeba prémiovou vodu, která „neobsahuje geneticky modifikované organismy ani lepek“ a navíc je košer a bio. Co na tom sejde, že na světě není kapka vody, která by lepek nebo GMO obsahovala, a že ta označení z obyčejné vody nic lepšího neudělají?

Kupujte naši bezlepkovou vodu

Proti volnému obchodu

V Evropě to není zvlášť jiné.  Zatímco Evropská unie vyjednává s po celém světě dohody o volném obchodu, organizace na ochranu spotřebitelských práv se pokoušejí zastavit každý pokus o to, abychom mohli obchodovat bez většího tření.

Tento měsíc vydala „spotřebitelská“ neziskovka Foodwatch zprávu o dohodách o volném obchodu, které EU vyjednává, včetně jedné nové se čtyřmi zakládajícími členy Mercosuru (Argentinou, Brazílií, Paraguayí a Uruguayí). Ráz té zprávy dost dobře ilustruje stanovisko jednoho z jejích autorů Thomase Fritze, vyřčené na tiskové konferenci, kterou Foodwatch uspořádal:

„Náš závěr je, že v důsledku těchto dohod o volném obchodu, by obchodování s potravinami patrně vzrostlo a spolu s ním i rizika pro spotřebitele a životní prostředí.“

Nechme stranou obavy o demokracii, soudní procedury, dokonce i ty o standardy potravin: tihle aktivisté budou stát proti volnému obchodu bez ohledu na cokoli jen proto, že by se víc obchodovalo s potravinami. „Rizika pro spotřebitele“ – o jakých rizicích je tu řeč? Riziko, že budou nižší ceny? Riziko vyšší kvality? Riziko, že bude víc možností výběru? A jakým „rizikům“ vystavíme producenty v Jižní Americe? Riziku vyššího odbytu a riziku hospodářské prosperity?

Ať volí zákazník

Než být rukojmím paternalistických obhájců veřejného zdraví a protekcionistů, kteří jim omezují možnosti volby v obchodech, měli by se spotřebitelé raději domáhat širšího výběru. Spotřebitelé jsou přece lidé, kteří dokážou dělat vlastní rozhodnutí, bez pomoci vlezlých regulátorů.

Tohle mě vedlo k tomu, že jsem se sám přidal k organizaci Consumer Choice Center, která šíří právě tohle poselství: Zákazníci si chtějí vybírat! Ať jde o případy, kdy vlády chtějí regulovat kryptoměny, nebo o kanadskou daně z piva, o regulaci e-cigaret na Aljašce, o zákazy nabídek „1 + 1 zdarma“ ve Francii, Consumer Choice Center říká, že místo nepokrytého zakazování bychom měli nechat zákazníky, aby vybrali, kdo bude na trhu vítěz a kdo prohraje.  Můžete se taky přidat jako hlas spotřebitelů ve vašem okolí a posílit naše hlasy v médiích, abychom mohli vytrvale dělat to nejlepší pro to, abyste si jako zákazníci mohli co nejsvobodněji vybírat.

Z originálu uveřejněného na FEE.org pro Finmag přeložil Gabriel Pleska

Finmag zahřeje

Finamg předplatné

Naše rozhovory. S Jindřichem Šídlem, novinářem, co nešel šéfovat Babišově Mladé frontě. S Helenou Bendovou, která bude na FAMU učit budoucí tvůrce počítačových her. S Taťánou Gregor Brzobohatou o dějinách a o nadějích.


Deset let po krizi. Jiří Hovorka analyzuje ekonomiku Řecka a dalších – pamatujete tu zkratku? – PIIGS.


Martina Tlachová v Gruzii. Černé moře, oranžové víno, bílé hory, rudá minulost. Do pestré postsovětské republiky doletíte za dva tisíce.

Bill Wirtz

Bill Wirtz

Studující práv na Lotrinské univerzitě v Nancy. Provozuje vlastní mnohojazyčný blog. Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Josef Fraj | 21. 2. 2018 10:35

Ono se dá zpolitizovat úplně všechno. Třeba takoví ekologisté by to mohli vyučovat. Otázka zní, zda má smysl chránit spotřebitele před ochránci spotřebitelů a nenechat to na samotných spotřebitelích, jak to ostatně Bill navrhuje v prvním levelu. A kde máme jistotu, že ten jeho spolek "ochránců před ochránci" není od počátku založený s nějakým politickým podtextem?

+4
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK