Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Marcel Homolka: Velká reforma penzí? Kdy jindy, když ne teď

S šéfem Penzijní společnosti České pojišťovny jsme se nebavili jen o výsledcích fondů třetího pilíře důchodového systému, ale také o vyhlídkách dětského penzijka, ochotě politiků dělat reformy a nepříznivém demografickém vývoji.

Zásadní chyba většiny Čechů? Ve stáří spoléhají jenom na to, co jim pošle stát. Tak hodnotí současný stav důchodového systému generální ředitel Penzijní společnosti České pojišťovny Marcel Homolka. V době, kdy se ekonomice daří, by podle něj měla přijít zásadnější důchodová reforma. Týkat by se prý měla i penzijního připojištění nebo doplňkového penzijního spoření – třeba v povinnosti zaměstnavatelů přispívat zaměstnancům na penzi nebo v navýšení státní podpory.

Jaký byl loňský rok z pohledu penzijních společností?

Zažíváme dobré časy. Vypovídají o tom všechny dostupné statistiky. Důvěra lidí v doplňkové penzijní spoření se projevuje ve výrazném nárůstu počtu smluv, velkou radost mi dělá i úspěch dětského penzijka. Jen u naší penzijní společnosti o něj meziročně vzrostl zájem o víc jak 142 procent a jsem přesvědčený, že tento trend bude pokračovat.

Pokud se podívám na další produkty finančního trhu, se kterými bychom se mohli srovnávat, tak stavební spoření má ročně kolem čtyř set tisíc nových smluv. My jsme teď zhruba na polovině. Nepochybuji ale o tom, že v horizontu tří až pěti let můžeme stavebko bez problémů dohnat. 

V posledních čtyřech letech se poslanci pokusili doplňkové penzijní spoření hned několikrát zatraktivnit. Jste se současnou podobou třetího pilíře spokojený, nebo byste byl pro další úpravy?

Ekonomice se daří a období hojnosti ještě nějakou dobu potrvá. Pokud máme přistoupit k dalším změnám v důchodovém systému, je správný čas. Věřím, že by mohlo dojít k zásadnější reformě, nejen k parametrickým úpravám.

Co se týče třetího pilíře, je potřeba do systému dostat víc peněz. Pro důchodce v Česku představuje penze z prvního průběžného pilíře 96 procent jejich veškerých příjmů. To je špatně a musí se to změnit.

Jak?

Cesta vede například přes zaměstnavatele. Doporučuje to i OECD. V sousedním Polsku zavádějí povinnost pro zaměstnavatele přispívat zaměstnancům na penzi. Dokážu si představit, že by se něco podobného zavedlo i u nás.

Očima expertů

Očima expertů

Lidé z penzijních společností asi budou pro všemi deseti, odboráři jakbysmet. Ale co na možnot, že by dostali nakázáno přispívat zaměstnancům na penzijko, říkají zaměstnavatelé? A jak se k tomu má (budoucí?) ministryně sociálních věcí z nejsilnější parlamentní strany?

Budou nám zaměstnavatelé povinně platit příspěvky na penzijko?

Kolik by podle vás měli zaměstnavatelé přispívat?

Ideální by bylo, kdyby se příspěvek pohyboval v rozmezí dvou až čtyř procent z hrubé mzdy. Dnes činí příspěvek zaměstnavatele zhruba dvě procenta a dostává ho pouze každý pátý klient, to je podle mě málo.

Opravdu věříte, že je možné povinný příspěvek pro zaměstnavatele prosadit v Parlamentu?

Šance je velká. Pokud bych mluvil jen za penzijní společnosti, asi bych nebyl tak optimistický, ale máme velkého partnera, kterým jsou odbory. Věřím, že se nám podaří společnými silami vládu přesvědčit. Stejně tak bychom chtěli otevřít diskuzi kolem zatraktivnění penzijního spoření pro OSVČ formu motivujících daňových odpočtů a také navýšení státní podpory ve třetím pilíři.

Není státní podpora už teď dostatečně štědrá?

Nešlo by o zásadní navýšení. Mám ale pocit, že se státní příspěvek ve třetím pilíři určuje zbytečně složitě. Klienti pak nemají přehled. Proto by se mi líbilo, kdyby se pravidla zjednodušila a z měsíční úložky do výše tisíc korun by stát přispíval vždycky třiceti procenty – teď je státní podpora v rozmezí mezi 23 a 30 procenty v závislosti na výši příspěvku. Změna by navíc mohla platit jen pro účastnické fondy doplňkového penzijního spoření, aby byli klienti motivováni k přestupu ze starého penzijka, které není při delším investičním horizontu tak výhodné.

Čím to je, že se klienti ze starého penzijka do penzijního spoření příliš nehrnou?

Nevidím to tak černě. Jen za loňský rok se počet přestupů zhruba zdvojnásobil. Problém je, že se tu dlouho glorifikovala garance nezáporného zhodnocení, které penzijní připojištění ze zákona zaručuje. Guvernér České národní banky Jiří Rusnok o tom trefně mluví jako o otráveném jablku. Na jednu stranu vypadá lákavě, nese s sebou ale smrtonosnou investiční strategii – nízké výnosy. Při dlouhodobém horizontu je to totiž hrozně nevýhodné dosahovat kladných výnosů každoročně. Jestliže někomu ve třetím pilíři zbývá deset a víc let, jsou pro něj bez jakýchkoli debat výhodnější účastnické fondy. A pokud je někomu čtyřicet let a zvolí si v doplňkovém penzijním spoření vyváženou investiční strategii, může mít na důchod minimálně o půl milionu korun víc, než kdyby zůstal v transformovaném fondu. To už je pořádný rozdíl.

Finmag na Mars!

Finmag předplatné

„Nejvíc vidět jsou Troškové gastronomie. Ti, co si nemuseli odstát provoz, kdy vaříš pro plnou restauraci,“ říká kuchař-samorost Michal Hugo Hromas a tančí mezi ohni, na kterých chystá svatební menu.

Tak jako materiál točený na Husákových narozeninách vznikly záběry z demonstrace 17. listopadu jen jako dokument pro archiv. Vracíme se s jejich autory na Národní třídu.

Téma: doprava. Elektrické motory dominovaly nad spalovacími. A zase budou. Jaké jsou plány a jaká realita v budování železnic a dálnic. Neznámé oběti 11. září: lidi, co kvůli strachu z létání jeli autem.


Kdy tedy začnou klienti ve velkém přestupovat?

Je celkem logické, že potřebují čas, aby se zorientovali v tom, jak se třetí pilíř důchodového systému proměnil. Myslím, že si to ale budou stále víc uvědomovat při pohledu na srovnání zhodnocení fondů. Vzhledem k tomu, jaká aktiva transformované fondy vlastní, je už teď jasné, že v následujících pěti letech se bude zhodnocení pohybovat pod jedním procentem. Vedle budou stát účastnické fondy, které běžně připíší tři až pět procent. Klienti budou nepochybně reagovat.

V úvodu rozhovoru jste zmínil zvýšený zájem o dětské penzijko, proč by měli rodiče spořit svým dětem na penzi? Většinou to funguje naopak, dospělí podporují děti, než nastoupí do práce, ty později pomáhají rodičům v důchodovém věku…

Je potřeba říkat nahlas, že až půjde do důchodu generace Husákových dětí, začnou být penze vyplácené státem velký problém. Neříkám, že žádné nebudou, průběžný systém pay as you go nemůže ze své podstaty nikdy zbankrotovat, otázkou ale je, co si za penze budete moci dovolit.

Například podle studie think tanku Idea z akademického institutu CERGE-EI bude v roce 2050 průměrná penze vyplácená státem odpovídat půlce minimální mzdy. Lidi, kteří si na stáří nespoří, budou muset žít v důchodu mnohem skromnější život, než si teď možná dovedou představit.

Nějak jste mi ale utekl od tématu dětského penzijka…

Já bych se k tomu dostal. Chtěl jsem vám jen ukázat, proč je důležité začít se spořením na stáří co nejdřív. Co se týče doplňkového penzijního spoření pro děti, jde z mého pohledu především o návyk. Stejně tak jako děti učíme pravidelně čistit si zuby, musíme jim vštípit, že je potřeba odkládat peníze na důchod. Když naše děti uvidí, že jsme jim každý měsíc dávali stranou peníze, je velká pravděpodobnost, že v tom budou pokračovat. A oproti nám, kteří jsme začínali při spoření na stáří od nuly, budou mít navíc výhodu, protože už nebudou muset řešit, jestli začít a kde, ale pouze kolik si sami odkládat.

Mezi osmnáctým a devatenáctým rokem si můžou klienti, kterým smlouva běží alespoň deset let, vybrat třetinu naspořených peněz bez jakékoli penalizace. Není moc velké riziko, že budou chtít celou částku, i když tím přijdou o zhodnocení a státní podporu?

Já bych se toho nebál. Myslím, že je to chytře vymyšlené a dostatečně srozumitelné. Dítě si v osmnácti vyzkouší, jaké to je, když má nějakou korunu navíc, a zároveň si uvědomí, že úplně stejný efekt přijde, až půjde do důchodu, tedy v době, kdy se budou peníze opravdu hodit.

Kdy už vymřeme?

Ptáme se za vás

Vymíráme? Skutečně nebude na důchody? Demograf a člen důchodové komise Tomáš Fiala uvádí v rozhovoru všechno na pravou míru

Přístup „ať se každý zajistí na stáří, jak chce“ by skončil katastrofou

Rodiče dnes dětem spoří většinou prostřednictvím stavebního spoření. Jak se chcete s konkurencí tohoto produktu vypořádat?

Možná to bude znít divně, ale pro mě není stavební spoření pro děti konkurence. Jsou to mimoběžky. Základ finanční pyramidy by měla každá rodina stavět na produktech, které podporuje stát. Stavebko s penzijkem si tak nemusí kanibalizovat klienty.

Doplňkové penzijní spoření pro děti má každopádně obrovský potenciál pro distribuční síť. V Česku žijí dva miliony dětí, a ať zaklepete na jakékoli dveře, je pravděpodobné, že tam na vás čeká potenciální klient. Jsem přesvědčený o tom, že dětské penzijko zažije v následujících letech obrovský boom.

Není to tak dávno, co chtěli poslanci dětské smlouvy ve třetím pilíři výrazně znevýhodnit, nebojíte se, že k podobnému pokusu může v dohledné době dojít znovu? A není to důvod, proč by mohli rodiče se sjednáním smlouvy pro své dítě váhat?

Návrh na okleštění dětského penzijka je dávno smetený ze stolu a jsem přesvědčený, že se už neobjeví. Penzijní společnosti rozhodně nejsou pasivní, při úpravách důchodového systému naopak aktivně komunikujeme s politiky. Rychlost, s jakou bylo znevýhodnění dětských smluv zmítnuto, jen potvrzuje, že bychom nepřipustili vznik nějakého kočkopsa. Naopak mám signály, že politici naše návrhy vnímají a že funkční penzijní reforma patří mezi jejich priority.

Přijde mi, že jste až moc velký optimista. Předseda bývalé důchodové komise pro penzijní reformu Martin Potůček si pravidelně stěžoval na neaktivitu politiků, kteří prý o výraznější reformu nestojí.

Pana profesora Potůčka si velmi vážím, ale měl jsem pocit, že jeho důchodová komise byla spíš společenství mudrců, kteří sáhodlouze prezentovali teoretické návrhy na úpravu penzijního systému bez jakéhokoli tahu na branku. Dojít ke konsenzu bylo takřka nemožné už jen kvůli obrovskému počtu členů důchodové komise. Vlastně se politikům moc nedivím, že se nechtěli jednání účastnit. Naopak pevně věřím, že si z toho vzali ponaučení. Tým, který v budoucnu dostane na starost penzijní reformu, bude muset být mnohem údernější a flexibilnější. Ani bych ho nenazýval důchodovou komisí, protože tohle označení má už příliš pejorativní nádech.

Marcel Homolka

Marcel Homolka

Vystudoval Technickou univerzitu v Liberci, začal při škole pracovat jako telefonní bankéř v Komerční bance, pak pro Živnostenskou banku budoval nové call centrum a přímé kanály komunikace. Pak přešel do Penzijního fondu České pojišťovny, kde začínal jako ředitel klientského úseku. Později řídil penzijní fond Generali, po sloučení Generali s Českou pojišťovnou byl ředitelem Penzijní společnosti České pojišťovny pro provoz a IT. Od roku 2015 je jejím generálním ředitelem.

Má syna, rád plave a jezdí na snowboardu.

Přesto bych si vsadil na to, že velká část politiků ve Sněmovně o zásadnější reformovaní důchodového systému vůbec nestojí…

Nic jiného jim nezbyde. Dříve nebo později se tomu budou muset postavit čelem. A čím víc to budou odkládat, tím hůř pro nás všechny. V tuhle chvíli u nás podle Českého statistického úřadu žije přibližně 17 procent lidí starších 65 let, v roce 2050 to bude dvakrát tolik. Výrazně ubude lidí, kteří do průběžného důchodového systému přispívají, a naopak zásadním způsobem vzroste počet těch, co ze systému čerpají. To je zkrátka fakt. Svou podstatou to připomíná pyramidovou hru.

Demografové ale zároveň říkají, že od šedesátých let 21. století by se měl trend zase obracet a kolem roku 2100 by mohlo být na sto pracujících dokonce méně důchodců než dnes…

Ano, jak říká pan Špidla, za sto let to už bude v pořádku. Z podobné argumentace nejsem vůbec nadšený. Situace navíc může být jiná, než si teď myslíme. Věda a technika se neskutečně vyvíjejí. Medicína dosahuje neuvěřitelných výsledků. Jenom od sametové revoluce se průměrná doba dožití zvedla o nějakých osm až devět let. Opravdu si nejsem jistý, jestli se problém důchodového systému vyřeší tím, že nebudeme vůbec nic dělat a jen počkáme, jestli se za padesát let demografický vývoj náhodou změní.

naši komisaři

Komisař u výslechu? Běžná situace. Tentokrát ale klademe otázky my:

Šéfoval dvěma komisím pro reformu důchodů, v té dnešní byl jako zástupce Asociace penzijních fondů, než ho v červnu vystřídal Aleš Poklop.

Rozhovor s Vladimírem Bezděkem: Plný autobus. Důchodová komise má příliš členů



Aleš Poklop

Předseda Penzijní společnosti České spořitelny vystřídal v červnu Vladimíra Bezděka v čele Asociace penzijních společností i na židli v důchodové komisi. Ptali jsme se ho zejména (ale nejen) na dopňkové penzijní spoření.

Rozhovor s Alešem Poklopem: Povinné spoření na stáří? Nebránil bych se


Vít Samek

Vysoce postavený odborář. Dnes šéf pracovního týmu důchodové komise, který má na starosti rušení druhého pilíře a přestavbu třetího.

Rozhovor s Vítem Samkem: Nový třetí pilíř. Povinný dává smysl



Martin Potůček

Sociolog. Dlouholetý expert ČSSD na důchodovou problematiku. Šéf současné mnohohlavé důchodové komise.

Rozhovor s Martinem Potůčkem: Žijeme v kapitalismu, jen důchody máme socialistické



Otakar Hampl

Teoretický ekonom. Kromě teorie preferencí a teorie důvěry se ovšem zajímá také o demografii. V důchodové komisi má na starosti přerozdělování. Míněno přerozdělování vybraných peněz. Říká, že dlouhodobě znevýhodňujeme rodiny s dětmi – a že bychom je naopak měli podpořit.

Rozhovor s Otakarem Hamplem: Trestáme rodiče, že mají děti


Tomáš Fiala

Vymíráme? Zvládnou příští genreace uživit své penzisty? Dá se nějak „rozproudit“ porodnost, mají státní programy na podporu rodin s dětmi mají šanci proměnit naše rozhodování, kdy si pořídit potomky a kolik si jich pořizovat? Ptáme se statistika a demografa Tomáše Fialy.

Rozhovor s Tomášem Fialou: Ať se každý zajistí, jak chce? To by skončilo katastrofou


Jiří Šatava

Pracuje v think-tanku IDEA při CERGE-EI, kde se věnuje oblasti daní, důchodů a rodinné politice. Je členem rodinné komise, expertem Ministerstva práce a sociálních věcí pro rodinnou politiku a přizvaným expertem důchodové komise.

Rozhovor s Jiřím Šatavou: Daně podle ČSSD? Z extrému do extrému

Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase a Lidových novinách.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 39 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Amos | 27. 1. 2018 21:11

Velká reforma penzí by měla zahrnovat minimálně následující 3 kroky:

1) česká správa sociálního zabezpečení by měla automaticky zasílat každému občanovi staršímu 18 let jednou ročně výpočet jeho důchodu dle aktuální metodiky - tím by je dostatečně motivovala k úvahám jak se na důchod připravit. Především ty, kteří nikdy neslyšeli o informativním listu důchodového pojištění.

2) mělo by dojít ke zrušení 3. pilíře a penzijních pojišťoven. Druhořadí bankéři v těchto institucích dostatešně prokázali, že neumějí o svém produktu přesvědčit a že jejich další setrvávání ve veřejném prostoru je nepotřebné. Jejich kolaborace se státním establishmentem jim vyhovuje - přebytky hospodaření privatizují formou zlodějsky přemrštěných odměn za správu portfolia, případné ztráty socializují. Proto jim tak vadí požadovaná nula - ztrátu vzniklou jejich neumětelstvím musí doplácet z prostředků správcovské společnosti. Jaká drzost! Klient je tu přeci od toho, aby nám platil ať peníze zhodnocujeme nebo i když mu je ztrácíme.

Stále opakované tvrzení, že za 300Kč získáváte 90Kč státního příspěvku, je velmi šikovně propagovaná manipulace. Ve skutečnosti to je přesně obráceně - vy prodáváte svých 300Kč (již zdaněných a tedy výrazně státem pokrácených) za ubohých 90Kč státu.

On si od vás za 90Kč kupuje vaše tři stovky, které mu penzijní fondy pošlou výměnou za státní dluhopisy - tedy za slib státu, že vás a vaše potomky v budoucnu formou daní oškube.

Celý trik je založen na ukusování tohoto příspěvku formou správcovských poplatků - takže při odchodu do důchodu z těchto 90Kč mnoho nezbývá. Vy jste vlastně poskytli státu bezúročnou půjčku.

O velmi zlodějsky nastaveném systému penzijního spoření v ČR se samozřejmě ví a nikdo to příliš netají. Každým rokem vychází podrobné srovnání systémů penzijního spoření v zemích OECD - publikace Pensions at a Glance.

Pro rok 2017 je volně k dispozici na webu - http://www.oecd.org/pensions/oecd-pensions-at-a-glance-19991363.htm

Velmi poučné jsou zejména grafy 8.7 na straně 158 a 8.9 na straně 161. První graf ukazuje, že fondy v ČR jsou mezi všemi hodnocenými absolutně nejhorší - střadatelům jejich peníze nezhodnocují, ale likvidují.

Druhý graf ukazuje, proč tomu tak je - penzijní společnosti si účtují naprosto nehorázné poplatky za toto okrádání - druhé nejvyšší mezi všemi hodnocenými zeměmi.

3) bankám by měla ČNB jako regulátor trhu povolit nabízet annuitu.

Když navštívím banku například ve Švýcarsku nebo Dánsku a poptávám nabídku anuity (doživotní penze), mohu si vyřešit důchodové zabezpečení za půl hodiny. "kolik mi budete měsíčně vyplácet do konce života, když u vás složím milion Kč?" Je mi nabídnut plán a měsíční částka - žádně kličkování, jak to nyní penzijní fondy předvádějí.

Pokud našim penzijním fondům podobnou otázku položíte dnes, pošlou vás do ...háje. Jejich zájmem není vyplácet penze, ale oškubávat vás celoživotně o poplatky při vašem spoření.

Penzijní reforma MUSÍ začít zrušením penzijních společností.

+24
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 30. 1. 2018 13:50

To je legrační, jak pořád melete do kola o tom, jak statistici falšují údaje o inflaci. :-) Dokažte to!

-6
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK