Bulharsko a Rumunsko chtějí euro

Bulharsko se ujalo předsednictví Rady Evropské unie. V té souvislosti také oznámilo, že se od června zapojí do mechanismu ERM II. Setrvat aspoň dva roky v měnových mantinelech určených tímto mechanismem je nezbytná podmínka k přijetí eura. Záměr vstoupit brzy do eurozóny oznámilo už před časem také Rumunsko, které si jako reálný termín vstupu vytyčilo rok 2022.

 „Bulharsko nepředstavuje pro eurozónu žádné riziko. Jsme stabilnější než mnohé země eurozóny,“ řekl bulharský ministr financí Vladislav Goranov. Evropská komise bulharské plány vítá. „Neřekl jsem, že Bulharsko bude automaticky dalším členem eurozóny, země ale jde správným směrem, nezaměstnanost klesá a rozpočtová situace je solidní. Pokud jde o konvergenci, nastal tu skutečný pokrok,“ prohlásil šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker. Nezapomněl ale přidat, že Bulharsko na cestě k eura pořád ještě dost práce čeká.

Chudé, ale v kondici

Stávající členy eurozóny záměr dvou nejchudších zemí Unie také nevylekal ani nepohoršil. Při pohledu na bulharské makroekonomické statistiky je vidět proč. Ani Bulhaři, ani Rumuni nemají velký dluh, hospodářský růst je poslední dva roky kolem čtyř procent, nezaměstnanost se snížila na pouhých šest procent, rozpočet je v plusu, veřejný dluh klesá, a pokud jde o bulharský lev, ten patří mezi osm evropských měn, které jsou pevně navázány na euro. „Jsme malá otevřená ekonomika, pro eurozónu nepředstavujeme žádné riziko. Vstup do eurozóny dává Bulharsku šanci zvýšit hospodářský růst a snížit rizika,“ uvedl ministr Goranov. „Eurozónu by mohl náš vstup posílit,“ dodal sebevědomě.

Podobné charakteristiky jako Bulharsko vykazuje i Rumunsko, které ale díky své poměrně silné průmyslové základně roste poslední roky až dvojnásobně rychleji než Bulharsko, nejrychleji z celé Unie. „Formální požadavky splňujeme už dnes, k měnové unii bychom se mohli připojit už zítra,“ říkal v létě sebevědomě rumunský ministr zahraničí Teodor Meleșcanu. Podle něj je rok 2022 jako datum přijetí eura reálný, do té doby by se podle něj rumunské platy i důchody mohly v přepočtu na eura dostat na přijatelnou úroveň.

Problémem Bukurešti a Sofie je ale odliv lidí. Z Bulharska odešla do zahraničí pětina obyvatel, hlavně mladých lidí, z Rumunska jen o něco méně. To může způsobit v horizontu dvaceti, třiceti let vážné sociální problémy, protože to vede k rychlému stárnutí populace.

Není eura, není vlivu

Podle mnohých analytiků je dobrým příkladem pro Rumunsko a Bulharsko Slovensko, které v roce 2009 vstupovalo do eurozóny jako nejchudší země střední Evropy, ale dnes je daleko před Maďarskem a Polskem a šlape na paty i Česku, které mělo přitom před ním ještě před deseti lety velký náskok. Přes některé otevřené otázky, jako jsou určité výdaje Slovenska na možný odpis části řeckých dluhů, euro nepochybně Slováky zviditelnilo, zatraktivnilo zemi pro zahraniční investory a Bratislavě dodalo sebevědomí i posílilo její postavení v Unii.

Důvodem, proč by se vstupem Rumunska a Bulharska nemělo mít problém ani Německo, které takříkajíc drží eurovou kasu, je důležitý politický rozměr případného vstupu těchto dvou zemí do eurozóny.

Pokud z Unie odejde Velká Británie a Bulharska s Rumunskem přijmou euro, země platící jednotnou evropskou měnou získají kvalifikovanou většinu pro hlasování v Evropské unii a budou tak moci i bez podpory „neeurových zemí“ prohlasovat v Unii skoro všechno - s výjimkou několika málo otázek, u kterých Lisabonská smlouva vyžaduje jednomyslnost.

Dá se proto říci, že už před příštími řádnými českými parlamentními volbami bude stát Praha před velkým problémem. Zda se smířit s propadem vlivu na dění v Evropské unii, nebo vzít konečně na milost euro.

Autor je redaktor MF Dnes