Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Intervence skončily, uspěli jsme, zapomeňte

Česká národní banka, respektive někteří její představitelé podnikají v poslední době mediální ofenzivu. Cíl: přesvědčit veřejnost, že intervence skončily – a že skončily vcelku úspěšně. Rozhodně tedy mnohem úspěšněji, než kritici prorokovali. Omyl.

Od „vlastního exitu“ sice brzy uběhne osm měsíců a zatím všechno, jak se zdá, běží hladce. Jenže důsledky intervencí jsou tu s námi v nevyzpytatelně kritické míře dál. V tomto smyslu intervence neskončily. Důvody jsou minimálně dva.

Spekulanti se nevypařili

Zaprvé: v rukou spekulantů jsou pořád korunová aktiva, do kterých mohutně investovali zejména během prvních tří měsíců roku. To, že v nich kapitál drží déle, než původně zamýšleli, ještě neznamená, že nejde o spekulace a že je na ten kapitál alespoň elementární spolehnutí. Stačí drobný nárůst obecné rizikové averze mezinárodních investorů a tyto peníze mohou zmizet ještě rychleji, než se objevily. Česká republika je sice ve výtečné makroekonomické kondici a státní pokladna v poměrně dobrém stavu, naše ratingové hodnocení ale pořád odpovídá přinejlepším druhé lize. Má to svůj důsledek – až nad světovou ekonomikou zahřmí, investoři se stáhnou do bezpečnějších, prvoligových útočišť. Korunu to kvůli přítomnosti spekulativního kapitálu rozkmitá víc, než je zdrávo. Pořád zkrátka může nastat to, před čím mnozí varovali v době vrcholících intervencí.

V tomto kontextu získává mediální ofenziva centrální banky další smysl: je třeba využít současného klidu, a veřejnosti se vemlouvat tak, aby ji ani ve snu nenapadlo případnou bouři, pokud se ukáže, že dnešní klid byl klid před bouří, spojovat s intervencemi. I proto možná už dnes někteří lidé ČNB říkají „hop“, i když ještě tak úplně nedoskočili.

Vychází nový Finmag

Finmag. Zhruba nejlepší časpois na světě

Co v něm taky najdete

Kdyby kacíř Luther shořel

Alternativní historie z pera ekonoma Pavla Kohouta. Říkává se, že za rozvojem kapitalismu je píle a pracovitost, kterou části západní Evropy vštípily protestantské církve. A co kdyby žádné protestantské církve a protestantská morálka nebyly?

Bitcoin – nová vkladní knížka

V samoobsluze tím nezaplatíte. Přesto se bitcoinu i dalším kryptoměnám daří čím dál líp. nejen jako platidlům, ale především jako praktickému úkrytu a nosiči bohatství.

... a vlci už jdou sem

Sedm set kilometrů za třináct dní. Pěšky. Pro dnešní ultrasportovce žádná výzva. Ovšem ve čtyřicetistupňových mrazech, bez doprovodu, aljašskou divočinou s nočním zpěvem vlků? Jan Venca Francke vyhrál nejdelší a nejdrsnější závod na světě.

Ztráta není jen účetní záležitost

Zadruhé: ztráta České národní banky mohutní a mohutní. Aktuálně přesahuje 202 miliard korun. Centrální banka ji bude umazávat možná celá desetiletí. Ačkoli takový odhad může klamat. Sama ČNB v roce 2008 předpokládala, že svou předchozí kumulovanou ztrátu, která vznikala od konce 90. let, zlikviduje plus minus do roku 2023. Nakonec to stihla o skoro celé desetiletí dřív, anulovala ji ze zisku za rok 2014. Tedy toho zisku, kterého ze značné části dosáhla intervenčním oslabením měny. Ano, oslabení vlastní měny bývá pro centrální banky ziskové, posílení ztrátové. Do jisté míry je tak ztráta ČNB nutná daň za to, že doháníme vyspělejší země Evropské unie. Nicméně ČNB v rámci mediální ofenzivy dělá ze své ztráty věc principu a zamlčuje, že ztráta je ve skutečností právě jen věcí míry. A tu míru ČNB dost možná vrchovitě překročila. Což je důvod, proč intervence není skončenou kapitolou.  

ČNB se snaží tvrdit, že její ztráta už z principu není nic vážného, neboť jde vlastně jen o účetní záležitost. Takové tvrzení by ale u zkoušky na výbornou nebylo. Tím netvrdím, že bankovní radní ČNB z ekonomické teorie propadají. Minimálně někteří z nich dobře vědí, že se o ztrátě ČNB v tuzemském odborném tisku vedla diskuze dlouho před zahájením intervence. V roce 2009 například dnešní viceguvernér ČNB Vladimír Tomšík připomínkoval odbornou stať, ve které přední český teoretik měnové politiky, profesor Martin Mandel, s kolegou Vladimírem Zelenkou dospívají ve věci ztráty ČNB k diametrálně odlišnému závěru, než jaký se ČNB snaží mediálně prezentovat. Podle Mandela a Zelenky ztrátu centrální banky nelze zlehčovat jen jako účetní záležitost, jelikož je, citujeme, „na druhé straně ziskem subjektů v opačné finanční pozici“, například komerčních bank nebo spekulantů. Mandel se Zelenkou doslova uvádějí, že „roční ztráty centrální banky z dlouhé devizové pozice nejsou pouze ‚fiktivníúčetní problém a mají skutečné měnové, důchodové a poptávkové dopady“.

Utéct tak dřív

Vzhledem k tomu, že pro část odborné ekonomické obce je ztráta ČNB poměrně vážný problém, je také k ní třeba poctivě přihlédnout při celkovém hodnocení intervencí. ČNB však poctivou diskuzi zabíjí hned v zárodku, když na svoji ztrátu nepřipouští jiný pohled než jako na principiálně nevyhnutelný, ale nevinný vedlejší produkt blaha, které nám svojí intervencí zajistila. 

Nuže, pokusme se o tuto diskuzi v krátkosti alespoň zde. Představme si, že by ČNB loni neudělala tvrdý závazek a intervenci ukončila třeba krátce před Štědrým dnem. V té době už byla celkem jednoznačně splněna podmínka, kterou guvernér Jiří Rusnok vyřkl v září 2016. Tehdy připustil, že k ukončení intervence může dojít i tehdy, pokud míra inflace nebude ještě na svém cíli – za té podmínky ovšem, že bude zřejmé, že cíle brzy dosáhne. Taková situace loni v druhé půli prosince byla. Pokud by centrální banka intervenci tehdy ukončila, její konečný objem by byl o víc než polovinu, totiž o zhruba 1150 miliard korun, nižší. Za jinak stejných podmínek by tedy ČNB také za zhruba poloviční čas – což mohou být celé dlouhé roky – umazala svoji ztrátu z intervence. O mnoho let dřív by tedy také mohla posílat své zisky buď do vlastních rezerv, nebo státu na příslovečné školy, nemocnice, dálnice a železnice. Za ty dlouhé roky by se toho třeba i hodně postavilo. Takhle se ale nepostaví.

Po bitvě je snadné být generálem. Takže se vyvarujme odsudku našich centrálních bankéřů za dost možná mnohamiliardově prodělečné stanovení tvrdého závazku. Věřme, že jednali, jak v dané chvíli nejlépe uměli. Stejnou pokoru ale žádejme i od nich. Probíhající mediální ofenziva části z nich takto pokorná není.

Psáno pro iHNed.cz

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda je ekonomický konzultant a autor populární i odborné ekonomické literatury. Věnuje se filozofii a metodologii ekonomické vědy, publikuje například v žurnálu Politická ekonomie. Spolupracoval s časopisem Týden... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 46 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 29. 11. 2017 17:13

To samé bolševici tvrdili o monopolu třeba na výrobu aut. Že kapitalismus je chaos a plýtvání. Na co mít 10 výrobců aut, nekompatibilní náhradní díly, roztříštěný vývoj.
Fajn nápad, že?
Problém je tento:
1) Jaksi to je nesmysl a nefunguje to
2) Jakým právem ten monopol vynucovat, jakým právem někomu dalšímu bránit vyrábět auta? (a to je to podstatné!!!)

Vy máte nějaký názor. "Peníze musí být jedny"
Dokud je to názor, je to OK. Jakmile ho začnete někomu vnucovat silou, právem si zasluhujete obrannou reakci.

+16
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 29. 11. 2017 11:49

Plané ideologické bláboly - 100%.
Přesvědčivá argumentace - 0%.

-15
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK