Uhlí znovu nad zlato

Kdo by před pár lety řekl, že nastanou časy, kdy bude po uhlí sháňka, jeho cena poletí nahoru, vozit se do Evropy bude přes půl zeměkoule a místo zavírání dalších šachet se bude mluvit o opětovném otevírání těch dřív zavřených..

Nu – a je to tady. Jak v Česku, tak v sousedním Polsku máme po pár letech útlumu a zavírání dolů uhlí akutní nedostatek, především toho nejkvalitnějšího. Samozřejmě to není tak, že by uhlí nebylo vůbec, vozí se ale přes půl zeměkoule, ze Spojených států, Jižní Afriky nebo Austrálie. A světová cena černého energetického uhlí se drží kolem sta dolarů za tunu, což je dvojnásobek ceny z počátku roku 2016.

I Ukrajina, někdejší velký producent, musí řešit výpadek dodávek uhlí z Donbasu, kde se nepřestává bojovat. Uhlí pro své elektrárny Ukrajinci dovážejí z Jižní Afriky a Spojených států. Také Češi a Poláci už nakupují uhlí z USA, v lepším případě z Ruska.

Uhlí pro Ostravu

Pro Poláky, kteří dřív patřili k velkým vývozcům, je to značně nezvyklá situace a reálný problém. Problém mají ale i čeští oceláři, kteří se kvůli nejistotě a délce dodávek zpoza oceánu daleko víc předzásobovat, aby neohrozili plynulost výroby. „Chystáme vybudovat polní skládku na 200 tun uhlí v areálu huti, abychom při výpadcích v dodávkách uhlí mohli zachovat plynulou výrobu,“ uvedla pro E15 mluvčí Arcelor Mittalu Barbora Černá-Dvořáková.

U hlavního českého těžaře OKD se těžba černého uhlí propadla v letošním roce oproti loňsku o třicet procent, hlavně kvůli uzavření dolu Paskov, úbytek těžby hlásí i Polsko, kde se zavřely některé nejztrátovější doly. V Polsku je teď akutní nedostatek prakticky všech druhů kvalitního uhlí, jak pro malospotřebitele, tak energetického, ale i koksovatelného.

Otvírání zavřeného

A má být ještě hůř, protože Polsko je i unijními pravidly tlačeno k zavírání dalších černouhelných dolů. Teď ale podle deníku Rzeczpospolita mají soukromí investoři zájem dát peníze na obnovení těžby v některých nedávno zavřených dolech. „Máme už konkrétního zahraničního investora, který chce do našeho dolu zainvestovat 700 milionů zlotých [asi 3,5 miliardy eur],“ tvrdí například šéf odborů v dolu Krupiński Mieczysław Kościuk. Podle deníku Rzeczpospolita je investorem firma ze Spojených států. Těžba byla v dole u slezského města Suszec ukončena letos v březnu. Zásoby vytěžitelného uhlí se tu odhadují na zhruba 35–50 milionů tun a horníci společně s místní samosprávou věří, že se jim s pomocí zahraničního kapitálu podaří těžbu znovu obnovit a zajistit tak práci asi 1500 havířům a dalším pracovníkům šachty. V případě souhlasu polské vlády by se těžba mohla obnovit už na jaře roku 2019.

A není to jediný případ.

Efekt Trump

Kamennému uhlí předpovídaly v roce 2015 Mezinárodní energetická agentura (IEA) nebo Goldman Sachs „nezvratný úpadek“. Mohlo se zdát, že svět v rámci boje proti globálnímu oteplování čeká bleskový úprk od klasické energetiky. A zavíraly se nerentabilní šachty, možná poněkud zbrkle. Vítězství Donalda Trumpa a nový, mírně řečeno rezervovaný postoj USA k boji proti globálnímu oteplování sice nezměnily odhodlání Evropské unie dodržet pařížskou klimatickou dohodu, ale celkové naladění vůči klasické energetice přece jen proměnilo.

Vidět je to například i na jednání o nové německé vládě, při kterých museli Zelení stáhnout požadavek na uzavření dvaceti největších německých uhelných elektráren.

Minimálně jako doplněk „čisté“ energetiky větrných či slunečních elektráren mají navíc středoevropské uhelné energetické zdroje díky své flexibilitě, i do budoucna opodstatnění. Poláci teď uvádějí do provozu další velkou uhelnou elektrárnu a vzhledem k tomu, že o jaderném zdroji už dlouhé roky jen mluví, budou drtivou většinu elektřiny vyrábět z uhlí ještě dalších nejméně patnáct let. I proto, že za kratší dobu se dnes nová jaderná elektrárna nepostaví. Což je i pro uhelný důl docela slušná časová perspektiva.

Autor je redaktor MF Dnes