Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Město kontra vesnice. Přepočítávat život jen na peníze nedává smysl

Michal Berg
Michal Berg
13. 9. 2017
 7 166

Článek Život na vsi: luxus na který vám přispívají druzí Jakuba Skaly vzbudil širokou diskuzi. Kromě jiného poukázal na jednu důležitou otázku: Jak moc přínosné je přepočítávat všechny aspekty života na peníze? Odpověď hledá Michal Berg.

Město kontra vesnice. Přepočítávat život jen na peníze nedává smysl

Původní text Jakuba Skaly:

Kritika teorie, že obyvatelé měst doplácejí na život venkovanům, by mohla začít u pochybné metodologie. Odpíchnout se od teze, že přerozdělování je špatně, protože někoho napadlo uvažovat o dotování vesnických samoobsluh, za komentář opravdu nestojí. Kritizovat přerozdělování a přitom bezelstně přiznat, že „text nepodpoříme žádnou zajímavou statistikou o tom, kolik kdo spotřebovává daní“, je jako kritizovat policii, že špatně pracuje, a přitom nenahlédnout do statistik kriminality. Ano, nějaký prostor ke zlepšení se určitě najde, ale vůbec nevíme, jak a co zlepšovat.

Pokud bychom sundali ideologické brýle „dotace fuj“, rychle bychom dospěli ke třem zjištěním:

  • Náklady na mnohé lidské činnosti jsou často v rozporu s intuitivním pocitem „kdo platí komu“,
  • Komplexnost společenských a ekonomických vazeb je ve dnešní společnosti taková, že bychom museli jít na úroveň každého jednotlivce, a stejně bychom se jeho „spotřeby“ veřejných financí nemuseli dopočítat.
  • A nakonec, dopátrat se přesného vyčíslení každé jednotlivosti by nakonec vedlo možná k ještě větším problémům, než pokud jsou některé věci zastřeny.

Nespočítatelnost

Začněme několika příklady, kterých se původní článek dotknul. Mnoho lidí z vesnic dojíždí za prací do měst. Je ale víc těch, kdo využívají dotované autobusy a vlaky, nebo těch, kdo při dvacetikilometrovém každodenním dojíždění vlastním autem přispějí každý měsíc do státní kasy tisícovkou na daních za projetý benzín? Spotřebuje z eráru víc výstavba a údržba zapomenuté okresky, nebo tunelu Blanka? A komu započítat náklady za dálnici D1 – obyvatelům Prahy a Brna, kteří po ní pravidelně dojíždějí za byznysem, nebo důchodci z Větrného Jeníkova, který na ni za celý rok nevjede?

Některé transfery směrem na venkov jsou pro města ekonomicky výhodné, protože jimi předcházejí jiným, mnohem vyšším nákladům. Nejedná se tak v pravém slova smyslu o dotace, ale o investice. Město Praha dotuje cestování obyvatel Středočeského kraje za prací nikoli z filantropie, nebo protože mu to někdo přikazuje. Zkrátka si spočítalo, že je to levnější než zvládat tisíce dalších aut, které by do města přijela, se všemi svými negativními externalitami.

Negativní externality a složitost jejich vyčíslení situaci komplikuje i v dalších oblastech. Smog ve velkých městech ničí zdraví víc než vzduch na venkově. Museli bychom ale vypočítat náklady na léčbu každého jednotlivého pacienta, abychom dokázali odpovědět, zda z veřejných rozpočtů čerpají na zdravotnictví víc lidé z měst nebo venkova.

Není jedno město, není jeden venkov

A stejně jako neexistuje žádné jednoduché dělení mezi typické město a typickou vesnici, existují obrovské rozdíly i mezi jednotlivými městy a vesnicemi. Spotřebovává víc peněz obyvatel sídliště, kde na jednoho obyvatele vychází údržba pár centimetrů ulice, nebo satelitní čtvrti, kde jí má každý rodinný domek před sebou desítky metrů?

Nebo příspěvky na hromadnou dopravu (mimochodem ve velkých městech ji můžete využívat i na popůlnoční cesty z hospody domů, na maloměstě si musíte zavolat taxík). Z porovnání nákladů vyplývá, že v přepočtu na obyvatele platí Praha a Brno za MHD desetkrát více než Karlovy Vary, což naopak potvrzuje teorii, že s velikostí města rostou i výdaje na zajištění místní veřejné dopravy.

Rozdíly jsou samozřejmě i mezi vesnicemi. V jiném rozsahu spotřebovávají veřejně dotované statky obyvatelé obce typu Úvaly, odkud se do jakékoli pražské – a veřejnými financemi dotované divadelní scény – dostanu dotovaným vlakem za necelou půlhodinku a ještě se budu moci večer pohodlně vrátit vlakem zpět, nebo vesnice v Rychlebských horách, odkud je to do nejbližšího divadla hodinu a půl autem.

Jak si uspořádat samosprávu

Určitě jsou specifické oblasti, ve kterých je možné o konkrétních nákladech diskutovat – například o tom, jak si má země uspořádat samosprávu. Je namístě otázka, jestli je pro Česko smysluplné mít přes šest tisíc samostatných obcí se starosty a zastupitelstvem, když si například Dánsko vystačí s méně než stovkou. Ale ani v této diskuzi neexistuje jediné správné řešení. Pohled do sousedního Rakouska ukazuje, že počty krajů a spolkových zemí jsou v Česku a Rakousku srovnatelné, ale spolkové země mají zákonodárnou iniciativu a větší samostatnost. Je to levnější nebo dražší? Je to výhodnější, nebo méně výhodné? Redukovat to pouze na finanční zhodnocení je v podstatě nemožné, jedná se o politické rozhodnutí – jak chcete ohodnotit takovou vlastnost jako možnost si upravovat část zákonů na zemské úrovni? Pokud je pro vás důležitý princip subsidiarity, je samostatnost lepší, pokud jste centralista a jde vám o efektivitu, tak naopak.

Jiné nerovnosti

Idea štíhlého státu je užitečná, když poukazuje na ty největší nespravedlnosti, které vznikají, když někdo složitosti veřejných financí a ekonomických vztahů v nich zneužívá. Její dovedení do důsledku, tedy snaha o to, aby pokud možno všichni čerpali z eráru stejně a jedna skupina občanů nesponzorovala druhou, je ale překlopením pravice do extrémního socialismu. Abstrahovat od jiných hodnot než finančních by totiž znamenalo, že každý občan by se stal jen položkou na kreditním účtu a rolí státu by bylo pouze hlídat, aby na konci roku byla pokud možno u všech čistá nula.

Takové čistě ekonomické vidění světa je nutné odmítnout, život se nedá zploštit do položek má dáti/dal. Co představuje na jedné straně rovností finanční, může na druhé straně generovat nerovnosti jiné, mnohem zásadnější.

Dopady takových nerovností se dají předvídat. Čekaly by nás vesnice plné jen starých lidí, vylidňující se ještě rychleji než nyní. Vesnice nebo spíš celé regiony plné lidí, kteří mají ještě silnější pocit, že se na ně zapomnělo a že nemají v životě už žádnou perspektivu – protože na stěhování do města prostě už jsou příliš staří či chudí. Není asi třeba připomínat, že takové obyvatelstvo je přímo ideálním cílem politických extremistů nejrůznějšího charakteru.

Vyspělost země se nepozná podle toho, jak se žije v hlavním městě. Vyspělost země se pozná podle toho, jak se žije, pracuje či podniká v té nejposlednější vesnici. A tady je role státu – nikoli garantovat všem rovnost vůči státní kase, ale zajistit, aby pokud možno na nikoho nedopadla extrémní nerovnost v jakékoli z oblastí lidského života. Ať už je z města, nebo z  vesnice.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
1
+

Sdílejte

Diskutujte (24)

Vstoupit do diskuze
Michal Berg

Michal Berg

Sudeťák přesazený na Valašsko. Vsetínský zastupitel za Zelené. Dříve podnikatel v IT – weby eSports.cz. Autor webu Cesta vlakem.

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo