Navrch volný obchod, vespod protekcionismus

Ve francouzských volbách se značným odstupem od rivalů zvítězila La République En Marche, politická strana nového prezidenta Emmanuela Macrona. Získala absolutní většinu křesel v Národním shromáždění. Ještě předtím však řada socialistických a republikánských poslanců s Macronovým hnutím uzavřela dohodu – Macron proti nim v jejich volebních okrscích nenasadí svého kandidáta, a oni na oplátku v novém parlamentu podpoří vládu Macronova muže, premiéra Edouarda Philippa.

Řeči a činy

Nový prezident tak získal silný mandát k realizaci svého programu, který je obecně považován za proevropský a nakloněný volnému obchodu. Zatímco ale nemůže být pochyb, že Macron upřímně podporuje evropskou integraci, lze říct totéž o jeho podpoře volného obchodu? V našem politickém cirkuse, kde lidé mnohdy příliš nerozlišují mezi volebními hesly a skutečnými opatřeními, by možná leckterý upřímný zastánce volného obchodu přehlédl fakt, že i Macron je ve skutečnosti protekcionista. I on je potenciální nepřítel myšlenky laissez-faire.

Macron nepochybně tvrdí, že chce zachovat globalizaci. Dokonce prohlásil, že „protekcionismus je válka, je to lež“. Žádná konkrétní protekcionistická opatření Evropské unie, jakým je například společná zemědělská politika, ale nenapadl. Sám ostatně řekl, že „nemusíme být zcela otevřeným světadílem; protekcionismus bychom neměli směšovat s nutnou ochranou“. Americký novinář Henry Louis Mencken kdysi napsal, že v demokracii „je válka pouhým nástrojem míru“. Analogicky se zdá, že pro Macrona je protekcionismus nástrojem k odstraňování obchodních bariér. Z jeho pohledu musí Evropská unie uplatňovat cla v zájmu boje proti protekcionismu.

Pravda, Macronův protekcionismus není nacionální. Ve své kampani volal naopak po ochraně celého evropského trhu. Jeho program stojí na dvou pilířích. Zaprvé by rád schválil evropskou verzi amerického zákona z roku 1933, podle kterého byla americká vláda povinna nakupovat pouze od amerických producentů. A zadruhé plánuje posílení antidumpingových pravidel. Před volbami například obvinil Polsko, že nastavuje nižší společenské standardy, což je podle něj nekalá konkurenční praktika. Není proto divu, že patří k nejhlasitějším zastáncům nejrůznějších necelních bariér. Macronův protekcionismus je tedy v pořádku, pokud je takzvaně pro dobrou věc. Pokud je pro blaho pracujících, životního prostředí či bezpečnosti.

Útok na polský dumping je pochopitelně jen politická rétorika, snaha odvést pozornost od debaty o nutných reformách francouzského sociálního státu a daňového systému. Už v roce 2012 tehdejší prezident Sarkozy řekl, že „volný obchod ano, ale neloajální konkurence ne. A Evropa, která otevře své veřejné zakázky všem, zatímco ostatní tak neučiní, to také ne.“ Neboli politická elita si umí protekcionismus zdůvodnit vždycky, když je třeba zachovat status quo.

Evropský protekcionismus

Evropská komise s kritikou Macronova návrhu zákona o výhradním nakupování u evropských producentů dlouho neotálela. Opět bychom z toho ale neměli vyvozovat, že Unie je bojovníkem za volný obchod. I pokud necháme stranou zemědělství, které na evropské úrovni podléhá explicitně protekcionistickým pravidlům, Brusel sklouzává k protekcionismus stále víc i v dalších sférách. Nejčerstvějším příkladem jsou změny antidumpingových regulací, které mají omezovat dovoz čínské oceli. Všechny podobné necelní bariéry jsou v podstatě jen skrytý protekcionismus. Například v prosinci 2016 zavedla Evropská unie nové regulace na dovoz citronů, v zájmu ochrany španělských pěstitelů. A v lednu 2017 uvalila obdobné restrikce vůči citronům z Turecka.

Ačkoli smyslem tohoto článku není prognóza, nýbrž diagnóza, je pravděpodobné, že evropská byrokracie bude ze své podstaty tíhnout k protekcionismu i v budoucnu. Řada proevropských zastánců volného obchodu na počátku evropské integrace hlásala, že Brusel se stane spasitelem myšlenky laissez-faire. Pod tíhou faktů svědčících o opaku přešli k tvrzení, že Evropská unie bude omezovat neliberální tendence členských států. To si proevropští liberálovi dodnes opakují téměř jako náboženské dogma. Bohužel, fantasmagorická představa, že v Bruselu vládne ekonomicky liberální elita, jíž leží na srdci blaho volného obchodu, nemá s realitou nic společného. Právě naopak, velké obchodní bloky, jakým je právě Evropská unie, se často zakládají proto, aby byl protekcionismus zachován, jen s nižšími náklady. V situaci, kdy nabídka dovozů a poptávka po vývozech není zcela elastická, totiž velké obchodní bloky mohou pomocí dovozních cel snižovat ceny na mezinárodním trhu a obchodovat za lepších podmínek. Čím mocnější bude Evropská unie, tím víc budou politici typu Macrona podporovat evropský protekcionismus. Významný liberální ekonom Wilhelm Röpke kdysi řekl, že „decentralismus je trestí a duchem Evropy“. Decentralismus je však také trestí skutečně volného obchodu.

Macron hraje hru Trumpa a Le Penové

Je Emmanuel Macron opravdu ochoten začít zavádět opatření posilující evropský protekcionismus, přestože přesně za totéž kritizoval Marine Le Penovou? Vždyť svou někdejší volební sokyni dokonce přirovnával k Vladimiru Putinovi, protože prý její „program protekcionismu, izolacionismu a nacionalismu vede k ekonomické válce, bídě a válce obecně“. V březnu za protekcionistické tendence kritizoval amerického prezidenta Donalda Trumpa a tvrdil, že tím Trump ubližuje vlastní zemi. V odpovědi na Trumpův návrh zvýšení cel na dovoz německých aut řekl, že Evropa na oplátku zvýší cla na americké dovozy: „Touto cestou se nevydáme rádi, budeme však nuceni reagovat, pokud Spojené státy povedou tak špatnou politiku.“

Tady je bohužel na místě připomenout, že obliba protekcionismu mezi politiky nespadla z nebe. Podle průzkumu agentury IFOP z roku 2012, tedy dávno před letošními prezidentskými volbami, 53 procent francouzských respondentů uvedlo, že volný obchod má negativní dopad na spotřebitelské ceny, 69 procent že zhoršuje deficit a 81 procent že má negativní dopad na zaměstnanost. Emmanuel Macron to samozřejmě ví a je více než pravděpodobné, že podobné argumenty bude uvádět na podporu svého návrhu zákona o výhradním nakupování od evropských producentů či svých antidumpingových opatření.

Představa, že střet politiků typu Macrona s kandidáty typu Le Penové či Trumpa je střetem mezi volným obchodem a protekcionismem, je z větší části mylná. Oba typy politiků podporují protekcionismus, jen s jiným důrazem na geografické měřítko. Opravdoví zastánci volného obchodu by neměli vnímat Emmanuela Macrona jako svého spojence. Jde pouze o dalšího politika, který místo volného trhu prosazuje trh řízený.

Článek, původně publikovaný na FEE.org, přeložil pro Finmag Aleš Drobek. Přečtěte si originál.