Brexit a další kostky domina

Sir Humphrey, tajemník fiktivního ministerstva pro administrativní záležitosti v sitcomu Jistě, pane ministře, vysvětloval ministrovi Jimu Hackerovi, jak funguje zahraniční politika Spojeného království. To je jeho svérázný výklad: „Cíl zahraniční politiky Británie je už pět set let stejný: vytvářet rozdělenou Evropu… Proto jsme vstoupili do Evropského hospodářského společenství, abychom ho mohli rozložit. A musíme zůstat uvnitř, protože zvenčí rozložit nejde.“

Pokud bychom na brexit nahlíželi se stejnou mírou cynismu, jako tento administrativní harcovník, Britové patrně spáchali chybu kolosálního rozsahu a odejdou předčasně. Anebo se Evropská unie nachází ve stavu neodvratného rozkladu a k odchodu je nejvyšší čas?

První kostka domina?

Po referendu, v němž vyhráli stoupenci odchodu ostrovní monarchie z Evropské unie, nastal na burzách výprodej. Libra slábne a analytici se předhánějí v katastrofických předpovědích.

Jednou však bouře odezní. Jak bude potom vypadat starý kontinent?  Stane se Británie první kostkou domina? Budou ji následovat další státy? Což takhle dát si czexit, swexit, nebo třeba finish?

Fór rozvíjený po sítích (takže autora původního nápadu ani pozdějších doplňků nejsme s to určit) se pokud víme nejdál dostal do téhle podoby: Po brexitu nás čeká departugal/potrugone, italeave/quitaly, extonia, czechout, outria, finish, latevia, goatia, bailgium, luxebye, polend, donemark. Jistě jsme ale neobjevili všechno, co nebohou Unii ještě čeká… — pozn. red.

Je nasnadě, že britský exit může vyhrotit beztak vyhrocené vztahy mezi unijními státy, poznamenané spory o přístup k migraci, o kvóty i nevraživostí mezi věřitelskými státy a státy-dlužníky. Právě to předpokládá George Soros. Věští rozklad a úpadek. „Britské referendum znamená, že rozklad Evropské unie je prakticky nezvratný,“ píše investor na portálu Project Syndicate.

Nezvratný? Je jasné, že hlavně Němci budou dosažený stupeň jednoty a zejména euro bránit zuby nehty. Nevěříte? Vzpomeňte, jak zkrotili odbojné řecké marxisty. A na prorocká slova, která před rokem pronesla kancléřka Angela Merkelová: „Euro je víc než měna. Pokud zkrachuje, zkrachuje Evropa.“

Hello, malá Anglie

Stoupenci brexitu vedli kampaň proti bruselskému společenství pod heslem „Nastal čas, abychom vzali osud země do svých rukou“. Tuto příležitost dostanou.

Jenže povšimli jste si, že lídr stoupenců brexitu Boris Johnson nijak vítězoslavně nevypadá? V sedmém nebi (či na cloud nine) není. Jako by z triumfu byl zaražen. „Na vítěze příliš bledý,“ poznamenal komentátor televize Sky.

Není divu. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že má jasný plán, jak přitlačit sedmadvacítku, aby Britům dala to, co chtějí, a současně od nich nic nepožadovala, jak uklidnit investory a jak uchlácholit prounijní Skoty, aby nevolili „scotout“.

Po referendu nezávislost na Bruselu Angličané neslavili. A už vůbec nelze očekávat, že by slavili případný rozvod se Skoty. Dokážete si snad představit, jak na Trafalgarském náměstí v Londýně jásají, že se zbavili horalů ze severu a provolávají Bye bye Great Britain a Hello little England?

Spěchej pomalu

Poměřováno výsledkem referenda, měl by být logickým Cameronovým nástupcem a šéfem vyjednávačů s Unií Boris Johnson, nejvýraznější tvář kampaně za brexit. To ale vůbec není jisté.

Cameron z Downing Streeet nepospíchá. Odchod plánuje na říjen. Do podzimu horké hlavy (i těch nejzarytějších odpůrců Unie v Konzervativní straně) vychladnou a vítězná vlna, na které teď surfuje Boris, opadne.

Příštího šéfa konzervativců bude poprvé volit členská základna. Šanci tedy bude mít kandidát, který dokáže sbírat hlasy mezi odpůrci i zastánci členství v Unii. Třeba vlivný skotský poslanec Michael Gove, který je pro odchod, ale z bruselské ohlávky nepospíchá. Dal najevo, že by se o něm mělo jednat až v roce 2018, kdy se situace uklidní.

Někteří státníci z kontinentální Evropy vzkázali do Londýna, že nechtějí, aby Britové s žádostí o odchod z Unie otáleli a protahovali nejistotu. Hlasem Unie je ale Angela Merkelová a ta dala najevo, že není proč spěchat. „Británie zatím musí plnit povinnosti členské země,“ vzkázala z kancléřství.

Britský odchod může trvat třeba tři čtyři roky. Nebo ještě déle. Pravda, podle Lisabonské smlouvy by rozvodová smlouva měla být hotova do dvou let. Jenže za dva roky se nestačili s Unií rozvést ani eskymáci z Grónska.

Pozdní lítost

Mezi Brity se o víkendu rozšířilo nové slovo – „bregret“ (složenina „Britain“ a „regret“). Vyjadřuje rozčarování některých voličů, kteří hlasovali pro brexit, ale výsledkem jsou zaskočeni. Svého hlasu litují, podepisují petici, protestují, anebo hledají na twitteru s hashtagem #BrexitInFiveWords odpověď na otázku: Může Harry Potter odčarovat brexit?

Tohle ale není úkol pro čaroděje. Můžou ho splnit jen politici. Jak?

1. Vyšlo nám to špatně. Zkusíme to znovu

Byl by to cynismus hodný sira Humphreye. Jistě, v Unii nic nemožného, Irové opakovali referendum o Lisabonské smlouvě. Jenže v Británii se víc dbá na fair play. Takový postup by tam byl sotva myslitelný.

2. Nové rozhovory, nové referendum

Je zjevné, že většina Britů by souhlasila s unijním členstvím, pokud by cizinci z jiných států Unie museli žádat o pracovní povolení. To ale pro zbývající sedmadvacítku není přijatelné.

3. Sněmovna jako suverén

Referendum o brexitu mělo jen poradní charakter. O odchodu tedy musí rozhodnout vláda a parlament. Dolní sněmovna je suverén, kterému do rozhodování (kromě Bruselu) nemůže nikdo mluvit. Poslanci jsou ale voleni v jednomandátových obvodech, závisí na hlasech voličů a zpravidla nehlasují proti jejich vůli.

4. Skotské veto

Skotská premiérka Nicola Sturgeonová zmiňuje možnost, že Skotové odchod zablokují. Legislativci ale připomínají, že skotská vláda a skotský parlament mohou s usnesením Dolní sněmovny nesouhlasit, protestovat… ale to je tak všechno, co s tím mohou dělat.

Rozvod bude

Dá se očekávat, že britská vláda nakonec o odchod z Evropské unie požádá. Buď letos na podzim, anebo za rok či dokonce za dva.

Výsledkem bude rozvodová dohoda a smlouva o nových vztazích s Unií. Budou těsnější, než si většina stoupenců brexitu připouští.

Vláda bude muset respektovat hlas poražených, vzít do úvahy 48 procent hlasů pro Unii a oslabit zaječí úmysly proevropských Skotů. Lze tedy předpokládat, že Britové i po brexitu jednou nohou v Evropské unii zůstanou.