Vezmou vám roboti práci?

Umělá inteligence jede. Počítače dokážou řídit i automobil na silnici. Naučily se to jen o několik desítek let později, než zvládly řízení kosmických lodí a přistání na Měsíci. Automatická inteligence dokáže doporučit knihu líp, než by zvládla většina prodavačů v knihkupectví. V bankách stroje schvalují úvěry, v pojišťovnách vyhodnocují pojistné smlouvy. I v medicíně už jsou expertní počítačové systémy schopny do značné míry nahradit rady doktora.

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autor knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Nejčerstvější Kohout nyní i jako audioknížka

Pro naše čtenáře navíc se speciální slevou!

Do internetového knihkupectví se dostanete klikem na obrázek – napřed si z něj ale opište slevový kód, bude se vám hodit.

Lidská práce prohrává

Stroje mají lepší pracovní výsledky než lidé. Neunaví se, nepodlehnou stresu a emocím. Jsou neúplatné. Nepotřebují oběd, přestávku na cigaretu, nemají odbory. Nechtějí navíc mzdu ani provize. Zrychlené odpisy, které se používají ve vyspělých ekonomikách, navíc dělají z investic do výpočetní techniky atraktivní způsob, jak zvýšit produktivitu a zároveň získat daňovou výhodu. Lidská práce postupně prohrává.

Výjimky tvoří profese, které by zatím bylo příliš nákladné automatizovat nebo robotizovat. Manuální profese, které nelze jednoduše zredukovat do několika pohybů u montážní linky. Netýká se to jen uklízeček, ale i manuálních profesí vyšší a nejvyšší úrovně: masérů, fyzioterapeutů, zubařů a chirurgů. Jednou možná budou zuby vrtat roboti. Ještě dlouho ale bude pro robota snazší přistát na Marsu než vám vyrobit plombu. Zrak, zkušenost a manuální šikovnost dobrého zubaře se automatizací jen tak nenahradí.

Další baštou lidství zůstávají – a patrně navždy zůstanou – profese vyžadující tvořivost. Umělci a vědci. Ale také technici, vývojáři a programátoři, včetně těch, kteří budou tvořit roboty a počítačové systémy budoucnosti. K tvořivým profesím je třeba zařadit i podnikatele, manažery a tu část právníků, která jen nevyrábí smlouvy podle šablony.

Současné počítače ve skutečnosti nerozumějí tomu, co dělají. Dnešní umělá inteligence není opravdová inteligence. Je to jen soubor matematicko-algoritmických technik, které ji mají napodobit. Fakt, že moderní počítače hrají výborně šachy, nesvědčí o jejich inteligenci. Jsou jen dokladem toho, že počítače umějí velmi rychle prohledávat varianty možných budoucích tahů a počítat hodnotu pozic podle heuristické funkce. Tuto funkci ovšem vymysleli lidé, kteří počítač naprogramovali.

Počítač jako rádce

Porozumění na lidské úrovni je základem další skupiny profesí, kterou nemusí automatizace ohrožovat. Kdo má potřebu skutečné lidské rady, může jít podle svých preferencí k psychologovi, faráři nebo k finančnímu poradci. Je totiž omyl, že se za finančním poradcem chodí výhradně jen kvůli financím.

Uvedené profese mají jedno společné: lidé za nimi chodí, když potřebují ujištění pro nějaké rozhodnutí. Mám se oženit, přestěhovat, změnit zaměstnání, pustit se do studia, vzít si hypotéku? Většina lidí ve svém nitru ví, co chce, ale touží potvrdit svůj názor „vyšší autoritou“.

Psychologové a duchovní patří mezi povolání, která jsou automatizací ohrožena nejméně. Ale co finanční poradci? Nahradí jejich roli automatizované internetové portály, které snadno a rychle poradí, jak máte nakládat se svými penězi? Kdyby to bylo tak snadné, už by se to dávno stalo. Úspěch internetového bankovnictví je dokladem, že lidé nemají problém pracovat s penězi prostřednictvím internetu. Internetové bankovnictví je ale čistě technický nástroj, pomocí kterého kontrolujete účet, posíláte peníze, případně obchodujete s akciemi. Neobsahuje žádný prvek umělé inteligence. Nedává vám žádné rady ani nepředstírá, že vás chápe.

A umění prodeje a osobních služeb vůbec – ať už jde o psychologa, špičkového právníka, privátního bankéře nebo architekta, ale i o obyčejného obchodníka – je ovšem založeno na hlubokém pochopení. S opravdu dobrým obchodníkem, bez ohledu na to, jestli prodává automobily, nemovitosti, umělecké předměty nebo životní pojištění, zažívá zákazník cosi na způsob splynutí duší. Dobrého obchodníka vidíte rádi, i když momentálně jeho služby nepotřebujete.

Investice bez emocí

Hovoříme-li o automatizaci v oblasti financí, nelze pominout investice a správu portfolia. Na rozdíl od finančního poradenství zde neexistuje osobní vazba s klientem. Duše investičního manažera nemusí s nikým splývat. Stačí, když ve správný čas nakupuje nebo prodává správné cenné papíry. Ideální práce pro robota, ne?

Těžko hledat námitky. Správa portfolia je jednou z mála oblastí lidské činnosti, kde slovo průměr je spíš pochvalou než nadávkou. Lidský portfolio manažer má totiž málokdy šanci vyniknout. Pokud začne překonávat průměr, okamžitě dostává maily a telefonáty od nadřízených, jestli se nepouští do příliš rizikových operací. V horším případě tyto maily a telefonáty chodí od regulátora trhu. Jestliže jeho výkonnost naopak výrazně poklesne pod průměr, chodí maily a telefonáty s dotazy, co je příčinou špatných výsledků, jak je dotyčný hodlá zlepšit, případně hrozby ohledně prémií, nebo dokonce možné personální výměny.

Nic z výše uvedeného nepřispívá výkonnosti. Výsledkem podobné motivace je, že být poblíž průměru je zpravidla nejméně riziková a nejsnazší strategie. Lze bez nadsázky tvrdit, že celé odvětví podílových fondů a portfolio managementu trpí tím, že o všem důležitém rozhodují lidé. Přitom existují výzkumy, které dokládají roli hormonů při investování. Testosteron během růstu akciových trhů zvyšuje sebedůvěru, stresový hormon kortizol při poklesu trhů produkuje paniku. Je také dobře známo, že lidští portfolio manažeři trpí všemi druhy kognitivních disonancí, které psychologie vůbec zná. Jsou náchylní k omylům plynoucím ze skupinového myšlení, což je zásadní faktor, který přispívá ke vzniku bublin v cenách akcií a následným krachům na burze.

Proč tedy zatím nejsou běžně k dispozici fondy řízené počítačem? Částečným důvodem může být přirozená domýšlivost dobře placených profesionálů, kteří si neumějí představit, že jejich kvalifikovaná práce bude nahrazena počítačovým programem. Jiným důvodem může být skutečnost, že najít správný algoritmus není vůbec snadné.

Inteligentní roboti v nedohlednu

Hlavní otázka zní ale jinak. Vyrobí někdy lidstvo roboty, kteří budou skutečně inteligentní? Takové, kteří budou opravdu rozumět smyslu textu a duši lidí a kteří budou schopni tvořit? Není to úplně vyloučeno, ale je to stále ještě hudba budoucnosti. Současné počítače na bázi Turingových strojů s von Neumannovou architekturou jsou jen extrémně rychlé mechanismy na třídění jedniček a nul. Jsou to báječné a výkonné stroje, ale nic víc než stroje nikdy nebudou, ani kdyby se jejich rychlost a paměťová kapacita zvýšily o libovolný počet desítkových řádů. Lidstvo bude muset objevit úplně nový technický princip, aby bylo možné hovořit o skutečné umělé inteligenci. Snad do té doby samo nezhloupne.