Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Ekonomice USA vládne náhoda: Složitý, složitý svět

Pavel Kohout
Pavel Kohout
25. 4. 2016
 7 880

Ekonomika má dva motory: jedním je dluh, druhým byrokracie. Každý ovšem táhnou stroj jiným směrem. Ten byrokratický je ale stále silnější a ze společného zdroje energie čerpá víc a víc: Kdyby plnění daňové povinnosti bylo průmyslovým odvětvím, patřilo by k největším v USA, vytíží totiž 3,8 milionu zaměstnanců na plný úvazek.

Ekonomice USA vládne náhoda: Složitý, složitý svět

V první polovině textu byla řeč o jedné fatální chybě prezidenta Billa Clintona, která zřejmě umožnila tragédii jedenáctého září. Po ní se Spojené státy snažily dohnat, co dřív Clintonovou vinou opomíjely, a tato horečnatá činnost kromě jiného vedla k nárůstu konspiračních teorií. To kvůli hospodářské situaci si Spojené státy samy udělaly nový Pearl Harbor.

Ekonomice USA vládne náhoda: Cesta k jedenáctému září

Skutečnost ovšem bude nejspíš jinačí.


Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autor knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Nejčerstvější Kohout nyní i jako audioknížka

Pro naše čtenáře navíc se speciální slevou!

Do internetového knihkupectví se dostanete klikem na obrázek – napřed si z něj ale opište slevový kód, bude se vám hodit.

Válka je motorem růstu, pokud žádná není, domnívají se konspirační teoretici, je třeba nějakou uměle vyvolat. Proto vládní agenti připravili útok na WTC. Konspirační teoretici však mají, pokud jde o ekonomické hledisko, jen polovinu pravdy. Hrubý domácí produkt USA skutečně rychle rostl krátce po jejich vstupu do druhé světové války, ale ta samotná by růst nezpůsobila.

Ve skutečnosti se motorem ekonomiky po roce 1941 stal dluh. Ekonomiku je samozřejmě možné stimulovat i bez války. Ta je jen důvodem, proč se stát zadlužuje, ale stejně dobře by bylo možné najít i jiný. Léčit hospodářskou recesi válkou je jako léčit komáří štípnutí žhavým železem. Nehledě na to, že americká recese by skončila v listopadu 2001 i bez tragické zkázy Světového obchodního centra. Umělá stimulace americké ekonomiky byla na podzim 2001 zbytečná.

HDP a dluh

Opusťme však konspirační teorie a věnujme se serióznímu ekonomickému modelování. Dluhy mají mnohem větší význam než jen pro stimulaci ekonomiky během recesí. Ukazuje se, že dluh, veřejný i soukromý, byl během poválečného období hlavním motorem růstu americké ekonomiky.

Nejen to: dluh byl jedním ze dvou faktorů, které dokázaly od roku 1950 prakticky dokonale popsat růst amerického hrubého nominálního produktu. Dluh je pro ekonomiku mnohem důležitější než cokoli jiného.

Od roku 1950 přibližně do roku 1980 platilo pravidlo, že jeden dolar nového dluhu vzniklého v určitém roce měl za následek přírůstek jednoho dolaru nominálního HDP v tomtéž roce. Dluhem v tomto případě rozumíme kombinaci dluhu federální vlády, nefinančních podniků a domácností. Dolar federálního dluhu měl stejný efekt jako dolar investičního dluhu americké firmy anebo dolar, který si půjčila americká domácnost na nákup domu. V té době platilo, že růst zadlužení se přímo promítá do hospodářského růstu. Dolar utracený na dluh znamenal dolar nově vytvořené hodnoty. Kolem roku 1980 ale toto velmi hezké pravidlo přestalo platit.

Americký ekonom Robert J. Gordon věnoval více než 760 stran odpovědi na otázku, proč hospodářský růst Spojených států amerických během 20. století nejprve výrazně zrychlil (počínaje obdobím po hospodářské krizi ve třicátých letech) a poté (v sedmdesátých letech) opět prudce zpomalil. Klíčovým slovem je „produktivita“ – a společně s ním pak slovo „inovace“. Hledání této odpovědi je zasvěcena Gordonova kniha z letošního roku The Rise and Fall of American Growth: The U. S. Standard of Living since the Civil War (Vzestup a pád amerického růstu. Životní úroveň v USA od občanské války).

Zpomalení hospodářského růstu

Pod pojmem inovace Gordon chápe objevy a vynálezy zásadního významu – například Edisonovu žárovku, automobil, pásovou výrobu, rádio, televizi, plastické hmoty, umělá hnojiva, antibiotika, telefon, ledničku, letectví či počítač a další podobné vynálezy. Všechny tyto inovace vznikly buď před rokem 1930, ale teprve po něm nabývaly na skutečném významu (kupříkladu automobil), nebo během zlaté éry růstu produktivity v letech 1930 až 1970.

„Vysvětlení časového průběhu amerického hospodářského růstu je stejně jednoduché jako šokující,“ píše Gordon. Proč vývoj produktivity rostl od roku 1890, vrcholil během čtyřicátých let 20. století a od té doby zvolna klesal? „Zpomalení růstu po roce 1972 je považováno za zklamání, protože růst během let 1928 až 1972 byl tak rychlý a bezprecedentní.“ Růst produktivity během čtyřicátých let dosahoval průměrně téměř 3,5 procenta, zatímco během let sedmdesátých méně než 0,4 procenta ročně. Období 2001 až 2014 pak přineslo jen mírné zlepšení – a to 0,7 procenta.

Období začínající sedmdesátými lety Gordon považuje za to, kdy vše důležité bylo již vynalezeno a zavedeno do komerční praxe. Trh byl už nasycený, a prostor pro další růst tedy velmi omezený – nekoupíte si další automobil, máte-li už dva nebo tři. U televizoru rodina neprosedí více než osm hodin denně (údaj pro průměrnou americkou domácnost z roku 2005), protože den má jen 24 hodin.

Gordon tvrdí, že pokud by se dnešní Američan ocitl v bytě z roku 1940, sice by postrádal televizi a internet, ale jinak by se rychle cítil jako doma a veškeré vybavení by považoval sice za staromódní, ale jinak použitelné a komfortní – rádio, ledničku, plynový sporák, ústřední topení, koupelnu a ostatní příslušenství. Kdyby se ale ocitl v domácnosti z roku 1870, připadal by si jako ve třetím světě. Natolik obrovský byl nárůst životní úrovně v dřívějších časech – a takový relativně pomalý zažívají Spojené státy americké od té doby.

Vykolejení Moorova zákona

Internet, který vstoupil do komerčního použití po roce 1994, je podle Gordona jediným významným pokrokem během uplynulých několika desetiletí. Ale ani dynamika odvětví informačních a komunikačních technologií není taková, jako bývala dřív. A dokonce oslabuje platnost uctívaného Moorova zákona. Ve svém původním znění z roku 1965 tvrdil, že počet tranzistorů na počítačovém čipu se zdvojnásobí přibližně každé dva roky. Dlouhou dobu fungoval s udivující pravidelností. „Od roku 2006 Moorův zákon jede mimo koleje,“ píše Robert Gordon. A dodává: „Doba potřebná ke zdvojnásobení kapacity vzrostla na osm let v roce 2009, pak postupně poklesla na čtyři roky v roce 2014.“ Zároveň přestal výrazněji růst kmitočet procesorů a zastavil se i pokles cen počítačového vybavení. To má podle Gordona za následek i oslabení produktivity v ostatních odvětvích, která výpočetní a komunikační techniku používají, tedy prakticky ve všech.

Americký ekonom Gordon je skeptický k budoucnosti amerického hospodářského růstu. Nicméně jeho závěry nejsou vysloveně katastrofické. Pro léta 2015 až 2040 Gordon předpovídá růst hodinové produktivity práce 1,2 procenta ročně. To je více než průměr za léta 2004 až 2015 – jedno procento –, ale méně než za období 1948 až 1970. Tehdy hodinová produktivita rostla o velmi slušných 2,71 procenta ročně.

Permanentní daňová revoluce

Existuje však odvětví lidské činnosti, které zaznamenává ve Spojených státech amerických prakticky nepřetržitý boom. V roce 1939 – na začátku zlaté éry produktivity – měl federální zákon o dani z příjmů 504 stran, uvádí nakladatelství Wolters Kluwer. V roce 1974, na konci zlaté éry růstu, pak 19 500 stran. Pokud vám to připadá jako šokující a drastický nárůst složitosti, máte pravdu. Ale to není vše. Nakladatelství Wolters Kluwer dál zmiňuje, že v roce 1995 federální zákon o daních z příjmů nabobtnal na 40 500 stran a o 15 let později, v roce 2010, na 71 684 stran. Podle posledních údajů z roku 2014 měl 77 687 stran.

Z těchto čísel lze odvodit cosi na způsob Moorova zákona pro daně. Například během prvních dvou let Obamova prezidentství, kdy Demokratická strana měla pod kontrolou Bílý dům i Kongres, rostl počet stran ročně o tři procenta. To by odpovídalo zdvojnásobení federálního daňového zákoníku během čtyřiadvaceti let. Když ale většinu v Kongresu získali republikáni, tempo produkce pokleslo na jedno procento ročně, což odpovídá hypotetickému zdvojnásobení za dvaasedmdesát let.

Federální úřad pro výběr daní (Internal Revenue Service, IRS) ve svých materiálech uvádí:

  • Daňoví poplatníci a podniky ve Spojených státech amerických stráví přibližně 7,6 miliardy hodin ročně vyplňováním různých daňových přiznání, která IRS vyžaduje. Kdyby plnění daňové povinnosti bylo průmyslovým odvětvím, patřilo by k největším v USA, neboť tento počet hodin odpovídá 3,8 milionu zaměstnanců na plný úvazek.
  • Toto číslo nezahrnuje miliony dodatečných hodin, které daňový poplatník musí vynaložit, aby odpovídal na výzvy IRS k doplnění informací a audity.
  • Náklady na daňovou povinnost jsou obrovské v absolutním i relativním vyjádření vzhledem k objemu vybraných daní. Služba na ochranu daňových poplatníků (Tax Advocate Service, úřad daňového ombudsmana při IRS) odhadla, že v roce 2006 náklady na daňovou povinnost dosáhly 193 miliard dolarů – neuvěřitelných 14 procent z vybraných daní.
  • V období let 2001 až 2008 byl zákon o dani z příjmů změněn více než 3250krát.
  • –Vyhlášky, které vydává federální ministerstvo financí a jež vysvětlují význam zákona, jeho použití a precedenční soudní případy, nyní mají 25 svazků a zaberou více než 2,7 metru.
  • „Složitost zákoníku má perverzní důsledky,“ uvádí zpráva IRS. „Na jedné straně poplatníci, kteří se poctivě snaží dostát svým zákonným závazkům, nevyhnutelně dělají chyby, takže někteří přeplácejí a jiní jsou vyšetřováni pro nechtěné daňové úniky. Na druhé straně jsou sofistikovaní poplatníci, kteří zneužívají děr v zákoně, aby snížili svoji daňovou povinnost.“

Masa regulací

Zákon o dani z příjmu je jen špičkou ledovce, pod níž se skrývá další masa federální a státní regulace. Pravidelná publikace Ten Thousand Commandments (Deset tisíc přikázání) se snaží vyčíslit objem regulace a její celkové náklady. Regulace se týká všech oborů lidské činnosti, kromě daní například zdravotnictví, telekomunikací, financí či obchodu. V letech 1993 až 2013 bylo zveřejněno 90 836 federálních vyhlášek.

Nikdo neočekává, že se zákony a vyhlášky v moderní společnosti vejdou jen na pár set stránek a že jejich dodržování bude hračka. Náklady na dodržování všech vyhlášek ve Spojených státech amerických však činily v roce 2014 podle odhadu Competitive Enterprise Institute okolo 1880 miliard dolarů. Téměř stejně jako součet zisků amerických podniků před zdaněním. Anebo víc, než kolik představoval HDP Indie či Kanady, popřípadě dvanáct procent amerického hrubého domácího produktu.

Ze stejného zdroje pochází Anti-Democracy Index, poměr počtu podzákonných norem (vyhlášek a předpisů, které vydaly nevolené úřady a agentury) k počtu zákonů schválených Kongresem a podepsaných prezidentem. Ten dosáhl čísla 29, což dává představu o složitosti amerického právního systému.

Pro Evropu podobné kalkulace zatím chybějí (v Praze ani v Bruselu se do této práce zřejmě nikomu nechtělo), a proto nelze srovnávat. Lze jenom litovat ubohé Američany a pochvalovat si stručné a jednoznačné zákony a vyhlášky v Česku v kombinaci s osvícenými evropskými směrnicemi.

Na závěr hlavní pointa příběhu o složitosti zákonů a vyhlášek. Řekli jsme si, že poválečný růst americké ekonomiky lze vysvětlit pouze dvěma faktory. Zhruba do roku 1980 stačil jediný: celkový dluh. Poté přibyl druhý, jímž je složitost daňové legislativy. Od konce sedmdesátých let je růstový potenciál nominální americké ekonomiky (nezaměňovat s krátkodobými výkyvy reálného HDP) přímo úměrný dluhu a nepřímo úměrný logaritmu počtu stran daňových zákonů.

Tento model funguje lépe než cokoli, co najdete v učebnicích makroekonomie a ekonometrie. Vysvětlení zpomalení růstového potenciálu americké ekonomiky pomocí dluhu a logaritmu byrokracie je stejně jednoduché jako šokující.

Vzniká otázka, zda nepřímá úměra hospodářského růstu a byrokracie (vyčíslené logaritmem počtu stran zákonů) není jen shoda okolností. Je zpomalení růstu hrubého domácího produktu a produktivity způsobeno vyčerpáním inovačních příležitostí, jak tvrdí Robert Gordon, anebo jde o příčinnou souvislost? Nabízí se hypotéza, že inovační tempo klesá s nárůstem byrokracie. Přinejmenším pro výzkum v oblasti farmacie to platí. Kdyby ve třicátých letech platila stejná pravidla pro testování léků jako nyní, byli bychom dodnes bez penicilinu.

Dvě hlavní síly

Největší supervelmoci USA vládne podle její ústavy prezident, do něhož je vtělena exekutivní moc. Zákony tvoří dvoukomorový Kongres. Ve skutečnosti to ale není tak jednoduché. Exekutivní moc prezidentského úřadu může v praxi podléhat osobním preferencím prezidenta. Jak jsme mohli vidět na příběhu zkázy Světového obchodního centra, Spojeným státům americkým občas vládne náhoda, která rozhoduje, zda prezident vyhodnotí tu, či onu strategickou informaci jako podstatnou.

Dále USA vládne složitost vládních agentur a jejich kompetencí a složitá komunikace mezi nimi. K prezidentovi se v roce 1996 nedostala informace o možnosti dopadení Usámy bin Ládina. Shoda okolností posílená složitostí mechanismu federální vlády vyvolává někdy pocit, že USA řídí tajné spiknutí.

Složitost se negativně projevuje nejen v řízení státu, ale i v soukromé sféře. Počínaje daněmi z příjmu a konče regulací vědeckého výzkumu, moderní svět se stává natolik složitým, že aplikace nových myšlenek vázne. Proto vázne i tempo produktivity. Než inovace probublá do praxe bažinou zákonů, vyhlášek a předpisů, uplyne velmi dlouhá doba.

Složitost a náhoda jsou tedy dvě hlavní síly ovládající nejen USA, ale i celý dnešní západní svět. Volby jsou pak pouze jiným způsobem, jímž všemocná náhoda projeví svoji vládu.


Psáno pro Lidové noviny

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
1
+

Sdílejte

Diskutujte (2)

Vstoupit do diskuze
Pavel Kohout

Pavel Kohout

Ředitel Algorithmic Investment Management a strůjce investičních fondů Algorithmic SICAV. Dřív pracoval mimo jiné pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF, spoluzakládal finančněporadenskou... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo