Myslete jako čínský komunista

Představte si, že jste vysoký čínský funkcionář v době krátce po masakru na náměstí Nebeského klidu. Jste samozřejmě komunista, ale žádný dogmatik. Je vám jasné, že marxismus a maoismus dohrály svoji dějinnou roli slepých uliček. Samozřejmě to nesmíte veřejně připustit, jinak ztratíte tvář. Ale co teď? Hrozí, že ztratíte „mandát nebes“ neboli podporu lidu. Žádná diktatura, ani ta vaše, se dlouhodobě neobejde bez lidové podpory. Násilí není dlouhodobé řešení. Je třeba zlepšit životní úroveň národa.

Začnete studovat západní ekonomické učebnice (a možná se i poučíte od úspěšných vzbouřenců na Tchaj-wanu). Aha, soukromé vlastnictví je třeba tolerovat, stejně jako konkurenci. Vida, ekonomický úspěch se měří pomocí hrubého domácího produktu. Jak lze zvýšit HDP snadno a rychle? Nabízí se zvýšení vládních výdajů na dluh – ale tato cesta se vám nezamlouvá, stát je v Číně silný už dostatečně. Kromě toho ho nechcete zatížit dluhem.

Slibněji vypadá podpora bankovnictví a finančních trhů. Banky a burzy jsou politicky neutrální, a jak víte z učebnic, bez dostatečného objemu bankovních úvěrů se neobejde žádná vyspělá ekonomika. Kromě toho akciová burza vychází vstříc dvěma výrazným rysům čínské mentality: silnému sklonu k úsporám a vášni pro hazard.

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Nová kniha Pavla Kohouta!

• Ďáblův slovník ekonomie a financí

Jak udržet mandát nebes

Píše se rok 2008, devatenáct let od masakru na Tchien-an-men. Hospodářské reformy byly a stále jsou obrovsky úspěšné. Vaše strana stále pevně vládne Číně, která se mezitím stala velkou, respektovanou ekonomikou, novou dílnou světa. Povznesení stovek milionů lidí z chudoby nemá na světě obdoby. Jenže Západ, kam vyvážíte většinu produkce, je postižen nejhorší krizí od roku 1931, která ohrožuje i vaši pozici. Co uděláte?

Použijete všechny dostupné prostředky, abyste nalili do hospodářství další peníze. Naštěstí máte hojné rezervy a díky centralizaci moci můžete přímo ovlivňovat úvěrovou politiku velkých bank. Tak přečkáte akutní fázi krize a zbytek světa vám zatleská. Hospodářský zázrak pokračuje, rok 2009 je rokem, kdy Čína vytře světu zrak. Státní dluh máte pořád pozoruhodně malý.

Uplyne pár dalších let a je tu nový problém. Během šesti let od světové finanční krize na podzim 2008 se objem čínských bankovních úvěrů podnikům zvýšil více než 3,3násobně. Přitom tento šokující růst nezačal z nízkého základu. Už před rokem 2008 byla čínská ekonomika „proúvěrována“ až dost. Špatné úvěry? Pokud vznikly, byly rozpuštěny v mase nově poskytnutých úvěrů, případně sanovány z mohutných finančních rezerv. Žádný velký problém.

Koncem roku 2014 patří Čína k nejzadluženějším ekonomikám na světě. Státní dluh na úrovni 55 procent HDP je sice relativně nízký, ale čínské banky přesytily svými úvěry soukromý sektor do té míry, že USA vedle Číny vypadají téměř jako vzor finanční kázně. Konkrétně jde o soukromé úvěry ve výši 228 procent HDP (Čína), respektive 180 procent HDP (USA). Pro srovnání, česká ekonomika by měla podle této metodiky celkový soukromý dluh na úrovni zhruba 80 procent HDP, Německo kolem 100 procent.

Během roku 2015 se začínají projevovat problémy, které nebezpečně připomínají rok 2008. Jenomže nyní jsou tyto potíže domácího původu. A na rozdíl od roku 2008 už nemáte možnost zachránit situaci povzbuzující úvěrovou injekcí. V organismu je již dopingu příliš mnoho. Špatné úvěry už nelze rozpouštět v mase nových. Stále je tu možnost financování pomocí státního dluhu. Ze zkušeností nedalekého Japonska i vzdáleného Řecka ovšem víte, že je to nebezpečná cesta s nejistým výsledkem.

Co teď? Jak si nyní udržet mandát nebes a neztratit tvář?

Příliš investic škodí

Mnozí ekonomové doporučovali už před lety snížit objem investic ve prospěch soukromé spotřeby. Čína je extrémně přeinvestovaná ekonomika. Ve vyspělých zemích představují investice (hrubá tvorba kapitálu) kolem jedné pětiny HDP. V rozvíjejících se ekonomikách, jakou je třeba Česko, to bylo od roku 2000 zpravidla 25 až 30 procent. V Číně ovšem investice dosahují neuvěřitelných hodnot v rozmezí 39 až 48 procent, přičemž poslední dostupné údaje z roku 2013 jsou zároveň nejvyšší.

Každá investice je jen prostředkem pro konečný cíl, jímž je spotřeba. Nadměrné množství investic je škodlivější než jejich nedostatek. Ten lze snadno napravit, peníze na dobré projekty se vždy najdou. Nadbytek investic ovšem vede ke ztrátám a následně k finančním a hospodářským krizím.

„Růstový model založený na úvěru se očividně rozpadá,“ psala již v červnu 2013 Charlene Chu z pobočky agentury Fitch v Pekingu. „Mohlo by to vést k velkému problému s nadměrnými výrobními kapacitami a potenciálně i k deflaci japonského stylu.“ Deflace japonského stylu znamená vleklou bankovní krizi, dlouhodobý pokles objemu úvěrů a neméně vleklou hospodářskou stagnaci.

O problému se v Pekingu i jinde na světě vědělo ještě dříve než v roce 2013. Propad čínských burz v létě 2015 je tedy překvapením a šokem pouze pro laiky, kteří o Číně nic nevědí. Co bude dále, je ovšem hádanka i pro znalce. Zkuste se vcítit do situace pekingského komunistického funkcionáře!

Psáno pro Lidové noviny