Čínská vášeň pro banky

Uprostřed dramatických událostí kolem Řecka se zapomíná, že tato země představuje jen asi 0,38 procenta velikosti světové ekonomiky. Čína má na světové ekonomice podíl 16,7 procenta. A přesto její problémy budí překvapivě malý zájem.

Diskuze o problémech Číny začala vlastně jen díky faktu, že čínské akciové indexy ztratily během jediného týdne téměř 40 procent hodnoty. Zde je namístě drobná vysvětlivka. Čína stále dělí svůj trh na vnější, přístupný mezinárodním investorům, a na vnitřní, který je pouze pro Číňany. Pád se týkal pouze vnitřního trhu, neboť mezinárodní investoři jsou ohledně perspektiv čínského akciového trhu nadšeni o něco méně. Když koncem května 2015 vrcholil boom na vnitřním trhu, akciový index China A meziročně posílil o téměř 130 procent. Index China B (trh otevřený mezinárodním investorům) byl „jen“ o 60 procent výše.

Každý trochu soudně uvažující investor musí chápat, že růst o 60 procent během jediného roku je nezdravý, nenormální a může skončit krachem. Natožpak růst o 130 procent! Ale čínská kultura má svá specifika, pokud jde o sázky a rizikové investice.

Hazardéři

Jedna drobná osobní vzpomínka ze Singapuru, země, které dominuje čínské etnikum. Druhý den pobytu jsem viděl asi sto metrů dlouhou frontu. Na co u všech všudy stáli lidé frontu ve vyspělé tržní ekonomice? Na banány určitě ne. Vysvětlení bylo snadné: jedna ze sázkových kanceláří oznámila výjimečně vysoký jackpot. Čínská mentalita zbožňuje sázky, hlavně když jde o hodně. Veškerá racionalita jde stranou, vášeň pro sázení převládne nad rozumem. Pro čínské akciové trhy to platí rovněž. Žádný jiný trh na světě nezažil takové vzestupy a pády jako Hongkong nebo Tchaj-wan. Čínská komunistická vláda otevřela burzy dřív než česká postkomunistická vláda. Čínské burzy skutečně plní svůj hlavní úkol, což je navyšovat kapitál pro rostoucí podniky. V první řadě jde ale o kasino makroekonomických rozměrů.

Samotný pokles akciových indexů ještě nemusí nic znamenat. Historie zná řadu burzovních „krachů“, které neměly žádné trvalé následky. Zná ale i případy, kdy pokles burz byl předzvěstí brzkého pádu reálné ekonomiky. Jak tomu bude tentokrát?

Obří růst hnojený obřím dluhem

Největším rizikem pro Čínu nejsou burzy. Je jím závislost tamější ekonomiky na dluhu. Možná si myslíte, že nejzadluženější ekonomikou na světě jsou Spojené státy. Ale Čína má mnohem větší dluhy než USA, pokud počítáme i dluhy poskytnuté bankami soukromým subjektům. Americká finanční krize byla vyřešena poměrně rychle především díky faktu, že americké banky jsou v poměru k velikosti ekonomiky poměrně malé. Japonská finanční krize, která začala v roce 1990, měla mnohem dlouhodobější následky, protože japonské banky byly gigantické. Je dnešní Čína podobnější Americe, nebo Japonsku? Rozhodně Japonsku.

Hlavní těžiště financování čínské ekonomiky spočívá na bankách. Celkové zadlužení Číny vzrostlo ze 120 procent HDP v roce 2000 na 282 procent v roce 2014. Toto zadlužení zahrnuje jen v menší míře státní dluh (jen asi 50 procent HDP). Především jde o úvěry finančním institucím, nefinančním podnikům a domácnostem. V absolutním vyjádření objem úvěrů nefinančním společnostem vzrostl od roku 2000 více než jedenáctkrát na téměř 123 tisíc miliard jüanů. V přepočtu je to přes 350 tisíc Kč na jednoho Číňana. Celkové zadlužení na osobu je více než dvojnásobné.

Svět obdivuje čínský růst – mrakodrapy, továrny, elektrárny, rychlovlaky, letiště, mosty –, a málokdy si uvědomí, že to všechno je postavené na dluh. Jistě, dluh je přirozenou součástí každé ekonomiky. Vyspělé ekonomiky jsou silně „proúvěrované“. Jenomže nikde jinde svět neviděl tak masivní růst dluhu během tak krátké doby. Čínská ekonomika nejenže je závislá na dluhu: je závislá na jeho neustálém růstu.

Až přijde strop

Až donedávna to nebyl problém. Kdykoli v Číně nastala bankovní krize, zakročil stát a chybějící peníze dosypal ze svých masivních devizových rezerv. V letech 2003–2005 šlo o asi 60 miliard dolarů. Objem špatných úvěrů v čínských bankách je prozatím oficiálně velmi nízký, kolem jednoho procenta. Jenomže stačí jen mírné zhoršení, a toto číslo může mnohonásobně vzrůst. Stane se tak, až růst čínského zadlužení narazí na strop. Žádná ekonomika, ani čínská, si nemůže dovolit růst zadlužení nade všechny meze. Čím větší výška, tím hlubší bude pád.

V červenci 1989 bylo z deseti největších bank na světě deset japonských. Chápalo se to tehdy jako symbol síly. Ve skutečnosti šlo o největší slabost japonské ekonomiky: během následujícího desetiletí všechny tyto megabanky zkrachovaly. Největší bankou na světě byla tokijská Dai-Ichi Kangyo s bilanční sumou 353 miliard dolarů. Předseda představenstva této banky spáchal sebevraždu v roce 1997.

V červenci 2015 jsou čtyři největší světové banky čínské. Největší je ICBC s bilanční sumou v neuvěřitelné výši 3320 miliard dolarů. I tentokrát je velikost pokládána za příznak síly. Výsledek uvidíme během příštích deseti let. Možná dříve.

Psáno pro Lidové noviny