Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Žádný oběd není zadarmo. Zvlášť když se musí vypisovat alergeny

Arsen LazarevičJakub Skala
Arsen Lazarevič, Jakub Skala
17. 12. 2014
 9 224

Od třináctého prosince mají tuzemské restaurace za povinnost uvádět, jaké alergeny obsahují jídla na jejich menu. Málokomu prospěje. Kéž by aspoň neškodilo.

Žádný oběd není zadarmo. Zvlášť když se musí vypisovat alergeny

Komentář Michala Kašpárka Na světlo s alergeny! Regulace, která dává smysl, který Finmag uveřejnil minulý v pátek, sice obsahuje zajímavé postřehy, je ale příliš idealistický, přání jsou v něm otcem myšlenky. Nová regulace, která přikazuje od 13. prosince uvádět specifické alergeny na jídelních lístcích, totiž těm, kterým má posloužit, nejspíš moc nepomůže.

Asi se shodneme na tom, že uvádění složení potravin je pro zákazníka samo o sobě dobrá věc. Kdo by nechtěl více informací o tom, co zrovna jí? Jenomže nežijeme ve světě, kde by věci fungovaly samy od sebe. I informace navíc něco stojí. To, co Kašpárek restauratérům vyčíslil jako „práci na hodinu“, ve skutečnosti nemusí být taková rychlovka. A čas jsou peníze.

Samozřejmě, nejde o závažnou regulaci, která položí restauratéry, zničí konkurenceschopnost země, povede k drastickému zdražování nebo  výraznému omezování osobní svobody. U regulací by se ale mělo přesvědčivě argumentovat především, proč je zavést (pokud je to vůbec možné), nikoliv tím, že „nikomu zásadně neuškodí a možná někomu pomůžou“.

Navíc až příliš často se jedna malá regulace pootvírá dvířka dalším a dalším zákazům a příkazům. Kde se při „ochraně spotřebitele“ zastavit? Existuje celá škála dalších alergenů, které zatím na seznamu nejsou, přitom jimi lidé trpí. Existuje řada dalších chorob, které si žádají speciální dietu. A nakonec existujou i diety z důvodů náboženství, přesvědčení… Je zkrátka řada dalších menšin, které můžou konzumací jídla s tou či onou přísadou potenciálně dojít újmy. Nemají snad tito lidé právo být automaticky informováni? Jenže pokud bude stát vyžadovat splnění nových a nových informačních a jiných povinností, může se časem prostě stát, že už si na jídlo do restaurace nezajde nikdo.

Zákony jsou od toho…

Podle Kašpárka trh vyřešil informační nerovnováhu neuspokojivě. Klíčová otázka Proč? ale bohužel nezazněla. Podle nás existují dvě možná vysvětlení, proč restaurace alergeny u jídel zatím dobrovolně neuváděly.

  • neexistuje dostatečně velká skupina lidí, kteří jsou alergičtí v takové míře, že jim to způsobuje problémy a kteří chtějí chodit zcela bez obav do restaurací (a jsou případně ochotni za informace zaplatit něco navíc);
  • taková skupina existuje, ale majitelé restaurací o tom nevědí.

Pokud je správně první možnost, pak je přijatá regulace zbytečná, respektive kontraproduktivní. Stát nutí restaurace nabízet službu, o kterou dostatečný počet zákazníků ve skutečnosti nemá zájem. Zájem ne jen v tom smyslu, že si řeknou „to by bylo dobré mít“, ale zájem v tom smyslu, že to skutečně chtějí. Jsou ochotni pro to něco udělat, zaplatit.

Pokud je správně druhá možnost, pak se bohužel obáváme, že nařízení problém v nejmenším nevyřeší. Mohli bychom sice dlouze spekulovat o tom, proč majitelé restaurací nevědí, ale lepší je otázka, co se na tom teď změní. Samozřejmě je tady jiskřička naděje, že majitelé restaurací byli až dodnes slepí k požadavkům svých zákazníků a státní nařízení jim konečně otevře oči a zároveň přinese zisk. Ale raději bychom se k té naději neupínat. Na rozkaz se z případných ignorantů empatická stvoření nestávají.

Vynucování nové regulace bude navíc nesnadné a/nebo nákladné. Dokud si totiž majitelé restaurací sami neuvědomí případné vlastní zisky z uvádění alergenů, budou regulaci považovat za zbytečnou a budou se ji snažit ošidit a obejít. Těžko se jim divit.

Jakubova osobní zkušenost: Vlk se nažral, koza zůstala celá

Minulý pátek jsem byl na obědě v restauraci. U každého jídla na lístku hvězdička s tím, že dané jídlo obsahuje alergeny, nechť se na ně v případě zájmu zákazník informuje u obsluhy. Taky řešení. A světe div se, fronta lidí stála až ven. V tom to podle mého názoru celé je – naprostou většinu lidí informace o alergenech nezajímá. A ti, kteří s každým neznámém jídle riskují zdraví nebo i jen nepříjemnost, do takové restaurace stejně nepůjdou, i kdyby bylo na lístku cokoliv. Toto státní nařízení nedůvěru na trhu nijak nevyřeší.

Svým způsobem mě to může mrzet, sám mám alergii na docela dost potravin. Nijak závažnou, ale třeba oříšky, med nebo chilli mi opravdu neudělají dobře. A věřte mi, kolikrát se mi stalo, že jsem se ptal, jestli jídlo obsahuje chilli, dostal jsem zápornou odpověď a pak jsem ho na talíři našel. Chilli je naštěstí vidět nebo relativně snadno poznat po chuti, takže jsem mohl jídlo vrátit nebo to risknout, když ho bylo málo.

Alergeny, které je nyní třeba uvádět, ale vidět nejsou. Bohužel i zde mám osobní zkušenost. Necelý rok jsem musel držet dietu a jíst absolutně netučné jídlo. Restaurace a jídla jsem musel pečlivě vybírat a ptát se. Do neznámých nebo od pohledu pochybných podniků jsem nechodil. Do práce jsem nosil krabičky. A taky mě neubylo. Měl jsem prostě neobvyklý požadavek, který dokáže uspokojit jen minimum restaurací. Tak to prostě chodí.

Právě proto, že sám mám zkušenosti s přísnými požadavky na jídlo, bych se dnes v případě potřeby nikdy nespoléhal jen označení uvedené v jídelním lístku v restauraci. Bez ohledu na to, jestli to nařizuje stát nebo ne.

Arsenova secondhandová zkušenost: Vážným alergikům nařízení nepomůže

Kamarád má těžkou alergii na oříšky a arašídy. Celý život musí pečlivě kontrolovat, co jí. Zdravotní komplikace u něj může způsobit i stopové alergenu.

Regulace ale podle něj není k ničemu: Řekněme, že si budu chtít dát čokoládový dort. V lístku nebude uvedeno, že obsahuje oříšky. K čemu mi ale ta informace je? K ničemu. Nemůžu riskovat zdraví. Musím se u obsluhy stejně ujistit, že opravdu neobsahuje oříšky a arašídy a že ani nebyl vyráběn v prostředí, kde může dojít ke kontaktu s oříšky nebo arašídy, nesmí obsahovat ani stopové množství ořechů. Stejně se budu muset zeptat, zákon mi neušetří ani minutu času.“

Máte potravinovou alergii? Jak to vidíte?

Jako u blbejch aneb český knedlík obsahuje lepek

Skutečným alergikům se tedy život příliš neulehčí a budou nadále nuceni se ujišťovat, že jídlo ten který alergen neobsahuje ani s ním nemohlo přijít do styku, zato hospodští budou například u svíčkové s knedlíkem nuceni uvádět, že obsahuje lepek a laktózu. Tedy vcelku všeobecně známá a banální fakta, jejichž opakování není pro nikoho užitečné; jen se přidělává další administrativa.

Zatímco v případě složení potravin, které si kupujeme v obchodech, má skutečně regulace smysl, jelikož se snižuje asymetrii informací a spotřebitel získává informaci, ke které by se jinak nedostal, u alergenů na jídelních lístcích se zákon zcela mine účinkem. Těžcí alergici totiž ochráněni nebudou, ani čas neušetří. Kdo ale o čas přijde, jsou provozovatelé hospod, kterým přibyla nesmyslná povinnost.

V této souvislosti se obzvlášť hodí připomenout, že žádný oběd není zadarmo a že každá práce navíc vstupuje do výsledné ceny produktu, obavy, že dojde ke zdražování, nejsou liché.


Poznámka na závěr

Zatímco veřejnost živě propírá toto nové opatření, které bude mít velmi malé praktické dopady, růst deficitu veřejných financí z 81 miliard v roce 2013 na 100 miliard pro rok 2014 jako by nikoho nezajímal. Asi to není tak chytlavé téma. 

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
9
+

Sdílejte

Diskutujte (2)

Vstoupit do diskuze
Arsen Lazarevič

Arsen Lazarevič

Ekonomický publicista. Narodil se v Bělehradu, v České republice žije trvale od svých pěti let. Na Finmagu začínal, dnes působí na serveru Měšec.

Jakub Skala

Jakub Skala

Jakub Skala je neustále fascinován tím, co se na světě děje. O něčem z toho píše.

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo