Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Očima expertů: 25 let poté. Co se podařilo, co jsme zkazili?

Ondřej Tůma
Ondřej Tůma
14. 11. 2014
 13 933

Od sametové revoluce uplynulo čtvrtstoletí. Jakých úspěchů za tu dobu naše hospodářství dosáhlo a kde jsme naopak udělali největší chyby? Přečtěte si pohled jednoho z architektů kuponové privatizace Dušana Třísky, Aleše Michla, Vladimíra Špidly a dalších osobností.

Očima expertů: 25 let poté. Co se podařilo, co jsme zkazili?

Po revoluci jsme chytli příležitost za pačesy. Náš hrubý domácí produkt vzrostl od listopadu 1989 o pět set procent. Transformace ekonomiky proběhla rychle a bez zásadních problémů. V mnoha důležitých ukazatelích se nám podařilo stáhnout náskok vyspělých evropských států. Máme stabilní bankovní systém, který bez sebemenších problémů přečkal poslední hospodářskou krizi. A v neposlední řadě tu vzniká spousta úspěšných firem, kterým se daří prosazovat po celém světě. Tak nějak vám české hospodářství popíše optimista.

A co pohled pesimisty? Šanci, kterou jsme po listopadu dostali, jsme absolutně nevyužili. Hospodářství sice rostlo, ale mohlo to být mnohonásobně lepší. Časy slušného ekonomického růstu už jsem navíc pryč. O kupní síle západních zemí se nám může leda tak zdát. Během privatizace se tu jen tunelovalo, kradlo a pod cenou rozprodávalo rodinné stříbro do rukou cizích investorů. Bankám se sice daří, z toho ale už mají radost jejich matky, které úspěšně odsávají zisky do zahraničí. A podnikatelské prostředí? Kterým firmám se daří v zemi prolezlé korupcí a přebujelou byrokracií, která podnikatelům neustále hází klacky pod nohy?

… a kde je pravda? Snad někde mezi. To musí posoudit každý sám. Špatně se každopádně nemáme, na to bychom neměli zapomínat.

Jak se na hospodářský vývoj posledních pětadvaceti let dívají ekonomové, analytici, politici, podnikatelé, investoři a zástupci akademické obce? Co považují za největší úspěch české ekonomiky od listopadu 1989 a kde naopak došlo k největším chybám?

Dušan Tříska

ekonom a podnikatel, jeden z „otců“ kuponové privatizace

Dušan Tříska
-
+9
+

Za svého druhu zázrak považuji rychlost, s jakou se nám podařilo nahradit rozpad nejen RVHP, ale i samotného Československa. Rovněž bychom měli ocenit stabilitu, kterou nám po celých 25 let nabídly kurz měny, míra inflace a trvale přijatelná úroveň nezaměstnanosti.

Za velkou chybu naopak považuji nadšení, se kterým jsme sami sebe zavalili lavinou regulací, často pod záminkou boje proti korupci a takzvanému tunelování.

Jan Keller

sociolog a europoslanec

Jan Keller
-
+9
+

Za největší úspěch české ekonomiky za uplynulé čtvrt století považuji, že se jí podařilo těsně navázat na vcelku prosperující ekonomiku německou. To zatím stále zaručuje, že naše bilance s odstupem kopíruje německou úspěšnost, aniž naši politici museli vyvíjet nějaké zvláštní úsilí, anebo mít dokonce své vlastní nápady. Rubem tohoto stavu je, že jsme se stali natolik přívěškem svého úspěšného souseda, že nám nezbývá nic jiného než doufat, že to za nás zařídí i nadále.

Je přitom otázka, jak dlouho se může Německu jako exportéru dařit, jestliže se ostatní evropské země budou stále víc zadlužovat a mimoevropské normy práce a odměňování budou stlačovat německé standardy někam na asijskou úroveň. Němci tomu snad mohou čelit rozvojem vědy a techniky, my si tuto strategii stále více uzavíráme.

Aleš Michl

analytik Raiffeisenbank a poradce ministra financí

Aleš Michl
-
+9
+

Největší chybou je, že jsme nedokázali tuhle ekonomiku dostatečně postavit na kapitálu. Největší úspěch je, že nás tady živí české podniky a zahraniční kapitál a že spotřeba je rozumná, že to není jen a jen o kreditkách a spotřebitelských půjčkách, ale že třeba prim hraje bydlení a hypotéka. Dělal jsem teď analýzu struktury československého/českého hrubého domácího produktu od roku 1970 až dodnes. Památný 17. listopad změnil poměry ve společnosti. Ale tohle možná překvapí: nezměnil zas tak moc poměry v hlavním ekonomickém ukazateli – HDP. Spotřeba domácností, to co protočíme v obchodech, tvoří stále polovinu HDP, investice zhruba pětinu. Prachy vyděláváme hlavně exportem. Spotřeba domácností roste tím, jak bohatneme, ale už od 70. let tvoří zhruba stabilní podíl na HDP, kolem poloviny. Investice podobně jako spotřeba rostou, ale i tady platí, že tvoří stále zhruba stejný podíl na HDP už od 70. let, někde mezi 20 až 30 procenty. Neumíme tady postavit dálnici nebo železnici, všechno nám trvá jako za komoušů!

Vladimír Špidla

šéf premiérových poradců a bývalý premiér

Vladimír Špidla
-
+9
+

Zásadním úspěchem bylo přeorientování z RVHP na světový trh a na Evropskou unii. To se odehrálo tak rychle a bezproblémově, že se o tomto přínosu nedá vůbec pochybovat. Za největší chybu posledních pětadvaceti let naopak považuji kuponovou privatizaci. Ta byla gigantickou spekulací na pokles. Ti, kteří měli insider informace, se dostali k velkým majetkům. Kromě tohoto morálního selhání to navíc znamenalo i další problém – dekapitalizaci našeho průmyslu a obecně našeho hospodářství. Proto byla naše republika jediná v regionu, která měla krizi ještě předtím, než přišla ta poslední velká hospodářská.

Ilona Švihlíková

ekonomka

Ilona Švihlíková
-
+9
+

Transformaci české ekonomiky je celkově možno vnímat jako promarněnou šanci. Československo do transformačního procesu vstupovalo v podstatně lepší pozici než Polsko či Maďarsko, budeme-li srovnávat jen se zeměmi Visegradu. Potenciál, který Československo, později Česká republika, mělo, byl ovšem řadou chybných rozhodnutí devalvován. I z toho plyne současná frustrace českých občanů. Proto se obtížně hovoří o „úspěších“, přeneseně za něj můžeme považovat to, že jsme nedopadli ještě hůř, případně že odlišné názory na ekonomickou transformaci vedly alespoň k pokojnému rozdělení Československa.

Výčet neúspěchů, respektive zmarněných šancí, je dlouhý. I z hlediska svého oboru považuji za největší chybu, jakým způsobem jsme se začlenili do světové ekonomiky. Protože idea „lidového kapitalismu“ ztroskotala a byla jen těžce kompatibilní se šokovou terapií, následovala politika lákání zahraničních korporací. To budou mnozí považovat za úspěch. Já ovšem vidím, že Česko není nic jiného než kolonie. Podívejme se na rozdíly mezi cenovou a mzdovou úrovní (například vůči Německu), na odlivy zisků (přes 300 miliard ročně), zahraničím ovládaný finanční sektor, slabost národních struktur… Postavení ekonomické kolonie přispívá k tomu, že Česká republika se stává periferií i v oblasti politické. Bez definice národního zájmu, bez hlubší národní ideje. Proč vůbec existuje Česká republika?

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Roklen24.cz

Lukáš Kovanda
-
+9
+

Pro české země představuje uplynulých 25 let z hospodářského hlediska nejúspěšnější čtvrtstoletí v historii. Vezměme jen vyloženě namátkou pár čísel. Hrubý domácí produkt nominálně vzrostl o více než 500 procent. A i jeho reálný růst byl v daném období velice citelný. Takovou expanzi české země ve své historii nepamatují. Průměrná mzda vzrostla ve stejném období z 3170 na 25 800 korun měsíčně, tedy více než osmkrát. Po očištění o inflaci pak o 52 procent. A zatímco v roce 1995 představovala jedna odpracovaná hodina vytvořenou hodnotu v nominální výši 161 korun, v roce 2013 už to bylo 428 korun. To značí nárůst o více 150 procent. Po očištění o inflaci zůstává nárůst produktivity stále poměrně vysoký, 59,7 procenta. Za jednu odpracovanou hodinu tedy vytváříme v reálném vyjádření o téměř dvě třetiny vyšší hodnotu než v roce 1995.

A chyby? Jistě jich bylo plno. Žádný dlouhodobý společenský proces se neobejde bez chyb. Ani jedna z těch chyb však zjevně nebyla natolik fatální, aby popřela hospodářskou úspěšnost posledního čtvrtstoletí.

Jaroslav Šura

investor a podnikatel

Jaroslav Šura
-
+9
+

Kdo se na uplynulé čtvrtstoletí dívá podobně jako vy?

Během onoho čtvrt století došlo v české (nejen) ekonomice k významným změnám. Za největší úspěch považuji transformační proces. Malá privatizace se vyloženě povedla, rovněž velká část z privatizačního podílu prodávaného do zahraničních rukou. Jen škoda, že jsme toho rodinného stříbra tímto způsobem neudali více. Domnívám se, že by se povedla i kuponová privatizace, ale, a tím se dostávám k tomu, co se hrubě nezdařilo, chybějící právní rámec zapříčinil obrovské tunelování a rozkrádání v přímém přenosu. Nečinnost Václava Klause a dalších zainteresovaných politiků byla pověstná. I když se právní rámec časem velmi pomalu dotvořil, bylo často pozdě a peníze byly z podniků a z fondů transformovaných na holdingy pryč. Zbytečná likvidace i zdravých podniků, namátkově třeba České námořní plavby, způsobily ekonomice velké škody.

A poznámka na okraj: kdysi privatizované české banky jsou zdravé nikoliv z důvodu úžasného managementu, ale je to zejména pozůstatek velkého oddlužování před jejich prodejem za hubičku zahraničním investorům. Plátcem byl laskavý daňový poplatník.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase... Více

Související témata

Aleš Michlčeská republikačeskoslovenskoekonomikahdpIlona ŠvihlíkováinflaceJan KellerJaroslav Šurakuponová privatizaceLukáš Kovandasametová revoluceVladimír Špidla
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo