Očima expertů: Elektronická evidence tržeb. Past na daňové úniky, nebo na podnikatele?

Stát vyhlásil válku daňovým únikům. Jednou z jeho hlavních zbraní by měla být takzvaná elektronická evidence tržeb. S tímto systémem má Finanční správa on-line sledovat tržby podnikatelů a efektivně postihovat nepoctivce. Ministerstvo financí a Generální finanční ředitelství představily tento návrh veřejnosti na začátku července na panelové diskuzi se zástupci Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, Ministerstva průmyslu a obchodu, Hospodářské komory a velkých obchodních řetězců i středních a malých podnikatelů. Předpokládaný termín spuštění systému je leden 2016.

„Zatím jsme ve stádiu příprav, technické detaily i věcné parametry diskutujeme interně i externě a navrhované nastavení jsme dosud neuzavřeli, doporučení teprve padnou a o zásadních aspektech nakonec rozhodne vláda. Takže zatím jakékoliv informace o detailech jsou velmi předčasné a jen by mohly zmást trh. Je možné říci, že Ministerstvo financí není nakloněno žádným výjimkám, protože výjimky jen deformují systém a vedou ke zneužívání,“ odpověděl na náš dotaz k fungování systému Michal Žurovec z tiskového oddělení ministerstva financí. Zástupkyně tiskového mluvčího Finanční správy Jitka Ježková byla však sdílnější: „Připravovaný on-line systém by měl kontrolovat tržby (příjmy) povinných subjektů realizované v hotovosti. Mezi povinné subjekty by měly patřit podnikající fyzické osoby a právnické osoby přijímající platby v hotovosti. Hotovostní platbou je myšlena platba jiným způsobem než bankovním převodem, tedy hotovost, platební karty, stravenky, šeky a tak dále.“ Na místě podle státních úředníků nejsou obavy, že elektronická evidence tržeb bude pro obchodníky znamenat příliš velkou finanční a administrativní zátěž. Stačit by prý měl jen tablet či mobil s připojením na internet a software, který by se staral o odeslání údajů do datového centra. Samotný systém by pak měl fungovat následujícím způsobem:

• Pokladní systém před tiskem účtenky zašle její obsah formou datové zprávy do datového centra elektronické evidence tržeb Finanční správy ČR
• Ze systému Finanční správy je zasláno potvrzení o přijetí s unikátním kódem účtenky
• Pokladní systém vytiskne účtenku (včetně potvrzovacího kódu)
• Zákazník převezme účtenku a prostřednictvím webové aplikace může překontrolovat, že data na účtence jsou uložena v datovém centru elektronické evidence tržeb

Chorvatsko, náš vzor

Ministerstvo financí v současné době analyzuje, jakým způsobem elektronickou evidenci tržeb technicky řešili v zahraničí – zejména v Chorvatsku, Maďarsku a na Slovensku. Úřad se zřejmě nejvíc inspiruje v první z uvedených zemí. Otázkou ale je, jestli je efektivita tohoto nástroje opravdu taková, jak se z některých vyjádření může zdát. Například u zmiňovaného Chorvatska se nedá rozumně vyčíslit, jaký finanční přinos zavedení evidence přineslo. „Situace chorvatské ekonomiky je v řadě aspektů odlišná a efekt zavedení tohoto nástroje v České republice nelze na základě chorvatské zkušenosti zcela předjímat. Nicméně pozitivnímu vlivu na výběr daní zejména v některých tržních segmentech skutečně věříme. V Chorvatsku došlo například u hotelů a restaurací k navýšení vykazovaných tržeb řádově o stovky procent,“ vysvětluje nám Michal Žurovec z Ministerstva financí.

Jak se na elektronickou evidenci tržeb dívají ekonomové, analytici, podnikatelé a zástupci firem a odborů? Vítají, nebo odmítají její zavádění? Bude účinná v boji proti daňovým únikům? Jak zatíží podnikatele?

Vít Samek

místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů

S elektronickou evidencí tržeb souhlasím, je to jeden z poměrně účinných prostředků v boji s šedou a černou ekonomikou. Českomoravská konfederace odborových svazů chystá na říjen mezinárodní konferenci na toto téma, kde se budou prezentovat mimo jiné slovenské a chorvatské zkušenosti s jejím zavedením. Budeme mít možnost je využít a české řešení realizovat tak, aby zlepšilo výběr daní a nepředstavovalo neúměrnou zátěž podnikatelů.

Aleš Tůma

finanční analytik Partners

Když jsou jednou nějaké daně, tak je samozřejmě protiprávní se jim vyhýbat. Ale jestli existuje větší chucpe než tento návrh, tak o něm nevím! Stát by si měl nejdřív zamést před vlastním prahem. Vždyť není schopný ani sám spočítat, za co vyhazuje peníze. Viz projekt takzvané státní poklady nefungující a navíc sám o sobě předražený. OK, ministr Babiš deklaroval, že v tom chce udělat pořádek. Tleskám a držím palce. Ale ať tedy nejdřív udělá pořádek ve státní kase, až pak ať navrhuje další buzerační opatření proti podnikatelům.

V Chorvatsku si pochvalují, jak se jim zlepšil výběr daně z přidané hodnoty. To nelze popřít, ale on-line dohled státu nad všemi transakcemi, to už je skutečně dost děsivá záležitost. Big Brother hadr. Nebylo by prostě lepší řešení daně zjednodušit a snížit, aby klesla motivace je obcházet?

Karel Havlíček

předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR

Jsme v jednadvacátém století a elektronický systém tržeb nás nemine. Má-li to být v dohledné době, potom se musí jednat o řešení velmi levné a maximálně jednoduché na obsluhu. Povinné registrační pokladny nebo počítače to nesplňují, nevidím důvod nutit každého stánkaře, aby si pořizoval nákladné zařízení. Řešením je jednoduchá elektronická evidence na bázi mobilního telefonu. Zásadně ale odmítáme účtenkovou loterii, kdy se každý nakupující stane současně agentem berního úřadu, striktně rovněž odmítáme jakýkoliv systém „bonzování“ podnikatelů, kontrolu si musí zabezpečit stát. Nedoporučuji to v první fázi zavádět plošně, ty úplně nejmenší bych zatím vynechal. Celý nový režim je nutné podpořit jinými benefity, jistě by se měla na určité produkty snížit DPH, a to nikoliv kosmeticky.

Aleš Michl

analytik Raiffeisenbank a poradce ministra financí

Když se začtete do zatím pracovních výpočtů think tanku CASE, který oficiálně počítá daňové úniky pro Evropskou komisi, přijdou na vás chmury. Podvody s daní z přidané hodnoty v Česku jen během roku 2012 narostly o patnáct miliard na 90 miliard korun. Jedná se o nejrenomovanější a poslední výpočet, který teď je k dispozici. Byl tady chorvatský ministr financí – podle jeho dat po zavedení systému elektronické evidence tržeb začali podnikatelé reportovat během dvou let o 110 procent větší příjem a více odvádět daně. „Najednou.“ Fakt si myslíte, že by byl problém podle Chorvatska každému podnikateli u nás nařídit, že musí mít tablet na Androidu či iOS, že si třeba superlevně nebo zdarma může stáhnout prográmek a v tom musí účtovat? On-line by se to reportovalo do datového centra, na každé účtence potvrzení, že datové centrum tržbu zaevidovalo (datové centrum v Chorvatsku dává odpověď do 0,4 sekundy). Pokud by třeba hospoda vykazovala podezřele nižší tržby než sousední podnik, kontrola by věděla, kam přijít a nebuzerovala by poctivé.

Ta jedna „blbá“ účtenka, respektive celý systém elektronizace tržeb, může znatelně zvýšit výběr daně z přidané hodnoty. V praxi bych okamžitě chorvatský model vzal, přidal k tomu elektronické párovaní faktur proti velkým podvodům s odpočtem DPH. Hraje se o devadesát miliard korun navíc, aniž bych sazbu jakkoliv měnil, jen daně řádně vybírat… Když se to tahle provede, bude obsluha jednodušší než update účtu na Facebooku, takže jaká administrativa? 

Petr Mach

politik a ekonom

Jsem proti takzvané elektronické evidenci tržeb. Byla by to velká byrokratická zátěž zejména pro drobné obchodníky. Stát stejně nezajistí, aby obchodníci všechny tržby elektronicky evidovali. Vždycky bude možné přijmout peníze „na ruku“ bez dokladu. Je to zbytečný zákon, který bude boj proto daňovým únikům jen předstírat. Na Slovensku se takový systém vyloženě neosvědčil a nové příjmy do státního rozpočtu nepřinesl. Nejlepší cestou k omezení daňových úniků by bylo snížení daní, pak by nutkání zatajovat příjmy bylo menší.

Jiří Skuhrovec

ekonom, analytik EEIP

Ďábel tkví v detailu – jaká data se budou posílat, a kdo k nim bude mít přístup? Dobře nastavený systém skutečně má šanci podstatně zlepšit kontrolu plnění daňových povinností a zatěžovat jen minimálně – paradoxně by výhledově mohl i snížit zátěž podnikatelů v komunikaci s úřady. Ty ale musí udělat maximum pro to, aby bylo jasné, jak se s daty nakládá. Podnikatel by například mohl dostávat výpis, kdo s jeho daty pracoval.

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Roklen24.cz

Před volbami jsme slýchali hezká slova o tom, jak se zefektivní hospodaření státu, jak se zalátají černé díry veřejných rozpočtů, jak se zatočí se související korupcí… Místo toho stát dále evidentně nešetří ani tam, kde by snadno mohl. Jen dva příklady z poslední doby. Vláda navýší rozpočet Státního fondu kinematografie a také zřejmě nezruší jedinou pobočku pošty (přitom v Česku existuje o zhruba tisíc poboček pošty více, než požaduje vyhláška Českého telekomunikačního úřadu). Jsou to jen dva náhodně vybrané příklady. A jde v nich z hlediska celkového objemu rozpočtu o drobné. Jenže vláda i tímto vysílá signál, že tlak na úspory se veřejných rozpočtů zatím příliš netýká. Místo toho zjevně hodlá dodatečně zatěžovat podnikatele, motor ekonomiky.

Nedělám si iluze o tom, že podnikatelé odvádějí státu vždycky to, co mají. Nicméně spatřuji stále disproporci v tom, že stát hospodaří s velmi měkkým rozpočtovým omezením, zatímco podnikatelé nyní z vůle toho samého státu mají čelit zase o něco zpřísněnému rozpočtovému omezení. Ať stát uplatní stejný bič i sám na sebe! Nebo ještě lépe: ať ho nejdřív uplatní sám na sebe a pak teprve na podnikatele. Třeba si někteří z nich řeknou, když uvidí, že stát své hospodaření zefektivnil, že už nebudou tolik usilovat o daňovou „optimalizaci“, a přejdou je snahy o hledání různých postranních cestiček vedoucích po hraně i za hranou zákona. Naivní představa? Možná. Ale podobně naivní je domnívat se, že masivní daňové neduhy zmizí nebo budou zásadně omezeny pouhým zpřísněním kontroly, bez pozitivního příkladu. Zpřísnění kontroly samo o sobě v důsledku jen zvýší cenu obcházení zákona, což může mít za následek i nárůst korupce – příslušný státní úředník si zkrátka bude nyní moci říci o víc.

Petr Hampl

podnikatel a sociolog

Andrej Babiš žije svým ekonomickým myšlením na začátku osmdesátých let minulého století, takže prosazuje koncepci založenou na boji proti „vekslákům“, kteří vykazují téměř nulové příjmy, a přitom žijí v obrovských vilách, jezdí luxusními vozy, dovolenou tráví v Karibiku a okázale rozhazují. Lepší dohled nad příjmy by pak mohl přinést víc peněz do státní kasy. Jenže ve skutečnosti je na druhé straně barikády vesnický řemeslník nebo hospodský, který jezdí ojetou renaultkou a stěží se uživí. A to jen díky tomu, že neodvádí daně v plné výši, jakou mu stát určil. Pokud ho finanční úřady donutí odvést plnou daň, bude nucen okamžitě ukončit podnikání. Už dnes 80 procent restaurací mění do dvou let majitele, tedy krachuje. Bude země bez malých pohostinství a drobných řemeslníků lepší zemí? Opravdu se nám bude lépe žít? Bude státní pokladna plnější, když vymění dnešní mizerné příjmy za rozdávání podpor? Obávám se, že jsme narazili na práci nejhoršího ekonomického břídila od padesátých let. Elektronické hlášení účtenek bude rozhodně znamenat vícenáklady už svým zavedením. To znamená, že některé živnosti (ty, které jsou už dnes na hraně) skončí. Dále pak systém umožní každý rok snadno zvyšovat odvody a posílat ke dnu další a další.

Nicméně nemusí být tak zle. Vzhledem k vyhlášeným schopnostem místní byrokracie je poměrně pravděpodobné, že ve skutečnosti vláda utratí zhruba miliardu za informační systém, jeho zprovoznění bude trvat tak čtyři roky – a potom lidé během jediného týdne najdou způsob, jak údaje falšovat. Zemi to poškodí, ale škody nebudou tak dramatické. Kdyby na Ministerstvu financí seděl rozumný člověk, prosadil by dramatické uvolnění regulačních předpisů (hygienických, ekologických a jiných), které působí zbytečné náklady. Pak by byl prostor pro zvýšení daní (nebo zlepšení výběru – to je jen jiný výraz pro totéž), aniž by to malé podnikatele zničilo.