Plýtvání. Miliardami i talenty

Světové ekonomické fórum publikuje každým rokem sérii žebříčků, jak se jednotlivé země umísťují v různých disciplínách. Není samozřejmě míněn sport, ale kvalita státu, kvalita podnikatelského prostředí, kvalita trhu a tak dále. Výsledkem je index globální konkurenceschopnosti neboli Global Competitiveness Index, podle něhož se zpráva jmenuje.

Nechoďme kolem horké kaše. Výsledné umístění České republiky v žebříčku není ani trochu lichotivé. Jsme celkově na 46. místě. Těsně před námi v tabulce je Mauricius, Turecko, Bahrajn, Polsko, Malta, Panama. Ostuda a ponížení, jinak to nazvat nelze.

Geograficky sousední Německo je na 4. místě. Rakousko je na slušném 16. místě a prakticky jen za rohem je Švýcarsko, které je podle indexu konkurenceschopnosti světovým šampionem. Nemůžeme si tedy stěžovat, že se nemáme od koho učit.

Neobstojí ani výmluva, že jde o země s velmi odlišnou kulturou a civilizací. Rakousko ani Švýcarsko nejsou Hongkong, Japonsko, Singapur, Izrael ani USA. Jsou to středoevropské země, které jsou Čechům dokonce geneticky bližší než třeba Rusko. Ale na tom nesejde. Podstatné je, že v Česku něco velmi významně nefunguje.

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Uregulovaní

Pohled na detailnější analýzy prozrazuje, kde je problém. Jsou jím instituce, v nichž se Česko umísťuje na velmi slabém 86. místě. Konkrétně, v ochraně vlastnických práv jsme na 88. místě. Za Řeckem, Keňou, Laosem a Libanonem. O něco lepší místo (61.) máme v ochraně intelektuálního vlastnictví. Veřejné finance se u nás zneužívají tolik, že nás to zařadilo na 117. místo, lepší než my jsou Egypt, Guinea, Rumunsko, Ruská federace, Albánie a Peru.

Co do užívání veřejných financí jsme čtvrtstoletí po roce 1989 rozvojová země. Ano, je to závěr získaný neexaktními prostředky, pomocí dotazníkového šetření, ale to je chabá útěcha. I kdyby dotazovaní byli zaujatí natolik, že by nás poškodili o čtyřicet míst v žebříčku, stále bychom byli horší než Srí Lanka, Írán, Vietnam, Litva, Bolívie a Namibie. (Tyto státy jsou samozřejmě chudší, jejich vlády musí být nutně úspornější, je proto méně příležitostí krást.)

Pozoruhodné je, že v úplatcích (tím není myšleno, jak jsme dobří v uplácení, ale jak velký problém uplácení představuje) jsme na 81. místě, což je velmi relativní úspěch. Nezávislost soudů nás řadí na 68. místo. Protekce při rozhodování vlády ovšem dostává Česko na 123. pozici. V plýtvání veřejnými zdroji jsme na 53. místě. Asi to nikoho nepřekvapí.

Co ovšem je skutečný otřes, ostuda a skandál, je břemeno vládních regulací, které dostává Česko až na 135. místo ve světě. Pro tento fakt neexistuje omluva, neboť zde již nejde jen o možnou shodu subjektivních názorů nevlídných a zaujatých porotců. Regulační břemeno lze měřit a výsledky těchto měření nejsou vůbec potěšitelné. Pořadí s číslem 126 (účinnost právního rámce při řešení sporů se státem) je pak jen třešničkou na dortu.

Jedním slovem tragédie. Stát, který velmi draze platíme ze svých daní, funguje na úrovni subsaharské Afriky, a to je ještě urážka třeba pro Botswanu nebo Namibii. Tím však hořké kapky zdaleka nekončí.

STÁT SE O VÁS NEPOSTARÁ. MY ANO…

Čím dříve začnete spořit na stáří, tím lépe se budete mít.

V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.

Montážní republika

V závěru zprávy je ještě žebříček patentové aktivity: počet přihlášek na milion obyvatel. Prvních dvanáct zemí jsou bohaté ekonomiky: Švédsko, Švýcarsko, Finsko, Japonsko, Izrael, Německo, Dánsko, Nizozemsko, Korea, Rakousko, Norsko, USA.

V následující dvanáctce jsou tyto země: Singapur, Belgie, Francie, Lucembursko, Island, Velká Británie, Austrálie, Kanada, Irsko, Nový Zéland, Slovinsko a Itálie. Většina z těchto zemí je rovněž bohatá, ale málo platné: kromě Francie a Británie je to spíše druhá liga.

Třetí liga zahrnuje Španělsko, Estonsko, Seychely, Maďarsko, Česko, Portugalsko, Malajsii, Barbados, Chorvatsko, Lotyšsko, Maltu a Čínu. Tyto země vskutku nejsou na špici výzkumu, vývoje a inovací. Čína je symbolem levné masové výroby, podobně jako Malajsie. Ve skupině je i několik zemí, na které se hodí označení „evropské Číny“. V rámci mezinárodní dělby práce Němci podávají patentové přihlášky a Češi pracují u montážních linek. Němci inkasují dividendy, Češi poskytují investiční pobídky.

Nikoli, toto není míněno jako agitace proti Němcům ani proti zahraničním investorům vůbec. Je to jen zoufalé povzdechnutí, jak nám náš stát kazí život, kazí kariéry, kazí potenciální prosperitu. Intelektuálního kapitálu máme málo a ještě jím náš stát plýtvá, podobně jako plýtvá kapitálem finančním.

Vraťme se ještě ke zmíněným třem tuctům zemí. První skupina vlastní nejvíc intelektuálního kapitálu a ovládá zhruba polovinu hrubého světového produktu. Jaký je rozdíl mezi Českem a Švédskem? Nikoli v daních. Kdyby prosperita byla ve vysokých daních, světu by ekonomicky kraloval Čad se sazbou 60 procent z příjmů vyšších než 12,5 tisíce dolarů ročně. Ale Švédové ročně podávají přes 300 mezinárodních patentových přihlášek na milion obyvatel. Češi patnáct.

Že Poláci nebo Slováci podávají ročně jen sedm mezinárodních patentových přihlášek na milion obyvatel, je vskutku chabá výmluva. Rusové jen šest, což mimochodem vrhá zajímavé světlo na úvahy o návratu do pozice supervelmoci.

Je školství vinno?

Především školstvíTaky školstvíAni neRozhodně ne

Hlasovat

Každá rada marná

Namísto nářků je namístě provést analýzu, co je špatně. Analýzu, jakou ještě po roce 1989 nikdo neprovedl důkladně. Alespoň tedy stručně. V první řadě máme špatné školství. Údajně skvělé české technické školství není tak skvělé. Plýtvá talenty v podobné míře, v jaké český státní rozpočet plýtvá miliardami. Možná ještě hůř. Potřebné je soustředit se na rozvoj talentů. O prosperitě nerozhodují armády standardních a nahraditelných montérů a inženýrů, ale vynálezci, objevitelé, geniální konstruktéři. Jedna výjimečná osobnost může mít hodnotu několika miliard hrubého domácího produktu. Ročně.

V druhé řadě, český kapitálový trh je zamrzlý a dysfunkční. Neplní roli, kterou má mít. Těch několik fondů rizikového kapitálu, které v této zemi působí, ji nezachrání. Po období absence jakékoli regulace v 90. letech se karta obrátila a máme takovou regulaci kapitálových trhů, o jaké se nám ani nesnilo. V těch nejhrůznějších snech.

Za třetí, když vláda dotuje doly, o kterých předem ví, že budou zavřeny, jsou marné jakékoli rady.

Psáno pro Lidové noviny