Tohle není kapitalismus, to je růstismus. A škodí zdraví!

Jestli tedy takové sekty znáte – vsadil bych se, že ano – a kroutíte nad nimi nevěřícně hlavou, dovolte mi, abych vám položil otázku.

Selhal kapitalismus? Respektive selhává? Abych to upřesnil, nemyslím tím, jestli je kapitalismus zbytečný, hrozný nebo bezcenný. Mám na mysli, jestli kapitalismus selhává jako nejlepší možný způsob organizace lidské práce, života a volného času.

Tenkrát v Kapitalistánu

Představte si zemi nazvanou Kapitalistán. Pyšnila se znakem s velkou neviditelnou rukou, na každém náměstí hrdě vlála její vlajka. Uctívali ceny, za chrámy jim sloužily krámy, modlili se ke zboží. A všichni věděli, co symbolizuje ta veliká ruka: nehynoucí ideály konkurence, soběstačnosti, bohatství. Hodnotu člověka určoval jeho majetek. Měřítkem času bylo, kolik se za něj stihne vydělat peněz. Hodinu za hodinou miliony lidí společně usilovně pracovaly na tom, čemu říkali „inovace“, odměňováni za dobrou práci božskými titány – trhy.

A přece v Kapitalistánu něco nehrálo: jeho společnost se zhroutila. Střední třída zkolabovala. Promarnili deset let a chystali se na dalších deset takových. Jejich mladí se stali ztracenou generací, která zoufale hledá příležitosti. Průměrná mzda po desetiletí stagnovala. Ekonomika po hlavě vletěla do recese, a když nakonec dojde k „ozdravění“, procento nejbohatších si při tom přisvojí 95 procent zisků. Miliony lidí čelily chronické nezaměstnanosti a chudobě. Sociální mobilita byla nízká a klesala níž. Zkrátila se průměrná délka života.

Stručně řečeno, život v Kapitalistánu byl čím dál kratší, horší, smutnější a těžší. Ostatní bohaté národy – zejména ty, které neuctívaly neviditelnou ruku tak oddaně, bezmezně, poslušně a neotřesitelně – mezitím prosperovaly.

Nezdá se vám příběh o Kapitalistánu trochu podobný tomu americkému?

Dovolte mi ale nabídnout ještě jinou optiku.

Kdo neroste s námi…

Co když to, co provádíme ve Spojených státech, není žádný kapitalismus? Vypadá to spíš jako toxická směs: kapitalismus pro chudé, nemilosrdně drcené v darwinovské soutěži, a socialismus pro bohaté, jimž se neomezeně dostává pomoci, když by měli krachovat, dotací a privilegií. Je to vražedný koktejl bratříčkování mocných a nekonečného usilovného boje bezmocných. Není to ani ryba, ani rak – je to kočkopes.

Jak tedy ten skomírající systém, který tu máme, pojmenovat, pokud to není kapitalismus?

Já mu říkám „růstismus“. Není to ovšem pouze systém nebo množina institucí. Je to životní postoj. Ideologie. Soubor uznávaných názorů, které se časem upevnily v dogma. To zcela zjevně selhává, ale nemůže být vyvráceno, protože se stalo součástí víry, hlavní myšlenkou kultu, jehož kněží a ministranti hrozí strašlivou boží pomstou, kdykoliv je zpochybňována jejich autorita.

Růstismus hlásá: musíme dosáhnout růstu za každou cenu. Společnost, která dosáhla růstu, je prohlášena za úspěšnou. Pokud se jí to nepodaří, selhala.

Růstismus je schopen pro další růst obětovat cokoliv. Dokonce i taková práva, která měly osvícené společnosti za nedotknutelná. Jste znepokojeni nárůstem nezákonného špehování lidí, útoky dronů, množícími se soukromými ochrankami a bezpečnostními agenturami; nebo snad analytiky, kteří poskytují vládě i soukromým firmám detailní informace o tom, co říkáte, děláte a vyhledáváte? Tak to máte smůlu! To jsou odvětví, která rostou, a běda každému, kdo by jim chtěl stát v cestě. Koho zajímá svoboda projevu a shromažďování nebo právo na soukromí, když ve skutečnosti jediné, co potřebujeme, jsou dobrá pracovní místa, která vytvářejí růst? Pozice jako majordomus a služebná (nebo osobní trenér, konzultant či „poskytovatel služeb“) pro superbohaté, kteří si mohou koupit „právo“ nebýt prohledáván, omezován či nepřetržitě sledován. Chraňbůh, aby lidé protestovali. Vždyť by to mohlo ohrozit růst!

Růstismus je tedy zřejmě v rozporu s demokracií. Základní politická a lidská práva jsou z pohledu jeho zastánců obtěžující zdroje neefektivity, které musí být zbroušeny, vymazány, zničeny. Jsou příčinou sociálních neshod a napětí, kvůli kterým jsou lidé méně produktivní zaměstnanci a které je podněcují k pochybám, otázkám, debatám, protestům, vzdoru, vzpouře a myšlení. Zatraceně! My nechceme občany! My chceme pracovní sílu!

Růstismus tvrdí, že smyslem všeho je růst. Je alfou a omegou, jediným účelem lidského snažení – a proto k němu musí být směřováno veškeré naše úsilí.

Copak nemáme spoustu krásných věcí?

Tohle je zásadní omyl růstistické ideologie. Růst není cíl. Je pouze prostředkem. V nejlepším případě prostředkem k dosažení osobního štěstí, možnosti žít dobře a smysluplně. Minimálně alespoň nástrojem k získání větší osobní svobody.

A protože je to prostředek, nikoliv cíl, růst je nezbytný, ale sám o sobě nedostačující. K čemu? Přece k prosperitě. A nikde to není tak zjevné jako v USA, kde ekonomika „roste“, ale většina lidí pod čtyřicet je na tom hůř než jejich předkové.

Ale počkat! Každý má dneska bohatství, o kterém se obyčejným lidem dříve ani nesnilo! Obří 3D televize s reproduktory o velikosti menších zemí! Kbelík extra café sójačína za necelé čtyři dolary! Brzy budeme mít taky létající auto, robosluhu, dům, který se sám uklidí, mluvící brýle, které předpovídají počasí! Není to ohromné?

Všecky tyhle hračky jsou moc pěkné. Ale fungující společnost nebo prosperitu nenahradí a nic nezmění na tom, že k dosažení skutečné prosperity je třeba mít fungující společnost.

Dobré vzdělání, doprava, energie, zdravotní péče, komunita, jídlo – tohle a ještě další takové věci jsou základy prosperity. Technologické supervychytávky v každé kapse nejsou prosperita: ne pokud čísla týkající se výsledků vzdělávání, příjmů, majetků, komunit, příležitostí i délky života povážlivě klesají a míra nejistoty, osamělosti, chudoby a nerovnosti prudce stoupá.

Vychytávky, které nás zredukují na tlusté, ubohé, slintající mátohy, jež nikdy nepřečetly jedinou knihu, nevyužívají žádná práva a vlastně si ani moc nepamatují, proč by na nich mělo záležet… Tedy pokud je tohle světlá stránka kapitalismu, takovou nabídku by asi přijal jenom trouba.

Čas opustit sektu

Vzpomínáte si ještě na kulty mimozemských civilizací? Mimozemšťané nepřiletěli. Vůdce sekty se ale otočí a zvolá: Milí bratři! Mimozemšťané se zdrželi na Jupiteru! Samotný fakt, že tu nejsou s námi, je přece jasný důkaz toho, že brzy přijdou! Příští rok jsou tady, ve stejný den, stejný čas! Vytrvejte!

Zní to povědomě? Tuhle pohádku nám všem vypráví růstismus… o našich životech. Pokud uvěříme v magickou moc růstu, jednoho dne budeme spaseni! Už je to za rohem! Ekonomika nabírá na obrátkách! HDP znovu roste! Jen ještě vydržte. Cože, v tomhle čtvrtletí žádná změna k lepšímu? Tak to určitě přijde v tom příštím!

Růstismus je také svým způsobem sektářská ideologie. A jako taková chce, abychom popírali realitu, obětovali se, zpřetrhali vazby se vším, co máme rádi, a oddali se magickému myšlení. Jeho velekněží nás chlácholí zaklínadly, která jsou již po desetiletí úplně špatně. Jeho ministranti recitují modlitby, které už léta nedokázaly přivolat déšť. A i přesto nám říkají, abychom vytrvali ve své víře. Jednoho dne prý bude spása naše.

Největším zločinem růstismu je (a ano, je to zločin, protože vás, mně připravuje o životy, které bychom tady a teď měli žít a místo nichž odpočítáváme vymezené dny), že brání společnostem přijít na promyšlenější koncepci prosperity, a tudíž také na způsob, jak jí docílit. Růstismus selhává, protože nám nedovolí přenést se přes opotřebovanou, rezivějící ideu, že prosperita, blahobyt jsou pouze věci a cingrlátka, třpytící se cetky a tretky, a uvědomit si, že místo nich by to mohlo být zdraví, přátelství, odhodlání, moudrost, houževnatost, štěstí, intenzivní pocit, že všechny naše dny měly smysl.

Selhává kapitalismus? Říkám: Kapitalismus zdegeneroval v růstismus. A to je jakási dnešní obdoba toho, co v dřívějších časech byla alchymie. Marná, okultní, směšná snaha proměnit olovo ve zlato. Ale olovo je jen olovo. Skutečným bohatstvím je prožít život, který měl cenu.

Problém s alchymií není, že by nefungovala. Problém je, že funguje. A to velmi dobře – řekne nám, co si zoufale přejeme slyšet: Pst! Tady máte to tajemství! Ten tajný vzorec! Skrytý recept! Funguje tak výborně, že kvůli ní nejsme schopni myslet, cítit, snít, pochybovat, protestovat, vzdorovat, bouřit se. Věda se tolik století nepohnula kupředu, protože alchymisté marně hledali kámen mudrců, o němž byli přesvědčeni – prostě to věděli – že musí existovat. A přesně tak jsme teď uvízli my – zvábeni povrchní přitažlivostí růstismu.

Žádný jednoduchý způsob, jak přeměnit olovo ve zlato, ale nikdy neexistoval. Stejně tak nevede krátká cesta k vybudování společnosti, která funguje a v níž má každý jedinec šanci na smysluplný život. A pro nikoho z nás není připraven jednoduchý návod, jak takový život žít.

Možná je tedy na čase, abychom odešli z růstistické sekty. Mimozemšťani asi opravdu nepřiletí. Ty levné plastové krámy, kterými jsme obklopeni, pravděpodobně neodpovídají ceně, kterou jsme za ně zaplatili – nejenom v hotovosti (nebo spíše v úvěrech), ale také ve svobodě, čase a slzách.

Možná už je nejvyšší čas, aby se každý z nás zhluboka nadechl, poslal růstismus k čertu a vytyčil si svůj vlastní nový směr.

Mezititulky Finmag. Z anglického originálu, publikovaného na blozích Harvard Business Revue, pro Finmag přeložila Eva Kociánová