https://www.finmag.cz/finance/277366-koalicni-dohoda-se-bude-libit-kdekomu-krome-hospodarstvi
Koaliční dohoda se bude líbit. Kdekomu kromě hospodářství
V Česku se rodí budoucí koaliční dohoda. Už na první pohled v ní i v ekonomické části vidíme ledacos, co se bude určitě líbit. Ovšem jestli se to bude líbit také ekonomice, to je věc jiná.
Koaliční dohoda je takřka hotova. Vzhledem k tomu, že řada lidí si od nové vlády ČSSD, ANO a KDU-ČSL slibuje v prvé řadě, že zemi zbaví neutěšené ekonomické situace, podívejme se blíže na to, co lze od nastávající koalice čekat právě v hospodářské oblasti.
STÁT SE O VÁS NEPOSTARÁ. MY ANO…
Čím dříve začnete spořit na stáří, tím lépe se budete mít.
V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.
Živnostníky milujeme, ale s paušály ať se rozloučí
Trio zmíněných stran se hned v úvodu textu zaklíná, že podpoří rozvoj malého a středního podnikání. Ovšem drtivou většinu živnostníků spíš zarmoutí. O pár odstavců níž už totiž nadcházející koaličníci deklarují, že omezí výši paušálních nákladů pro OSVČ. Smysl paušálů tkví totiž podle nich ve zjednodušení výpočtu daně, a nikoli v neodůvodněné redukci daňového základu. Paušály pochopitelně výrazně přispívají k tomu, že průměrný podnikatel dnes čelí citelně nižší daňové sazbě (součet sazeb z daně z příjmu a všech odvodů na sociální a zdravotní pojištění) než průměrný zaměstnanec. Ačkoli je porovnávání podnikatelů a zaměstnanců vždy poněkud vachrlaté, nedávno publikovaná studie Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu [pdf] dokládá, že zatímco průměrný podnikatel má daňovou sazbu 28,1 procenta, průměrný zaměstnanec musí počítat s 37,4 procenta. Přes všechny často připomínané rozdíly mezi živnostníky a zaměstnanci, tento rozdíl v daňové sazbě je až příliš propastný.
Koaliční dohoda počítá s úpravou paušálů od roku 2015. Sebetroufalejší optimista jistě nepředpokládá, že tuzemská ekonomika v té době bude už v kdovíjak zářné kondici. Podle aktuální prognózy OECD má české hospodářství růst v roce 2015 tempem 2,3 procenta. Ekonomické předpovídání je ovšem taktéž vachrlaté – a OECD své poslední podobné prognózy upravovala směrem dolů. Otázkou tedy zůstává, zda je rozumné zpřísňovat podmínky podnikatelskému stavu, o němž koaliční dohoda ostatně sama sděluje, že skýtá „nevyužitou rezervu růstu a zaměstnanosti“, v období, kdy oživení tuzemské ekonomiky bude v nejlepším případě křehké. Není rozumnější počkat s podobným opatřením do doby solidního růstu? I když zřejmě úplně nejlepším řešením – alespoň z hlediska střední třídy, politiky vždy tak vzývané – by bylo zarovnat daňové sazby takovým způsobem, že by se ponížily ty, kterým nyní čelí zaměstnanci, zatímco odvody podnikatelů by zůstaly na stávající úrovni. Tím spíše, že koaliční dohoda jasně stvrzuje, že vláda nebude „tolerovat žádné formy nelegálního zaměstnávání“, tedy evidentně ani švarcystém.
Zničí vysoká minimální mzda trh práce? Asi jak kde
Ne všichni podnikatelé však musí smutnit. Například knihkupce potěší záměr pravděpodobné budoucí koalice snížit DPH na knihy (a vedle nich také na léky či dětské pleny). Když odhlédneme od toho, jak hezky to zní – pro-vzdělanostně, pro-kulturně – otázkou zůstává, proč vlastně právě knihy. Knižní trh se nezdá být v útlumu ani při stávající sazbě (naopak, řada symptomů napovídá, že se nachází spíš v určité bublině). Proč ne třeba potraviny? Vyšší sníženou sazbu DPH, kterou jsou potraviny obvykle daněny, má z celé Evropy pouze Dánsko (navíc sazba DPH u potravin v Česku v posledních deseti letech vzrostla skokově, z původních pěti na aktuálních patnáct procent).
Další záměr z koaliční dohody, postupné zvyšování minimální mzdy až k úrovni čtyřiceti procent mzdy průměrné, nepůsobí o nic méně líbivě než redukce DPH na knihy. Dnes je minimální mzda 8500 korun. Ve třetím čtvrtletí letošního roku byla průměrná mzda v Česku 24 836 korun. Čtyřicet procent z toho je 9934 korun, lze tedy směle předpokládat, že minimální mzda by nakonec mohla být stanovena zhruba na 10 000 korun.
V takové Praze, kde je poměrně velmi vysoká úroveň průměrné mzdy a poměrně vysoké životní náklady, je půldruhá tisícovka navíc úplně jiným penízem než například na Ostravsku, kde přetrvává relativně vysoká nezaměstnanost, mzdy jsou relativně nízké – a stejně tak životní náklady. Pokud někde hrozí, že příliš vysoká minimální mzda bude částečnou spolupříčinou nezaměstnanosti – někteří lidé by byli ochotni pracovat i za méně, ale zákon jim to neumožní, a tak zůstanou bez práce – pak je to například mnohem spíš Ostravsko (už dnes tíživěji zkoušené) než Praha.
Lukáš Kovanda
Ekonom a žurnalista, člen správní rady think-tanku Prague Twenty. Přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE, kromě jiného vlastní předmět pop-ekonomie.
Publikoval na sto rozhovorů s významnými světovými ekonomy, včetně řady laureátů Nobelovy ceny (Paul Samuelson, Ronald Coase, John Nash, Robert Solow, Harry Markowitz a další), a s dalšími osobnostmi typu Roberta Kiyosakiho či Bjørna Lomborga. Řadu z nich jste mohli číst také na Finmagu.
Lukáše Kovandu můžete sledovat na Twitteru a Facebooku.
Knižně v Česku vyšlo
Anděl do kontrolního úřadu
A na první pohled líbivé – zvláště po listopadové intervenci České národní banky za oslabení koruny – je i další z opatření, na něž signatáři koaliční dohody pomýšlejí: rozšíření kontrolních pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu nad řadou institucí, včetně právě centrální banky.
Ovšem, za prvé – kdo bude ten „andělem“ v čele kontrolního úřadu, který najednou bude bdít nad celou nůší významných institucí včetně centrální banky? Co když se z „anděla“ vyklube „ďábel“ – je rozumné svěřovat jednomu úřadu takové pravomoci?
Za druhé, specificky k České národní bance. Míru nezávislosti centrální banky bedlivě vyhodnocují zahraniční investoři – čím vyšší je, tím zpravidla nahlížejí svoji investici jako jistější. Zrovna tak její vyšší nezávislost přispívá ke snížení nákladů, za které si vláda dané země půjčuje na mezinárodních trzích. Nezávislost centrální banky je dnes takřka nutnou podmínkou k tomu, aby země byla nahlížena jako hospodářsky opravdu a po všech stránkách vyspělá. Jakákoli koketerie se zesílenou kontrolou České národní banky ze strany jiného úřadu by tedy mohla být investory a věřiteli nahlížena jako krajně neblahý signál, a v důsledku se byť nepřímo nepěkně prodražit
Sečteno, podtrženo, řada ekonomických opatření koaliční dohody může na první pohled působit líbivě, ale v důsledku v nich česká ekonomika ani zahraniční investoři žádné velké zalíbení najít nemusí.
Vyšlo v Lidových novinách, úvodní foto isifa/MAFRA/Tomáš Krist
Další články autora
Související témata
Nejnovější podcasty
