Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Jak to dělají motýlci

Tomáš Fürst
Tomáš Fürst
3. 6. 2013
 6 224

Ačkoliv se toto fórum už nejednou Nassimu Talebovi věnovalo, velký prorok si žádá velkou pozornost. Až jednou pochopíme jeho skvělý nápad – antifragilitu – bude nám současný přístup k ekonomice připadat ještě trochu absurdnější. Nakrájejte si tedy trochu špinavého ovoce a pusťte se do čtení.

Jak to dělají motýlci

Živá příroda je víceméně nekonečná samoobsluha jevů, ze které si každá doba vybírá to, co se jí zrovna líbí, což bývá především obraz sebe sama. Není náhodou, že Darwin – potomek raně kapitalistické Británie – viděl v přírodě zápas o přežití silnějšího. Richard Dawkins zase objevil obraz společnosti konce dvacátého století – sobecké jedince (geny) snažící se všemi prostředky o sebe-prezentaci, byť by to bylo na úkor společnosti (organismu). Od přírodovědy se očekává potvrzení, že momentální společenské uspořádání je vlastně jen odrazem fungování přírody, což mu přidává na legitimitě. Jak říká Jan Zrzavý „motýlci to dělají taky tak“. Stanislav Komárek vymyslel pro tento způsob nazírání přírody termín „sociomorfní modelování“, a když si místo tohoto textu přečtete některou z jeho knih, uděláte lépe. Motýlci by to udělali taky tak.

Často se stává, že zeitgeist zrovna vane takový, že v přírodní samoobsluze přehlédneme i jevy vystavené u pokladny v úrovni očí. Občas pro ně ani nemáme jméno. A co se nejmenuje, to neexistuje.  Takto začala v osmdesátých letech nelineární matematika: deterministický chaos, samo-organizace, emergentní jevy, fraktály. Dokud jsme tato slova neznali, zmíněné efekty neexistovaly. Dnes jsou najednou všude, vývojem akciových trhů počínaje a kapáním vodovodního kohoutku konče. Jistě není náhodou, že explozi nelinearity, komplexních systémů a chaosu zažíváme zrovna v období globalizace, sociálních sítí a ekonomických krizí. Dvacáté století je pryč i se svým předvídatelným a pochopitelným technickým světem.

Jednou za čas na mráz

Nové tisíciletí si žádá další nová slova. Nassim Nicolas Taleb se zadíval na poštovní balík. Nápis říkal Pozor, křehké, prosím nakládat opatrně! V tu chvíli si uvědomil, že celý život přemýšlí o systémech, které jsou přesně opačné, na které by se dalo napsat Prosím, vystavujte mnoha náhodným otřesům! Zarazilo jej, že pro takovou vlastnost neuměl najít slovo v žádném z jazyků, které zná. Odolné, resilientní, robustní, můžete navrhnout. Jenže to není ono. Křehký systém se rozbije, když do něj strčíte. Robustní systém se nerozbije, ale špatné zacházení mu nijak neprospěje. Jsou ale systémy, kterým náhodné otřesy a špatné zacházení dělají dobře – když do nich strčíte, nejen že se nerozbijí, ale stanou se ještě odolnějšími. Nietzsche říkal „co tě nezabije, to tě posílí“. Třeba imunitní systém je přesně takový. Čím víc mu škodíte (očkováním, neumytým ovocem, studenou sprchou), tím lépe funguje. Čeština taky nemá adjektivum, které by tuto nesmírně důležitou vlastnost popisovalo. Nezbývá než doslovně přejmout Talebův neologismus – antifragilní.

Několikrát si to v duchu zopakujte – antifragilní – a najednou systémy s touto vlastností uvidíte všude. Jak to, že jste je předtím neviděli? Doktor Vlach v Saturninovi pravil, že nám osud prokazuje neocenitelnou službu, když nás jednou za čas vyhodí na mráz. Erazim Kohák na jedné ze svých přednášek říká, že člověk snese skoro nekonečné množství smysluplného odříkání, ale skoro žádný nesmyslný nadbytek. Židovské komunity vzkvétající stovky let v otevřeně nepřátelském vnějším prostředí jsou jedním z nejlepších příkladů antifragility lidských společenství. Antifragilita je klíčovým principem přežití a příroda ji má ráda na úrovni orgánů, organismů i společenství. Systémy, které antifragilní nebyly, nepřežily, a tudíž je nemůžeme pozorovat.

To hlavní, co odlišuje lidské výtvory (auta, ledničky či jaderné ponorky) od výtvorů přírody (mozky, kočky či mraveniště), je právě vztah k náhodným otřesům a drobným ústrkům. Když vám spadne lednička ze schodů, určitě jí to neprospěje a pravděpodobně se pokazí. Když vám spadne kočka z parapetu, nejen že se nerozbije, ale příště bude šikovnější. Lidské výtvory jsou přinejlepším robustní, příroda je antifragilní.

Ztráta imunity

Z tohoto pozorování plynou závažné důsledky. V ekonomické struktuře společnosti je rozumné usilovat o co nejvíce antifragility. Jenže my jsme vyrazili přesně opačným směrem. Propadli jsme představě, že ekonomika je jen velmi složitý stroj, který lze pochopit a inženýrským přístupem řídit. Zmateni fragilitou našich technologií jsme se začali domnívat, že je žádoucí odstraňovat z ekonomiky rizika, předcházet náhodným výkyvům a udržovat stabilitu. Banky vymýšlely složité instrumenty (CDS, CDO...), jejichž účelem bylo odstraňovat riziko ze systému. Vedli jsme chytré řeči o „proticyklických opatřeních“ a vyhlásili „Great Moderation“. Snižovali jsme volatilitu. Založili jsme centrální banky, regulační úřady a komise všeho druhu, které měly dbát na stabilitu.

Pochopitelně jsme dosáhli přesně opačného účinku. Imunitní systém, který nemá na čem trénovat, se nakonec pustí do vlastního těla (není tohle příčina všech roztroušených skleróz a Crohnových nemocí?). V ekonomice, ze které byla uměle odstraněna rizika, narůstaly nerovnováhy a pnutí. Za normálních okolností (mnoho náhodných rušivých vlivů) jsou fragilní části ze systému odstraněny, dokud jsou malé, a nahrazeny novými. Tohle je pravý smysl Schumpeterovy kreativní destrukce! V systému, ze kterého bylo uměle odstraněno riziko, ovšem fragilní části rostou. Nakonec narostou tak, že se jejich případný pád stane natolik nákladným, že jsou prohlášeny za „too big to fail“. Společnost začne vydávat nesmyslné množství energie na jejich záchranu a pustí se do dalšího kola regulace za účelem dalšího snížení rizik v systému. Bludný kruh se uzavírá. Dříve či později se jedna z „too big to fail“ institucí stane „too big to save“ a následuje nevyhnutelný kolaps.

Zrovna teď máme například to štěstí pozorovat, jak „too big to fail“ Itálie začíná po volbách vypadat „too big to save“. Při čekání na kolaps můžeme přemýšlet, jak potom ekonomiku postavit znovu na antifragilních základech. Jako první krok doporučuju dobře si přečíst obě prorocké knihy Nassima Taleba. První se jmenuje Černá labuť, druhá Antifragile.

Hned jak se vám antifragilita zabydlí v hlavě, začnou se vám honit hlavou různé nápady, které předtím bydlely v jiných přihrádkách. Jako post scriptum nabízím tři z nich:

  • Nejlepším příkladem kontrastu v našem přístupu ke křehkosti a antifragilitě je liberální myslivec. To je člověk, který si myslí, že ekonomika (to jest lidský výtvor) se o sebe nejlépe postará sama, zatímco příroda potřebuje neustálý odborný dohled, aby se nezhroutila. Odborný dohled nejlépe obstará on sám, pochopitelně za peníze daňových poplatníků.
  • Když nějaké dítě dostane neštovice, hned za ním prý všechny ostatní maminky vyrazí na návštěvu, aby si jejich potomek neštovice odbyl, než půjde do školy. Není to skvělý příklad vědomého využívání antifragility v praxi? Motýlci to dělají taky tak.
  • Jen se německá ekonomika vyrovnala se sjednocením, naordinoval jí Schroeder (socialista!) výrazně tržní reformy. Následovalo zavedení eura a jeden bail-out jižním směrem za druhým. Není nakonec toto německé ekonomické otužování jedním z klíčů k pochopení, proč je to dnes už jediná velká evropská životaschopná země?
Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
1
+

Sdílejte

Diskutujte (5)

Vstoupit do diskuze
Tomáš Fürst

Tomáš Fürst

Studoval matematické modelování na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, momentálně pracuje na katedře matematické analýzy a aplikací matematiky Univerzity Palackého v Olomouci. Domnívá se,... Více

Související témata

antifragileantifragilitablack swančerná labuťCharles DarwinimunitainterpretaceJan ZrzavýNassim Nicholas TalebpřírodaregulaceRichard Dawkinssociomorfní modelováníStanislav Komárek
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo