Super Mario a jeho superchyby

Když Mario Monti vstupoval v listopadu 2011 do úřadu italského premiéra, očekávaní byla vysoká. Měl vše, co jeho předchůdce Berlusconi postrádal: vzdělání, dobrou pověst, dobré vztahy s evropskými činiteli. Naopak nebyl obtížen skandály.

Oslňující kvalifikace

Málokterá evropská země má premiéra, jehož kvalifikace jsou tak působivé: Monti studoval ekonomii na špičkových školách, včetně například univerzity Yale, kde se učil u nobelovského laureáta Jamese Tobina. Stal se akademickým ekonomem se seriózní publikační činností, posléze rektorem a nakonec prezidentem univerzity Bocconi. Dále má za sebou bohatou kariéru v různých komisích Evropské unie pro otázky konkurence, trhu, cel, zdanění a ekonomické integrace. Obdivná přezdívka Super Mario ilustruje jeho reputaci. Kromě toho má i zkušenosti ze soukromého sektoru jako poradce Goldman Sachs – a jako člen skupiny Bilderberg má vhled i do evropského politického zákulisí.

Monti měl i dobrý začátek, když v lednu 2011 ohlásil velmi potřebné reformy pracovního trhu. Narazil na silný odpor odborů, což bývá neklamná známka správného postupu. Uspěl i jako „zklidňovací faktor“ na finančních trzích. Výnos desetiletého italského dluhopisu poklesl za jeho vlády z více než sedmi procent ročně na méně než 4,5 procenta začátkem prosince 2012.

Přesto, navzdory veškeré kvalifikaci, dobré pověsti i správnému začátku, neuspěl. Italská ekonomika se za Montiho vlády vyvíjela k horšímu. Dokonce lze zdůvodnit, že to bylo jeho vinou. Jakých chyb se dopustil papírově možná nejlepší premiér, jakého Itálie vůbec kdy měla?

Daňový radikál

Nejprve několik čísel. Ve třetím čtvrtletí 2012 italská ekonomika poklesla o 2,4 procenta ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku. Spotřeba domácností reálně poklesla o 4,8 procenta. Stavebnictví pokleslo o 6,7 procenta, investice do strojů a zařízení o 11,8 procenta. Registrace nových automobilů poklesla v listopadu meziročně o 20,1 procenta a dostala se na úroveň roku 1977. Jediným kladným číslem je nárůst hrubého exportu o 1,6 procenta. Jen díky mírnému nárůstu exportu a prudkému propadu dovozů zboží a služeb (o 7,8 procenta) nakonec hrubý domácí produkt nevypadá úplně katastrofálně.

Pokles dovozů je ovšem výsledkem propadu ekonomické aktivity. Pokles soukromé spotřeby průmyslové produkce (o 6,8 procenta v říjnu 2012 meziročně) je důsledkem domácích událostí, nikoli vnějších nepříznivých vlivů. A za tyto události může Monti. Přinejmenším částečně.

Monti proslul svojí politikou „úsporných opatření“ – jenže to je velmi nepřesné označení. Italská vláda mnoho neuspořila. Její spotřeba během nešťastného roku 2012 mírně rostla, takže skutečné úspory byly jen relativní. Kde se však Monti projevil jako radikál, byly daně. Daně z příjmu, z nemovitostí, z přidané hodnoty.

Nejzdaněnější firmy Evropy

Navazoval v tomto směru na Berlusconiho, který zvýšil sazbu DPH o procentní bod v září 2011. Výsledkem byl pokles daňového inkasa na nejnižší úroveň od roku 2006. Neúspěch s výběrem DPH přiměl Montiho vládu odložit chystané navýšení DPH na 23 procent. I tak je italská daňová politika přehnaná. Daňové břemeno vzroste podle odhadů na 45,1 procenta HDP v roce 2012 ve srovnání se 42,5 procenty v roce 2011.

„Vláda zvyšovala daně příliš,“ komentoval to Alberto Alesina, profesor ekonomie z Harvardovy univerzity. „Bylo by mnohem, mnohem lepší snižovat výdaje státu.“

Itálie je přetížená. Ukazatel celkové daňové zátěže podniků (TTR, Total Tax Rate) podle Světové banky udává objem daní a jiných povinných odvodů, které jsou podniky povinny platit ze zisku po započtení všech odečitatelných položek. (Nejsou započteny daně ze zisku jednotlivců a spotřební daně.)

V tomto měřítku je Itálie s celkovou sazbou 68,5 procenta ze zisku nejzatíženější evropskou zemí. Následuje Francie se 65,7 procenta. Belgie má zátěž 57,3 procenta, Švédsko 52,8 procenta, Česko 49,1 procenta, Německo 48,2 procenta, stejně jako USA. V rámci Evropské unie jsou nejméně zatížené podniky v Lucembursku: 20,9 procenta.

^{Zdroj: YouTube kanál Channel4News}

Mimochodem, existuje několik zemí, jejichž podniky čelí daňové zátěži větší než 100 procent zisku! Jsou to Demokratická republika Kongo, Gambie, Komory, Argentina a Srí Lanka. Častý argument levicových politiků a odborářů – že vysoké daně jsou znakem, nebo dokonce zdrojem ekonomické vyspělosti – by měl být chápán v náležité perspektivě.

Kvalifikace selhala

„Super Mario“ nastoupil jako předseda vlády země, která již byla daněmi přetížená. Sám je pak ještě zvýšil až k úplnému vyčerpání. Italské daňové inkaso zaznamenalo mírný nárůst (asi o tři procenta v nominálním vyjádření), ale cena za mírné snížení rozpočtového schodku je enormní. Zvyšovat daně v situaci Itálie dává asi stejný smysl jako porazit strom, abychom se dostali k ovoci. Ochromený průmysl bude propouštět a přestane investovat, vyděšené domácnosti přestanou utrácet, ekonomika bude pokračovat v poklesu.

Je šokující, že několikanásobně vystudovaný ekonom Monti tento vývoj dopustil. Tím spíše, že odborná veřejnost není na jeho straně. Již zmiňovaný profesor Alesina společně s Franceskem Giavazzim propagují výdajové úspory místo zvyšování daní. „Rozpočtová přizpůsobení dosažená výdajovými úsporami jsou méně škodlivá než ta, která jsou dosažena cestou zvýšení daňové zátěže.

„Konsolidace financí (pomocí úspor) může mít dokonce příznivý efekt na ekonomiku,“ tvrdí oba autoři. „Nový fiskální kompakt, který si Evropa na sebe uvalila, neobsahuje žádnou zmínku o složení fiskálních balíčků. Evropské ekonomiky zůstanou stagnovat – pokud se neponoří do další recese – pokud úsporná opatření budou prováděna převážně zvyšováním daní. Dluhová zátěž nepoklesne.“

„Super Mario“ je mimo jiné přesvědčený zastánce evropského superstátu. A nyní si představte, že se někdo jako on stane evropským federálním ministrem financí, nebo dokonce prezidentem s rozsáhlými pravomocemi. Z této představy mrazí.

Psáno pro Lidové noviny; úvodní foto Isifa