Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Kámen a bublina

Pavel Kohout
Pavel Kohout
21. 2. 2012

Uprostřed rámusu kolem Řecka jdou stranou významnější zprávy. Kdo například ví, že Evropská centrální banka od počátku krize napustila do evropského bankovnictví téměř bilion eur? A kdo si povšiml, že francouzská obchodní bilance padá do minusu jako kámen?

Kámen a bublina

Podle údajů z pátého týdne roku 2012 celkový objem účetních položek LTRO a SHMP v bilanci Evropské centrální banky dosáhl hodnoty 959 miliard eur. Jste šokováni? Měli byste být. První z obou zkratek se týká objemu extrémně levných dluhů, které si evropské banky nabraly od Evropské centrální banky (sazba jedno procento ročně na dobu tří let). Proč ECB doslova hustí peníze do bank? Protože se bojí totální celoevropské bankovní krize, proti které by řecká agonie byla jen večerníčkem o makové panence.

Řecká kamufláž

Skutečnost, že evropské banky se doposud nezhroutily, svědčí o jednom: akce má efekt. ECB může zachránit evropské banky a také je zachrání. Pro velký úspěch se ještě v březnu chystá pokračování. Tajemná zkratka SHMP znamená nákup dluhopisů rizikových zemí centrální bankou za nekryté peníze. Tento program Mario Draghi naopak tlumí. Hlavně proto, že je nezákonný, na což upozorňují hlavně Němci.

Ti se bojí, že peněžní injekce aplikované Evropskou centrální bankou mohou mít inflační dopady. Ano, budou. Inflace je nutné zlo, pokud Evropa nechce riskovat finanční krizi podobnou roku 1931. Ta by mohla vyústit v hospodářskou krizi podobnou roku 1932, kdy v Německu bylo téměř šest milionů nezaměstnaných. Politické důsledky – raději pomlčme.

Ale i Němci raději mlčí. Nebo se raději snaží přehrát pozornost na Řecko a na „fiskální kompakt“, nepovedenou a nesmyslnou smlouvu, jejímž hlavním účelem je odvrátit pozornost veřejnosti od podstaty problému.

Trichet fouká

Vraťme se proto k evropské měnové krizi. Velkou měnovou expanzi zahájil již Jean-Claude Trichet v roce 2003. Použil klasický prostředek: snížení úrokových sazeb. Fungovalo se zpožděním několika let. V době blížícího se vrcholu peněžní bubliny, v listopadu 2007, rostla evropská měnová zásoba M3 meziročně o velkolepých 12,7 procenta. Rekordní tempo růstu objemu podnikových úvěrů bylo zaznamenáno v březnu 2008. Růst zadlužování evropských podniků dosáhl heroické hodnoty 15,1 procenta.

Trichet zřejmě nepochopil, co je to monetární inflace a kam může vést. Pád Lehman Brothers na podzim 2008 byl jehlou, která propíchla Trichetovu bublinu. Rázem bylo po umělé prosperitě.

Konkurenceschopnost v tahu

Trichetovo nafukování měnové zásoby mělo ještě jeden pozoruhodný efekt. V určitých zemích rychle rostly mzdy a náklady. Tyto země jsou nyní nekonkurenceschopné. Řecko by například bylo v krizi, i kdyby jeho veřejné finance byly vzorně spravované. Řecký obchodní deficit ve výši 9,4 procenta HDP je signálem fatální ztráty konkurenceschopnosti. Pro Portugalsko platí něco podobného.

V ohrožení je i Francie. Až do roku 2004 francouzská obchodní bilance zůstávala téměř rovnovážná. Pak Trichetovy levné peníze nafoukly náklady a obchodní bilance se začala propadat. Více peněz – dražší produkce – nižší konkurenceschopnost – klesající obchodní bilance. Představte si kuličku, která se rychle koulí po stole, přeletí přes hranu a při pádu opisuje parabolickou křivku. Tak zhruba vypadá graf francouzské obchodní bilance. Francouzi mají záporné saldo prakticky s každým: s Německem, s eurozónou, se zbytkem Evropy. S Českou republikou má Francie zápornou bilanci počínaje rokem 2005. A zatímco německý obchod těží z hospodářského růstu Číny a podobných států, francouzská bilance s Čínou se rovněž propadá.

(Politická) vůle prohrává s (hospodářskou) hmotou

Parabolický propad obchodní bilance jsme také zažili: bylo to v letech 1994–1997, kdy česká ekonomika též prožívala dvojciferný růst objemu peněz a koruna měla pevný měnový kurz. Příběh skončil předvídatelně – a předvídaně. Měnovou krizí v květnu 1997, devalvací koruny, bankovní krizí a nákladnou sanací bank v letech následujících. Nynější francouzský obchodní schodek vypadá podobně. Za rok 2011 činil 97 miliard eur, zatímco naopak německý obchodní přebytek dosáhl hodnoty 194 miliard eur.

Francouzsko-německý evropský integrační pilíř má trhlinu. „Obchodní deficit Francie s Německem je zhruba pětinásobný ve srovnání s rokem 1982, kdy jej prezident Mitterrand označil za katastrofický,“ poznamenal britský ekonom David Marsh.

Pokud jde o bankovní krizi, tu není třeba předpovídat; nastala už dávno. Jinak by ECB nemusela provádět bilionové záchranné programy se složitými zkratkami. Ne, nejde o záchranu Řecka, ale Francie.

Ještě něco: propastný rozdíl v obchodní výkonnosti evropských ekonomik nelze překlenout „fiskálním kompaktem“ ani žádnou podobnou politickou akcí.

Psáno pro LN


Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (5)

Vstoupit do diskuze
Pavel Kohout

Pavel Kohout

Ředitel Algorithmic Investment Management a strůjce investičních fondů Algorithmic SICAV. Dřív pracoval mimo jiné pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF, spoluzakládal finančněporadenskou... Více

Související témata

bankovní krizeDavid MarshECBEvropská centrální bankafiskální unieFranciehyperinflaceinflaceJean-Claude TrichetLTROMario Draghiměnová krizeměnové zásobyNěmeckoobchodní bilancePavel KohoutŘeckoSHMPúrokové sazby
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo