Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Co pořád všichni s tím zlatem máte?

Tomáš Raputa | 20. 5. 2012 | Vstoupit do diskuze – 26 komentářů

Rok 2008 ukázal, jak moc je současný ekonomický systém křehký. Jak jej vylepšit, aby se podobným krizím a panikám dalo předejít nebo ještě lépe – aby k nim vůbec nedocházelo? Podstatná část těch, kteří o reformě přemýšlejí, hledá inspiraci v minulosti a požaduje opětovné navázání měn na zlato. Je to skutečně řešení?

Co pořád všichni s tím zlatem máte?

Mýtus č. 1: Centrální banky politikou nízkých úrokových sazeb destabilizují ekonomiku. Zlatý standard by do ekonomiky vrátil rovnováhu

Na ekonomickou realitu zlatého standardu už se asi pomalu zapomíná, stabilita totiž vůbec nebyla její druhé jméno. Bankovní krize byly na denním pořádku – za čtyřicet let (1870–1910) prošlo Spojenými státy na x bankovních panik, které přinesly dnes nepředstavitelnou nezaměstnanost. Velká deprese jako třešnička na dortu zlatému standardu také dobré vysvědčení nedává.

Iracionální poptávkové boomy živené novými levnými úvěry, které předcházejí velkým krachům, nejsou vynálezem moderní doby; 80. léta 19. století měla železniční bublinu a za technologické revoluce ve dvacátých letech se také leccos přifouklo. Nezáleželo přitom, jestli je měna navázaná na zlato nebo ne. Z grafu vidíme, že „zlatá kotva“ ke stabilizaci rozhodně nepřispěla. Oněch deset procent, na kterých nedávno nezaměstnanost po splasknutí nemovitostní bubliny a „nejhorší recesi od 2. světové války“ kulminovala, bylo pro dobu zlatého standardu normálem a to při mnohem vyšší volatilitě.

Nezaměstnanost v USA před zavedením vládních proticyklických opatření a po něm

Nezaměstnanost v USA před zavedením vládních proticyklických opatření a po něm 

Mýtus č. 2: Konjunktura 50. a 60. let dokazuje úspěšnost fungování zlatého standardu

Období po druhé světové válce se na Západě vyznačovalo vysokým růstem HDP spolu s nízkou inflací a nezaměstnaností, což je argument na podporu tehdejšího měnového systému, ve kterém byly měny navázané na dolar a ten na zlato. Tyto „zlaté časy“ však byly taženy spíš mimořádným růstem produktivity práce a zahraničního obchodu díky odbourání obchodních bariér.

Navíc: růst úvěrů nebyl limitován zásoby zlata v americkém Fort Knox, které se tudíž relativně k měnové zásobě postupně snižovaly (viz graf níž). Ke konci 60. let, kdy USA mohly vyplatit zlatem pouze pětinu všech svých dolarů, nezbylo prezidentu Nixonovi nic jiného, než aby v roce 1971 celé zlaté krytí dolaru ukončil. Systém nebyl udržitelný; v dnešním žargonu by se řeklo, že celý standard zlatého dolaru byla jedna pomalu přifukující se bublina.

Krytí měnové báze (oběživo a bankovní rezervy) zlatem v USA

Krytí měnové báze (oběživo a bankovní rezervy) zlatem v USA 

Zdroj: Federal Reserve Database, World Gold Council

Pro udržení systému – zafixované ceny zlata a stoprocentní krytí – by musela zásoba zlata růst minimálně tak rychle jako ekonomika, nebo by došlo k deflaci. A to už by musel přijít na pomoc alchymista Rudolfa II., který chtěl vyrobit zlato ze švestek, protože tolik žlutého kovu na světě zkrátka není.

Mýtus č. 3: Zlato je bezpečná investice

Kupujte zlato, jedinou pojistku proti vysoké inflaci, která už je za dveřmi! Cena zlata se za poslední desetiletí ziksnásobila a určitě poroste dál! Že už to tu jednou bylo? Přesně tak, i dnes se vykládají podobné pohádky jako na konci 70. let. Jak ale od té doby taková investice dopadla?

Cena zlata očištěná o inflaci (1970–2011)

Cena zlata očištěná o inflaci (1970–2011) 

Graf reálné ceny zlata hovoří za vše: Nejenom, že zlato přináší minimální zhodnocení po zohlednění inflace, ale především jeho cena vůbec není stabilní a tvoří se na ní bubliny, které nesplaskávají tři až čtyři roky jako u akcií, ale klidně dvacet let. Jako uchovatel hodnoty fungují mnohem lépe nemovitosti, které vám navíc přináší stabilní pětiprocentní příjem z nájemného. Zlatou cihlu (1 kg) můžete zkusit někomu pronajmout za 50 000 Kč ročně, velké šance takovému obchodu ale nedávám.

Sečteno podtrženo – rušení centrálních bank ve stylu slibů prezidentského kandidáta Rona Paula nebo zavádění nových zlatých standardů je pouze nostalgické vzpomínání na minulost a la „za komunistů se špatně nežilo, chleba byl za tři kačky a plzeň za korunu padesát.“

Tomáš Raputa

Studuje finance na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity. Již během studia na gymnáziu získal řadu ocenění z oblasti investic. Aktivně se zabývá finančními trhy a makroekonomií. Působí rovněž jako správce akciového... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 26 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 22. 5. 2012 11:44

Přesně jak píší někteří níže: soudným a svobodu vyznávajícím lidem rozhodně nejde o nějaké centrálně plánované hurázavedení nějakého nového pseudozlatého standardu ala Brettonwood. A ani situace v USA před 1933 zdaleka nebyla ideální a svobodná, stále existoval státní monopol na emisi peněz, částečné krytí a schizofrenní bimatalismus snažící se znásilnit trh centrálním určováním směnného kurzu mezi Au a Ag, který prostě z principu NEMOHL fungovat. Ani vzdáleně nešlo o freebanking.

O nějakém ZAVÁDĚNÍ mluví pouze centrální plánovači MMF a je docela možné, že takový pokus i nastane - až dojde k prasknutí bubliny na USBonds či až BRICS a producenti ropy dosáhnou odstranění USD z role dominantní světové obchodní a rezervní měny. Jelikož USD je vlajkovou lodí všech nekrytých papírových měn, hrozil by v takovém případě panický úprk od všech fiat měn směrem k "reálným aktivům", což je pro "elity" (od US Gov po JPM, od FEDu po GS) dost nepříjemné - a pak ve snaze zachránit aspoň něco přijde iniciativa MMF, nová globální měna (když už ne pro běžné občany, tak aspoň pro státní rezervy a mezin. obchod), upgradované a přejmenované SDR, s košem doplněným o fiat měny zemí BRICS a právě zlato (třeba na úrovni 5%).

Naproti tomu každý, kdo je zastáncem individuálních práv, smluvních svobod a trhu, požaduje pouze zrušení monopolu centrálních bank, výsad legal tender měn a znevýhodnění alternaticních měn a komodit, které historicky jako měny sloužily. Aby vznila férová konkurence a rovná situace, je potřeba zrušit všechna zvýhodnění státní měny a všechna znevýhodnění alternativních měn - i kdyby byla zrušena legal tender legislativa, stále bude nutné platit daň z výnosů z nominálního růstu ceny Au/Ag a oběhu stříbrných mincí bude bránit 20% DPH při jejich nákupu. Kolik lidí by asi kupovalo za CZK třeba EURa, kdyby z konverze museli odvést dvacetiprocentní výpalné eráru?

Výše jsou jmenovaná pouze ta zjevná a přiznaná opatření na protěžování legální měny a potlačování konkurence. USD je ale samozřejmě prosazován i ne zcela oficiálními metodami. Taková Saudská Arábie těžko může začít prodávat ropu za něco jiného, než USD, když tamní režim existuje jen díky přítomnosti USArmy. A USArmy má základny v kolika? 150ti zemích? Udržování USD v roli dominantní obchodní a rezervní měny je jednou jejích hlavních úloh. Pokud někdo přeci jen zlobí, je označen za člena osy zla a výrobce chemických či jaderných zbraní a je odstraněn. Nicméně něco tak jednostranně výhodného pro USA a nevýhodného pro všechny ostatní (my si budeme USD tisknout a nakupovat si za ně suroviny a zboží z celého světa a vy si v těch papírcích budete tvořit rezervy, abychom neměli moc velkou inflaci) nemůže vydržet navěky a již nyní se proti tomuto stavu zvedá silný odpor.

Takže shrňme: O ZAVEDENÍ zlatého standardu mluví pouze někdo, kdo chce něco zavádět, tedy centrálně plánující byrokrat. Klasický liberál či libertarián zcela jistě nechce nic ZAVÁĎĚT. Chce jen rovné podmínky a svobodu, rušit omezení a privilegia. Optimální měnu si pak trh vybere sám. Težko dopředu říkat, jak by se to vyvinulo. Někdo si myslí, že by vzniklo několik málo globálních měn (podobně jako nyní máme globální Eurocard a Visu) zřejmě krytých různými komoditami (Au a Ag) - čili obdoba eGOLDu (než byl rozehnán US vládou), někdo si myslí, že by to bylo jinak. Ale podle mne skutečný libertarián toto neřeší, protože ví, že lidé a firmy by si vybraly jednu či několik optimálních měn, pohodlných pro transakce, neznehodnocujících se pro úspory.

PS: Ještě poznámka k tomu, co tu zaznělo níže, že zlato není investice, že jde spíše o zhmotnělé peníze. To je pravda, tedy v normální situaci. Nicméně pro ty, kteří předpokládají nevyhnutelnost a neodvratnost principiální změny monetárního systému (ať už půjde o novou měnu z dílny MMF s částečným podílem Au, nebo o živelně vzniklý freebanking vzešlý z chaosu finančního kolapsu), pro ty je zlato když už ne investice, tak přinejmenším spekulace na budoucí skokový výnos (kde jsem to četl, že za dob Výmaru byl za 3 Oz Au blok činžáků v Berlíně?). Trochu odlišná situace je v případě stříbra, ale ani zde nejde nutně jen o uložení peněz do něčeho reálného z důvodů ochrany před inflací. Ag je kov unikátních vlastností, s omezenými zásobami, širokým a nenahraditelným využitím v průmyslu a s obtížnou recyklací. Ti samí panikáři, kteří mluví o PEAK OIL, by měli mluvit i o PEAK SILVER. Na druhou stranu tvrdé přistání v Číne může Ag srazit třeba na polovinu...

Nebo z opačného pohledu: pokud vidíme, jak se vyvíjí hospodářství a dluh zemí EU, USA, Japonska, jak vypadá perspektiva penzijních systémů ve světle hospodářského a demografického vývoje, jak se vyvíjí politické a právní klima (směrem k centralismu, dirigismu, etatismu, socialismu/fašismu), jak státy "řeší" veškeré problémy jen jejich odsouváním a tiskem nových "peněz", kdepak asi budeme za 10 či 20 let? Budou mít "papírová aktiva" (bankovky, dluhopisy, akcie, ...) nějakou hodnotu? Budou mít hodnotu například nemovitosti, když za 20 let budou penze na polovině kupní síly těch dnešních (za ideálního vývoje, pokud nedojde k bankrotům, atd...) a penzisté se budou muset sestěhovávat vždy několik do jednoho bytu? Chcete mít za 2, 5, 10, 20 let majetek uložen v něčem, s čím nemůžete lehce odvézt jinam? Chcete mít majetek v něčem, o čem stát ví, že to máte (akcie, nemovitost, ...) a bude si k vám chodit pro stále větší výpalné, protože na tom bude ekonomicky stále hůře a v ulicích budou masově protestovat statisíce jeho voličů? Z tohoto pohleduje zlato investicí je - investicí do přežití.

Ale samozřejmě je možné, že se pletu, Řecko nezbankrotuje, ani Portugalsko, Španělsko a Itálie. Nový prezident prozíravou stumulací (nabrání 150tis státních zaměstnanců, snížení věku odchodu do penze, ...) roztočí kola francouzské ekonomiky. Japonsko v pohodě ustojí 230 a třeba i 500% zadlužení, nebude vadit, že hlavní držitelé JGB (poválečné silné ročníky, které nyní půjdou do penze) už dále kupovat nebudou, ale spíše prodávat. USA přes nutnost válčit a udržovat základny ve 150 zemích světa zastaví zadlužování a Obama nastartuje ekonomiku výrobou elektromobilů. V Česku politici přestanou krást a lhát, nastartují znalostní ekonomiku, populace přestane na truc stárnout a všechno bude krásné, lehce do růžova, s decentním květinovým vzorem.

+1
+
-