Nebezpečný Orbán se postavil do čela unie. Co nás čeká?

Občas se mi stane, že si říkám, že jsem tu či onu situaci už zažil. Děje se to i nyní, kdy v Evropské unii začíná předsednictví Maďarska, po České republice první středoevropské země, která bude stát v čele Evropy. Samozřejmě pokud nepočítáme trochu specifické postjugoslávské Slovinsko, malou, ale po všech stránkách nejlépe fungující zemi s nálepkou „bývalá komunistická“.

Při dění kolem Maďarska posledních dnů a týdnů si vybavím krásné podzimní odpoledne v Paříži, kdy jsem spolu se skupinou českých novinářů obědval v jedné „michelinské“ restauraci nedaleko paláce, v němž sídlí úřad francouzského premiéra. Oběd to byl skvostný. Cenou za něj byl náš, novinářský, pohled na průběh českého předsednictví. Pamatuji si, že jsem tehdy z debaty vyšel jako největší skeptik: v podstatě jsem odsouhlasil většinu francouzských obav z našeho šéfování Evropě. Včetně pádu vlády během předsednictví, nepřijetí Lisabonské smlouvy a významné role Václava Klause, z něhož nejen ve Francii naskakovaly mnoha lidem pupínky.

Putin u Dunaje

V případě Maďarska je to podobné. Jen bohužel bez té Paříže a gurmánských zážitků. Všechny obavy, které jsou teď na začátku maďarského předsednictví vyslovovány, jsou opodstatněné. Opodstatněný je pohled britského týdeníku The Economist, který píše v souvislosti s Maďarskem o nebezpečí „putinizace“ střední a východní Evropy. Svůj reálný základ má dopis dvanácti velkých evropských koncernů, včetně českého ČEZu, které se vzbouřily proti uvalení mimořádných selektivních daní na největší zahraniční investory maďarskou vládou.

Zcela na místě jsou i obavy nejvýznamnějších novinářských organizací, protesty šéfů diplomacií i Evropské komise proti novému maďarskému tiskovému zákonu, který je nástrojem, jímž lze ze dne na den zrušit svobodu tisku. Stejně tak nejsou zcela standardní kroky Maďarska ohledně dvojího občanství, protože na rozdíl od všech ostatních evropských států, které tento institut mají, je jeho cílem rozšíření vlivu (minimálně!) země za její stávající hranice, a jak premiér Viktor Orbán často říká, „vytvoření jednotného maďarského ekonomického a kulturního prostoru“. Být Slovákem, jehož nejúrodnější čtvrtiny státu se tyto záměry týkají, tak také nespím úplně lehce. A to se ještě uprostřed předsednictví chystá přijetí nové maďarské ústavy, v níž mohou být mnohé další autoritativní prvky z Orbánovy dílny zabetonovány na hodně dlouho.

Zdiskreditované dobré plány

Předsednictví v Evropské unii s tím vším nemá mnoho společného. Snad jen to, že na Maďarsko, kde se od voleb, v nichž Orbán a jeho Fidesz získali ústavní dvoutřetinovou většinu hlasů, dějí divné věci, bude zase vidět o něco více. A tady je kámen úrazu! Právě díky předsednictví totiž unii hrozí, že se „nákaza orbánismu“ přenese i do dalších (nejen sousedních) států. Silný premiér, líbivá slova o nastolení pořádku a národní karta? Sladší flus pro populistické holuby byste hledali jen obtížně.

Předsednictví samotné je přitom slušně připraveným projektem, který má mnohé pro nás zajímavé a důležité priority. Propojení plynovodů, ropovodů a v neposlední řadě i evropských komunikací střední Evropou ve směru sever–jih, které by eliminovalo Rusku a jeho dodavatelské dominanci vyhovující směr východ–západ. V Budapešti by se měl sejít i druhý summit Východního partnerství, což je projekt, který by měl politicky i ekonomicky provázat Evropskou unii s prostorem mezi EU a Ruskem – což se zatím ne příliš daří. Třetím důležitým bodem maďarského předsednictví je pak „romská otázka“, obrovský konglomerát etnických, sociálních a rasových problémů, který si nepochybně zaslouží celoevropskou pozornost a celoevropské řešení.

Problémem, ještě více než v případě České republiky, je však to, že vnitropolitické problémy Maďarska, které se mimochodem také prudce propadá v hodnocení ratingových agentur do zcela nestabilních pásem, mohou jeho předsednictví zcela zastínit. Sílící odpor vůči Orbánovým vnitropolitickým praktikám může zablokovat i to, na čem by jinak EU mohla v klidu shodnout. Dokonce to může některé dobré myšlenky – právě proto, že je bude hlásat „ten Orbán“ – zcela zdiskreditovat.

Čekání na Polsko

Pokud jde o předpovědi, jsou obavy o finanční stabilitu Maďarska zcela namístě, byť odhadem 300 miliard korun „naloupených“ mimořádnými daněmi zahraničním koncernům a znárodněním peněz v soukromých penzijních fondech Orbánovi chvíli vydrží. Udělal si však tak mocné nepřátele, že to Maďarsku ani jemu osobně jen tak neprojde. Pro střední Evropu, která se těšila na „středoevropský rok“ v čele unie, tak spíše platí, že slovy jednoho středoevropského diplomata „Maďary musíme nějak přežít“. A těšit se na Poláky, kteří se ujmou místa v čele Evropy po Budapešti.

Autor je redaktorem Lidových novin

Foto: profimedia.cz