Slovensko rozdá mouku chudým: Radičová se zbláznila

Slovensko se přeneslo ze střední Evropy kamsi do Afriky nebo nejchudších částí Asie. Nebo v čase z počátku jedenadvacátého století o jedno až dvě století zpátky. Premiérka Iveta Radičová se totiž rozhodla své plány na zamezení růstu cen potravin dotáhnout do zcela absurdních důsledků, alespoň z pohledu jedné ze zemí eurozóny a jednoho z dvaceti nejbohatších států Evropy. Slovenský stát bude totiž rozdávat nejchudším Slovákům zdarma chleba a těstoviny.

Padesát tisíc tun obilí

Na schůzce s ministrem zemědělství Zsoltem Simonem se Radičová dohodla, že rezort uvolní padesát tisíc tun obilí ze strategických rezerv státu a zdarma je předá na zpracování vybraným výrobcům mouky a těstovin. Výrobky – v podobě mouky, těstovin, či chleba – pak budou distribuovat humanitární organizace. Slovenský stát věnuje jen obilí; výrobu a distribuci chleba, mouky a těstovin zaplatí údajně Evropská unie. Klíčem, podle kterého se bude „chléb zadarmo“ rozdělovat, bude, že musí jít o osoby odkázané na „dávky v hmotné nouzi“, které na Slovensku pobírá asi dvě stě tisíc lidí.

Premiérka současně odmítla snížit daň z přidané hodnoty, která je na Slovensku (zatím) nejvyšší ze středoevropských zemí. Argumentuje přitom tím, že v okolních zemích, kde k tomuto kroku přistoupili, Německu a Polsku, to ke snížení cen nevedlo. Premiérka také trvá na tom, že za zvyšováním cen potravin jsou spekulanti, kteří – jak navíc uvedla před několika dny – mají politické cíle, v některých případech prý svržení současných režimů v určitých zemích.

Co zvyšuje cenu potravin

Iveta Radičová nikdy nebyla ekonomka, je vystudovaná socioložka. Na jejích vyjádřeních týkajících se ekonomiky to bylo vždy znát. Občas jsem trnul, když jsem poslouchal, s jakou suverenitou poskytovala šéfka slovenské vlády rozhovory světovým médiím, když se pro ně Slovensko stalo zajímavým svým odmítnutím půjčky Řecku.

Tentokrát, když premiérka začala rozvíjet svůj boj proti „předraženým potravinám“, už nejsem se svým pozdviženým obočí osamocen. Kroky či záměry paní premiérky se totiž zcela míjejí s realitou Slovenska, kde meziročně stoupla cena potravin o šest, ano, opakuji o šest procent. Velkou část z toho má „na svědomí“ silný hospodářský růst, který udělal ze Slovenska opět jednu z nejrychleji se rozvíjejících ekonomik Evropy. A z toho logicky vyplývají i určité inflační tlaky, zvláště když během krizového roku měli potravináři na Slovensku velice hubené období. Padesát tisíc tun slovenského obilí zadarmo je navíc ve světovém měřítku kapkou, která v žádném případě nemůže ovlivnit globální a evropské ceny potravin, od nichž se ty Slovenské odvíjejí.

Africká královna

To, co je na gestu slovenské premiérky obzvlášť podivné, je to, že ho činí premiérka liberální, pravicové a reformní vlády. Kdyby to dělal Chávez, nějaký arabský diktátor nebo běloruský Lukašenko, tak by se to snad dalo pochopit. Ale vláda, v jejímž čele jsou reformátoři typu Mikuláše Dzurindy a Ivana Mikloše? Nic na tom nemění, že Mikloš se na úsilí Radičové, zřejmě záměrně nepodílí. Člověk tak nechtě musí dát za pravdu socialistovi Robertu Ficovi, který říká, že vláda bude rozdávat „žebračenky“ a že metodami „rovníkové Afriky“ dělá celé zemi nehoráznou ostudu.

Druhou stranou mince je, že sociální dávky pro nejchudší vrstvy, v drtivé většině Romy, jsou na Slovensku nedůstojné státu Evropské unie a sociální situace Romů je zcela žalostná a ostudná. Pokud si však Radičová myslí, že to vyřeší trocha mouky a nudlí zadarmo, pak žije v divném světě. Světě podle Ivety Radičové.

Autor je redaktorem LN

Foto: profimedia.cz