Maďarsko: tokajské, čabajka a ústa plná slibů. Zase!

Maďarsko, předsednická země Evropské unie, je dnes na pokraji „zóny smrti“. Zóny tvořené státy jako Řecko či Irsko, tedy těmi, které se eurozóna jen s obtížemi snaží zachraňovat. Ve snaze alespoň částečně uklidnit situaci, přichystal na počátek března Orbán cosi, co by se dalo při velmi velké míře vůle nazvat „reformním balíkem“.

Ani v tomto případě však maďarský politik nezklamal pověst „nejpopulističtějšího vůdce“ Evropy a nechal své ministry, kteří „balík“ předkládali, vylíčit budoucnost Maďarska v zářivých růžově zlatých barvách.

Maďarsko díky tomuto plánu prý sníží dluh země ze současných osmdesáti procent hrubého domácího produktu na sedmdesát v roce 2014, deficit státního rozpočtu se sníží z loňských 3,8 % HDP na 1,0 % HDP v roce 2014. A samozřejmě, že k tomu si vláda rovnou naplánovala čtyř- až šestiprocentní hospodářský růst, 300 000 nových pracovních míst a nezvyšování daňové zátěže obyvatelstva, naopak.

Sociální škrty

Teď zbývá otázka, kde se všechny ty peníze vezmou. Vláda hodlá drasticky šetřit, dopodrobna sice ještě neřekla kde, ale na vládních výdajích by se příští rok mělo ušetřit 550 miliard forintů, a v roce 2013 dokonce 900 miliard forintů. Vydělte to přibližně deseti a máte to v korunách. Druhým způsobem financování jsou zvláštní daně: jednak ta bankovní a také zvláštní daň zavedená pro nejziskovější oblasti podnikání, tedy „překvapivě“ především pro firmy se zahraničním kapitálem. Orbánovy sliby, že tyto „mimořádné daně“ budou zavedeny jen na omezenou dobu, se podle předpokladů ukázaly jako lež – bankovní daň zůstane platnosti zcela jistě.

Výrazným zdrojem je také „znárodnění“ soukromých penzijních fondů, díky kterému nalilo Orbánovo Maďarsko do státního rozpočtu odhadem asi deset miliard eur, tedy přibližně dvě stě padesát miliard korun. Naopak vláda nesplní slib na snížení firemních daní, které zůstanou na 19 procentech. Snad jediným kloudným rozhodnutím, používaným na rozdíl od jiných kroků i v civilizovaných státech, tak zůstává zavedení elektronického mýta.

Ani tohle vše však Orbánovy sliby nezaplatí. Sahat se proto bude i do sociálního systému, který je podle většiny ekonomů největším problémem maďarského rozpočtu. V množství všemožných sociálních dávek a úlev je Maďarsko zcela určitě středoevropským rekordmanem. Spolu se sjednocením (tady zvýšením) věku odchodu do důchodu bude zrušena část invalidních penzí (velmi rozšířených mezi romskou menšinou) a omezeny nebo zrušeny budou také mnohé další výhody. Sníží se i množství peněz na léky, opravu komunikací atd., peníze se naopak mají najít na Orbánovo oblíbené téma – podporu malého a středního (čti maďarského) podnikání.

Tichý Orbánův distanc

Trhy na „reformní plán“ nijak kladně nezareagovaly. Předně, nepřednesl ho Orbán, ale pouze jeho dva ministři, což se v zemi, kde se premiér vyjadřuje ke všemu, hodnotí jako vyčkávací pozice. Když plán uspěje, o čemž hodně odborníků pochybuje, Orbán se k němu dodatečně přihlásí. Když likvidace sociálních výhod a drsné přiškrcení veřejných rozpočtů vyvolá nevoli Maďarů, Orbán vyhodí ministry a od plánu se distancuje.

Druhým důvodem váhání trhů je, že teprve skutečně přijatá opatření a zákony, jež mají omezit státní výdaje, ukážou, do jaké míry jsou růžové odhady Orbánovy vlády realistické a do jaké to naopak jsou jen další vzdušné zámky. Jejich výstavba je o to nebezpečnější, že „mimořádně zdanit“ už skoro není koho. Ledaže by měla maďarská vláda v záloze ještě znárodnění. Na soukromých penzijních fondech si ostatně už zkusila, že i to může v dnešní Evropské unii projít.

Autor je redaktorem Lidových novin