Evropská krize: Jak to všechno začalo?

Aby bylo možné najít řešení, je nejprve třeba pojmenovat příčiny krize. Namísto od Řecka začněme od opačné strany Evropy. Irsko bylo až do vypuknutí krize dáváno za vzor prosperující ekonomiky, která plnila kritéria Paktu růstu a stability lépe než Německo. Zdrojem irské prosperity byly částečně nízké daně, výhodná poloha, angličtina atd. Z velké části však šlo o prosperitu taženou gigantickou úvěrovou expanzí. Od roku 2002 do podzimu 2008 vzrostl objem irských bankovních úvěrů trojnásobně – na více než 250 procent hrubého domácího produktu! (Pro srovnání, Česká republika má objem úvěrů zhruba na 50 procentech HDP.)

Předávkované Irsko

Bez růstu zadlužení by se Irsku sice také dařilo, ale ekonomika by rostla o něco pomaleji a také by nebyla taková poptávka po řemeslnících z Polska a podobných zemí. Proč? Protože by se nenafukovala úvěrová bublina na trhu nemovitostí a hypoték. Když pak kolem roku 2008 začala splaskávat, ukázalo se, že objem úvěrů je příliš velký. Doslova o pár let později se pak ukázalo, že objem špatných úvěrů je dokonce tak velký, že jej neunesou irské banky a ani irský stát, který se za banky zaručil. Irsko se rázem octlo v bankrotové situaci, která byla prozatím vyřešena překlenovacím úvěrem od EU.

V irském případě šlo o krizi soukromých úvěrů, nikoli státních. Šlo tedy o klasickou bankovní krizi, nikoli o krizi veřejných financí. Čím bývají způsobeny bankovní krize? Každá bankovní krize, kterou můžeme najít v dějinách světových financí, byla způsobena nějakou formou nevhodné měnové politiky. Nízké úrokové sazby, vhodné pro ekonomiku Německa stagnující během větší části prvního desetiletí, působily na Irsko jako doping na „nabušeného“ atleta. Jak známo, když se to s dopingem přežene, výsledkem je zhroucení. Což se stalo.

Španělsko: nezaměstnanost a laciné peníze

Historie španělské krize byla dosti podobná. S tím rozdílem, že Španělsko nebylo tak docela šampionem hospodářského růstu. Silně regulovaný pracovní trh dlouhodobě škrtil hospodářský růst. Celková nezaměstnanost přesáhla v lednu 1981 hodnotu deset procent a od té doby se nechtěla vrátit do jednociferných čísel. Výsadní role odborů vytěsňovala z regulérního pracovního poměru hlavně mladé, mezi nimiž byla nezaměstnanost ještě mnohem vyšší.

Do této situace přišly přípravy na zavedení eura a poté i samotná společná měna. Po řadu letu se zdálo, že euro je pro Španělsko pravým požehnáním: vždyť v květnu 2007 se podařilo stlačit nezaměstnanost dokonce na nízkou hodnotu 7,9 procenta!

V tomtéž roce rostl objem bankovních úvěrů podnikům o 25,7 procenta, což vysvětluje pokles nezaměstnanosti. Žádný hospodářský zázrak; pouze nevyčerpatelný zdroj velmi levných eurových úvěrů vytvořil zdání prosperity – na dluh. Po splasknutí úvěrové bubliny nezaměstnanost vyskočila na 21 procent. Nezaměstnanost mladých lidí dosahuje 45 procent. Na rozdíl od Irska nemá Španělsko silný exportní průmysl. Jeho růst byl takřka výhradně tažen stavebnictvím. Zdali jsou španělské banky méně zatíženy špatnými úvěry než irské, se teprve uvidí.

Portugalsko: práce zdražila o polovinu

Na počátku španělské ani irské krize nelze vystopovat žádné problémy ve veřejných financích. Šlo výhradně o bankovní krize způsobené nadměrným růstem objemu úvěrů. V případě Portugalska však nelze hovořit o bankovní krizi. Snad si banky této země si počínaly při úvěrování překvapivě rozumně – snad jde jen o důsledek relativně menšího stupně rozvoje finančního sektoru.

Faktem zůstává, že v případě Portugalska se nehovoří o bankovní krizi, nýbrž o úpadku mezinárodního obchodu. Obchodní schodek ve výši 8,75 procenta HDP za posledních dvanáct měsíců konče dubnem 2011 je výmluvný. Žádná členská země Evropské unie netrpí větším schodkem a i ve světovém srovnání je velmi hluboký. Kromě toho Portugalsko má i hluboký deficit platební bilance, takže schodek obchodu není kryt přílivem investic ani turistickým ruchem.

Jednotkové náklady na práci vzrostly během období 1995–2010 o 49,7 procenta. V Německu, pro srovnání, o necelých šest procent. Za takových okolností není možné, aby si ekonomika udržela konkurenceschopnost, ledaže by portugalská produktivita rostla podstatně více než německá – a to nerostla. Jiná cesta – oslabení měny – nebyla možná z pochopitelných důvodů.

Skutečné příčiny krize – zdaleka ne jen nehospodárnost

Konečně je zde Řecko, známé svými problémy s falšováním veřejných účtů, absurdními výhodami pro státní zaměstnance a příjemce různých rent, jakož i korupcí a plýtváním všeho druhu. Četné příklady publikované od jara 2010 šokovaly Evropu, zejména německou veřejnost, od níž se očekává, že ponese hlavní břemeno finanční pomoci.

V reakci na pobouření svých voličů ukládá německá vláda Řekům přísná úsporná opatření. Zároveň navrhuje zavést přísnější kontrolu veřejných financí na unijní úrovni. Tyto návrhy mohou mít jistý racionální základ, ale uprostřed rozhořčení nad řeckou marnotratností se zapomnělo na jiná významná fakta.

• Za prvé: příčinou krizí či těžkostí v Irsku, Španělsku a Portugalsku nebyla rozmařilost veřejných financí, tím méně falšování statistik. Příčinami byly jevy uvedené v předchozím textu.
• Za druhé: nehospodárnost vlády byla jen jedním z faktorů, které způsobily řecký bankrot. Dále fungovaly stejné mechanismy jako v ostatních zemích: expanze soukromých bankovních úvěrů (a následná úvěrová deflace), stejně jako nárůst mezd nad úrovní růstu produktivity. Řecké mzdy rostly ještě rychleji než portugalské, o 36,8 procenta během desetiletí 2000–2010. Řecký obchodní deficit činí 5,66 procenta HDP – je menší než portugalský, ale stále velmi vysoký ve světovém měřítku.

Je zřejmé, že z kritických faktorů lze účinně řešit jen schodek veřejných financí – a ani ten není jednoduchým oříškem.

Pokračování příště…