Pavel Kohout a František Mikš: Dva autoři a jejich argumenty proti zvýšení DPH

Pavel Kohout: Rovná DPH nemá v ekonomii teoretickou podporu

Jako kterákoli oblast lidské činnosti, také daně mají dnes ucelenou teorii. Zabývá se jimi početná akademická obec, publikují se vědecké články zabývající se teorií i empirickým výzkumem. Za některé z těchto výzkumů byly dokonce uděleny Nobelovy ceny.

Různí ekonomové docházejí na základě těchto výzkumů k různým doporučením. Na mnoha bodech se většina z nich shodne docela dobře. Například by se těžko hledal někdo, kdo by tvrdil, že daně mají být složité. Ale existují i zajímavější výsledky. Lze například odvodit na základě elegantního matematického modelu, že bohatí mají mít nižší mezní daně z příjmu a že daň z přidané hodnoty by měla být nižší u luxusních předmětů než u základních potravin.

Podobné teoretické výsledky jsou těžko realizovatelné z politických důvodů, ale to je vedlejší věc. Co chci zdůraznit: že daňová teorie je nesmírně bohatá a překvapivě pestrá ve svém záběru. Některé poznatky jsou velmi praktické, jiné jsou - inu, teoretické. Lze teoreticky zdůvodnit rovnou daň z příjmů. Lze zdůvodnit i progresivní daň, pokud v modelu použijeme jinou sadu vstupních parametrů.

Při veškerém bohatství finančních modelů a rozmanitosti teoretických názorů však nikde v teorii nenajdete oporu pro tvrzení, že paušální sazba daně z přidané hodnoty pro všechny položky je optimální. Tvrzení typu „každý ekonom vám potvrdí, že jedna sazba je nejlepší" je nepravdivé. Ano, jednotná sazba vypadá jednoduše z hlediska kalkulace a z pohledu ministerstva financí, ale jde jen o jednoduchost z hlediska účetnictví. Hlubší zdůvodnění chybí.

Dalším údajným argumentem je tvrzení „když bude zvýhodněn jeden typ zboží, budou chtít výhodu všichni". To je argument slabošský a všeobecně nepřesvědčivý. Silný politik, jakým byla například Margaret Thatcherová, dokáže prosadit svůj názor. A ani „železná lady" nezměnila nulovou britskou sazbu u knih a tiskovin, i když jí to doporučoval ministr financí Nigel Lawson! Thatcherová byla dost silná, aby dokázala svůj postoj obhájit, i když - jen tak zcela mimochodem - nevystudovala ekonomii, nýbrž chemii.

Rozdíl mezi Británií a Českem, rozdíl mezi podporou vzdělanosti a ignorantstvím, rozdíl mezi silným a slabým politikem. Každý nechť si vytvoří svůj názor.

Končím konstatováním: stejná sazba DPH pro všechny položky včetně knih nemá ani teoretickou ani empirickou podporu.

František Mikš: Evropská DPH avantgarda

Zhruba před rokem jsem napsal, že se česká politická scéna silně barbarizuje a kulturně upadá (Kontexty 4/2010). Nemyslel jsem tím její každodenně viditelné znaky, jako jsou nevybíravé útoky a malicherné spory, korupce a do očí bijící prospěchářství, ale spíše celkovou skladbu politické reprezentace, její kulturní a intelektuální úroveň. A také její vztah ke kultuře a vzdělanosti obecně, jež jsou v žebříčku jejích priorit vždy spolehlivě na jednom z posledních míst. Jistě nebudu sám, kdo prožívá v poslední době stále intenzivnější pocit, jako by se dnešní svět politiky se světem kultury a vzdělanosti zcela míjel, jako by to pro politiky byly jakési paralelní a vzdálené vesmíry. Snaha uvalit vyšší daně na knihy, časopisy a kulturu obecně mě proto nijak zvlášť nepřekvapuje, spíše se mi zdá logickým pokračováním nastolených trendů.

Překvapuje mě něco jiného, totiž že tento necitlivý přístup ke kultuře, vzdělanosti a hodnotám obecně prosazují politici, které jsem v rámci českého politického spektra vždy považoval spíše za intelektuální elitu, za konzervativní a přemýšlivé: premiér Petr Nečas, kdysi čtenář i přispěvatel Revue Proglas, o němž se mluvilo jako o nadějném představiteli křesťanského (konzervativního) křídla v ODS, ex-lidovec (a tedy nejspíš katolík) Miroslav Kalousek či předlistopadový disident Saša Vondra, kterého si pamatuji jako jednoho z protagonistů kolem samizdatové Revolver Revue. Nechci malovat pověstného „čerta na zeď ", ale když se od kultury a vzdělání odvracejí na pravici i tito lidé, pak je již opravdu vše špatně. Je to viditelný příznak naprostého selhání konzervativní politiky, po které jsme v CDK vždy volali, známkou rezignace na hodnoty a rozlišování toho, co je pro dobro a zdraví společnosti důležité a co nikoli.

Už dlouho si všímám u řady politiků na pravici jedné zvláště nehezké vlastnosti. V běžném politickém provozu se chovají neliberálně, často ustupují tlaku organizovaných zájmových skupin, bezstarostně roztáčejí spirálu přerozdělování a množí byrokracii. Když ale přijde řeč na kulturu - která je u nás ve srovnání s civilizovanými zeměmi skutečně chudou popelkou - ti samí lidé náhle ožívají, probouzí se v nich nekompromisní „pravičácký instinkt" a z rukávu začínají sypat nejrůznější pseudoliberální klišé, například o tom, že vydávání knih či divadlo je byznys jako každý jiný.

Opravdu si je z hlediska zájmu a prospěchu společnosti vše rovné, že by vše mělo podléhat stejnému zdanění? Učebnice na knihkupeckém pultě, lék v lékárně, vystřelovací nůž v prodejně zbraní, sado-maso pomůcky či latexové spodní prádlo v sexshopu? Nejsem ekonom, ale sníženou sazbu DPH jsem vždy chápal jako ekonomický nástroj, jímž může stát něco ovlivnit, některým důležitým věcem alespoň trochu pomoci. A současně vyslat k lidem signál, co pokládá za důležité a správné a co nikoli. Politika se přece odehrává i ve sféře symbolů, možná hlavně v ní. Nerozumím tomu, proč se vláda tohoto nástroje zříká a co tím chce získat, a už vůbec nechápu, proč to vydává za pokrok, když dvě i tři daňové sazby jsou v Evropě standardem. Chceme se stát evropskou avantgardou v oblasti DPH? Skutečně si znovu musíme klást otázku, zda zdaňovat slovo, informace, vědomosti, kterou má například Velká Británie, kolébka demokracie a moderní civilizace, vyřešenou od roku 1855 právě nulovou sazbou? Přemýšlí vláda vůbec o důsledcích svých kroků?

Jeden známý český sociolog (s nímž jinak obvykle silně nesouhlasím) napsal před časem bonmot, jenž dobře vystihuje podstatu narychlo ušité druhé verze vládního návrhu na sjednocení DPH. Budeme mít sice dražší knihy, léky a potraviny, ale zato nám zlevní golfové hole, vodní skútry a grilovací soupravy. Mám obavu, že drtivá většina pravicových politiků bere do rukou častěji poslední tři jmenované luxusní věci než obyčejnou knihu, pokud se kdy knihy vůbec dotknou. A právě proto dělají takovou politiku, jakou dělají. A těch několik čestných výjimek se tomuto trendu bohužel přizpůsobuje.

Text Pavla Kohouta byl připojen k tiskové zprávě Svazu českých knihkupců z demonstrace „Nezdaňujte čtení, nezdaňujte informace", jež se uskutečnila 22. června 2011 v Praze.

Text Františka Mikše vyšel jako editorial časopisu Kontexty 3/2011.

Článek vyšel v červnovém čísle Revue Politika