Česko-polské jaderné bratrstvo Němce neporazí

V Evropské unii se pomalu začíná spouštět nová opona, tentokrát nikoli železná, ale atomová. Německo pod vedením Angely Merkelové a s nekončícím růstem vlivu Zelených (v jedné spolkové zemi už vládnou a v celém Německu mají více než dvacetiprocentní podporu) oznámilo po katastrofě ve Fukušimě bleskový odchod od jaderné energetiky, Itálie se rychle přidala a Rakousko, fanaticky antijaderná země, tomu zatleskalo.

Naproti tomu Česká republika potvrdila, že nadále počítá s dostavbou Temelína, Slovensko pokračuje v dostavbě jaderné elektrárny Mochovce a v přípravě nové elektrárny v Jaslovských Bohunicích a Poláci stále plánují výstavbu své první jaderné elektrárny u baltského pobřeží, o velkolepých ruských plánech či výstavbě společné baltské jaderné elektrárny nemluvě.

Francie, hlavní spojenec

První hysterický náraz po Fukušimě se podařilo jaderným státům Evropské unie odvrátit, a tak se nebude testovat, jak by evropské jaderné elektrárny obstály v nesmyslných situacích typu pádu dvou velkých dopravních letounů na elektrárnu současně, a projdou jen obvyklými kontrolami. Jejich výsledkem by mělo být potvrzení toho, že všechny současné evropské jaderné elektrárny jsou bezpečné.

Přesto situaci nelze ani v nejmenším podceňovat. Uvědomuje si to i vedení ČEZ i čeští politici. K Německu a jeho spojencům je totiž možné počítat nejen nejaderné státy Unie, ale také evropské veřejné mínění, lehce zmanipulovatelné proti tajemné a obludně líčené atomové energetice jako permanentní hrozbě nedozírného rozsahu. V rámci Evropské unie přitom nějaké české a polské atomové spojenectví nemusí mít dlouhé trvání. Zvláště když Poláci mají zatím svou „atomovku“ jen na papíře a do země se ještě nekoplo. Hodně bude záležet i na tom, co dokáže Berlín Varšavě za „zradu“ Česka nabídnout…

Klíčový pro unijní budoucnost jaderné energeticky je ovšem postoj Francie, po USA druhého nejvýznamnějšího výrobce elektřiny z jádra na světě.

Německý ekologický sen

Vedle (vnitroněmecké) politiky jde totiž i o obrovské ekonomické tlaky. V Berlíně se spojila plynařská lobby, která si dokázala koupit i exkancléře Gerharda Schrödera, a stále sílící lobby ekologická. Jde o dnes už obrovské, kapitálově silné a mediálně protežované odvětví „ekologické výroby elektřiny“. Angela Merkelová přitom ve snaze vyhnout se kritice, která se na ni snesla po rozhodnutí o uzavření atomových elektráren, oznámila, že většina chybějící elektřiny bude vyrobena ve větrných a solárních elektrárnách a z dalších obnovitelných zdrojů. Podobná slova pak kancléřka zopakovala i před několika dny v Berlíně během návštěvy prezidenta Medveděva: Množství dováženého ruského plynu se prý příliš nezvýší…

Bez Unie a bez úvěrů

Na první pohled by Česko mohlo na uzavření německých jaderných elektráren vydělat, protože zájem o levný český proud z jaderných elektráren bude výrazně vyšší. Má to však mnohá ale... Nelze počítat s nějakou unijní podporou jaderné energetiky, na to je antijaderný blok už příliš silný. Velké potíže budou i se sháněním úvěrů – také proto se příprava dostavby Temelína odsunula (zatím v řádu let). Podceňovat nelze ani další tlaky z Německa a Rakouska. A při nejlepší vůli – Poláci nám proti nim nepomohou.

Temelín by měli stavět Francouzi

Místo Varšavy by Praha, pokud chce být Česko jadernou výrobnou elektřiny evropského významu, měla budovat trvalé, pevné a mnohovrstevné spojenectví s Francií. Při rozhodování o dostavbě Temelína by vedle ceny, termínu dodávek a dalších finančních či technických parametrů, měla hrát úlohu i tato politická rozvaha. Po pravdě řečeno, kdyby první dva bloky Temelína dostavovali Češi ve spolupráci s Francouzi, mohlo nám to ušetřit spoustu starostí s Rakušany. A pokud jde o další rozvoj naší jaderné energetiky, v Evropě se v tomto smyslu velice ochladilo a nám nezbývá, než to vzít na vědomí a zařídit se podle toho.

Autor je redaktorem Lidových novin