Steve Forbes: Kdokoliv bude lepší než Obama!

Ostře kritizujete nedávné rozhodnutí agentury Standard & Poor´s snížit rating Spojeným státům. Proč? Například Bill Gross, věhlasný dluhopisový investor, uvedl, že to byl správný krok.

Nesouhlasím. Musíme se totiž ptát, zda Spojené státy mohou splácet úroky a jistinu ze svých dluhopisů. A zde je odpověď evidentně „ano“. V extrémním případě je přece možné ty peníze natisknout. Spojené státy jsou navíc stále velmi bohatou zemí. A myšlenka, že bychom měli mít horší rating, než řekněme Francie nebo Británie, je absurdní. Ze strany Standard & Poor's šlo o politické, nikoli finančnické rozhodnutí. Ostatně můžete to vidět i na vývoji cen amerických dluhopisů na světových trzích - jejich cena stoupá. Takže i trhy se shodují, že Standard & Poor's je úplně mimo.

Souhlasíte tedy nejspíše s Warrenem Buffettem, který krok agentury podrobil nesmlouvavé kritice. Prohlásil, že USA zasluhují hodnocení na úrovni ne tří, ale hned čtyř áček – „AAAA“.

Pokud Spojené státy nedostanou tří- či, chcete-li, čtyřáčkové hodnocení dluhu, pak takové hodnocení nemůže v dnešním světě dostat nikdo. Nevím, jaké důvody vedly Standard & Poor's k tomu kroku, jaká byla politika, jaké hry ta agentura hraje, ale nemělo to co dělat s meritem věci, s vlastní schopností USA dostát svým závazkům.

Dopady toho kroku jsou však značné...

Bylo to ničivé rozhodnutí, jelikož firmy donutilo zbavit se vlastních aktiv, aby mohly udržet svá portfolia v rovnováze. Uvědomme si též, že Standard & Poor's chybuje v hodnocení cenných papírů už nějakých deset let - špatně hodnotila cenné papíry kryté podřadnými hypotékami v době před finanční krizí, chybila ve známkování dluhu evropských vlád a teď tedy mylně hodnotí dluh americké vlády. Nechtěl bych vlastnit akcie té agentury. Lépe řečeno, nevlastnil bych nikdy akcie firmy, která Standard & Poor's ovládá (jde o konglomerát McGraw-Hill, pozn. red.).

Myslíte, že to rozhodnutí bylo ovlivněno táhlou pří kongresmanů ohledně navýšení limitu pro zadlužení USA?

To mohlo posloužit jako záminka. Standard & Poor's tak tím ovšem dává najevo, že nemá ráda demokracii. Demokracie je značně chaotická, když se mají učinit od základů nová opatření. Vypadá to tedy, že Standard & Poor's preferuje diktaturu. Dohoda, k níž kongresmani nakonec dospěli, je přitom pozitivní. Dojde totiž k jistému snížení vládních výdajů - většímu, než si přál prezident -, aniž byly zvýšeny daně, což je dobré pro celou americkou ekonomiku. Dohodnuté podmínky navíc umožňují, aby již během nadcházejících šesti měsíců byly státní výdaje dále redukovány.

Další dvě významné ratingové agentury, Moody´s a Fitch, krok Standard & Poor´s nenapodobily a rating USA ponechaly na nejvyšší možné úrovni.

Vědí, že by tím nic nezískaly. Znemožnilo by je to. Standard & Poor‘s tak zůstala sama jako kůl v plotě - ale jak si kdo ustele, tak si i lehne. Samozřejmě, pokud by hodnotila výhled americké ekonomiky, bylo by to úplně něco jiného - hodnocení dluhu na úrovni „AAA" si však USA bez diskuse zasluhují.

A jaký je podle vás výhled americké ekonomiky?

V nejbližší době bude růst jen velmi malátně. Kdybych to měl přirovnat k automobilu, pak pojede rychlostí dvacet či třicet kilometrů v hodině, i když by se mělo jet osmdesátkou nebo stovkou. Může za to Obamova administrativa.

Jaké největší chyby se Obamův tým dopustil?

Těch velkých chyb bylo několik. Jednu lze ovšem snadno napravit - tím, že opustíme dosavadní politiku slabého dolaru. Ta začala už za Bushe, ale Obamova administrativa ji ještě vyhrotila. Přitom slabý dolar znamená i slabou ekonomiku, slabé oživení. Vláda by tedy měla dolar učinit tak dobrým, jako je zlato. Může to udělat dnes či zítra, avšak zdá se, že pořád věří, že pokud nějak zašvindluje s penězi, ekonomice pomůže spíše. Ve skutečnosti tím ekonomiku poškodí, neboť soukromý kapitál odplyne ze země a podlomena bude i investiční a výrobní činnost. Naopak tím přiživí spekulace na komoditních a devizových trzích.

Jste tedy proti třetímu kolu kvantitativního uvolňování - bezprecedentnímu pumpování nových dolarů do ekonomiky?

Americké banky jsou volnými finančními prostředky zásobeny až až, jenže ve stávajícím hospodářském prostředí nelze tyto prostředky dost dobře zužitkovat. To je ta potíž. Když dvakrát přiložíte pijavice na nemocného, a jeho stav se ještě zhorší, zřejmě už je nebudete přikládat potřetí.

Očekáváte recesi s dvojitým dnem?

Ne. Budeme stále růst. Ale vzhledem k našim standardům to bude podprůměrný růst.

Měl by Obama setrvat v úřadě i ve druhém funkčním období?

Kdo selže v jednom volebním období, neměl by být zvolen ve druhém. Obamova hospodářská politika byla chybná, jak co se dolaru týče, tak ve věci vládních výdajů, daní a rovněž regulací.

Kdo je podle vás ideálním kandidátem na prezidenta?

Mám své favority - například guvernéra Danielse z Indiany a další -, ale ti zatím nekandidují. Kdokoli však bude lepší než Obama.

Jaký je váš názor na prezidentského kandidáta Rona Paula?

Mám rád jeho názory i měnové politice. Méně nadšený jsem z jeho pohledů na obranu a zahraniční politiku vůbec.

Když říkáte, že máte rád jeho názory v měnové oblasti, jak se díváte na možnost zrušení Fedu, americké centrální banky, které Paul navrhuje a obhajuje?

Spíše bych to udělal tak, že bych Paula dosadil, aby Fed řídil (Smích).

Takže nejste pro zrušení Fedu?

Fed musí udělat jednu správnou věc, kterou neučinil po celá desetiletí - prosadit znovunavázání dolaru na zlato. Od počátku sedmdesátých let takové navázání neexistuje.

Jste tedy návrat ke zlatému standardu?

Ano, rozhodně bych zlatý standard do hry vrátil. Existuje několik způsobů, jak to provést. Udělá-li se to správně, půjde o stabilní a flexibilní řešení. Ekonomika bude mít k dispozici dostatečné množství peněz, přičemž se nebude třeba obávat o ztrátu hodnoty. Nízké úrokové sazby budou nízké zcela přirozeně, a nikoli uměle, jako je tomu nyní. Získáme více z globálního obchodu, získáme více produktivních investic.

Obáváte se, že současný systém nekrytých peněz je potenciálně inflační a že nakonec povede k eskalaci inflace?

Inflaci už způsobil. Způsobil i to, že značné množství investic bylo učiněno mylně. Mám na mysli nemovitostní boom. Realitní sektor se z jeho krachu vzpamatovává dodnes. Už ovšem nastává další takový boom - v komoditním sektoru. Narušeno je i produktivní investování - to proto soukromý kapitál míří pryč z USA.

Jsou komoditní trhy nyní už přímo v bublině?

Pokud by byl dolar stabilní, pak by ropa stála pravděpodobně kolem čtyřiceti padesáti dolarů za barel. Takže ano, komoditní bublina tu už je.

A co ty stále rostoucí ceny zlata?

Stoupají v číselném vyjádření, zlato reálně příliš nezdražuje. Jde o důsledek toho, že lidé nevěří měnám. Fed i Evropská centrální banka peníze znehodnocují. Kdyby byly měny stabilní, zlato by nezdražovalo ani v dolarech, ani v eurech.

Zmíněný Paul má hodně společného s hnutím Tea Party. Co si o něm myslíte? Může změnit směr, jímž se USA za Obamy vydaly?

Americká tradiční média nemají Tea Party v oblibě. To proto, že hnutí vyrostlo takříkajíc bez jejich povolení. Jde o spontánní hnutí, jež zatím nikdo nevede, pročež je tak efektivní - ti lidé nejsou ničím svazováni, dělají věci po svém. Má to význam. Hnutí pomohlo republikánům k volebnímu úspěchu loni v listopadu a je jednou z příčin, proč dnes nemáme vyšší daně.

Proč tradiční média Tea Party "nemusejí"? A která média konkrétně vlastně máte za tradiční?

Tea Party je proti velké vládě, proti rozsáhlému státnímu aparátu. A tradiční média - jako třeba New York Times, Washington Post či Los Angeles Times - horují pro velkou vládu.

Časopis Forbes k tradičním médiím nepatří?

I když Forbes vychází už 94 let, neřadím jej k tradičním médiím v tom smyslu, který mám nyní na mysli. Věří totiž v podnikatelský kapitalismus, ne ve velkou vládu.

Když jsme u tradic v médiích, jaký je vůbec váš názor na budoucnost tištěných titulů? Zmizí ze scény?

Ne. Jejich relativní důležitost se ale samozřejmě bude snižovat, zatímco webová média budou dále úměrně zvyšovat svůj význam. Proto jsme před několika lety masivně investovali právě do internetu - stránky „Forbes.com" nyní zhlédne 20 milionů návštěvníků měsíčně. Ačkoli řada tištěných titulů trh opouští, my se zkrátka domníváme, že role pro ně stále existuje -je však třeba je kombinovat s elektronickými médii.

Časopis Fortune uvádí, že finanční pozice Forbesu není zdaleka nejlepší. Jsou tyto nynější půtky důsledkem zostřené konkurence - a strachu o přežití - na trhu byznys časopisů?

Fortune je v tuto chvíli za námi, jak co se týče inzertního objemu, tak stran celkového nákladu. Nemají téměř žádnou elektronickou aktivitu. Jejich webové stránky jsou prostě jen kanálem CNN Money. Nejsou se sebou příliš spokojeni a ty půtky jsou toho důsledkem - v Americe tomu říkáme „kyselé hrozny".

Jaká je podle vás hodnota Forbesu? Zatímco ještě před finanční krizí měla dosahovat 750 milionů dolarů, dnes je podle některých mediálních analytiků sotva poloviční.

Nechme jiné, ať posoudí naši hodnotu. V nejbližších měsících a letech plánujeme další změny a novinky, a pokud by se akcie Forbesu obchodovaly na burze, určitě bych je kupoval. Vím, jaké jsou naše vyhlídky - domnívám se, že dost dobré. (Ťuká na dřevo.)

Fortune ale rovněž upozorňuje, že jste se v poslední době musel zbavit významných aktiv typu soukromého ostrova na Fidži či ranče v Coloradu. Proč?

Už léta rozprodáváme majetek, který nemá nic společného s mediálním byznysem. Výnosy z prodeje užíváme k produktivnějším účelům. Mít ostrov je hezké, ale peníze to jen polyká, nevydělává.

Rozhovor vedl Lukáš Kovanda, New York

Připraveno ve spolupráci s časopisem Týděn.

Steve Forbes (64)

Americký byznysmen, myslitel a vydavatel, který dvakrát neúspěšně kandidoval na úřad amerického prezidenta, pokračuje v rodinné tradici. Časopis Forbes, jenž přináší hojně citovaný žebříček nejbohatších lidí na světě, založil v roce 1917 jeho děd. Steve převzal vedení titulu v roce 1990, kdy zemřel otec Malcolm. V roce 2006 koupila minoritní podíl ve společnosti investiční skupina Elevation Partners, jejímž členem je i Bono Vox, frontman hudební skupiny U2. Steve Forbes, ženatý otec pěti dcer, se ve volném čase věnuje cyklistice. V roce 2006 si "střihl" i trasu mezi Vídní a Prahou. A s českou metropolí jej toho pojí více - počátkem devadesátých let například bděl nad přesunem Svobodné Evropy z Mnichova právě do Prahy.