Nepoučitelné Německo: Stalingrad podruhé

V lednu 1943 Německo prohrálo bitvu u Stalingradu. Burzovní indexy na území Říše se začaly hroutit. Vláda zakázala pokles cen akcií, aby neutrpěla bojová morálka: byly zavedeny minimální závazné cenové limity na úrovni prosince 1941. Předkupní právo měla Říšská banka, která za akcie platila říšskými dluhopisy v nominální hodnotě; tržní hodnota těchto dluhopisů rovněž nebyla valná.

Vliv pásky přes pusu na válečnou mašinerii

Pochopitelně, že burzovní obchodování víceméně zamrzlo. Až do uzavření trhů pro veřejné obchodování v srpnu 1944, kdy zamrzlo úplně.

Domnívá se Michel Barnier, že zákaz ratingových zhoršení by měl nějaký vliv? Asi takový jako vývoj burzovních indexů na konec druhé světové války.

Už jen úvahy o podobném zákazu evokují jednu myšlenku: druhý Stalingrad.

^{Zdroj: Barton Biggs: Wealth, War & Wisdom}

Akcie v protektorátu Čechy a Morava zaznamenaly podobný vývoj:

^{Zdroj: Global Financial Data (Investiční strategie pro třetí tisíciletí, P. Kohout)}

Euforie protektorátního akciového trhu v období blitzkriegu byla ještě větší, než euforie na německých burzách. Zase jsme byli papežštější než papež. A po roce 1945 jsme zase byli papežštější než jiný papež, nestačilo nám to v dějinách už jednou provždy?!

Slabá křídla

A ještě jedna pointa. Ratingová agentura Standard & Poor’s (S&P) varovala, že kvůli hrozící recesi sníží Francii rating z hodnoty AAA a že sníží také rating zemí na jihu Evropy. Už dříve byl snížen rating Španělska a Itálie.

Také v roce 1943 byli Němci poraženi díky tomu, že Rudá armáda zaútočila primárně na slabší křídla německé obrany. Ta nebyla sestavena z Němců, ale z Italů, Španělů, Rumunů, Chorvatů a Maďarů.

Jak na bojišti, tak ve financích. Ani zde se Němci nepoučili, jejich chyba.