Severní Korea na prahu globalizace?

Změnu kurzu ohlásil sám vůdce Kim Čong-Il, když v prosinci vůbec poprvé navštívil zvláštní ekonomickou zónu u hranic s Ruskem a Čínou: „Intenzivním zahraničním obchodem musíme neustále rozšiřovat naše zahraniční trhy.” Soudruzi zřejmě došli k tomu, že bez zahraničních investorů svého cíle – vybudování „silné země“ k trojitému výročí v roce 2012, kdy chce režim mohutně oslavit sto let od narození zakladatele Kim Ir-Sena, 70. narozeniny současného vůdce Kim Čong-Ila a 30. narozeniny jeho údajného nástupce Kim Čong-Una – zřejmě nedosáhnou. Jejich plány na místní verzi gulášového komunismu shrnuje titulek programového novoročního úvodníku, otištěného zároveň ve všech hlavních severokorejských listech: „Zajištění radikální změny životní úrovně lidu urychlením rozvoje lehkého průmyslu a zemědělství i v tomto roce, který je ve znamení 65. výročí založení Korejské dělnické strany!“

Obr: programový novoroční úvodník byl doprovázen touto ilustrací

Otevřenější ekonomika, než jsme čekali

Jak je to tedy s izolovaností severokorejského hospodářství doopravdy? Jihokorejský think tank Korea Development Institute (KDI) ve svojí pravidelné měsíční analýze severokorejské ekonomikyz listopadu 2009 (pouze v korejštině) uvedl, že mezinárodní obchod KLDR dosáhl výše přes 5,5 miliardy amerických dolarů. To znamená, že se poměr zahraničního obchodu a HDP, který je odhadován na cca 15 miliard dolarů, blíží 40 %. Pro srovnání: v Japonsku byl tento poměr v roce 2007 34 %, a v ČR okolo 150 %.

Hlavní příčinou rychlého růstu zahraničního obchodu je podle KDI dovoz, který také stojí za současným ekonomickým oživením, lze-li tohoto sousloví vůbec v souvislosti se Severní Korejí použít. Z 5,64 miliard zahraničního obchodu totiž na dovoz připadá 3,57 miliardy, zatímco na vývoz jen 2,06 miliardy dolarů. Schodek zahraničního obchodu ve výši 1,5 miliardy dolarů tak představuje okolo 10 % severokorejského HDP. KDI odhaduje, že zahraniční obchod se od roku 2000 zvyšuje o průměrných 11 % ročně a podobným tempem roste i jeho schodek.

Zpráva KDI dále uvádí, že ekonomika severu rostla nepřetržitě od roku 2000, nicméně stále ještě nedosáhla úrovně z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. OSN udává současné HDP na hlavu mezi 600 a 700 dolary, zatímco před rokem 1989 to bylo někde mezi 900 a 1 000 dolary. KDI očekává, že v roce 2012 by se HDP mohlo vyšplhat až ke 1 300 dolarů na osobu. Velkou roli v tom nepochybně budou hrát zvláštní ekonomické zóny.

Oživení v zvláštních ekonomických zónách

Přestože první severokorejské experimenty se zvláštními ekonomickými zónami byly zahájeny ještě Kim Ir-Senem na začátku devadesátých let, příliš úspěchu neslavily, zejména v porovnání s pozdějším projektem společné severo-jižní průmyslové zóny v Kaesongu. Zvláštní ekonomická zóna Rajin – Sonbong (nedávno přejmenována na Rason) byla vyhlášena na hranici s Ruskem a Čínou už v roce 1991 s ambiciózním cílem přilákat investice ve výši 7 miliard dolarů. Během téměř dvaceti let její existence tam ale bylo podle jihokorejských odhadů proinvestováno pouhých 150 milionů dolarů. Největším projektem byl hotel s kasinem, který provozoval investor z Hong-Kongu a který sloužil hlavně čínským turistům. Dosloužil v roce 2004, kdy čínská vláda ve snaze omezit výjezdy Číňanů za hazardem do zahraničí zakázala čínským turistům do Rasonu vstup.

Během několika posledních let se ale události daly trochu do pohybu. Čína a KLDR se dohodly na výstavbě dálnice, která spojí Rason s čínským Chun-čchunem (Hunchunem), na vybudování společného průmyslového komplexu a na rozšířeníkapacity doků a právo na jejich užívání po dobu padesáti let v přístavu Rajin čínskou stranou. Právě obtížná doprava zboží ze špatně dostupné části KLDR byla jedním z důvodů, proč se do Rajinu investoři zatím dvakrát nehrnuli, a modernizace přístavu by proto mohla do budoucna jejich zájem zvýšit. Čína přitom samozřejmě sleduje hlavně svoje zájmy. Získání snadného přístupu k moři je klíčovou částí plánu na hospodářské oživení v severovýchodní části země, která na rozdíl od pobřežních provincií spíše stagnuje.

Pozadu ale nezůstalo ani Rusko, které si rovněž zajistilo užívací práva k jednomu z doků v Rajinu a začalo s rekonstrukcí 55 km železnice vedoucí z přístavu do Ruska. Protože na rozdíl od ruských tichomořských přístavů Rajin nezamrzá, po dokončení trati bude případný transport japonského a jihokorejského zboží do Evropy přes Rajin a transsibiřskou magistrálu levnější (korejské železnice KORAIL odhadují až o 25 %) a rychlejší než současná doprava loděmi. Samozřejmětaké bez hrozby somálských pirátů.

Mapka: zvláštní ekonomické zóny v KLDR. Kaesong a Kumgangsan jsou společné projekty Severní a Jižní Koreje

Zdroj: Wiki

Na druhé straně poloostrova, v jihozápadním cípu KLDR, byla v rámci ekonomické liberalizace v roce 2002 vyhlášena další zvláštní ekonomická zóna – Speciální administrativní region Sinuiju. Šlo o severokorejský pokus emulovat hospodářské úspěchy takových měst jako Macao a Hong-Kong. Pokus ale skončil ještě dříve, než začal. Čínsko-holandský podnikatel, který měl projektu zajistit úspěch, byl krátce po svém jmenování guvernérem Sinuiju v Číně zatčen, obviněn a posléze odsouzen na 18 let za daňové podvody. Po jeho neslavném konci plány pro Sinuiju vyšuměly na dlouho do ztracena. Nyní se ale zdá, že plánovaný rozvoj zahraničního obchodu ho vrací znovu do hry. Začít se má vybudováním přístavu na blízkém ostrově Rjučo.

U nás se stávek bát nemusíte

KLDR také vytvořila Výbor pro zahraniční investice, který má aktivně získávat zahraniční investory. Mezi severokorejská lákadla patří kromě daňových prázdnin a garance provozu bez stávek i nabídka státních záruk repatriace zisků a měsíční mzdy ve výši pouhých 30 euro, tedy ještě nižších než v Kaesongu. Hlavní problém pro zahraniční investory je ale zoufalý stav severokorejské infrastruktury. Profesor Korea University Čo Joung-ki vysvětluje: „Laciná pracovní síla ještě neznamená jisté zisky. Kromě továrny si totiž budete muset postavit i vlastní elektrárnu!” Faktem je, že zatím jediné úspěšné velké zahraniční investici v KLDR – projektu v Kaesongu – dodává elektřinu Jižní Korea. Kromě toho jsou tady ješte mezinárodněprávní problémy. Rezoluce OSN přijatá po druhém jaderném testu na jaře 2009 totiž v rámci ekonomických sankcí uvalených na KLDR zakazuje také nové zahraniční investice.

2010: Investice nebo provokace?

A právě sankce OSN znamenají, že KLDR si bude muset vybrat. Bez návratu k šestistranným rozhovorům, vůle k jednání o svém jaderném programu a vyvarování se dalších provokací si o zahraničních investicích může nechat zdát. Doufejme tedy, že se ze strany severokorejského vedení nejedná jen o rétorický obrat, a že lákadlo přílivu zahraničního kapitálu pomůže režim přesvědčit, aby se vydal po cestě, kterou už před ním prošlapaly Japonsko, Jižní Korea, Čína a další.

Autor, jako jeden z nemnoha Čechů, strávil část života v KLDR.