Kolik stojí demokratické volby?

Samotné OSN uznává, že mnohé rozvojové státy si ve snaze získat mezinárodní uznání svých budoucích vlád volí ty nejdražší metody voleb a ty pak nedokážou financovat.Jaká by tedy měla být cena demokracie?

Lidská práva, zejména ta občanská, jsou vlastně zadarmo, tvrdí mnozí včetně diplomatů Evropské unie. Vždyť nemučit nic nestojí! Propustíte přeci agenty, kteří tyto praktiky prováděli. I svoboda slova je za hubičku. Stejně jako právo svobodně se scházet! Jenže existují i práva, jejichž výkon stojí nemalé peníze. Jedním z nich jsou demokratické volby.

Před volbami není úniku

Všeobecná deklarace lidských práv OSN hlásá, že volby jsou základem veškeré vládní moci. Její slova potvrzuje i Mezinárodní úmluva o občanských a politických právech z roku 1966 nebo Evropská úmluva o lidských právech a mnoho dalších. Před volbami zkrátka není úniku.

Volby navíc musejí být pravidelné, svobodné, rovné a prováděné tajným hlasováním. Na to vše pak dohlížejí tisíce pozorovatelů z desítek mezinárodních organizací. Jen pro ilustraci: nedávno proběhnuvší volby na Ukrajině přijelo sledovat 3148 pozorovatelů ze 17 mezinárodních organizací a 16 národních ambasád. Jen odpozorovanéa regulérní volby totiž dodávají vládám mezinárodní legitimitu, kterou zejména ty z transformujících se chudých zemí nezbytně potřebují k získání půjček, nalákání investic nebo jen k prostému vyjednávání se západními zeměmi.

Zajistit volby není zadarmo

Jenže cena voleb stoupá s každou položkou: vlády musejí zajistit registr voličů, rozdělení země do jednotlivých okrsků a jejich vybavení potřebným materiálem, samotnou volbu, spočítání a oznámení výsledků, ale také mechanismus na řešení povolebních sporů. Pro dokreslení: Jedna z nejchudších zemí na světě, Bangladéš, během přípravy svých voleb musela zaregistrovat přes osmdesát milionů voličů!A to samozřejmě mluvíme pouze o přímých volebních nákladech. Například zajištění bezpečnosti v případě vyhrocených výsledků do takového rozpočtu nespadá.

Volby prodražují i požadavky na rychlejší sčítání hlasů a vyhlášení výsledků, neprůstřelnější metody a komfortnější provedení. Náklady na poslední volby v USA dosáhly téměř pět miliard dolarů, v Iráku to bylo 180 milionů a v Demokratické republice Kongo (DRC) hned 420 milionů.DRC se svou rozlohou vyrovná západní Evropě, na rozdíl od Evropy však v Kongu téměř neexistuje dopravní infrastruktura. Problematickým se tak stává i prostá distribuce volebních materiálů, lístků, uren, zástěn a dalšího materiálu, nemluvě o svozu vyplněných lístků po volbách. Zajištění volného a rovnoměrného šíření informací do takových oblastí je neméně složité.

Právě na příkladu DRC se krásně ukazují rozdíly mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi. Volby prováděné v stabilních demokraciích stojí něco mezi jedním a třemi dolary na jednoho voliče. Stejný model, přenesený do rozvojového světa, přijde vládu na dvou až dvou a půl násobek původní ceny. Do třetice, stejný model aplikovaný v post-konfliktní oblasti přijde až na 45 dolarů za každého voliče,tedy na patnáctinásobek ceny oproti vyspělým demokraciím!Dalo by se tedy říct, čím chudší vaše země je, tím dražší vaše volby budou.

Změna v nedohlednu

Nechci tímto článkem obhajovat diktatury jakéhokoliv typu či nabádat chudé země k zrušení plánovaných voleb, ač by k tomu uvedená čísla mohla svádět. Vždyť i OSN v této souvislosti varuje před příliš drahými volebními projekty, které mohou být pro některé země příliš velkým soustem a které navíc mohou vést k závislosti rozvojových zemí na dárcích, kteří volby financují, specifických technologiích, které zajišťují průběh voleb v těžko dostupných oblastech, či na producentech, kteří tyto technologie dodávají. Prostor pro podvod je v situaci podobné závislosti příliš velký.

Jenže, jak je dobrým zvykem této organizace, OSN na problém upozornila, řešení však nenabídla, pouze vyzvala státy k jeho hledání. Rozvojový program OSN (UNDP) sice připravuje jakýsi manuál pro racionalizaci přípravy voleb, ten však celý proces ochrání od plýtvání, jeho cenu však výrazně neumenší. Minimální požadavky a regule jsou totiž stále stejné.

A tak vlády mnohých zemí s nedostupnými oblastmi nespojenými dopravní či komunikační infrastrukturou se zbytkem země dál bojují s otázkou, jak zajistit finančně únosné, transparentní a regulérní volby.

Pokud vás zajímá, jak se vybírají hlavy států v jednotlivých zemích, rozhodně navštivte tuto stránku.

Foto: Profimedia.cz