Auf Nimmerwiedersehen, euro?!

Především to není žádná novinka. O tom, že se Německo bude chtít eura zbavit, spekuloval tamější Die Stern už v roce 2005. Zopakoval si to i později, podporován průzkumy, podle kterých si na dvě třetiny Němců přály návrat od „teura“ k marce. Nejnovější vývoj v Řecku tyto úvahy povzbudil. Jsou tu zase a silnější než kdy předtím.

Od hnojníků k Financial Times

Je logické, že podhoubím spekulací jsou hnojníky, které rozumný člověk nebere vážně: „Možná je v pozadí mezinárodně koordinovaný plán, v němž možná spolupracují také USA a Spojené království a také Japonsko,“ upozorňuje ten výše odkazovaný v aktuálním článku. Podle jiných, německých konspirátorů se už dokonce tiskne „Deutsche Mark Zwei“, která bude občanům podle důvěrných zdrojů rozměněna v kurzu 0,511308 eura za novou marku: „Řecko je v platební neschopnosti, Portugalsko jde finančně ke dnu... Kdy bude na řadě Německo? Můj názor je: může to přijít rychle. A pokud Německo nebude s to prodávat dál své dluhopisy, je euro v háji,“ varuje šéfkonspirátor webu www.hartgeld.com, Walter K. Eichelburg.

O možném vystoupení Německa z eurozóny ale píší i serióznější (a seriózní) periodika. Článek na toto téma, navíc opřený o slova Joachima Felse, analytika investiční banky Morgan Stanley, přinesly třeba Lidové noviny. O konci eurozóny mluví i britský Telegraph a podobně skeptický je i George Soros.

Podpora lidí by byla

Klíčovým faktorem ale je, že s postupem času ztrácejí důvěru v euro sami Evropané. Stačí se podívat právě do sousedního Německa, kde neustále roste počet těch, kteří si přejí návrat k marce. Podle jednoho z prvních výzkumů, který se na toto téma uskutečnil v roce 2004, návrat vítalo 54 procent Němců. O tři roky později už jich bylo víc než 60 procent. A dnes? Dovoluji si odhadnout, že v této nejisté době, kdy se objevují problémy s Řeckem, už poměr pravděpodobně překročil 70 procent. Zdá se, že s podporou obyvatel by problém opravdu nebyl.

Občané Německa navíc dlouhodobě nejsou spokojeni s tím, jak doplácejí na Evropskou unii. Od svého vstupu do ní nalili desítky miliard eur, které už se jim nikdy nevrátí. Většinu spolkly zemědělské dotace, ty se na rozpočtu EU podílejí ze 42,5 procenta, ale i byrokratický aparát, který si z rozpočtu ukusuje víc než 5 procent prostředků.

Němci dost dlouho zatínali zuby a platili a platili. Je ale docela dobře možné, že právě teď jim došla trpělivost. Nyní se už dá totiž jen těžko mluvit o příspěvcích na věci, které se sice nevyplácejí, ale možná je má cenu dotovat – třeba zemědělství. Nedá se dokonce mluvit ani o solidaritě se státy, které neměly v ekonomickém rozvoji tolik štěstí jako Německo.

Teď tu čeká otevřená dlaň nezvedeného mladšího sourozence, který má za to, že rozumnější Německo za něj zatáhne dluhy z rozmařilého života, života nad poměry, plného hazardních her. O tom už jsme ostatně na Finmagu psali. Němci podle posledních informací pomůžou Řecku 8,4 miliardy euro, to jest více než sty eury na jednu německou hlavu. A další nehospodární sourozenci si už dost možná stoupají do fronty.

Jakpak se asi portugalsky řekne Německo, Německo nade všecko? A italsky? Španělsky? Němci se zkrátka stali obětí neúspěšného projektu, jehož nedomyšlenost a křehkost vyšla při současné krizi plně najevo. Sledovat další osud společné měny bude víc než zajímavé.

Foto: Martin Vlnas