Silnější než Jágr

To však ještě není konec příběhu. Když se podíváme na americký dolar, vidíme obdivuhodný výkon koruny v podobě 97% nárůstu. Ještě více posílila koruna vůči britské libře: o 100,7 procenta. Vzhledem k tradičně silnému švýcarskému franku posílila česká koruna během deseti let o 30,8 procenta. Oproti švédské koruně posílila její česká sestřenka o 67,1 procenta. Ve srovnání s japonským jenem koruna posílila o 38,3 procenta. A vezmeme-li měnu rychle rostoucí Číny, česká koruna získala oproti renminbi 62 procent.

Zkraťme to: ať otáčíme glóbem na všechny strany, ať zkoumáme měny všech možných blízkých i exotických ekonomik, nikde na světě nenajdeme měnu, která by v období posledních deseti let byla silnější než česká koruna. Český hokej je sice silnou stránkou této země, ale vedle české měny bledne i Jágr.

Dobrá. Ale není to jen nějaká nafouklá spekulativní bublina? Kdepak. Především, žádný spekulant by nehnal kurs nějaké měny vzhůru po dobu deseti let. Během této doby, pravda, lze identifikovat pár pravděpodobně spekulacemi motivovaných výkyvů. Celých deset let však svědčí o silném ekonomickém fundamentu. Ten vyplývá mimo jiné i z faktu, že česká ekonomika i po dekádě nejsilnějšího měnové apreciace na světě je schopna udržet kladnou obchodní bilanci.

Z Octavie do bouraného Twinga

Tato čísla mimochodem vysvětlují, proč Češi nejsou nijak žhaví pro vstup do eurozóny. Ono to není jen tak, vyměnit nadupanou Octavii se silným motorem za vůz značky Renault Twingo, navíc nedávno bouraný. (A ještě ke všemu platit ekonomicky nevyrovnanému středomořskému strýci Georgiovi následky jeho havárií.)

OK, ale není vlastní měna anachronismus? Cosi jako jezdit na levé straně silnice, když většina světa jezdí vpravo?

Představme si, co by se stalo, kdybychom přijali euro již před deseti lety. Naše příjmy jsou nyní v eurovém vyjádření o 42 procent vyšší, než byly v roce 2000. Kdybychom měli euro a stejnou inflaci, jaká byla ve skutečnosti, byly by naše dnešní příjmy o 29 procent nižší, než jaké jsou s korunou ve skutečnosti roku 2010. (Ověřte si na kalkulačce.)

Anebo bychom mohli mít stejně rychlý růst příjmů, ovšem za cenu vyšší inflace. Cenová úroveň by dnes byla o 42 procent vyšší, než ve skutečnosti je. Na cestu do Německa bychom sice nemuseli měnit peníze a platit poplatky, ale na reálném znehodnocení úspor bychom zaplatili mnohem více.

Opravdu by se nám to líbilo?

Ještě více bychom zaplatili v případě finanční krize. Malá otevřená ekonomika bez vlastní měny (anebo s pevnou vazbou na cizí měnu jako Lotyšsko) se snadno stane obětí úvěrové bubliny. Její prasknutí již poslalo do kolen Lotyšsko, Litvu, Irsko, přispělo k bankrotu Řecka a nyní se ukazuje, že i tak velká ekonomika jako Španělsko čelí seriózní bankovní krizi. Twingo asi nabourá ještě jednou.

Lepší měnu mít nikdy nebudeme

Česká republika – pokud vám to ještě nedošlo – se dokázala v posledních letech bankovní krizi vyhnout. Poslední bankovní krizi jsme měli v roce 1997. Tedy v době, kdy česká koruna byla pevně vázána na cizí měny. Podobně jako Lotyšsko. Anebo jako Malajsie, Thajsko a další země před asijskou krizí v tomtéž roce.

Česká ekonomika byla za posledních deset let ve fázi dohánění ekonomické úrovně Západu. A ještě hezkých pár let tam zůstane. Existuje Balassa-Samuelsonův zákon, který uvádí, že cenová úroveň dané ekonomiky je přímo úměrná její výkonnosti. Nelze mít současně vysoce výkonnou ekonomiku, zároveň nízké mzdy a zboží, služby i nemovitosti za hubičku. Existují dvě cesty k prosperitě: inflační, s pevnou měnou (respektive s eurem) a nízkoinflační, s vlastní měnou, která postupně posiluje.

Jak ukazují nedávné i starší zkušenosti, inflační cesta je nákladnější a rizikovější. Buďme rádi za českou korunu. Lepší měnu už nikdy mít nebudeme.

Autor je ředitel pro strategii Partners

Psáno pro Finmag

Foto: profimedia.cz