Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Romové: problém pro celou unii

Luboš Palata
Luboš Palata
8. 9. 2010

Francouzské deportace Romů jsou směšné. Nic nevyřeší. Romové jsou celoevropský problém. A bude hůř!

Romové: problém pro celou unii

Krize kolem romských tábořišť u francouzských měst je už několikátou v pořadí a rozhodně ne poslední. Nejde přitom o problém etnický, ale především o problém sociální. Romské etnikum v něm hraje hlavní roli i proto, že jde o nejmobilnější a nejméně zakořeněnou skupinu obyvatelstva, která se v Evropské unii vyskytuje. To však v žádném případě neznamená, že by Romové byli jediní, kdo je schopný se ze dne na den sbalit a vydat se do bohatší nebo pro svůj životní styl příznivější části Evropské unie. Měli bychom si zkrátka zvyknout, že v unii přestávají existovat „národní“ problémy. Ty nové jsou totiž primárně „celoevropské“.

Odpor „bohaté“ Francie proti tomu, že se Romové usazují na předměstích Paříže, Lyonu a dalších francouzských velkoměst, je ve své dnešní podobě téměř komický a trapně neúčinný. Podle současných pravidel sice může Francie Romy za porušování pravidel pobytu ze země vykázat, v žádném případě jim však nemůže zabránit v tom, aby se po krátkém čase do Francie vrátili. Toto „ztrpčování života“ možná část Romů z Rumunska a Bulharska odradí. Pokud ale bude Paříž pokračovat ve svém rozdávání „příspěvků na návrat“, které dosahují výšky slušného měsíčního rumunského platu a v případě mnohačetných rodin ještě víc, může to naopak i úplně obráceně. Snadné peníze do země přilákají další desítky a možná i stovky tisíc nelegálních přistěhovalců.

Není jeden model

Evropa si prostě musí zvyknout na to, že v jejích současných hranicích žije minimálně deset milionů Romů, a vytvořit pro ně v rámci celé unie „prostor“, v němž budou moci bez větších konfliktů se zákonem existovat, ekonomicky fungovat a být nabroušené evropské společnosti „co nejméně na obtíž“, ba v některých směrech i přínosem.

Nejde přitom o to, najít nějaký jednotný plán. Romové usazení v zemích unie netvoří homogenní skupinu, ale celou směsici různých sociálních i kulturních skupin, jejichž rozdíly jsou mnohdy větší než rozdíly mezi nejrůznějšími evropskými národy, třeba Brity a Bulhary. Třeba kočovný život části francouzských Romů – tato komunita funguje jako poskytovatel drobných řemeslných prací a zásobárna pracovních sil pro zemědělské sezonní práce, je jen obtížně přenositelný do jiných romských skupin, ať už si stratégové a plánovači myslí, co chtějí. Učit znovu kočovat už usazené a ve své podstatě vlastně poměrně dobře ekonomicky fungující romské komunity například v českých městech (padesátiprocentní zaměstnanost českých Romů je něco, o čem se třeba Slovensku může jen zdát), je přece nesmysl!

Zcela jiná situace je v Německu, kde místní Romové tvoří kapku v moři, a zcela jiná třeba v Rumunsku – tamní téměř dvoumilionovou romskou menšinu zkrátka nemůže druhý nejchudší stát Unie sociálně zvládnout, alespoň pokud jde o „normální“ evropské standardy.

Co dělá Unie?

Základní podmínkou k budoucímu „úspěchu“ je, aby se Romové stali zvláštní kapitolou jak evropské agendy, tak evropských rozpočtů a aby se na využití peněz speciálně pro ně určených mohli i sami podílet. Cílem by pak měly být nejen sociální standardy ale především zvyšování vzdělanosti a kvalifikovanosti této dnes jen obtížně zaměstnatelné sociální skupiny.

Faktem, který lze těžko zpochybnit, a v tom má například Francie pravdu, přitom je, že Romové dostávají v zemích, odkud přicházejí, nepoměrně menší díl peněz z evropských fondů, než by si podle své populace zasloužili. V Bulharsku a Rumunsku je to obzvlášť citelné, ale čisté svědomí nemají ani země jako Slovensko, Maďarsko nebo Česká republika. Peníze vynaložené na sociální, vzdělanostní, a tím i ekonomické pozdvižení Romů jsou zcela neodpovídající hloubce tohoto problému, který se kvůli rychle rostoucímu počtu Romů postupně zvětšuje.

Problém další generace

Evropská unie a všechny její členské státy musí vzít jako fakt, že dvě procenta (a za deset či dvacet let možná tři až čtyři procenta) obyvatelstva unie jsou a budou Romové. To je víc, než kolik je evropských zemědělců, na které Unie vynakládá největší položku svého rozpočtu.

Romové jsou největší evropský národ bez vlastního státu. Pro tento národ proto žádné současné mezistátní hranice nebudou hrát roli. Nejde jen o akutní potíže typu romské migrace, ta je svým způsobem přirozená a nelze ji zakázat.

Jde o to, řešit už teď otázku budoucí romské generace. Pokud nedojde k „romské renesanci“, tedy nikoli jen asimilaci, ale vzdělanostnímu pozdvižení alespoň části romské populace především v chudé části Evropy, máme zaděláno na zásadní problém. Zcela určitě celoevropský.

Autor je redaktorem Lidových novin

Foto: profimedia.cz

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
1
+

Sdílejte

Diskutujte (7)

Vstoupit do diskuze
Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo