Jaderná hysterie, díl druhý

Jedním z nich je rázná novinářka Gwyneth Cravensová, o jejíchž názorech na jadernou energii shrnutých v knize Power to Save the World: The Truth about Nuclear Energy (Energie, která zachrání svět: Pravda o jaderné energii) jsme na Finmagu psali minulý týden. Věřím také řadě odborníků – fyziků, inženýrů a epidemiologů – které za ta léta vyzpovídala. Americká autorka ale rozhodně není jediná, kdo o využití atomu mluví v podobném duchu.

Ke Cravensové se připojuje třeba známý politolog John Mueller, který se proslavil tvrzením, že války mezi národními státy ztrácejí na síle a brzy se definitivně stanou minulostí. Ve své nové knize Atomic Obsession: Nuclear Alarmism from Hiroshima to Al-Qaeda (Jaderná obsese: Atomové přehánění od Hirošimy po Al Kajdu) pak píše, že riziko jaderného útoku „zlotřilých“ států či teroristů se přehání.

Pravděpodobnost jaderného útoku je zanedbatelná

„Strach z jaderných teroristických útoků si vyžádal armádní a policejní výdaje, které se s největší pravděpodobností ukážou jako nepřiměřené,“ píše Mueller. „Ve skutečnosti není ani zdaleka jisté, že nějaká teroristická skupina jaderné zbraně shání nebo že by si je reálně dokázala obstarat. Pokud by se o to totiž pokusila, musela by se vypořádat s celou řadou praktických a organizačních problémů. Právě kvůli nim je pravděpodobnost takového útoku v podstatě zanedbatelná.“

Rovněž proces šíření jaderných zbraní „byl ve skutečnosti podstatně pomalejší, než se kdysi prognózovalo, jelikož většina politických vůdců většiny států (i těch „zlotřilých“), které se pokusily o získání jaderných zbraní, časem přišla na závažná negativa těchto vynálezů zkázy – (překvapivě) jsou totiž extrémně nebezpečné, velice nákladné na údržbu a v sousedních zemích vzbuzují značnou nechuť a nervozitu“.

Nízká radiace není fatální

Dalším vědcem, kterému se daří měnit můj světonázor, je jaderný fyzik Wade Allison z Oxfordské univerzity. Ten tvrdí, že „buňky jsou schopny opravit poškození způsobené slabým ozářením, a tudíž nízké úrovně radiace nepředstavují pro člověka naprosto žádnou hrozbu.“ Studie Japonců, kteří přežili jaderný útok na Nagasaki a Hirošimu, podle něj nepotvrdily žádné krátkodobé či dlouhodobé zdravotní potíže z akutního ozáření slabšího než 10 000 miliremů. Ozařování v rámci léčby rakoviny zabije nádor dávkou až 4 miliony miliremů během jediného měsíce; zdravá tkáň kolem nádoru přitom absorbuje radiaci až do výše 2 milionů miliremů. Podle Allisona taková dávka většinu zdravé tkáně nezničí, protože je rozložena do čtyř až šesti týdnů, a zdravé buňky tedy mají mezi jednotlivými procedurami čas škodu opravit.

Mezinárodní normy přitom doporučují omezit vystavování se umělému radioaktivnímu záření na 100 miliremů ročně nad hranici přirozeného záření (které, jak jsem již napsal, může v některých oblastech dosahovat až 10 000 miliremů). Allison doporučuje zvýšit toto číslo až tisícinásobně. Nový standard by tudíž byl 100 000 miliremů ročně a zhruba 10 000 miliremů měsíčně. „Změna limitů by byla praktická v mnoha ohledech,“ tvrdí Allison. „Zbytečně přísné bezpečnostní regulace totiž významně přispívají k vysokým cenám elektřiny, a tak každé uvolnění by elektřinu podstatně zlevnilo.“

Tisícinásobné zvýšení limitů u radiace je bohužel v dohledné budoucnosti politicky zcela neprůchodné. Navíc nejsem ochoten postavit se plně za Muellerova či Allisonova stanoviska, dokud se o problému nedozvím víc. Myslím si však, že jejich návrhy by se měly stát součástí debaty o budoucnosti energetiky. Energetické problémy, před nimiž stojíme, jsou obrovské a my musíme zvážit všechny alternativy, včetně jaderné energie, proti níž jsem ještě před pár měsíci horlivě protestoval.

Článek publikovaný na webu www.scientifi­camerican.com do češtiny přeložil Aleš Drobek.

John Horgan je americký vědecký žurnalista. Proslavila ho především kniha z roku1996 The End of Science. Své texty publikoval v The Scientific American, The New York Times, časopise Time a Newsweeku.

Foto: profimedia.cz